Adéle ještě nevečeřela - divadelní představení ve Slováckém divadle Uherské Hradiště

Anotace: Recenze na divadelní představení v Uherském Hradištěi - Adéla ještě nevečeřela, 7. 4.2009 18:00

Sbírka: Recenze

Jiří Brdečka, Oldřich Lipský, Ondřej Brousek, Radek Balaš:
ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA
Námět a filmový scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský
Divadelní adaptace a texty písní: Radek Balaš
Hudba: Ondřej Brousek

Režie a choreografie: Radek Balaš
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Jolana Schofieldová-Izbická
Korepetice / pěvecké nastudování: Josef Fojta
Asistentka choreografie: Aneta Michalčíková j.h.
Asistent režie: David Vacke
Dramaturgie: Hana Hložková

Světová premiéra: 6. 9. 2008 ve Slováckém divadle
Délka představení: 2:30

Dozajisté každý Čech zná příběh masožravé rostliny Adély, kterou Rupert von Kratzmer využil ke lstivému trestu za nedostatečnou z biologie. Tento ještě nepoznaný případ přijíždí až ze vzdáleného New Yorku vyřešit známý detektiv Nick Carter, kterého snad už ani nic nepřekvapí, neboť je "vždy ve střehu!" V Praze nejen že narazí na nepředvídatelného nepřítele - na půllitr piva, ale také se dokáže i zamilovat do velmi naivní Květušky - vnučky gymnasiálního profesora ve výslužbě Albína Bočka.
Tato parodie na laciné sešitové detektivky nakonec samozřejmě a nečekaně skončí dobře - Nick Carter společně s českým detektivem Ledvinou šíleného vědce odhalí a postarají se jeho zneškodnění jím samotným "vychovanou" pastí.

Ve Slováckém divadle se rozhodli pojat známý klasický příběh muzikálově. Nejedná se však o dnes již typické zpracování, které nejčastěji můžeme vidět v komerčních pražských muzikálech. Hudba Ondřeje Brouska "nepřekřičí" slovo, dlouhé táhlé tóny nezkazí artikulaci.
Celé představení je plné drobností a ozdůbek, které hru oživují - dělají z ní inscenaci, jež je možné vidět i vícekrát, aniž by člověka hned tak omrzela. Ať už se jedná o výborně zvládnuté taneční kreace nebo jen postraní menší role.


Nick Carter v podání Tomáše Šulaje je sice šarmantní,všeho schopný a inteligentním mozkem vybavený, však n ě k d e se ztratila obratná lehkost, řekla bych. Se svými gesty spíše připomíná něžnější pohlaví než nelítostného zachránce, však jeho recitace mezi podnapilými v hospodě si zaslouží přívlastek špičková. Krásný na celé postavě je fakt, že si tak geniální člověk až příliš pozdě uvědomí rozdíl mezi Amerikou a českým národem.
Stále nenajedený, líný a momenty možná i neochotný komisař Ledvina jako by v Martinu Vrtáčkovi našel to, čemu se říká typický pražský policista své doby. "A musím, pane kolego?" tázal se několikrát unaveně svého energického spolupracovníka. S elegancí "chlapíka" přes pětačtyřicet a dvojnásobným počtem kil (vycpaného kostýmu) herec Slováckého divadla exceloval.
V masce šíleného vědátora se stal Jiří Hejcman k nepoznání. Rupertovy cholerické výlevy šly z takové hloubky, až se divák bál, aby herec nedostal na místě infarkt. Však se lstivými úmysly a rychle se měnící náladou v přítomnosti své l á s k y Adélky nás přesvědčil, že přesně ví, co a proč dělá.
Stařičký profesor Boček byl snad stejně dobrácké duše jako Vladimír Doskočil. Jeho čisté úmysly mu však tolik zalili hlavu, že si ani nevšiml chystané lsti. Proto se i nabízí, že vnučka Květuška zdědila svou naivitu po něm. Andrea Nakládalová pro hloupočkou dívčinu použila výraz pár týdnů starého štěněte bez jakýchkoli vrozených pudů. Však její mluvnický styl nenucený výraz postrádal, proto bylo lepší, když Květuška na place mlčela (nejen při písních, kde zrovna neexcelovala).
Příjemně na duši působil zpěv Pavlíny Vaškové nejen jako jedné ze tří koček (Tereza Novotná a Jitka Josková), ale také jako služky Bianky.
Na diváka pak výborně zapůsobila sama květina Adéla, kterou tvořili herci oblečení do zelených listnatých kostýmů. Zdeněk Trčálek, Jan Horák i David Vacke byli loutkovodiči.
V představení se ukázal celý soubor, tři jevištní stavebníci a hostující tanečnice Aneta Michalčíková.


Živé, vtipné, kvalitní - takové bylo představení Adéla ještě nevečeřela ve Slováckém divadle. Celkový dojem ze zpívajícího sboru se ukázal jako příjemné šimrání v břiše a nepopsatelně šťastný pocit, jaký mívám z podobně zdařilých her. Láska, s níž byl příběh napsán panem Brdečkou, do divadelní podoby přepsán Radkem Balašem, zhudebněn Ondřejem Brouskem a nakonec v neposlední řadě pojat herci, tak přesně taková láska se k srdcím diváků dostala, potěšila je a nabudila obrovskou energií.