Lidice - Svědomí světa

Lidice - Svědomí světa

Anotace: Chtěla jsem napsat své pocity o filmu Lidice, který jsem nedávno shlédla v kině. Nemůžu ho dostat z hlavy, tak Vám napíšu, co jsem viděla a budu doufat, že ten pocit ze mě odpadne.

Chtěla jsem sem napsat o filmu Lidice a najednou mi dochází slova a to nejsem ještě nic nenapsala. Nedokážu se zbavit zvláštního pocitu. Sedla jsem si v kině a očekávala český film. Znáte české filmy poslední doby, pro mě to jsou vyhozené peníze na filmy jako například František je děvkař, ale abych tady nepomlovala, české filmy mám ráda jen poslední dva roky se mi zdá to naše filmové plátno nezajímavé.To se však pro mě změnilo s filmem Lidice.

Nebudu Vám tady popisovat děj filmu, protože každý by měl ten film vidět. Nemusí ho mít rád, ale MUSÍ vědět, co všechno se lidem tenkrát dělo, protože to je nepředstavitelné. Ze školních lavic jsem o Lidicích věděla, že byly vypáleny, muži zastřeleni a ženy poslány do koncentračních táborů. Nevěděla jsem ale příběh, který tuto lavinu spustil.Během filmu jsem nemohla dýchat, moje srdce tlouklo tak rychle, že jsem nevěděla co to je a moje ruce se třásly, jako kdyby do nich někdo pustil proud.Ani slzy mi nemohly téct, protože tohle bylo něco jiného než smutek. Měla jsem něco, co by se dalo přirovnat nervovému záchvatu. Jedna chvíle byla už tak hrozná, že jsem nadskočila leknutím. To co jsem viděla asi změnilo můj život.

Někdo říká, že Lidice moc tlačí na citovou pilu, ale tohle všechno je absolutně vedlejší. Že prý je tam moc hudby- pro mě to nejkrásnější. Po skončení filmu jsem dál seděla a nebyla se schopná zvednout. Nevěděla jsem co dělat. Měla jsem chuť něco udělat! Nevím. Poslat všechny peníze do novodobých Lidic, navštívit Lidice, měla jsem chuť řvát.Jak mohly s lidmi zacházet jako se špínou, hadrem. Ne, tohle byl můj nejsilnější zážitek. Všechny neonacisty, všechny nepoučitelný a necitelný puberťáky bych tam nahnala. Promiňte, ale nemůžu jinak.

Uvažovala jsem, že si Lidice stáhnu, ale nemám odvahu. Pořídila si knihu Nocturno, podle které byl napsán scénář - oboje sepsal Zdeněk Mahler, který se s Františkem Saidlem( ve filmu Šímou) osobně setkal.Rozhodla jsem se, že jednou Lidice navštívím. Ničemu to už nepomůže, ale kytku bych tam zanechat mohla.

" Je konec hodiny hraní na hrdiny a až ta hra skončí, tak skončíme i my. Zbejvá nám jen pár vteřin." ( Xindl X- Bojovnice)

Autor Toda, 06.07.2011
Přečteno 611x
Tipy 4 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Torry, slečna Eva
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter