Rada č. 1: Pořád si říkej: všechno zlé je k něčemu dobré

Anotace: Na začátek jsem si připravila heslo, kterým se hodlám v příštích letech řídit...

Sbírka: 15 rad budoucím vysokoškolačkám

Když jsem si vybírala vysokou školu, brala jsem to vážně. Prolistovala jsem všemožné časopisy, které se nám válely po škole, prohlédla si stránky malých i velkých univerzit, přemýšlela nad různými obory. Chvíli mi vrtalo hlavou, proč nejdu do Prahy na ČVUT, když tolik miluju tvorbu webovek. Protože ráda píšu, přemýšlela jsem o Češtině zaměřené na editorskou praxi v Olomouci. Brno mě lákalo svou dálkou od Liberce. A Liberec svou blízkostí.
Dlouho jsem byla posedlá Olomoucí. Je přece pět hodin cesty od domova, plná kašen a květin a mají tam cool zastávky. Budu nekonečně svobodná a naštvu mámu, říkala jsem si. Ale nevěděla jsem, jaký obor si vybrat. Jela jsem tedy na den otevřených dveří. Bylo to v listopadu. Pět hodin jsem se kodrcala 'luxusním' vlakem Českých drah. Mrzla mezi kašnami, ze kterých mi byla ještě větší zima. Květiny dávno odkvetly. A kdo vymyslel ty zastávky uprostřed silnice? Ten člověk mě chtěl nejspíš zabít. Připadala jsem si ztracená a naštvala především sama sebe.
Ovšem jak už jsem řekla, všechno zlé je k něčemu dobré. Na Katedře historie jsem si vyslechla přednášku o archivnictví a zjistila, že tohle bych opravdu chtěla dělat. Po příjezdu domů jsem si vyhledala školy, které tento obor nabízely a svou pozornost obrátila na Počítačovou podporu v archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Prošla jsem si předměty a 'byla jejich'. U zápisu jsem navíc zjistila, že mám možnosti studovat další jazyky, chodit na různé kurzy kreslení a dokonce můžu pokračovat ve hře na flétnu.
Hradec, se tváří jako nebe. Nemusím se vzdát žádného ze svých zájmů a ještě získám další.
V Hradci nemusíte šlapat do kopce (žádný pořádný kopec tam totiž nenajdete), nikdo se nediví, když v zimě sednete na kolo a jedete si nakoupit do Kauflandu (na kole tam jezdí úplně každý). Když je hezky, můžete hodiny sedět v jednom z mnoha parků a přemýšlet nad nesmrtelností chrousta. Každý druhý pěkný kluk, kterého potkáte, studuje na Karlově univerzitě a čeká ho slibná kariéra zubaře nebo lékárníka. Prostě v Hradci to chodí úplně jinak než v Liberci. Tak snad mě Hradec nezklame.