SVOBODA

Anotace: Malé ohlídnutí do socialistické minulosti...

Milý synu!
Jak jistě víš, tak se na znamení protestu proti sovětské okupaci v roce 1968 upálil student filozofické fakulty UK Jan Palach. Nebyl však jediný.

Stručný příběh a především dopisy na rozloučenou jeho následovníka Ti zasílám k zamyšlení. Nedomnívám se, že by oba chlapci ( Jan Zajícovi bylo 18 a půl ) měli Tobě být příkladem ve svém tak smutném činu.

Spíše Ti předkládám k úvaze myšlenkovou hloubku úvah hocha jen o málo staršího nežli jsi Ty. Také bych byl rád, kdyby sis uvědomil, jaký je to dar od Boha, že již ta hrozná doba útlaku je pryč, a Ty můžeš volně dýchat uprostřed svobodné doby a prostoru. Na rozdíl od mnoha předcházejících generací jejichž život byl mnohdy komunistickcým režimem zmarněn, máš Ty obrovské životní šance. Můžeš se dobře uplatnit v rovině rodinné, společenské, profesní, umělecké i ekonomické. Pokud si v dobách socialismu netáhl s bolševikem za jeden provaz, tak Ti zbýval jen prostor rodinný...

Ahoj táta

25.02.1969 Výročí upálení Jana Zajíce
Vydáno dne 28. 02. 2005 (1726 prectení)

25.2.1969 se na prostest proti okupaci a proti komunismu upálil děvetadvacetiletý student Jan Zajíc. Více o něm a o této události se můžete dočíst v článku.

Jan ZAJÍC
* 3. 7. 1950 Vítkov (okr. Opava)
+ 25. 2. 1969 Praha
český student mládí prožil jako prostřední dítě v rodině učitelky a drogisty ve Vítkově od 1965studoval střední průmyslovou školu železniční v Šumperku, projevoval literární nadání (psal básně) a zájem o humanitní vědy. zúčastnil se protestní hladovky a tryzny studentů za Jana Palacha u sochy sv. Václava v Praze.
25.2.1969
(21. výročí komunistického převratu) ve snaze vyburcovat do letargie upadající veřejnost k odporu proti postupující "normalizaci" odjel v doprovodu tří spolužáků do Prahy. Vezl s sebou kufřík, v němž měl několik dopisů a výzvu občanům Československa, určenou k rozmnožení a přepsanou na bláně.
V Praze si koupil kyselinu, několik lahví benzinového čističe a pastu na parkety, jíž si na toaletě potřel celé tělo. Svým průvodcům předal blánu i dopisy na rozloučenou a rozešel se s nimi. Okolo půl druhé odpoledne zašel do průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí. Zde vypil kyselinu, polil se čistícím prostředkem a zapálil se. Z průjezdu se mu však nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a na místě zemřel.
2.3.1969
Protože StB překazila jeho přání být pochován v Praze, byl pohřben za učasti tisíců truchlících na hřbitově v rodném Vítkově.
Dopis na rozloučenou rodině: Maminko, tatínku, bratře a sestřičko! Až budete číst tento dopis, budu už' mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. žel bohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepším. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší.
Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí tím víc, aby mě mohl víc mstít a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád.
Odpusťte mi, že jsem se s vámi tolik hádal. Jackovi vracím jeho fotku, měl jsem ho moc rád a vážil jsem si ho. Nejenom jeho, ale vás všech. Nenechejte ze mne udělat blázna.
Pozdravujte kluky, řeku a les.
Jeho dopis na rozloučenou: OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!
Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2.
Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil.
K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!
Pamatujte: "Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody.
Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!
STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj.
Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!
Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI!
Jen tak budu žít dál.
UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!
Jan Zajíc

deska na ZŠ

Janův hrob ve Vítkově

1969
( psal jsem to v osobě otce pro větší realitu )