Obloha se vyjasnila, pod elektrickým velodromem...

Štráduju si to z blava street do mĕstského převýšení, které umí být zákeřné v letním dusnu, zvlášť po protančené noci, kdy jedete ze zásob dopaminu a neurony jsou v takovém ležérním módu jak náš kocour ve stínu rajčat když chilluje na obláčku chábr jeden chundelatej.

Šalina zastaví na české a já vzpomínám na ten průřez: vcházím do areálu a z nebe padají kapky, jak kdyby plakal bůh nad brnem, než se spustí série koncertů, které vyjasní oblohu jak elektrickým proudem a nĕco s povĕstné atmosféry se nese ve vzduchu.

Teším se na vietnamsko-českého rapera Ankiho, ale nese se ponĕkud low-key energy, sklesle, jako by se nechal ovlivnit lidmi počasím, okolím, které se nepřílišnĕ usmívá. Beaty a za mixy badfocus se nesou na brno stage potichu, přesto mladé zetkařky vajbují se zavřenými oči a ozvou se výkřiky podpory, když mu hostuje týpek z Dukly. 

Mám takovou zašmušilou, ambivalentní náladu, co rezonuje s deepovĕjšíma vecma a emocemi, jako živé trýznĕ a hnĕv Amelie Siba na nové desce, krásný to umĕlec v ní. Jen pouští podklady a publikum pozorně naslouchá, vnímá ten pocit mezi pódiem. Mc Gey na hlavní předvede skutečně přesvědčivě zábavnou rapovou show s kapelou, živýma bicíma, klávesama a podklady a má plno trefných vtipů, skvĕlé sebevĕdomí a odkazy na hrdost brňáka. Slyším v něm i Kata, mistra slova a něco z teatrálnosti frontmana mutantů. 

Peak večera je pro mĕ bolestnĕ drásavá hlasitá rapsodie Viktora Oriho, mého odvážnĕjšího jmenovce, který má zrovna funky náladu a bubeníka co jede naprosto na dřeň, jakási depresivní kotva se rozplizle noří do temnoty a z toho beznadĕjného ponoru vidím svĕtlo prokletí. Ori zatracuje veškeré snahy o politickou angažovanost, prej je všechno produkt, které umělec prodává festivalum a koncovému konzumentovi.

,,tuhle myšlenku pronesl K. Cobain a tuhle píseň chci vĕnovat Edovu Synovi.'' a další znepokojivé promluvy: ,,jak jste připraveni na příchod fašišmu?'' Ani my ne. Výraz a performance je to však fenomenální, vyzrálá a bolestnĕ procítĕná, cením to strašnĕ a se mnou desítky jásajících v davu pod stagí kabinetu múz. 

Část půlhodiny prokecáme s Vaškem z Fullmoonu o hudbě, čínĕ a trekaření. Headlinery Orbital míjím, příliš jednoduché i když vizuálně opulentní, přicházím pozdě a nastupuji až na rapera Issu a potom lunatické jungle duo 4.A.M kru, které probudí ducha ravu a trocha té devadesátkové zlámané nostlagie. Jamajka, křičím nad hlavami a stepuji jak za mlada, když se rozplívám v mikrodávce ema. 

Porušuji abstinenci na poslední set, mix prosecca s kombuchou při rovném, lehce dekonstruovaném setu, se špatky latinskeho drivu a samplů v setu Safety Trance. Parket se plní a jdou vidět unavené a extatické tváře ve tmě, jak se proplítají tĕla a páry a já rozpouštím ego v návaznosti na svoji dlouholetou raveovou praxi. V jeden moment přijde rozpařená kámoška a ptá se jestli jsem dal Pohodu? Lituj zpytuje mi. Byl jsem v Číně, usmívám se. Na chvíli zavřu oči a už je na jiném místě v prostoru a čase. 

Utíkám v půlce setu, když začíná být stísnĕnĕ, potkávám Maxe s jeho kámoškou s nášivkou star treku a tatto falcona-kosmické lodi. Kecáme s Vaškem a Maxem o festivalech na festivalu. Na chvíli se zjeví Barča z flédy, která se starala o miláčky Orbital. Špekulujeme jak se dostat z Veloše, až Vašek objedná Bolt, přijede ultramoderní černý elektrifikovaný mercedes, s modrým futuristickým podsvícením, odveze nás na Botanickou a pak na Cejl. Kecám s řidičem o káře, motoru a kšeftech.

Stylový návrat. Tichá bratislavská. Tiiše odemknu, vše svleči, zapluji do sprchy a peřin. Vjemy doznívají spolu s em. Erotické sny, milenka a její podbřišek, nad ránem se budím, za okny již světlo. 

---

Sobotní den začínáme tour de gastro, matcha na ledu s kokosem a yuzu, hipstersky v Gala, s 7A matcha, omrknem jihoindickou Veselou, kde nás ale odráží přístup a tak si namícháme zdravý bowl v Pokecz, hodně kombinací a rozhodování. S řasou wakame, koriandrem, kimchi a omáčkami to stojí za to. Potom kratší reorganizace a po cestě na Veloš sepisování čtvrtka, ted už v Hradišti na návštěvě u babičky, sepisuji páteční hudební krasojizdu. 

Vnitřní nastavení je hladina, již bez dynamických vzruchů, připochoduji pohupováním se do rytmů houpavého UK garage a nabaspvaných linek pod taktovkou neomylné rytmické flow namesbliss, jedná z mnoha ochutnávek.

První dostavení následuje s legendoz alternativy Načevou, ta stylovĕ s kapelou v japonském kimonu s abstraktním vzorem, teatrálnĕ se miluje zpevně se slabiky tancuje jako vodní víla nad jezerem ze skla a dýmu. Je to jednou nohou v minulosti a druhou v přítomnosti, jako astrální výlet, po čas setu vedu dialogy s texty a pohyby umĕlkynĕ. 

Za zvukařem se střetnu s maxem a jdem omrknout fléda stage-hangár kde hrají jemní snový Čáry života, stojím tam chvíli v nehmotné úzkosti, maxe přijde pozdravit Kristýna, je plná života. Zůstanu po většinu setu, utlumené písničkářství, míjí mĕ významy po povrchu vášnĕ, střetávám se s vniťrní nudou a apatií, vyhlížím hudební noc? Spíše svetlo reality venku potkám blondýnku z Jihlavy, ta mĕ láká na šanci Atoem, duo s modulárem a selvencery se skvĕlým rovným industriálnĕ a acidovými linkami zakrouceným elektrem, které je nabasované od podlahy a kope až brzy nakope crowd na hromadu, ta se plní a lidi to baví, lidi se shlukuji a piští po dropech jako divoženky, jaké mám rád. 

Nálada u mě však ještě není taneční, introspektivní tuhá a nejasná jako nebe nad velodromem, elektrizované mnoha set dušemi barvami a notami. Night tapes; jak dreampopové múzy mne nejprve neunesou, potřebuji opustit areál a tak činím, abych se osvĕžil maracujovou targa florio a brumíkem, počtu si k tomu cestovatelský magazín koktejl jako subkulturní vložku, fotky z albánie a černé hory, serpentyny co znám z reportáže od Jolanky z lidé a země. 

Vracím se již radostneji; abych doskotačil před stage, kde končí Night Tapes. Frontmanka je sebevĕdomá a křičí že jsme krásní motherfuckeri, miluji když interpreti nadàvají svým fans a posluchačstvu! Přebíhám, asi mi najiždí matcha, cappucino a trochu tekutého mdma z kapátka na ústní vodu. Na Fléda stagi zní reprodukce tracku 'napůl česko napůl polsko, ewa farná, kilo párna!' V tom nabehnou a do tvrdých beatů sází varšavské ostré duo Tonfa. Netřeba rozumnĕt, jen cítit hnĕv, vibe, agresivní bars a produkci. 

Při začatku setu Jamese Cola s Ideou začíná poprchat, v kornoutech světla se tvoří holografické kapky. Najiždí staršími věcmi a přejde k albu Done, je to skvĕlé, tvrdé, dojemné, najazzlé pasáže a sebekriticky upřímné sloky se skvĕlým zvukem tvoří fanouškovsky vlídnou a vstřícnou atmosféru. To už vajbuji fakt hustĕ, chytám každý beat na trávě v konopných barefootech. Sunshine v závĕru mě dojme a podrží zbytek víkendu. 

Blíží se epický závěr, Danny L Harle, hyperpopový bůh vytahuje svoji retrofuturistickou taneční euforickou selekci, ne vše baví, ale tancuje se jako o život, mezi dětmi, rodinkami a dĕvčaty. Sound designovĕjší kousky baví hlavně mě, lidi se nechytaj, důkaz že to docení hlavně producenti v davu. Španĕlská královna Toccoroco je číča snĕdá s přísnou rovnou techno-transovou i post klubovĕjší selekcí, dav je hodně někde v kudle a brno stage srší energií, šílíme, je to hot hot hot!

Zvládám ještě jedno prosseco s kombuchou a přesun na Roisin Murphy, závěr nesmírně emocionálniho setu, plného lásky, radosti, hitů, nostalgie. Převleků, kostýmů, živé projekce publika a hraní. Další divoženka, královna a upevnĕní těžce vydobitého postavení na alternativní popové scéně a festivalu obecně. Jsem vdĕčen, děkuji, naplňující, inspirující do života a k tanci.

Posílám tam za poslední kredit jamesona, objímám známou z divadla a loučím se z velodromem. Obdivuji funkcionalistické baráky v dešti, odemykám elektroscooter a jedu směr hybeška, u mahenky potkám polovinu dua laokoon, Jirku machů a tak sdílíme a besedujeme, a to je sladká přátelská zážitková třesnička a tečka za festivalem Pop Messe. Třetí den nedávám neboť se přesouvám na lfš a oslavu - pokračování příště. 

---