Max Schmeling - se srdcem gladiátora a duší rytíře

Max Schmeling - se srdcem gladiátora a duší rytíře

Anotace: článek o bývalé boxerské hvězdě Maxu Schmelingovi zdroje: kniha Zabijáci a gentlemani v ringu (Pavel Loněk, Milan Švec) www.wikipedie.cz www.sport.idnes.cz www.novinky.cz

 

                Někteří vnímají sport jen jako kratochvíli, jiní jím žijí. Já mám sport rád. Vždycky jsem měl. Tvoří důležitou součást mého života, i když poslední dobou se ze mě, dříve aktivního sportovce, stává pasivní fanoušek. Přesto stále věřím, že svět sportu plodí nejen fantastické výkony, ale také hrdiny, kteří inspirují davy. Jedním z takových hrdinů, byl bez pochyby Max Schmeling, boxerský mistr světa v těžké váze.

                Když 28. září roku 1905 přichází na svět Max Schmeling, německé městečko Klein Luckow neslaví. Tou dobou ještě nikdo netuší, že se začal psát příběh sportovce, muže, jehož boxerské umění dobude svět. Muže, který se o téměř sto let později stane legendou.

                Max přichází do rodiny Maxe Schmelinga seniora a Amandy Schmelingové rozené Fuksové, kteří jsou členy sekty Jehovových. Možná proto, je dětství Maxe juniora poněkud přísné. Už jako osmiletý chlapec si přivydělává coby poslíček v lékárně. Svého otce, ramenatého námořního kormidelníka se nejspíš trochu bojí. Jejich vztah asi není ideální, ovšem společnou řeč nacházejí v boxu. Láska k tomuto sportu je jedna z mála věcí, která je spojuje.

                Maxovi je třináct let a jeho táta ho bere na boxerské utkání. Chlapec tomuto sportu ihned propadne, čehož si jeho otec všimne. Zápas skončí a oba Schmelingové se vracejí domů. Cestou se Max senior zeptá svého syna. „Takže box se ti líbí? To je to, co bys chtěl dělat?“ Jeho syn neodpovídá, ani nemusí. Vždycky přísný senior je na svého syna pyšný. U vetešníka mu pořídí první pár boxerských rukavic a dokonce mu platí lekce boxu.

Max a jeho cesta ke hvězdám

                V roce 1921 už je Maxovi městečko Klein Luckow, nejen z podstaty jeho názvu, opravdu mále a tak odchází do Porýní. Zde se snaží prosadit v amatérském boxu, nicméně po dvou prohraných zápasech amatéry opouští a vstupuje do světa profesionálů. Jeho bilance zatím není zázračná, přesto se jeho styl boje líbí a tábor fanoušků se rozrůstá.

                Je léto, přesněji 2. srpen roku 1924 a Max Schmeling poprvé vchází do profesionálního ringu. Svůj debut mezi „profíky“ zvládá skvěle. Z šestnácti provazů vyprovází svého soupeře technickým K. O. Po necelých třech letech si připisuje zatím svůj nejcennější skalp, když nad hlavu zvedá pás mistra Evropy v polotěžké váze. Jméno Max Schmeling získává lesk. Jeho boxerské výkony ho 2. července 1930 přivádí až k zápasu o titul mistra světa v těžké váze. Max vítězí. Snad ani nezáleží na tom, že jeho soupeř Jack Sharkey je během zápasu za ránu pod pás diskvalifikován. Schmeling vítězí v souladu s pravidly a stává se nejlepším boxerem těžké váhy své doby.

Anna Ondráková – žena, které patřilo srdce šampióna

                Několik měsíců před tím, než Schmeling vybojoval pás mistra světa, se začátkem roku 1930 setkává se svou životní láskou, krásnou českou herečkou Annou Ondrovou. Jejich setkání by vystačilo na celý jeden romantický film. Anna Ondrová je českou celebritou německé kinematografie. Právě na stříbrném plátně, při promítání filmu Die vor Rummeplatz  v jednom z berlínských kin, Max Annu spatří poprvé. Těžko říct, zda mu učarovala její krása, nebo herecký um. Ať tak nebo tak, Max se do Anny okamžitě zamiluje. Naštěstí pro něj, bydlí jeho vyvolená, stejně jako mnoho dalších celebrit, přímo v Berlíně. Záhy se ukáže, že Max sice dokáže čelit porážce v boxu, ale odmítnutí od drobné blondýnky Anny se šíleně bojí. Raději pošle svého kamaráda, aby Anně vyřídil jeho pozvání na rande. Česká kráska je pozváním podrážděná a odmítá. Max se ale nevzdává a přemluví svého kamaráda k dalšímu pokusu. Ač nerada, Anna nakonec se schůzkou souhlasí. Později jejich setkání komentuje slovy: „Čekala jsem setkání s hrubiánem a rváčem. K mému překvapení na mě ale čekal inteligentní a vtipný gentleman.“

                Láska Anny a Maxe rozhoří naplno. Od jejich setkání uplynou tři roky, když se v roce 1933 vezmou. Jejich manželství potrvá dlouhých padesát sedm let. Přečká druhou světovou válku i nešťastný Annin potrat. Boxerskou hvězdu a fenomenální českou herečku rozdělí až smrt Anny Ondrové v roce 1987.

Anna a Max ve světě prominentů

                Ti dva se rychle stanou oblíbeným párem široké veřejnosti. Boxerská hvězda Max Schmeling, nemůže zářit víc. Nic na tom nemění ani prohraný zápas v roce 1932, kdy Schmeling ztrácí mistrovský pás. Stále je nejlepším boxerem Německa a se svým manažerem židovského původu Joem Jacobsem pracují na návratu mezi ty nejlepší na světě. Max i Anna jsou zváni k rodině Goebbelsů i na oběd s Adolfem Hitlerem. Blíží se rok 1936, který sebou přináší Maxův životní zápas, avšak je to také rok, kdy přízrak nacizmu sílí. Schmeling nepatří k otevřeným odpůrcům režimu, soustředí se na box a na svou ženu. Nikdy ale tento režim nepropaguje ani neobhajuje. Nezdraví nacistickým pozdravem, odmítá účast v NSDAP stejně jako mnohá nacistická ocenění. Přímo před Hitlerem drží ochrannou ruku nad svým manažerem Jacobsem, jehož židovský původ je trnem v oku nacistických pohlavárů. Schmeling ale s boxerskou razancí těm nejvyšším politikům sdělí: „Bez Jacobse se nedokážu dál připravovat na důležité zápasy.“ Nakonec ustoupí i samotný Hitler a Joe Jacobs zůstává ve Schmelingových službách až do své smrti v roce 1939.

                Roku 1936 jsou Anna s Maxem hýčkáni nacistickým režimem ještě více. Zápas s černochem Joe Luisem, který se téhož roku má konat v New Yorku, hodlá režim Adolfa Hitlera využít k propagandě a vítězství Schmelinga má být jasným důkazem o nadřazenosti bílé rasy.

                Do zápasu zbývají pouhé dny, a tak si je do svého domu zve ministr propagandy Goebbels. Chce se ujistit, že Max je na zápas řádně připravený. Ochotně manželům nalévá čaj a klade své nepříjemné otázky. „Jak se připravujete na zápas s tím negrem Maxi?“ Schmelinga ta otázka zaskočí. „Myslíte s Joe Luise? S mým manažerem Jacobsem máme plán, myslím, že bych mohl vyhrát.“  Odpoví Max. Goebbelsovi se ta odpověď ale moc nelíbí. „S tím židem?“ zeptá se ministr nacistické propagandy trochu znechuceně. To už je na Maxe moc a tak velmi stroze odsekne. „Ano přesně s tím židem pane ministře. A jestli Luise porazím, porazím ho jako soupeře. Rozhodně neporazím barvu jeho kůže.“ Anna se drzosti svého muže zalekne tolik, že rozlije trochu čaje. Goebbels ale mlčí.    

Max Schmeling vs Joe Luis

                Ministr propagandy Goebbels spolu s Annou sedí u rádia a z Německa tak drží palce svému boxerovi. Ten do New Yorku odcestoval pouze se svým manažerem. Ve Spojených Státech se jim dostává královského přivítání. Tehdejší Američané se ještě Hitlera neobávají, naopak sami žijí svůj „sen“ o nadřazené bílé rase. Je smutné, že Spojené Státy Americké v tomto zápase podporují německého borce. Stejně jako Hitler, ani oni nechtějí vidět porážku bílého muže. Schmeling je ve státech přivítán jako hrdina.

                Zápas je vypsán na dlouhých patnáct kol. Z pohledu odborníků je Schmeling outsider, přesto box pokračuje až do dvanáctého kola. Oba muži už mají dost. Jsou vyčerpaní a sotva se drží na nahou. Snad jen železná vůle je nutí stále zápasit. A právě ve dvanáctém kole přijde Maxova chvíle. S Jacobsem sledovali zápasy Joe Luise na filmových páskách tak dlouho, až našli jeho slabinu. Schmeling ví, že při úderu levou rukou Joe spouští svou pravačku příliš nízko a odkrývá bradu. Luis vyráží na soupeře další levý hák a přichází zlom. Max sbírá poslední zbytky sil a vkládá je do svého finálního úderu. Podaří se mu to. Schmeling trefuje bradu protivníka a posílá jej k zemi. Joe Luis už z podlahy ringu nevstává. Je odpočítán. Max Schmeling vítězí K. O. Je unavený, zbitý ale šťastný. Znovu nad hlavu zvedá pás mistra světa, opět je nejlepším na světě. Německo i Spojené Státy jsou na nohou. Max oslavuje boxerské vítězství, oni oslavují vítězství rasy.

                Německé reprezentace se vrací domů. Hitler s Goebbelsem oslavují, plán jim vyšel. Pozice Maxe a Anny je nyní neotřesitelná. Jsou nejslavnějším párem Německa a nacistická propaganda toho náležitě využívá, bez ohledu na to, že Max ani Anna nejsou zastánci režimu. Urostlý boxer tak v rámci propagandy objíždí vojenské posádky a vypráví o svém zápase s Luisem.

   1938 Max Schmeling vs Joe Luis – odveta

                Říká se, že vše co míří vzhůru, musí jednou zákonitě začít padat. V roce 1938 bylo Německo nezadržitelné a Hitler nenasytný. Válka byla na spadnutí, stejně jako tolik očekávaná odveta Schmeling vs Luis. Max se opět spolu se svým trenérem a managerem Jacobsem vydávají daleko za oceán. Tou dobou už i do států přišly zvěsti o zlém Německu a tak se nálada i vnímaní Maxe razantně mění. Už není tím hrdinou ani oslavovaným mistrem světa. Teď je mostrum, zlý „nácek“. Američané Maxovi provolávají nenávist. Rozlícený dav na něj čeká na letišti, srocuje se pod okny hotelu kde, je ubytovaný. Když Max v den zápasu kráčí do ringu, o jeho záda se „rozplácne“ několik shnilých rajčat.

                V ringu už na Maxe čeká Joe Luis, Je mladý, rychlý a silný. Jde si pro vítězství. Z minulého zápasu se poučil, pravačku už od brady nespouští a tím Maxovi bere jeho jediný trumf. Zápas končí hned v prvním kole. Max jde po drtivém K. O. k zemi už po 124 vteřinách. Německo smutní, Amerika i celý svět slaví. Všichni zapomněli, že se zde oba borci utkali v boxu. Celý svět sleduje krutou Maxovu porážku a vidí v ní víc než jen zápas. Vnímají ji jako porážku nacistického režimu.

Max Schmeling – padlý hrdina

                Po zápase Max i Anna ze dne na den upadají v nemilost. Jsou odsunuti na okraj nacistické země. Max je povolán na frontu. Snad za trest, neboť už má dávno po odvodovém věku. Je zařazen k výsadkářům, se kterými se na Krétě zúčastní operace Merkur. V boji je postřelen, dokonce málem umírá poté, co se nakazí úplavicí. Projde si i britským zajetím, kde se setká s americkým novinářem. Dává mu rozhovor, jež Hitlera rozlítí. Max totiž tisku otevřeně přiznává, že britští vojáci rozhodně nejsou krutí, tak jak je popisuje nacistický režim.

                Schmeling nakonec válku přežije a vrací se domů. Je zlomený a má strach. Dívá se na svoji ženu a říká: „Anno, ti lidé nás nenávidí. Po válce nás snad ukamenují. Vyčítají nám, že jsme kolaborovali s Hitlerem, neodpustí nám, že jsme s ním chodili na obědy. Jenže co jsme měli dělat? Odmítnout Hitlerovo pozvání, to by bylo, jako kdyby egyptští otroci odmítli pozvání svého faraona.“ Anna mlčí. Ví, že má Max pravdu. Sama si uvědomuje, do jaké politické hry je režim zatáhl.

Mas Schmeling – muž s povahou rytíře

                Je po válce. Německo bylo poraženo a lidé chtějí potrestat viníky. Schmeling je nařčen s kolaborace a dostává od Britů pokutu deset tisíc marek. Na jeho ženu Annu je v Československu vydán zatykač. Oběma došli peníze a tak se Max opět vrací do ringu. Ve dvaačtyřiceti letech je příliš starý na to aby se vrátil do své vrcholné formy, avšak díky svému boxerskému umění stejně dokáže vyhrát pár lukrativních zápasu. Manželé tak získávají dostatek financí na koupi pozemku i domu v Hollenstedtu u Hamburku. Zde chtějí podnikat a tak zakládají farmu s norky. Vše se mění v roce 1957, kdy se Maxovi podaří získat licenci na americký nápoj Coca Cola a stává se velmi úspěšným zástupcem výrobce limonády pro oblast severního Německa.

                Na svého největšího rivala Joe Luise Max nikdy nezapomene. Po válce ho několikrát navštíví a oba si pravidelně dopisují, takže se z nich stávají přátelé.  Zub času se podepíše i na Luisovi, ten ale po své úspěšné boxerské kariéře přichází o veškerý majetek. Ještě v padesáti letech se tak Joe vrací do ringu k exhibičním zápasům. Maxe to trápí a svému kamarádovi se to snaží rozmluvit. „Víš Joe, na box už jsme oba staří. Neměl bys už boxovat,“ říká mu. Luise se ale na Maxe smutně podívá. „Nevím, čím jiným bych se mohl živit.“ Odpovídá Maxovi a ten jej začíná finančně podporovat. V roce 1981 Joe Luise umírá a je to právě Max Schmeling, který se finančně spolupodílí na nákladech na jeho pohřeb.

                V 60. letech se Maxovi a Anně daří celkem dobře, ovšem lidé se na ně stále dívají skrz prsty. Očištění svého jména se Max dočká až dlouho po válce, někdy roku 1970. V USA při živém vysílání jisté talk show promluví muž židovského původu. „Já i můj bratr vděčíme za život Maxu Schmelingovi. V roce 1938 nás během křišťálové noci ukrýval ve svém hotelovém pokoji v hotelu Excellsior. Nosil nám jídlo a pití. Nechci ani domýšlet co by jemu a jeho ženě nacisté provedli, kdyby nás tam našli.“

                Max s Annou jsou také neobyčejně štědří. Zakládají a financují spolu charitativní organizaci Maxe Schmelinga a rovněž se dohodnou, že po jejich smrti své jmění věnují na podporu SOS vesniček. Sami nemají děti, mají jen jeden druhého. Milují se a přejí si, aby ani jeden z nich nemusel přežít smrt toho druhého. V roce 1987 ale Anna umírá a Max tak na světě dalších 18 let zůstává sám. Je klidný, vyrovnaný i smířený. Přestože se do Česka se svou ženou nikdy nepodíval, posílá v roce 1997 finanční obnos na rekonstrukční práce po povodni, která tento rok Česko zasáhla. Byl to přeci domov jeho životní lásky.

                Teď, na sklonku života má už jen dvě přání. Při jednom rozhovoru sděluje novinářům, že by chtěl sledovat box na letní Olympiádě. To se mu plní v roce 2000 v Sydney, kde je mimo jiné svědkem stříbrného úspěchu našeho boxera Rudolfa „Mlátičky“ Kraje. Druhé přání, dožít se sta let se mu už ale nevyplnilo. Max Schmeling umírá 2. února 2005 ve věku devadesáti devíti let. Byl pohřben vedle své ženy, kde oba odpočívají poblíž jejich domova v Hollenstedtu.

                V tomto článku jsem se snad ani nemohl pokoušet o něco jako je objektivita. Moje slova jsou totiž zabarvená obdivem a respektem k muži, který se díky svým tvrdým pěstem stal na nějaký čas tím nejlepším ve světě boxu a také jediným Němcem který kdy vyhrál titul mistra světa. Svým srdcem se ale Max Schmeling stal legendou tohoto sportu už navždy. Ukázal nám, že box není jen sportem rváčů a hrubiánů, je to také sport správných chlapů.

„Byl idolem několika generací a to nejen kvůli svým boxerským úspěchům. Stal se hvězdou, ale sláva mu nikdy nestoupla do hlavy.“

                                                             Bývalý spolkový kancléř Gerhard Schröder

 

Max Schmeling (28. září 1905 – 2. února 2005)

Zápasová bilance v profi boxu: 70 zápasů – 56 vítězství – 40 výher K. O.

Čest jeho památce!

Autor Mitchoza, 05.08.2018
Přečteno 183x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: LenkaT
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter