Basinfirefest 2012

Anotace: Po roční pauze jsem se opět vrátil do osvědčené kombinace tří velkých letních hudebních akcí během léta. K tradičním festivalům Votvírák a Masters of Rock jsem letos rozhodl zařadit do programu první návštěvu na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí.

Příležitost to byla více než ideální. Festival slavil svůj jubilejní 10. ročník, program lákal na velká jména jako Apocalyptica, Cannibal Corpse, Destruction, Children of Bodom či legenda českého gothic rocku – XIII. století. Navíc cena lístku nebyla nijak vysoká (750 Kč) a příslib pěkného počasí dovršil natěšenost na maximum.

 

„Jste na fesťáku…“ pingl v restauraci Joachim Lewidt

 

středa 27. 6. 2012

Jako prakticky na každý festival jsme plánovali i tentokrát vyrazit o den dříve. Již na čtvrteční program byla připravena čtveřice kapel, přičemž jsem měl zálusk na výborné Empire. Bohužel po nešťastném úmrtí bubeníka Aleše Zimolky bylo jejich vystoupení zrušeno a nahrazeno kapelou Checkpoint. K tomu se večer před odjezdem přidala další nešťastná událost s akcí Českých drah, která byla nějak podivně dohodnutá a zlevněné jízdné na festival nakonec platilo až od pátku. I přesto jsme nakonec vyrazili již ve čtvrtek dopoledne.

 

čtvrtek 28. 6. 2012

Na pražském Hlavním nádraží měla skupinka tvořená mnou, veteránem studené války a vedoucím plynařem, Slepičkou se svým kuřátkem a Vobludou se svým Majzlíkem sraz s festivalovou pannou z jedné asijské metropole. Cesta vláčkem společnosti Alex probíhala vesele, příjemně a rychle. Po dalším přestupu a autobusu jsme konečně dorazili na místo, do Spáleného Poříčí. První kroky vedly do restaurace Ve Dvoře. Pivko fajn, obsluha a záchody taktéž, pizza také výborná. Lehkou nevýhodou se mohou zdát ceny a relativně velká vzdálenost od areálu.

„Miláčku, nečum na mě a přines chleba!“ tetička Iva

 

Po vydatném jídle jsme se konečně vypravili hledat areál a rozbít tábor. Zabrali jsme zdánlivě ideální strategické místo a vyrazili na obhlídku areálu a pak do města na pívo. Jako záchytný bod byla zvolena restaurace, vinárna a motel Joachim Lewidt. Pivko bylo sice dobré, ale už tady se začala projevovat jistá nekvalita podniku. Obsluha pomalá a zmatená, během několika hodin se beze slova zdražilo pivo o pár korun a poznali jsme, že vše co nefunguje lze opravit izolepou. Večer plynul, od obsluhy restaurace jsme se přesunuli ke stánkařům, která byla naopak výborná. Pivko dobré, klobásky na košt grátis, zkrátka ideál. Noc pokročila a my, poslední z mohykánů, jsme do stanů zavítali až se svítáním.

pátek 29. 6. 2012

Po několika málo hodinách spánku jsme se probrali do krásného dne. V noci sprchlo, takže voda napršená na střeše předsíňky jednoho ze stanů geniálně posloužila na opláchnutí obličeje. Po snídani jsme se konečně vypravili podívat do areálu. Nechali jsme se okroužkovat, přičemž každý vyfasoval ke vstupence nějaký ten dárek (kšiltofka, žabky, CD, program s visačkou…). Identifikační pásky jsou látkové, což je naprostá paráda. Dalším bodem průzkumu byl centrální pivník. Točená Kofola 0,5 litru za 30, Budvar desítka 0,4 litru za 25, Budvar 0,4 litru řezaný a dvanáctka za 30 Kč. Piva (kromě tmavého) byla samozřejmě tanková, dobře vychlazená a do tvrdých vratných kelímků, na které byla záloha 30 Kč. Součástí setu byla další visačka na kelímek, která se dala připnout k pásku či na krk, a barevné korále. Ve výbavě pivníku bylo i malé podium a projekce. Jelikož právě probíhalo ME v atletice, nechali jsme si ji pustit. Zvuk byl v pohodě, avšak na plátně bylo vidět jen pramálo, a tak jsme se rozhodli opět vyrazit do města. Zkušenosti s vinárnou byly relativně dobré, takže jsme zamířili tam. Osudová chyba. Obsluha děsně nepříjemná, „strava“ podávaná do plastového nádobí a s plastovým příborem a cena moravského vrabce za 110 korun. To byl poslední hřebíček do rakve.

 

„Zlatíčko, pečivo si nandej sám. Musíš se trochu osamostatnit…“ tetička Iva

 

Po hádce s místní obsluhou jsme naše horké hlavy chtěli nechat zchladit na koupališti. Shit river nevypadal jako dobrá volba, a tak jsme se vydali po stopách jisté vodní plochy, označené na mapách.cz jako koupaliště. Po několika kilometrech chůze džunglí (na rady zlomyslného domorodce) jsme došli k vodní nádrži připomínající nějaké pravěké jezírko hýřící životem. Pohled pro biologa a přírodního nadšence je to zajisté krásný (také zde vede naučná stezka), avšak pro bandu lehce přiopilých lidí trpících horkem za moc nestál. Inu vydali jsme se tedy na druhou stranu městečka, na doporučení místního klučiny, do hasičské nádrže. Cestou jsme narazili na sámošku a ledově vychlazené citrónové pivo byla jasná volba. Po několika desítkách minut putování po Poříčí jsme konečně přišli k oné nádrži a zjistili jsme, že se vlastně nachází jen pár minut od areálu… Voda, ač křišťálově čisté koupaliště vypadá jinak, byla oproti předchozímu pokusu značně lepší. Cestou z koupaliště jsme narazili na výborný podnik a poznali jsme místní legendární občanku – tetičku Ivu.

 

"Počkej, vyndám ti klobásu milánku." tetička Iva

 

Odpoledne bylo v plném proudu a my se rozhodli navštívit první kapelu našeho programu - domácí stálici Törr. Ta předvedla výborný výkon, a i když ze začátku trochu haproval zvuk, nakonec vše dopadlo dobře. Skupina opět nezklamala a potvrdila, že právem patří na špičku české rock-metalové scény.

 

Po jejich vystoupení se opět otevřela díra v programu, a proto jsme se opět rozhodli pro koupaliště a následně pro tetičku Ivu. U stanů potkal vedoucí mého koncentračního stanu spolužáka s bratrancem, načež se oba stali součástí naší alkobandy. Cestou jsme pak objevili jeden z mála nešvarů této akce, a to, že na místě se nachází pankáči. Opět se mezi nimi našlo několik idiotů a vrcholem toho byla nalezená injekční stříkačka uprostřed cesty. Vidět ho, jak ji pohazuje, tak mu vlastnonožně zašlapu hlavu do asfaltu.

„Moje holka je v osmém měsíci. Jsme spolu 5 let a já nevím, jestli si ji mám vzít.“ „Ty vole, vykopej ji z baráku…“ výňatek z rozhovoru místních pankáčů

 

Blížil se pomalu večer a hudební program nám opět přinesl zajímavá jména. Kreyson ukázali, že ačkoliv to není to, co před pár lety a několika kily, pořád je to skvělá jízda. Láďa Křížek má stále výborný hlas, zz topák v uniformě opět ukázal smysl pro styl a celkově se koncík slušně vydařil. Vadou na kráse byla bohužel technika. Láďu zradily hned dva mikrofony a tak několik songů bylo odzpíváno napůl nebo téměř vůbec. Avšak Křížek rozhodně nezpanikařil a ukázal, že je profesionál. Vzápětí jsme se přesunuli na menší scénu, kde vystupovala Pilsner Ska Orchestra Tleskač. Poslední dva roky jsem na ně měl smůlu a s novou zpěvačkou (a vůbec od velké personální bouře z přelomu let 2010 a 2011) jsem je ještě neviděl. Delší absence bodla a tak jsem si staré i nové songy vychutnal skvěle. Karolina Jägerová zastoupila Olgu Konopníkovou více než slušně. Je suverénnější (jako zpěvačka Sto zvířat) a jestli je to dobře, ukáže až čas. Tahouni kapely – Míra Císler s Karlem Kolesou předváděli, že i po letech jsou ve formě a celkový dojem z vystoupení je výborný.

 

„Krájíte tu klobásku tupou stranou nože…“ le já na slečnu ve stánku

 

Po dvou pařbách bylo rozhodnuto, že je třeba se řádně nakrmit. I vydali jsme se degustovati lahodné klobásky, výborné bramboráčky, uzená kuřecí stehna a další pochutiny, které stánek u tetičky Ivy nabízí. Večer utekl jako voda a na řadu přišla hlavní hvězda dne. Apocalyptica předvedla výbornou show, doprovázenou občasným zpěvem sólisty. Zahrála pecky staré i nové, došlo i na songy od Metallicy. Zklamáním je však absence velehitu Path. Po finských cellistech se pár vyvoleným ještě do smranu nechtělo, a tak se opět vyrazilo na návštěvu k tetičce…

sobota 30. 6. 2012

Po krátkém spánku opět začal osazenstvo našeho oppida postupně budit Oskárek. První, jako obvykle (už po páté ráno) vstával zásobník cyklonu b. Na sedmou hodinku jsem vstal i já s moravěnkou a šlo se provést spršní očistec. Zahradní sprcha disponující teplou vodou za 25 Kč u tetičky Ivy byla ukázkovým příkladem místa, kde lze podobnou činnost provádět. V kombinaci s česnečkou a pivem se jednalo o ideální zahájení dne. Jelikož bylo asi 800 °C ve stínu, šlo se opět trávit volno k hasičské nádrži.

 

"Jestli mě za todle vyhoděj ze Sokola..." tetička Iva

 

Po obědě už přišla na řadu první várka kapel. O zahájení našeho programu se postarala skupina Inflagranti s kapelou. Jejich živé a energické vystoupení mnohé nadchlo a slyšel jsem nejeden názor, že „šmidligirls strčily šmidliboys do kapsy.“ Další na řadě byla jedna Citronová pecka.  Zpěvák Standa Hranický momentálně bojuje s těžkou nemocí, a tak jej za mikrofonem nahradil Fany Michalík. Zpočátku se jednalo o lehký nezvyk, ale po pár písničkách si nový zpěvák strhl publikum na svou stranu. Zpíval čistě, výborně, vystupoval energicky, spolupracoval s publikem a řádil, jak se jen dá. Zkrátka a dobře se jednalo o výborné vystoupení. Ihned po Citronech následoval přesun na menší stage za partou šílenců z DeBill Heads. O těch je všeobecně známo, že čím více mají pod kulichem, tím je show šílenější a extrémnější. Ačkoliv tentokrát hráli odpoledne a nasávali vodu, poradili si s tímto neduhem zkušeně. Vtipná, živá a zpěvná show se povedla a naladila na večer každého úchyla v areálu.

„Ukázala bych vám bílou velrybu, ale z toho byste neměli klidný spaní…“ tetička Iva

 

Jelikož program sliboval ještě řadu kapel, rozhodl jsem se některé z nich odpískat (Blue Effect, Sto zvířat) a odpočinout si na jednu z největších hvězd. Tou byla legendární goticko-rocková banda XIII. století, která vůbec poprvé vystupovala v tomto kraji. Ač se jedná o stálici, moc šancí je vidět během roku není, a proto jsem za jejich vystoupení zde nesmírně rád. Kapela předvedla průřez kariérou, a i když nezahrála hity jako Mistr a Markétka, tak se mi setlist líbil. Výkon kapely ještě podtrhnul pohled na překrásnou klávesistku Kateřinu Kameníkovou. Posléze následovala další libovka v podobě švédských Crashdïet. Parta mladých šílenců pokračujících v odkazu glam metalu zpočátku lehce bojovala s technikou, podobně jako Kreyson, avšak během dvou songů bylo vše vyřešeno. Řada přišla na všechny velké pecky kapely jako Riot in Everyone nebo Breakin the Chainz. Zpěvák řádil jako utržený ze řetězu a předvedl extrémně nářezovou show. Vystoupení se mi moc líbilo a litovat lze jen toho, že se pod podiem nesešlo mnoho lidí a řada z nich dala přednost Debauchery a Matahari či posezení někde u pivka…

 

"Tady máš moje speciální stehýnko, zlatíčko." tetička Iva

 

Noc pokročila a můj plán zajít na německou trashovou legendu Destruction se nezdařil. Kapelu jsem již viděl a ostatní dali přednost odpočinku před závěrečnou peckou. Místo pohledu na kapelu jsme tak byli svědky zrození nové osobnosti a epického pojednání o hovně. Vybral jsem tedy alespoň místo, ze kterého bylo partu okolo Schmiera dobře slyšel a nakonec jsem i cestou na jinou kapelu zůstal na chvíli kochání a poslechl si aktuálně hranou pecku Trash Till Death. Tou závěrečnou kapelou našeho programu bylo nejúchylnější seskupení české bigbeatové scény Vítkovo kvarteto. Kapela přijela s hodinovým zpožděním, neboť cestou lehce potloukli a pozvraceli zvukařovo auto. Avšak s tím každý jejich návštěvník musí počítat. Pamatuji si na hlášku zpěváka, ve které říkal, že když jeli turné o cca 10 koncertech, tak pár z nich vůbec neodehráli a na 8 míst už nikdy nesmí… Vítkovo kvarteto je prostě kapitola sama o sobě, a tak hlášky urážející tetování metalistů nebo kapelu z vedlejší stage, svlékání se nebo souložení přes kalhoty mezi členy kapely přímo na podiu musí prostě každý fanoušek se smíchem přijmout. Kapela hraje od roku 1985 stále stejné písničky, neboť má na kontě pouze jedno řadové album, a to z nich činí možná světový unikát. Závěr dne se zkrátka vydařil a u mě vládla naprostá spokojenost, a tak jsem s klidem na srdci mohl odebrat do stanu.

 

„Miláčkové, nechci bejt sprostá, ale táhněte do prdele…“ tetička Iva

 

neděle 1. 7. 2012

Postavit stan vedle idiotů není dobrý nápad. To jsem na vlastní kůži zažil v noci ze soboty na neděli. Rámus, při kterém se nedalo spát, vedl k několika nočním procházkám, a když se konečně kolem páté ranní uklidnila atmosféra mezi stany, přišla bouřka jako hovado. V tu chvíli jsem si uvědomil, že postavit stan nejen vedle idiotů, ale taky pod sloupem elektrického vedení, není vůbec dobrý nápad. Po chvilkách hrůzy konečně přišel klid a já si mohl vychutnat osvěžujících 70 minut spánku. Po nich samozřejmě následovala návštěva tetičky Ivy a její sprchy, včetně lahodné snídaně a keramického WC (po celý festival zadarmo).

 

Nedělní den konečně přinesl mírné ochlazení oproti dnům předchozím, ale přesto jsme opět volné chvíle trávili u potoka, chlazením se pivkem či skotačením před stříkajícím hasičským autem. První kapelou našeho dnešního programu je až před 16. hodinou alkolegenda Alkehol. Ačkoliv to z názvu nemusí být patrné, předvedla tato patrně nejvzdělanější česká rocková banda opět naprosto parádní výkon. Vrcholem pak bylo několik dlouho nehraných songů a Buráky odzpívané dcerou Oty Hereše. I když člověk vidí Alkeholy minimálně po 20., pořád si je užívá a baví ho. Tak to má vypadat! Následující banda podobného ražení je Harlej. Po neopakovatelně hvězdném vystoupení na Votvíráku 2012 jsem volil návštěvu slečny Věromíry s její družinou. Následnou položkou programu byla populární slovenská banda Horkýže slíže. Ač mám tuto kapelu dost rád, dá se říct, že na Basinu předvedla standard. Jejich vystoupení ničím nenadchlo, ale ani neurazilo. Zábavu proto hodně zpestřilo taneční vystoupení Kura domácího, který měl v tu dobu už značně pod kulichem, a podařilo se mu tanečně obšťastnit snad každou slepičku v okolí.

„Naše bojová paštika běhá po areálu a nahání ji lovecký salám!“ Hans

 

Před závěrečným programem volíme odpočinek u tetičky Ivy. Jak se během chvíle ukáže, byla to dobrá volba. Během chvíle se přihnala slušná bouřka doprovázená značným lijákem. Lacunu Coil se proto rozhodujeme vynechat a plánujeme alespoň návštěvu Cannibal Corpse. Bohužel, si většina z nás během večera vypěstovala značnou závislost na limetkové pivonádě. Když ji pak za lehkou službičku dostanu hned 2x zdarma a načež se začnou zdarma rozdávat poslední zbytky klobás a kuřat, padne smolík i na hvězdu death metalové scény. Po rozloučení s majiteli našeho domovského stánku a samozřejmě s tetičkou Ivou se odebíráme nad ránem do stanů, kde se likvidují poslední zásoby pivka a zelené.

pondělí 2. 7. 2012

První plán, odcestovat brzy ráno, značně komplikuje to, že půlka lidí nevstala a mně je celkem nevolno. Proto přichází na řadu sestavení plánu B. Jeho začátek se již uskutečnit podařilo. Bohužel autobus, který přijel s 15 minutovým zpožděním je už z půlky narvaný a navíc na peronu je cca 100 metlošů s batohy. Inu, přichází na řadu plán C. Vydáváme se tedy s plnou festivalovou na 4 kilometry (přičemž už 1,5 kilometru máme v nohách) dlouhý pochod do kopce k nádraží. Aby toho nebylo málo, na úplném konci cesty se zblázní navigace a vede nás přes louku plnou kopřiv. Vlak naštěstí přijíždí včas a i přestup v Plzni je dobře vyřešen. Jednoho bludišťáka dolů však náš tým získává za ztrátu stanu ve vlaku. Jak se později ukáže, lze ho vyřešit. Cestu z větší části prospíme a konečně nabírám sílu a tělesnou pohodu. Domů přijíždíme v půl 4 odpoledne a nezbývá nic jiného, než se rozloučit a jít se věnovat obvyklým pofestivalovým praktikám.

 

„Gogo, vyvěs černej prapor. Došly Svijany!“ ředitel koncentračního sranu

 

Resumé

Festival Basinfirefest 2012 se vydařil! Po všech těch Votvírácích, Masters of Rock či Benátských nocích to byla konečně příjemná změna. Na některé kapely jsem se vyřádil, některé jsem prozpíval, jiné viděl poprvé. Žádná mě vyloženě nezklamala. Poznal jsem pár fajnových lidí, našel naprosto perfektní útočiště a seznámil se s tetičkou Ivou. Pivo a jídlo bylo vesměs dobré a za přijatelné ceny, hygiena také dobrá a i to počasí povětšinou vyšlo. Nutno však dodat, že bez hasičů a rybníka by se patrně zemřelo hned druhý den. Na druhou stranu jen chválit nelze. Dojem určitě kazí pár idiotů (sousední stan, feťák se stříkačkou), na které bohužel narazíte všude. Doporučit rozhodně nemůžu podnik Joachim Lewidt. A pak jsou tu takové banality jako bláto kolem koryt, drobné technické potíže na podiu (Kreyson, Crashdïet) či doprava na místo.

Ve výsledku jsem s festivalem určitě více než spokojený a pokud to bude jen trochu možné, rád bych se na nějaký z příštích ročníků vrátil!

 

+ Cena vstupenky a ceny jídla (včetně jeho sortimentu) v areálu
+ Čistota TOI, hasiči
+ Tetička Iva a její stánek
+ Koupaliště
+ Povedené obsazení
+ Dá se říct, že i počasí
+ Téměř ideální počet lidí

 

− Občasné technické potíže (mikrofony, plátno, projekce)
− Restaurace, vinárna a motel Joachim Lewidt
− Několik dementních jedinců (sousedi, feťák, místní domorodec)