o zábavním parku...

Anotace: tak trochu jiném...

Skoro nikdo o něm nevěděl a tak mi trvalo dlouhou chvíli než jsem ho našel...i když byl vlastně docela blízko...
Sešel jsem z okresky a po pár kilometrech volné chůze jsem zahlédl cosi vyčuhující z lesního porostu...ano to muselo být ono...kde by se mezi stromy vzala ta podivná konstrukce...už na vchodu bylo něco zvlášního...místo obvyklých poutačů Vítejte u nás a podobně na mne zírala jen obří duhovka oka...prošel jsem s jistou směsicí pocitů po šikovně spleteném mostku kolem zrcadel pohlcujích vše ve svém zorném úhlu co se odráželo dovnitř a představte si nikde žádná kasa...jen uprostřed taková ta orientační mapka a na ní neoznačená jediná trasa...řekl jsem si no dobrá,prostě půjdu za nosem...hned jako první jsem uviděl horskou dráhu...ty zbožňuju...i když...tahle vypadala trochu chatrně,čemuž nahrávalo i to že byla kupodivu ze dřeva oproti jiným kovovým...ještě než jsem se přikurtoval
povšiml jsem si na čelním vozítku nápisu...byl jednoduchý ,,M.O.C.,,...cestou k nejvyššímu bodu v mírně stoupajícím tempu jsem přemýšlel co to asi znamená,ale nestačil jsem na nic přijít,protože po překonání zlomu se to rozjelo...nebyl to jen jeden sešup,ale házelo to i ze strany na stranu a nahoru či dolů...dokonce i na teoretické rovině jsem měl pocit že se řítím do sebe či vzlétám....ač ta
jízda netrvala ani minutu,byl to jeden souvisle dlouhý fofr kdy jsem celou cestu křičel smál se a z očí mi tryskaly slzy...až když jsem vystupoval s chvějícími koleny,tak se mi to spojilo...ten nápis znamenal eMÓCé... co vám budu dál referovat...takhle to probíhalo po celou cestu...jedna atrakce za druhou...vystál jsem si mimo jiné menší frontu na jízdu ve vydlabaném kmenu,kdy jsem usazen v kánoi proplouval poklidným řečištěm pozoroval podokolní krajinu a usmíval se až k vodopádu kdy jsem s vyjeveným obličejem a drtivou škálou peprného slovosledu padal do tmy,abych se vynořil v gejzíru vodní tříště s oslavnou řečí ke zmáčeným postávajícím...pak jsem prošel lesem...i když spíš pralesem hesel k přístavišti vorů a vydal se na vyhlídkovou plavbu do pravěku...shlédl jsem všelijaké výjevy ať už na pevnině nebo vynořující se z různých zákoutí vody...bylo to docela objevné...skoro jako bych se projížděl po paměti...
Navštívil jsem ještě také strašidelný zámek plný vyskakujících děsů,tajných dveří,ukrytých komnat strachu i chodeb úzkostí...projel jsem vlakem z pohádky do pohádky kde ožívaly i ty nejtajnější sny...a svezl jsem se několikrát po skluzavce na koberečku utkaném z vláken lží až na plac pravdy...příjemně naladěn jsem pokračoval v lehce napjatém očekávání věcí příštích...znáte to když máte
takový ten zvláštní šumivý pocit v zátylku,mravenčení v prstech a jako by kolem vás něco kroužilo i když ať se rozlížíte sebevíc nic nevidíte...až najednou kde se vzala tu se vzala...centryfúga...hlava se mi z toho monstrózního kola zatočila a to se ona ještě ani neroztočila...s odhodláním jsem nastoupil a řeknu vám nelituji...ouuuu to byla síla hahaha...jako bych z ní už nikdy nevystoupil...zůstala točená ve mně...navíc mi to připomíná to vytetované Té co mi umně ztvárnila slečna u nástupu...prý to znamená Touha...

Nakonec jsem prakticky o nic chytřejší před východem obdržel obrázek zubatého slona v tryskáči s bublinou u chobotu ve které stálo:
gratulujeme
právě jste se prošli jednou hlavou...

tak zas někdy příště na shledanou...