Benátská noc 2009

Anotace: Rok se s rokem sešel a je tady další ročník jednoho z nejstarších hudebních festivalů v republice. Letos již 17. ročník Benátské noci jsme navštívili v rekordním počtu a i přes nepřízeň počasí to byla úžasná akce...

PROLOG
Jak to v posledních letech bývá, tak i letos spoléhala Benátská noc na kouzlo svého malebného prostředí, 4 podia, diskotékový stan, velké množství atrakcí, kvantum českých a slovenských kapel od těch neznámých, až po největší hvězdy tuzemské scény typu Divokej Bill, Aneta Langerová či No Name. Hlavním tahákem jsou ovšem vždy kapely světového věhlasu. Letos nás promotéři nalákali na finskou ex-Nightwish operní divu Tarju Turunen, britské gotiky Paradise Lost, holandské symphometalisty z Epicy a především na světový comeback světoznámé kapely Guano Apes, na kterou se mimochodem sešlo největší publikum.
Naše parta se oproti loňskému roku značně rozrostla, a tak nás ve čtvrtek na večírek pro nedočkavé vyrazilo 15, přičemž v pátek dorazili další dvě osoby...

DĚJ
Čtvrtek 23.7.2009
Počasí vypadá více než dobře. Kolem oběda balím, poslední kulturní koupel, WC, jídlo a pak v půl 2 už mířím směrem hospoda. Jako první tam dorazil pan J(Slepička) a pan Č (Čuromajzlík). Chutnáme úžasně teplé pivo, které postupně vylívá čím dál víc příchozích lidí a přesedláváme na houbu. Do 3 hodin se sejdeme všichni cerheňáci a mažeme na vlak. Z Cerhenic krom nás vyráží dále slečny A(Anna z rána), P(Punkerka), K(Kačka), L(Léňa), M(Markéta), D(Dana), J(Jana) a pánové V(Venda), M(Mišák). V Kolíně přistupuje pan K(Kuny) a pan R(Rum). V rychlíku je cestování zpříjemněno zelenou, třešničkami, houbou a dalšími drinky. Další přestup se koná v Mladé Boleslavi, kterou jistý zmatkář ohlašoval již 20 minut předem... Tam se k nám přidává poslední člen party a sice pan LP(Lukáš Pražák). Na místo už dorážíme ve veselé náladě a jdeme do stanového městečka rozbít tábor. S prvními snášejícími-se kapkami se rozhodujeme pro úkryt v pivníku. Během několika málo minut se strhne obrovská průtrž mračen. Voda nám stoupá přímo před očima. Konec světa. Apokalypsa... Pivo ale teče dál a chutná. Zelený drink jakbysmet, takže se zase nic moc neděje. Po dešti jde první půlka stavět stany. Já jsem ve druhé půlce a hlídám při pivku batohy. Vděčná úloha. Po několika dalších přeháňkách se již blíží osmá hodina a my máme konečně postaveno a uklizeno. Při stavbě tradičně nejvíc excelovali technici pan V a pan Č, jejichž magnetická rezonance se stala neobyvatelnou. Slečna L se pro změnu ujala role vrchní píchačky kolíků. Rozbíjení tábora byla sranda. Ostatně jako každý fest...
Po osmé hodině začíná v pivníku večírek pro nedočkavé. První kapelu BANK HOLIDAY ani nijak zvláště nevnímám. Část bandy odešla do města, aby tam zjistila, že nejde proud, část zůstala se mnou na živé hudbě. S další kapelou SYNDROM už stoupá hladina alkoholu v krvi. Lavičky se začínají natřásat do rytmu, fotí se nepublikovatelné fotografie a je sranda. Děvčata P, A a K jsou patrně zmoženy cestou a volí strategický ústup na kutě. Pan J přichází se zprávou, že na hřišti je rockotéka. Po půl 11 začíná hrát další kapela, pro mě vrchol dnešního dne – LUBOŠ ODHÁNĚL W.I.X. HITMAKERS. Rytmické songy, známé melodie, zpěvák ve výborné formě. Zkrátka luxusní koncert. Bohužel většina rozhodla, že se jde na rockotéku. Zhruba v půlce vystoupení odcházíme tedy neznámo kam - hledat hřiště. Po cestě se stavíme v oblíbené garáži u Sviňáka, nakoupíme zásoby houby na cestu. V celé vesnici je tma. V naději, že rockotéka bude hnaná přes agregáty se ženeme dál. Bloudíme, parta jistých dobráků nás posílá v klidu dál. Po nějaké době se rozhoduji zavolat slečně M, která se má nacházet na hřišti. „Kde jste?“ – „Ve stanu.“ – „Cože? Vy nejste na rockotéce?“ – „Ne, vždyť nejde proud.“ – „Hm, skvělý.“
Vracíme se teda zpátky s cílem po cestě zabít Slepičku a utopit ho. Nakonec je král Ječmínek ušetřen. Po návratu do kempu objevujeme soukromou párty. Jdeme si tedy k panu LP udělat mejdan. Likvidujeme jedno víno za druhým, jednoho slimáka za druhým, posloucháme hudbu z mobilu a je neuvěřitelná sranda. Postupem času se obě párty míchají dohromady, až mají všichni celkem veselo. Se svítáním se jde spát... Bohužel...

Pátek 24.7.2009
Je zhruba půl osmé. Z vedlejšího stanu mě budí rozhovory. Po luxusním dvou a půl hodinovém spánku ležím, relaxuji, přemýšlím, smskuji, atd... Před devátou hodinou se konečně rozhoduji vylézt z kutlochu. Začínám ladit braníkem. Je veselo. Postupně vstává čím dál víc lidí. Až pak přijde rána. Z „mého“ stanu se ozve: „Někdo mi vybral peněženku. Chyběj mi dva tisíce...“ Poprvé za svou festivalovou kariéru jsem se s tím potkal osobně. Nálada téměř okamžitě klesne u všech na bod mrazu. Všichni prohlíží své věci. Naštěstí chybí „pouze“ jen ty dva tisíce... Děkuji tímto „slušnému“ zloději, že na místě nechal alespoň doklady a fotoaparát. Lámat hlavu si nemá cenu. Jde se festivalovat. Ještě před tím si jde pan V odložit své BOA do brázdy... Pár lidí ještě nemá lístky a tak jdou shánět před vchod vstupenky. My o chvíli později vyrážíme také. Necháme se okroužkovat, projdeme festivalovou vesničkou, až zavítáme před skoro prázdný obchod. Koupíme zásoby vína a dalšího alkoholu na noc a jdeme čekat k nádraží na další dva kamarády. Ty přijíždí o hodinu později a tak máme dosti času si pořádně zasquotovat, ochutnat točený braník, atd... Cestou zpátky to vezmeme přes garáž, doplnit pivní tekutiny. Chirurg R mezitím sterilizuje magnetickou rezonanci. Pan V je objednán na devátou večerní na vyříznutí nádoru. Pan J půjde na kastraci, za včerejší průser s rockotékou, někdy po půlnoci...
To jsou už tři hodiny a my poprvé míříme do areálu. První koncert, který se rozhodneme navštívit je repete LUBOŠE ODHÁNĚLA. Tentokráte už nehodlám v půlce odejít. Za pokuřovaní mandarinkového tabáku v čajce si vychutnáváme povedený koncert na Coca Cola stage. Spokojenost největší. V klidu dokouříme a před pátou hodinou letíme na hlavní – Black Stage. Cestou kladně hodnotíme myšlenku pořadatelů, zavést cestičky a nejkritičtější místa slámou. Pobyt v areálu se tím značně zkulturnil.
17:00 – Na hlavní stage začíná DOGA. Letos má první návštěva (viz Votvírák :D). Oproti loňským vystoupením je upravena jak show, tak playlist. Vystoupení v podobě nových songů doplňuje tradičně výběr těch největších pecek, na který si zapaří a zazpívá snad celý dav. Izzi a spol. se zase jednou předvedli!
18:10 – Před dalším koncertem se jde obohatit organismus o mnoho vitamínu G10, při kterém jsem nucen opět poslouchat vedoucího vyhula Márdího a jeho sračkoidní VYPSANOU FIXU.
18:30 – Pomalu začíná koncert populární kapely HARLEJ. Jedni z nejoblíbenějších českých bigbíťáků jsou umístěni na nejdebilnější stage. Malé podium pro kapelu, ještě menší prostor pro nadšené publikum. Gratuluji promotérům! Jak poznamenal zpěvák, Mr. Kolins má v autě motorovou pilu, takže příště může hrát Harlej klidně v lese na stráni... Mé místo je naprosto neuspokojivé, a tak odcházím. Ve wigwam stage vyslechnu dva songy kapely LEGENDY SE VRACÍ, které mě zaujmou, ale přesto mi to nedá, zkusit si ještě jednou najít místo na Harleje. Po chvíli hledání mě spatří slečna D a zatáhne si mě k ostatním z bandy. Může se začít pařit a zpívat. Parádní koncík, který je po hudební i atmosferické stránce stránce lepší, nežli ten poslední na Votvíráku, je doplněn několikanásobnou pivní sprchou. To ovšem k festu patří...
19:45 – Ihned po Harlejích přichází druhá kapela s Tondou Rauerem – ALKEHOL. Český kultovní alkoholic band opět nezklamal. Podobně jako kluci z Harleje, předvedli i Alkáči o mnoho lepší koncert, než na Votvíráku. Jednoznačná spokojenost z hudby, skvělá atmosféra, pivko ve vlasech, vyřvané hlasivky. Paráda!
Jelikož máme půl hodiny času a vlasy od piva, rozhodujeme se slečnou D pro šampon a vodu. Letíme tedy do kempu, zpět do škopku umýt vlasy, zpět do kempu a pak zase zpět areálu.
21:15 – Přicházíme zhruba 15 minut po začátku koncertu skupiny DIVOKEJ BILL. Přestože nové album není na světě, na vystoupení zazní mnoho songů, které nikdo nezná. Některé z nich nezní špatně, ale přesto asi všichni čekali více na staré známé vypalovačky. Část naší bandy je zklamaná, část spokojená. Já patřím k té spokojené části. Solidní vystoupení, které ničím nenadchlo, ale ani neurazilo. Po nějakých 3 letech jsem viděl Billa na živo a užil jsem si ho.
22:15 – Na Coca Cola stage začíná vystoupení skupiny DEBILL HEADS. Už podle nástupu s litrovkou zelené a úvodních hlášek je jasné, že se bude jednat o úžasné vystoupení. To se potvrdilo. Hitovky, které jsme všichni odzpívali, při kterých jsme zapařili a popili, doplni zpěvák o perfektní a tradiční kreace. Značně ovlivněn peprmintovým likérem hláškoval jako o život a má bránice to málem neustála. Pokřik hovno se jednoznačně ujal po Masters of Rock i na dalším festu. Bezkonkurenčně nejlepší koncert Debillů, který jsem navštívil a také nejlepší vystoupení pátečního dne. Gratuluji pánové!
23:30 – Na Green stage začíná s více než 20-ti minutovým zpožděním vystoupením kapela WALDA GANG. Ihned na začátku zaujala kapela pyrotechnickými efekty a skvělými sbory. Bohužel musím tvrdit stále, že Vláďa Šafránek je naživo naprosto tragický. Nemůžu si pomoc, ale studiová práce ex-leadera Harlejů je mnohem lepší, než ta před publikem. Naopak příjemnými zpestřeními bylo vystoupení „Waldy“ a pičuse Roberta „Rebel“ Rosenberga s jedním sboristou alá otrok. Nemálo jsem se smál. Dalším velkým záporem kapely bylo to, že polovina setlistu byla stejná, jako setlist Harlejů, který jsem slyšel před několika málo hodinami. A ať si každý říká kdo chce, co chce, od Harlejů to bylo lepší... Celkový dojem z Walda Gangu je asi takový, že show sbory patřily k nejlepším na festivalu, naopak zpěvák a setlist k propadákům. Pro mě zklamání dne.
Máme více než hodinu času do dalšího koncertu, a tak se letíme ovínit do kempu. Tam po zkonzumování několika drinků nabereme solidní partu a vyrážíme směr hlavní stage.
01:40 - Stejně jako vloni i letos je poslední kapelou dne banda dědků s nezaměnitelným vystoupením – VÍTKOVO KVARTETO. Zazněly kultovní songy Bigbítový dunění a Pražskej démon. Publikum řvalo smíchy při AIDS a při sólu bubeníka na helmu. Při několika dalších písních by se člověk nemohl divit, že fanoušci začnou brát drogy, aby si tento hudební trip užili. Zkrátka typičtí Vítkáči. Mnohými nepochopení, přesto skvělí! Po koncíku míříme do big stanu slečen A, P a K. Víníme, jíme pizzu, kecáme, posloucháme hudbu z mobilu... Je opět něco kolem 4 ráno a únava nás žene na kutě. Spacák a nazdar ráno...

Sobota 25.7.2009
Je kolem deváté ráno a Oskar nás žene ven. Venku je zajímavé počasí... Chvílí svítí pupen, chvíli zataženo. Dnes čekáme další hnojní den. Otvírám posledního braníka a jede se snídat, když v tom se přižene déšť. Poprvé kempujem v našem stanu. S panem M učíme slečnu D a pana LP hrát ferbla. Za konzumace braníka a zelené se nám to celkem daří. Po dešti nás přepadne hlad a touha po sprše. S panem LP a slečnou D míříme do sprch. Teče teplá voda a sprchy jsou luxusně čisté. Za 30 korun nádhera. Škoda jen bláta všude okolo. Cestou zpět máme opět zraseny nohy od bláta. Pan LP jde na Nightwork a my se rozhodujeme jít do garáže. Bereme karty, umícháme drink a další láhev zelené... Zhruba půlka nás jde jíst, druhá půlka hraje chlastoprasokarty... Naší poklidnou hru zelené louky a konzumaci alkoholu v odpoledních hodinách naruší několikahlavá banda „střízlivců.“ Totálně zchlastaní (všichni) děláme bordel. Řev jak na lesy. Drinky se rozlejvaj po stolech, chlast mizí po litrech. Pak se začne činit slečna M. Nejdříve zohyzdí blátem mě, aby o několik minut později totálně zmordovala pana R. Řveme smíchy. Lidé nechápou. Koupeme se v sudu... Orgie! Po páté hodině míříme konečně i my do areálu za muzikou. Všude bláto. Sláma se neopakuje. Po kotníky se boříme v hnoji. Někteří lidé, jako já či pan R to vzdáváme a chodíme na boso. Nohy omýváme v každé kaluži. No zkrátka a dobře je to excelentní prasečina (viz fotky).
17:40 – ve wigwam stage začíná kapela KOMUNÁLNÍ ODPAD. Naprosto bombastická pařba, blátivé orgie, neskutečná sranda, sborové zpěvy, kolektivní pogovačka... Dnes první a asi nejlepší koncert české kapely v sobotním programu. Myslím si, že komunálové nezklamali snad nikoho a celá banda si je užila dosyta. Nemůžu se dočkat dalšího vystoupení! Škwory a Gaia Mesiah se pár lidí, včetně mě, rozhoduje odpískat a tak jdeme pivovat ven a načerpat energii na velice náročný večer. Opět spadne pár kapek...
20:35 – na nejdebilněji umístěné green stage se chystá jeden z mých vrcholů festu – holandští symphometalisté EPICA. Poslat tuto kapelu na stage, na které se nejvíce tluče zvuk byla opět jedna z dosti minel pořadatelů letošního ročníku. Přesto jsem se rozhodl si koncík užít naplno. Úžasná a charismatická zpěvačka spolu s growlujícím kytaristou rozpumpovali polozchladlé publikum naplno. Vystoupení s fůrou pecek mělo šťávu, pobavilo i ty, co kapelu neznají a všichni jsme si jí užili.
21:55 – na hlavní stage se k vystoupení chystá asi největší hvězda festu, znovuobnovená skupina GUANO APES. Nás trápí hlad, žízeň a pohled na ještě celkem náročný program před sebou a proto spojíme vše v jedno. Ve velkém pivníku zabereme místo, odkud je slušně slyšet, vidět na obrazovku, kde se sedí, dá se najíst a pít. Zkrátka paráda. K hranolkům a pivu nám hraje solidní vystoupení reinkarnovaných němců. Koncert mě nijak zvlášť nenadchl a tak jediné, co mě výrazněji zaujalo je asi gigantická návštěva pod podiem... Guano pro mě znamenalo zklamání dne.
23:30 – zhruba 15 minut před koncertem ALEŠE BRICHTY zabíráme místo. Lidí je zde více než dost, a proto stojíme na docela nesympatickém místě na kraji, kde se boříme v blátě. To, na co sem se nejvíce těšil, a sice pecky z nového alba – Deratizer a Česká zem, vůbec nezaznělo. Trochu mě to zamrzelo. Avšak na druhou stranu mě navýsost uspokojil půlhodinový setík těch největších pecek Alešovi kariéry. Jedna sloka a refrén a ihned plynule na další song. Paráda. Doplněno o několik songů z doby Arakain či Hattrick se nakonec jednalo o nadprůměrné vystoupení, a tak můžeme jen litovat blbosti bubeníka ABBandu, který odmítá Deratizera hrát. Doufám, že se brzy s kapelou rozloučí!
00:40 – na další kapelu – pro mě další z vrcholů festu, téměř všichni odchází. Zůstávám já, slečna D, pan V, pan LP a pan Č. Českoněmecká skupina SYMPHONITY nastupuje. Před stage zůstalo jen několik málo stovek diváků. Docela smutný pohled. O to lépe ovšem naleznem volné místo a můžeme si dokonale užít perfektní koncert. Jedna vypalovačka vedle druhé nás úžasně naladí a rozpumpuje a my si tak můžeme užít vynikající a svižný metálek ne nepodobný finským matadorům Stratovarius.
01:40 – dostáváme chuť na pivko a lavičku. S dokonalým výhledem na podium a dobrým pivkem na stole si užíváme poslední dnešní koncert. Metalcorová skupina X-CORE i přes pokročilou noční hodinu předvádí čilé agresivní vystoupení. Pohupujeme se na lavičce, konzumujeme něčí fazole :D, popíjíme. Bavíme se pády lidí do bláta... Zkrátka ideální noc.
V půl třetí jíž míříme do stanového městečka. V bufáči posvačíme a celý od bláta letíme tmou pro Fa. Ihned se otočíme a valíme do blátivého sudu. Provedeme menší nožní očistu, nakoupíme drinky a míříme do stanu. Zahrajeme pár her ferbla, vypijeme drinky a najednou je opět půl páté a světlo... Jde se spát...

Neděle 26.7.2009
O půl osmé mě již pan V prozvání. Házím na něj bobek a jdu spát dál. Vstávám až o hodinku později. Nikdo nechce pít. Tak to musím celé rozhýbat. Snídám sušenky a zelenou. Pan M předvádí nové artistické číslo Mišák a jeho skákající plži... Doma již leští hrazdičku. Pan M a slečna J musí kvůli pracovním povinnostem odjet již před obědem a tak se bavíme pohledem na jejich práci... My se po několika minutách debaty dohodneme na odjezd v půl 3 místního času... Dostáváme kolektivní hlad. Bereme karty, zelenou a jdeme do garáže. Nefunguje elektrika. Opět... Pivo je teplé, a tak to jistí guláš, karty, kafe a flaška zelený. Mezitím se začnou honit mraky. Opět uplatňuji své manipulační schopnosti a burcuji dav, že se musí sbalit dříve, než se rozprší... Se slečnou D zaléháme do spacáku a bavíme se tím, jak všichni usilovně pracují, zmatkují apod. Máme druhé Vánoce. Když už začíná balit i slečny L a M, jdeme na to taky. Nakonec to stíháme suverénně poslední a míříme na poslední pivo. Poslední dvě piva. Posléze se všichni rozprcháme, abychom se o pár desítek minut později sešli na nádraží. Ve 14:27 odjíždíme. Při přestupu v Mladé Boleslavi doplníme nezbytné zásoby a může se zvesela pokračovat dál. Sdělujeme si navzájem dojmy, hodnotíme fest, hrajeme karty a cesta rychle ubíhá. V Kolíně se pár lidí odpojí. Poté v Cerhenicích též a pár největších držáků (já, slečny A, K a D a pánové J, Č, V) se jde rozloučit s festem na jedno pivko do knajpy. Po chvíli se připojuje i pan M. Pivo střídá pivo. Slečna D dostává nápad – fotbal na boso. Další piva. Přineseme branky, sundáme trepky a hrajeme si na velké fotbalisty... Když se do toho přimíchal i nějaký ten panáček, soutěže v chytání míče, či stříhání nehtů pana V, vzniklo z toho neskutečně krásné a vtipné odpoledne. Jako poslední jsem zůstal já, pan V a M a slečna D. Je po desáté hodině večer a i my, poslední držáci, se jdeme rozloučit. Tím končí další vydařený festiválek – Benátská noc 2009.

EPILOG
Jsem konečně doma. První a největší radost mám asi ze svého WC. Poprvé se mi podařilo nenavštívit za celý pobyt TOIku. A že to byly krušné 4 dny! Opět jsem pobyl prodloužený víkend se svými bližními, se svým oblíbeným nápojem, s výbornou muzikou, dobrou partou a spoustou srandy. Užil jsem si to dokonale a jediného, čeho lze snad více litovat je totální nemohoucnost organizátorů. Voda v kempu došla první den. Doplněna nebyla. Nápad se slámou byl skvělý. Ovšem proč se nezopakoval i po sobotních přeháňkách? A proč se všude válely celé balíky, které se nepoužily na zkulturnění prostředí? Proč byla Green Stage (hlavně s Epicou) postavena na tak blbém místě? Zvuk se tloukl jako prase a dost to kazilo zážitek. Proč kapely, které patří ke špičce české rockové scény, jako Harlej a Alkehol, hrají na nejmenší stage s pláckem, na který se skoro nikdo nevešel? Proč sprchy a TOIměstečko nejsou odděleny a přístupny nonstop? Otazníků je zde dost... Na plno jich pořadatelé odpověď našli. Sláma, voda v kempu, teplé sprchy... Vše je výborný nápad, ovšem značně nedořešený. Doufám, že se pro příští rok organizátoři poučí a festival si tak užijeme naplno! Nashledanou na Benátské noci 2010.

KLADY
+ povedený výběr kapel a dobře složený line-up, skvělá atmosféra, nápady se slámou, vodou v kempu či teplými sprchami, velký výběr všeho možného, doprovodné akce...

ZÁPORY
- počasí, bláto, nedořešené myšlenky se slámou, sprchami či vodou v kempu, zloději, umístění green stage a coca cola stage