Tyson Fury vs. Martin Rogan

Anotace: Krátké zhodnocení zápasu ze 14.4.2012 (23:00), ve kterém se dva borci utkali o volný titul irské těžké váhy.

Sbírka: Krátké reportáže z boxu

 Neuvěřitelných 206 centimetrů vysoký a 112 kilogramů těžký Tyson Fury, teprve třiadvacetiletý, po sedmnácti zápasech stále neporažený, boxer z Velké Británie, se v Belfastu postavil výrazně staršímu, přesto méně zkušenému, Martinu Roganovi, měřícímu 191 centimetrů a vážícímu 104 kilogramů. Ten ze šestnácti zápasů dvakrát podlehl.

 Ač papírově byl Fury jasným favoritem, Rogan se rozhodně nehodlal vzdát bez boje, což ukázal hned v prvním kole, kdy byl on ten aktivnější a párkrát se mu silnějšího soupeře podařilo dostat dokonce i do nepříjemných situací u hrazení. Fury ale vše, i díky své výšce, zvládl.

 Druhé kolo začal opět velice rychle Rogan. Ale přesto, že jeho styl vypadal mnohem lépe, Fury většinu situací zvládl díky dlouhým rukám. Až patnáct vteřin před koncem se Rogan dokázal prosadit. Většina jeho ran ale nebyla nebezpečná.

 Ve třetím kole začal Rogan opět svižně. Teď už se ale rozhodl do souboje zapojit i Fury, který zatím bojoval spíše defenzivně. Oba boxeři sypali množství ran, ale jen málo z nich našlo svůj cíl. Až třicet vteřin před koncem Fury Rogana silně zasáhl přímým úderem do obličeje a diváci se tak dočkali prvního knockdownu. Rogan se ze země ale rychle zvedl a i když se ve zbytku kola již nedokázal prosadit, do zazvonění se na nohou udržel.

 Čtvrté kolo už byl Rogan opatrnější, ale ne tak výrazně, jak by se dalo po knockdownu čekat. Vždy, když se naskytla příležitost, opět se do svého soupeře pustil. Fury ale všechny tyhle útoky zvládl.

 V pátém kole se Fury konečně probudil a přestal spoléhat na to, že svého soupeře složí jednou ranou. To ale Roganovi, zdá se, vyhovovalo, protože zvládal docela dobře uhýbat a ještě k tomu měl více příležitostí, kdy mohl prorazit krytím soupeře. Až minutu a deset vteřin před koncem se Furymu podařilo silnými údery prosadit. Pak už byl Rogan bezmocný a patnáct vteřin před zazvoněním šel po silném zásahu do břicha opět k zemi. Když se po šesti vteřinách zvedl, rovnou si pro něj přišel trenér, ač rozhodčí ještě čekal, zda se ze sady úderů nevzpamatuje. Fury si tak připsal další výhru, tentokrát způsobem TKO.

 Opět se tedy ukázalo, jak velkou výhodou je pro boxera výška a především dlouhé ruce. I když ani to není vždy zárukou vítězství a v top dvacítce se najde hodně boxerů s do 190 centimetrů.

 Zápas byl rozhodně zajímavější, než se po předběžném porovnání boxerů zdálo, a ač byl veden v přátelském duchu (tzn. s úsměvy a plácáním), padlo v něm velké množství silných ran. Bohužel, nevyhrál ten snaživější, ale prostě a jednoduše ten lepší. Ale tak to už chodí a je to správně.