Fotbal je život

Fotbal je život

Anotace: Je to něco jako reportáž o fotbalovém zápasu Sparta Praha a Baník Ostrava. Byl to můj první sledovaný zápas...Jinak to není žádná provokace, takže jeslti jste z druhé strany, nechejte si to pro sebe.

Když mi přítel řekl, že půjdeme na fotbal, lehce mě zaskočil. Měla jsem to však čekat, sám byl brankář, který se zajímá obecně o všechny možné sporty. Nabídku jsem přijala s úsměvným kývnutím, až později jsem se dozvěděla, že půjdeme do kotle. Na zápas Sparta Praha a Baník Ostrava. Ztuhla mi krev v žilách.
Poslal mi odkaz na internetovou stránku Chacharů (fanoušků Baníku) a nakázal, ať se naučím hymny a pokřiky. Z toho vyplývá, jaké mužstvo si vysloužilo moji podporu. Pokaždé, jakmile jsem se zmínila o mé blížící se návštěvě letenského stadionu, spustili na mě mí přátelé a rodina, kam se to ženu. „Vždyť dostaneš přes hubu. Někde tě tam zmlátí.“apod. Je pravda, že jsem si v hlavě přehrávala situace a reportáže z předešlých neklidných akcí a agresivních rvaček mezi pořádkovými službami a rozběsněnými fandy. Vždycky člověka „povzbudí“, pokud ví, do čeho jde. Média naženou strach.

Dnes ráno jsem byla v klidu. Ani mi nepřišlo, že mám stát ve tři hodiny na stadionu a fandit. Ve dvanáct hodin jsme byli koupit lístky. Před kasou stál štrúdl ostravských. Nadějně jsem se rozhlížela po nějakých nadšených fanynkách, abych v tom nebyla sama. Našly se, asi tři.
Okolo druhé jsme vyjeli na stadion. Do tramvaje přistoupilo několik kluků se sparťanskými proprietami. Raději jsme na sebe neupozorňovali a nezúčastněně jeli. Na Spartě takřka celá tramvaj vystoupila. Obešli jsme kovové monstrum ze strany, přitom pozorovali obdivuhodné policajty na koních, z kterých šel strach. Před branou se hromadily davy příznivců Baníku, po stranách stáli těžkooděnci. Protlačili jsme se dopředu a pak jen čekali a nechávali se drtit netrpělivými lidmi. Chlapi řvali, protloukali se dopředu. Člověk si nemohl být jistý, jestli stojí na svých vlastních nohách. Ženy měly u kontrolního koridoru přednost. O projití se ztěžka bojovalo. Nakonec se podařilo, hned za první překážkou však byla další – prošacování - kvůli bezpečnosti. Pokud s sebou nikdo neměl žádné nebezpečné předměty, všechno bylo v pořádku. A pak nastal ten vytoužený okamžik, vstup dovnitř.
Procpali jsme se na tribunu, ani si nesedali, protože by to stejně nemělo cenu, a čekali na zahájení. Zanedlouho začal zápas a s ním neustálé pokřikování, pískání, zpívání a nadávky. Nejsem zrovna horlivý typ, ale dav mě strhnul. Za chvíli jsem řvala stejně jako ostatní, skákala do rytmu, tleskala a povzbuzovala. Pravda, často mě spíše víc zaujali fanoušci než samotný fotbal, ale to chce trénink. Můj první na živo sledovaný fotbalový zápas se skutečně vydařil. Baník vyhrál 2:1. Stadionem se ozývaly hymny, oslavné písně a hojné nadávky na Sparťany. Komentátor častokrát umírňoval fanoušky Baníku. Když se řvala píseň Baník p…, všichni se chytli kolem ramen a skákali. Ze začátku jsem se bála, že se pod námi propadne tribuna. Radši jsem se tedy zapojila také, abych necítila ty silné otřesy. V nebezpečných situacích jsem ztrácela sluch, občas se zasmála jednomu chlápkovi nade mnou, který chtěl zápas odpískat po prvním úspěšném gólu, a snažila se nevnímat sliny křičících lidí.
Po vítězných ovacích jsme počkali, až se stadion vyprázdní, a pak jsme teprve mohli vyrazit my. Policajti chtěli předejít problémům.Čekali připravení venku. Když nás vypouštěli, létaly nad davem rohlíky a párky ze stánku, jenž se nejspíš stal kořistí hladových Baníkovců. Venku se nám konečně dostalo vzduchu. Seřadili jsme se vedle těžkooděnců a nechali se bez problémů odvést. Jít bok po boku strach nahánějících zakuklenců mělo něco do sebe. Připadala jsem si jako trestanec, kterého vedou, anebo jako nějaká slavná osobnost. Každý musel pociťovat jakousi důležitost, když kvůli němu byla uzavřená takřka celá ulice. Lidé se vykláněli z oken, pozorovali nás z tramvaje, zastavovali se na ulicích, a to všechno jen kvůli nějakým fanouškům. Nakonec jsme se odpojili u metra a rozjeli domů.
Kdybych to měla shrnout. Jsem nadšená. Sledovala jsem nejspíš nejzajímavější zápas v České republice, mezi sportovními nadšenci s týmovým duchem a cítila adrenalin. Jako Pražák jsem měla strach, aby si na mě někdo nedošlápl, ovšem obavy byly zbytečné jako všechny ostatní, jež mi vrtaly několik dní hlavou.
Fotbal možná získal do svých řad další fanynku.
Autor Trouble, 10.05.2008
Přečteno 2978x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí