bad trip

.

Toulám se ulicemi St.Pauli, bloudím hůř než nahý. Mám neodolatelnou chuť na usmátou holku ve výloze chlípného Reeperbahnu a kávu. Všude kolem ječí dominantní matky a dlaněmi si zakrývají oči a klíny. Skandují hnus, jak jinak. Holka mi vypráví, jak za hluboké tmy křivolace sestupovala ze zasněženého Cínovce do domovského Dubí. Těšila se do skříně, barevně blikající, teplé, kterou po setmění otevírala dokořán,aby prodala své bujaré poprsí Což jí zajistí letenku do Havířova. Aby dokončila studia francouzkých libůstek, na ZŠ Marie Kudeříkové, hrdinky z dob kolonizace uhlomrdů. Doporučil jsem jí doučování u soudružky učitelky Marie Rozbrojové, která často pobývala v hájence uprostřed lesoparku, centrálního, toho úžasného nejmladšího velkoměsta květin.
Ale už z nudy jsem pokukoval po okolních oknech, kde vařili manu pro námořníky. A s jedním, mouřenín to taky byl, jsem raději odplul na jeden středoevropský ostrov, kde jsem měl v mrtvé schránce dopis od státní správy sociálního zabezpečení. Vyhrál jsem čtvrtinový podíl z důchodu zemřelé Marie S.
Utonula v říčce Lučině, kde ji objevili místní muži, když vymývaly své černé duše.