Votvírák 2009

Votvírák 2009

Anotace: Je tady opět druhý červnový víkend, což znamená jediné. V Milovicích na letišti se koná obří bezplatná párty nesoucí název Votvírák. 4 stage, desítky kapel, letní kino, spousty jídla a pití, pařby až do rána. Nemohl jsem chybět...

Čtvrtek 11.6.
Část naší bandy se rozhodla jet do Milovic už den předem, ve čtvrtek 11.6. Prakticky ihned od oběda se s panem J nacházíme v hospodě, kde děláme společnost slečně M, čekajíce na slečnu L. Pořád jsme na vážkách, zda-li jet už dnes, či odložit náš výlet o den. Venku stále prší, ale fouká vítr, což je dobré znamení. Nakonec jsou mraky staženy pravděpodobně Jizerou či náhonem od čističky, a tak se rozhodujeme vyrazit již dnes. Mezitím doráží L. Pokračujeme v lámání vitamínů S10. Zhruba v půl druhé máme rozchod, abychom sem ve 3 hodiny vrátili na místo činu, do hospody. Tam se scházíme v téměř kompletní čtvrteční sestavě. Já, pan J s bratrem K, slečny L a M a nakonec pan V. Pokračujeme v konzumaci alkoholu. Po chvíli doráží slečna D, aby nám přinesla její span. Zatímco se všichni baví, já s panem K máme důležité poslání. Zařídit lístky na vlak, nakoupit cestovní zásoby a v neposlední řadě si nesmím zapomenout přetrhnout řetízek. Vše plníme na jedničku.
Pomalu se chystáme na cestu. V Kolíně zabíráme místo v rychlíku, kde se k nám připojuje Mr. Ch. Popíjíme a cestujeme. Když navečer dorážíme na místo činu, čeká nás několik překvapení. Pominu-li počasí, tak největší je asi to, že kemp je šoupnut o pěknou štreku dál, než vloni. Rozbíjíme tábor. Stavíme spany, stany, chcany a všemožná další zařízení, určená k nocování. To co následuje poté, vystihuje nejlépe následující pohádka psaná panem V, čímž mu tímto děkuji.

"O králi Ječmínkovi

11. června léta páně 2009 jsme byli vysláni spolu s Dukem of The Cheese pod vedením krále Ječmínka sehnat pro naše stanové království zásoby. Úkol se zdál zpočátku býti vcelku jednoduchým. Nicméně první komplikace se zjevily již po pár minutách. Museli jsme najít jinou cestu, protože po staré nás nepustil mocný lord Protektor, jelikož jsme s sebou neměli žádnou pannu, jejíž ňadra by odvrátila jeho pozornost. Na to král Ječmínek rozhodl: „Však najdeme jinou cestu, naše druhy nezklameme!“ A tak jsme šli přes luka, až jsme narazili na stezku. „Hurá konečně cesta“, zvolali jsme jako jeden muž. Vydali jsme se po cestě a najednou se před námi objevilo rozcestí. Ječmínek se svou logickou úvahou došel k rozhodnutí, že půjdeme tou cestou, která vede do temných lesů, ikdyž jsme potřebovali na druhou stranu. Cesta lesem byla strastiplná, ale tou dobou jsme ještě netušili, co nás čeká dále. O jedno rozcestí a několik kilometrů dále, potom, co jsme se konečně dostali z lesa, jsme k našemu překvapení zjistili, že jsme jen o 50 metrů dále. Na to jsme spáchali zločin proti království a krále Ječmínka přirovnali k mužskému pohlavnímu údu, ale neměli jsme dost odvahy ho svrhnout z královského trůnu. Následovala poklidná cesta po stezce, dokud král nedostal další ze svých střelených nápadů a nerozhodl se, že půjdeme přímo, vždyť se mu zdálo, že cesta je hned za kouskem kukuřičného lánu. Potom co jsme přebrodili kukuřici a nadělali místní sedlákům nemalou škodu, jsme opravdu našli cestu! Po mém skromném návrhu jít po ní jsem byl vysmán se slovy „Půl metrová nebo metrová tráva, dyť to máš jedno“. Náhle jsme podle úhlu slunce usoudili že Ladies of the Tesco, u kterých se daly nakoupit zásoby, na nás již moc dlouho čekat nebudou. Přidali jsme do kroku a konečně, po více než jedné a půl hodině, jsme vcházeli do obchodu. Ani ne po 10 minutách nás dostihl zbytek družiny, který vycházel o drahně času později. V čele s Lordem Gogou a krásnými pannami, pomocí kterých se dostal přes zlého Protektora bez újmy na zdraví, jsme dorazili do stanového království."

Noční akci jsme si domluvili u pohodových lidí s velkým vojenským stanem. Letíme se schovat před blížící se dešťovou pohromou. Samozřejmě si neseme nezbytné věci, jako je karton Braníka, několik lahví zeleného moku či 10 litrů vína. Houbujeme. Nálada se značně zveseluje. Máme rádio, povzbuzovače nálady a dobrou partu. Začínáme tancovat. Se slečnou M boříme (a to doslova) všemožné překážky a nástrahy tanečního osudu. Blíží se dvě hodiny ráno, dochází pitivo, proto následuje skupinové foto s majitelem a místním týpkem a razíme do kempu. Stanové městečko se trošku rozrostlo. Chvíli kalíme u děvčat ve stanu, ale poté se z neznámého důvodu ocitám ve svém stanu, kde konzumuji bráňu a podle sms žiji ještě ve 4 ráno...

Pátek 12.6.
Není ještě ani 7 a jsem vzbuzen žíznivým Mr.Ch žadonícím o pivko a zeleným panem V. Pokračujeme v bránění a já se jdu seznamovat s cizinci. Do kempu přichází stále více a více lidí. Vyhlédnu si smypatickou bandu moraváků s pytlem na odpadky. Konzumujeme slivovici. Hlad nás však žene plnit naše povinnosti. Slíbili jsme návštěvu u pořadatelů včerejší noční akce. Holky razí do města a členové naší bandy, kteří jsou vybaveni penisem, jdou na halušky a pívo. Pívo se nedá pít, zato halušky jsou báječné. Zaplatíme a razíme zpět do kempu, kde u moraváků slivovicujeme, deepujeme, zeleníme atd... V jednu hodinu se vrací i děvčata. Nějak tak doráží i posila v podobě pana LP. Zruba do půl třetí pořádáme parukové orgie, načež děvčata vyráží na Argemu. S Mr.Ch jdeme navštívit obchodníka s deštěm. Dvě lahve zeleného moku padnou snad během 20 minut... U dalších nově příchozích slečen D, K, Z a P si objednáváme další hromady potřebných braníků, zelených a dalších nezbytností. Doráží pan I se slečnou. Staví minaret. Zážitek.
Je zhruba půl 4 a konečně i mně začíná hudební program. Kreyson!!! Láďa Křížek neskutečně válí. Hit se střídá s hitem. Navíc dorazila další část bandy, a sice pan M se slečnou J. Koncert si neskutečně užívám a už teď je jasné, že to byl jeden z vrcholů festivalu. Poté následuje nestárnoucí klasika v podobě Ondry Hejmy a jeho Žlutého psa. Doráží D, K, Z a P. Mám pařící náladu. Jistá slečna M vše dokumentuje na aparát. Malá ostuda... V šest hodin razíme do stanového městečka na dávku vodničky. Samozřejmě nikdo nezmokne. Ani tabáky či uhlíky... Konzumuje se fernet. Svérázná zábava je v plném proudu. To je už zhruba osm hodin a na centrální stage začíná řádit Lucie Bílá. V životě bych neřekl, že to může být takový nářez. Totálně si koncík užívám. Lucka má naprosto neuvěřitelný hlas, a to co předvádí na pódiu kvalitou srovná na zdejším festu snad jedině Láďa Křížku. Program na hlavním podiu se protahuje a nabírá téměř hodinové zpoždění. Se slečnou D se rozhodujeme zůstat na Lunetic. Decentní oddychovka. Celkem sranda. Zpíváme a docela dobře se bavíme. Lunetic odehrají zhruba 7 songů a pak přichází na řadu extrémně dlouhé ladění instrumentů Michala Davida. Je po jedenácté hodině a s D letíme na Dogu. Na coca-cola stage mě čeká velice nemilé překvapení. Trošku jsem si popletl program a v domnění, že Izzi a spol. budou válet od 23:10, jsem zůstal zírat jak zjara, když se Doga loučila. Hodina sem, hodina tam. Jsem vocas a nedá se nic dělat, Dogu uvidíme jindy, říkáme si... Lehce rozesmutněni se vracíme na Michala Davida, který stále ladí. Když konečně začne hrát, po zhruba 4 písních usoudíme, že se jedná o sračku. Cestou do kempu začne teprve válet ty největší vypalovačky. Je to hulvát.
Je po půlnoci, nikde nikdo. V pozadí vlaje minaret. Všude je mokro. Jdeme kecat do spanu, kde objevujeme tuhéhu Mr.Ch. Po nějaké době se rozhoduji změnit bydliště a tak si ze svého stanu zpod pana J tahám spacák a stěhuji se. Mr.Ch my rozleží sušenky, slečna K trička, nevím kde co mám. Ráj. Panika... Kecáme, když v tom budí půlku kempu totálně zlití pan M a slečna J. V extrémně pokročilém stádiu noci usínám.

Sobota 13.6.
Hlavní festivalový den zahajujeme opět kolem 7 ráno v klasické opilecké sestavě. Od rána samozřejmě bráníme, v kombinaci se zelenou a klobásou se jedná o pohodičkové ráno. Připojuje se i pan Š. Kolem oběda má dorazit další část bandy, ovšem najít se bez telefonu bude docela boj. Se slečnou D a pány V, M a LP vyrážíme na kolektivní močitbu, kterou spojíme s návštěvou leteckého bunkru. Prohlédneme si vnitřek a poté se za pomoci několika cepínů vyšplháme až na vrchol jednoho z úlů. Výhled je vskutku krásný, škoda šíleného větru. Sestup z kopečku v pantoflích připomíná boj o holý život... Hlavní stage nabírá ihned od rána téměř hodinku zpoždění. Pocitvě bráníme a vyčkáváme na příchod pana E a pana VH, které nacházím relativně snadno. Začínáme zneužívat služeb ToiToiek. Pan M vytváří něco, co se podobá zelenému nukleárnímu spadu a pod jeho toikou zůstává 3 metrový kráter... Pana V pro změnu trápí zaříznuté trenky, a tak si jde udělat do stanu dobře. Prý se takhle pěkně v prdeli již dlouho nepoškrábal...
Blíží se pomalu jedna hodina a nám začíná dnešní program. Pro začátek je to kapela ze střední školy, kterou jsem navštěvoval s panem I, Mr.Ch a pány VH a E. Civilní obrana. Většinu songů známe nazpaměť. Kluci zahrají výborný a energický koncík. Pan VH poguje jako za mlada. Během koncertu nás opouští bratři J a K, kteří jedou plnit fotbalové povinnosti. K už zůstane doma a pan J se vrací v 10 večer. Po koncíku razíme do kempu bránit a válet se. Kecáme, bavíme se, nabíráme energii. Část bandy odchází na Skyline, část spí, část brání. Někdo to dělat musí... Před čtvrtou hodinou se scházíme v kempu a poté razíme na Coca-colu stage. To už začínají hrát Alkehol. Oskar nám smaží ksichty. Ota válí jednu pecku za druhou. Téměř vše si odzpívám. Klasický koncert Alkeholů. Už jsem je sice slyšel zahrát lépe, ale nevadí. Co mi vadilo mnohem více, je zkrácení vystoupení o 10 minut.
O pauze před další kapelou jdeme s Mr.Ch sehnat pívo. Všude gigantické fronty. Přichází stále další a další lidé. Mezi nimi i poslední člen naší výpravy, pan R. Pívo neseženeme, tak alespoň zabereme dobrá místa na další kapelu – Harlej. Harleje hrají ve vysokém tempu solidně nabušené vystoupení. Výběr hitovek, vynikající publikum, smažící Oskar. Prostě dokonale letní koncert. Následující Škwory se rozhodneme odpískat a razíme s panem M a V a slečnami Z, D a P na dávku halušek a studeného piva před kemp. Fronta se stojí celkem v pohodě. Je to v chládku a navíc se ještě chladíme ledovou tříští... Po této svačince to cestou přes kemp valíme rovnou na Impuls stage na večerní vrcholy.
Blíží se osmá hodina a nastupuje Tleskač. Jako vždy se kapela pyšní luxusní choreografií, vtipnými hláškami mezi songy a hlavně náloží vynikajících songů. Staré a osvědčené fláky doplní kapela i o několik nových songů. Koncert si náležitě užívám, ale to co následuje, nemá obdoby. Sto zvířat předvede naprosto jedinečné vystoupení. I když jsem na nich už byl, takto jsem si je nikdy neužil. Závěrečné přídavky za nasbírané podprsenky nemají chybu. Prostě naprosto boží koncert.
Nyní nás čeká téměř čtyři hodiny dlouhá pauza, a tak jdeme kravit do kempu. Bráníme, vodnicujem, zeleníme, pan VH fernetuje. Nakonec nás zůstává jen pár. Pan E baví všechny přítomné vtipným hledáním spacáku. Začíná přituhovat a padat rosa. Koupel je definitvně zatrhnuta. Když pan V dopije poslední pivko, prohlásí nesmrtelnou větu: „Tak jsem to statečně ubránil“ a téměř okamžitě v sedě usne. Postupně odpadá víc a víc lidí a ve 2 ráno vyrážíme na poslední kapely už jen já, D, M a L, Mr.Ch a P. Stíháme konec Fate Magazine, kteří mě nijak nenadchli. Poslední kapela, na kterou jsem se velice těšil, je Eternal Fire. Jdeme blíž pod stage. Začínáme pogovat. M spí ve stoje, a tak to jdou se slečnou L zakempit. Zůstali jsme jen poslední „fantastická čtyřka“ ... V čele s D se paří jako o život. Najednou je všem teplo, někomu dokonce i hic. EF zahrají výborný setík a přesně ve 3 zakončují celý festival. Opět mi nezahráli Antiromanci :-(. Po příchodu do kempu ještě kecáme s obchdoníkem s deštěm a několika jeho kamarády. Poté, po vydatném úklidu ve stanu, to zhruba ve 4 ráno zalamujeme taky.

Neděle 14.6.
6:50 ... telefon ... Další vydatný spánek. S pány V a M skvotujeme před stany a děláme neuvěřitelně vtipný bordel. Hláška střídá hlášku a náš smích postupně budí celé osazenstvo. Samozřejmě kromě neúnavného spáče, pana J. Dáváme kolektivní česnečku, darem dostaneme dva kozlíky od cyklistky a poté statečně bráníme poslední zásoby pana I. VH somruje kde se dá. Když jsou všichni tak nějak venku, začíná se balit. Postupně nás opouští E, M se slečnou J, pan VH atd. Naše batohy naskládáme do vozidla pana R, stejně jako slečny L a M. Rozloučíme se s místním bordelem a razíme na vlak. Do 4 vagonů čugály se nás vleze snad tisíc. Neuvěřitelná tlačenka. Cestujeme a cestujeme. Pijeme zelenou. Krátce před polednem dorážíme do Cerhenic, kde s panem V a slečnou D jdeme navštívit pana R do hospody. Dáme jídlo a poslední pivko, dojdeme si pro bágly, rozloučíme se a jdeme se věnovat základním lidským potřebám. Večer páchám toto zvěrstvo a jdu spát. Toť Votvírák 2009. Těším se na další rok.

SHRNUTÍ
Naše tvrdé jádro obalené o mnoho dalších alkoholiků navštívilo první letošní vícedenní open-air. Byl to neskutečný nářez. Výborné kapely, vstup zadarmo, suprové pařby, parádní atmosféra, spousta fajnových lidí... Prostě minimálně já jsem si to užil více než hodně. Bohužel, každá akce má své mouchy a když pominu počasí, které nikdo neovlivním, tak za největší nedostatky považuji jasně extrémně nízký počet toiek a výčepů...

Klady:
+vstup zadarmo
+velmi pestrý výběr kapel
+suprová atmosféra
+doplňkový program

Zápory:
-pokulhávající organizace (málo toiek, extrémní fronty naprosto všude, nefunkční sprchy...)
-vstup zadarmo (fůra pochybných existencí)
-počasí (buď pršelo a nebo jsme grilovali ksichty do prasečí barvy, vítr)
Autor Doommar, 14.06.2009
Přečteno 504x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter