Slovo? Pouhé slovo

Anotace: Aneb proč se bojíme vyslovit některá slova... Zase neočekávám, že by se to někomu chtělo číst, ale za komentáře (jakékoliv) budu moc ráda. :)

.

Kdybychom byli v kouzelném světě mladíka jménem Harry Potter, napadlo by mě například slovo Voldemort. Tohle slovo se všichni báli i vyslovit. V našem světě je určitě strašně moc věcí, kterých se lidé bojí, ale málo slov, která by se báli vyslovit. Inu určitě není špatný nápad popídit se po takových slovech.
Myslím si, že ve slovech jako takových nebude ten hlavní háček. Kdo by se taky bál ubohého slovíčka? Chudák slovo nemůže za to, co vlastně představuje. Důležitý je význam, který nabudí v člověku nějaký pocit, vzpomínku, či rovnou husí kůži. Je ale opravdu těžké, najít určitá slova, protože každý člověk je individuální a bojí se něčeho jiného. Někdo se může bát toho, co mají druzí rádi. Například zneužívaná dívka může mít trauma ze slova otec, pokud jí opravdu ublížil. Nebo při pomyšlení na vodu se může nějaký bývalý skoro utopenec určitě zbláznit. Takových úplně obyčejných slov, která někomu způsobují ty nejčernější pocity je určitě mraky. Jak už bylo zmíněno, každý se bojí něčeho jiného.
Největší strach nahánějí určitě slova spojená se smrtí, bolestí, utrpením. Ale to zdaleka není všechno. Určitě hodně lidí má respekt ze složitých slov – dají se totiž lehko zkomolit a člověk pak vypadá jako nevzdělanec. Další takovou početnou hrůzostrašnou skupinou slov jsou ta představující věci, kterým lidé nerozumí, ještě je nepoznali nebo nepochopili, v tomto směru si většina určitě vybaví čarodějnictví, peklo, ďábla, satana atd. Kdybychom se podívali do historie, byli někteří lidé kvůli nevhodným slovům i upalováni. Jen proto, že se z úst nějaké dívky dostalo slovo znějící jako zaklínadlo, a ke všemu byla trochu jiná než ostatní, hned si někdo mohl myslet, že je čarodějnicí. Zní to možná neuvěřitelně, ale takové příběhy jsou bohužel známé i ze soudobého světa – tedy Afriky, kde jsou dívky upalovány ještě dnes.
Určitě každému se někdy strachem chvěli ruce, zrychlil tep, zbledl v tváři, začal se potit a možná i počůrávat. Všichni to (až na to počůrávání) určitě někdy zažili. Třeba při sledování hororů nebo poslouchání strašidelných historek. To je ale takový jiný druh strachu smíšený se zaujetím a nadšením. Sama za sebe musím říct, že husí kůže mi nabíhá při slovech koncentrační tábor. No vlastně při spoustě slov týkajících se války, ale v tom určitě nebudu sama. Při představě jak někdo žije o kůrce chleba celý týden a musí tvrdě pracovat, pak ho někdo odvede do “sprch“ a zamorduje ho jedovatým plynem, se mě opravdu zmocňuje tolik pocitů, že se těžko popisují, ale určitě je mezi nimi i strach. Taky pokaždé když projedeme kolem věznice, kde jsou mimo jiné i vrazi, zmocní se mě strach. Nějací mordýři jsou tak blízko mě. Možná je to směšné, ale opravdu mám vždy zvláštní pocit.
Kdybych se ale měla opravdu podívat na slova, jejichž význam budiž raději uchován, vybavím si dětství – své, ale i ostatních kolem. Ze školky jsem si domů odnesla pestrý slovník. Ještě dnes mi rodiče připomínají historku z dětství. Jednou večer jsem šla na záchod. Měla jsem bílou noční košilku a rozpuštěné blonďaté vlasy. Asi nikdo by nevěřil, co se tomu “andílkovi“ dostalo z úst. Bylo to přesně: „ Maminko, já nutně potřebuji sr**.“(*abych nikoho nezkazila) Taky si s pobavením vzpomínám, když nějakému rodičovi omylem z úst vyklouzlo sprosté slovíčko. Malé dítko se na něj nechápavě podívalo a pak se zaujatě zeptalo na jeho význam. Stalo se mi to už víckrát a vždy mě bavilo sledovat, co si dospělí vymyslí. Věděli jste, že p*** je druh ptáka žijícího v Jižní Americe? A kr**** je oslovení pro řidiče? Pak by třeba malá dívenka ve školce na otázku, jakým zvířetem by chtěla být, mohla odpovědět, že p***. Já bych si tedy rozmyslela, než před malým dítětem řeknu něco takového. I když těmto slovům asi neunikne nikde.
Kdybych měla vyvodit závěr, dostanu se zase na začátek. Stále jsem toho názoru, že nejde ani tak o slova, ale o jejich význam. Lidé a hlavě ti mladší se zkrátka v našich zeměpisných podmínkách moc slov nebojí. Ať už jde o nadávky, hajlování aj. Někdy mi opravdu připadá, že mají pořádně prořízlou pusu a neuvědomují si význam některých slov.

.