LIR 2015 - bombshell

LIR 2015 - bombshell

Anotace: Kosmosmahy! Uherské Hradiště/ Léto 2015 ... Toto není dodatek k obecné technologii futurizovaných mas. Událost šťastné a veselé kosmické náhody.

 

Top 10 zážitků z Let It Rollu a příběh extatika.

 

10. Zvuk, pernamentní zvuk, dermální zvuk, hodnotný zvuk, lomený zvuk.

9. Vizuální stránka, persvazivní alchemie, post-moderní juxtapozice na energii a hmotu.

8. Příběh, začínající ve vesmíru, končící na planetě Zemi.

7. Cesta, dramatická, volná, dlouhá.

6. Vystřelení psilocibinovou kapslí společně s mateřským mdma, fenyklové pole.

5. Ležící dvě bytosti, zanedlouho vstupující do sebe, pod plachtou na Madhouse, poslední noc.

 

4. Potřeba být hrdinou, mít to psychedelické tričko, které se ti tolik podobá.

3. Vlajka nad hlavou, jamajská vlající do planin, rotující nekonečno, úsměv a euforie.

2. Spor a jeho nástup, totální prizma, zakladatel poga na neurofunkových žních, čelo crowdu.

1. Lensmannův set a vítězství měkkčí, kultivovanější formy drum and bassu, cesta vesmírného spektra.

 


- Bad experience

 

 

10. Klasické cestování do nových krajin s lidma, o kterých si myslíš, že je znáš.

9. Vše co ti napoví fronta, nezvládnutá organizace, málo vody a přetékající hajzly.

8. Ten dojíždějící acid na konci první noci, vstávání z mrtvých, pojídání negací a masa.

7. Vše co se dotknulo hvězd a potom z nic slezlo dolů.

6. Mechanická stránka manipulativní hry korporátního génia kapitálu.

5. Ta hra na pozornost a naše podvědomí, buďte přitom.

4. Zastavený Eat Brain elektřina.

3. Nenechat tě skočit z 0,01 promile z věže do gumového bazénu.

2. Probíhající inferno na více frontách, destilace, rozdvojení.

1. milování všeho co tě provází, lidé na hrázi, jediná dobrá živoucí, osudová.l

 

 

 

Představenstvo lomených mas hledá svůj tělesný beat, pomnoze děravý jemnocit stálých záchvěvů osobnosti, první děloha měsíce, zárodek mateřské ozvěny na chlopni srdce, akustický činitel, křemíkový syntetický syndikát robotické expanze, reportář snů za téma ve kterém se zrodí příběh, do kterého oblečeš všechna svá slova, pro která jsi mířil vysoko za smysl těchto pomýlených scénářů, jež měli odhalit svatyni lidské obrody.

 

 

       Není mnoho věcí, na které se člověk dokáže těšit tak jako na explozi, extázi v pohybu, tanec s vesmírem a neumírající přítomnost právě probíhajícího trvání nekonečna. Inu, tento ročník největšího světového drum and bassového festivalu se sice ještě nemůže pyšnit přízniviskem meziplanetární, nebo multigalaktický, ale přece je tu o něco výsostného stát v mezilidské akustice bytostí schopných vnímat, prožívat a spolutvořit zážitek hudebně časoprostorového kontinua. Rozhodl jsem se již potřetí zapsat svůj intersubjektivní, hyperimaginativní zážitek do soustavného toku jednolitých vět, droppujících kaligrafií a systematizované energie.

 

 

Začalo to ve vnitřním prostoru, v mechanickém skladišti plném robotických anihilací, pohozených chapadel a řezacích kotoučů, zvedacích schodištích a příznivcích světločivé emanace. Na počátku trasy jsme byli dvanáctičlená skupina, čítající elevace postav jako: slunečná Alatriel Cíba, křehká Velatrix Kroq, radostný Vičiconq Tex, rozplývající Cyques Žak,  klasic Marstix Epsklo, diva Bašinoea Mrva, pán Jannix Carvem, vířivý Voitox Galtra, divoký Matteox Blastosis, divotvorná Soniax Mutae, stoupající Jammel Zinmax, pohodář Honsuy Doleyas, maniak Athnox Trikoks a další frakce enigmatických charakterů jako pervazivní, skejtové odrůdy nebe a pekla, vstupující Jirqipson Horfin, pátrající Alexandro Jesux, vstřícný Thorbulanx Napsitin, půvabná Micheleux a psychedeličtí bratři Trippin a pířák Mdzipin a mnoho dalších veteránů lomeného nebe.

 

 

V propleteném mechanoidním vesmíru se sešlo nesmírné množství ras, které došly asistovat na celkovém magnitudním poli události, jež měla hostit archu, zadní trakt pohonového jádra hmotné masy a šílený tvárný vortex sonické energie. Vybráni na tuto misi byli zástupci nového milénického soundu, jež představovali překvapivé mutace šířeného viru, jež jako jediný mohl spasit dočasné a nesmrtelné, aniž by jedno bylo ponecháno druhému napospas cizorodým formám bass energie a formálních experimentů vzdálené budoucnosti. Tak jsme nastoupili do ocelového prostředku, supernovického oře, jež nás v mezistanicích a kooperativních přistáních vyslal až do vzdálené milovické krajiny měsíčního kráteru a rovinaté pustiny, ze které vzlétály hojné posedlé bytosti a jejich mateřské lodě do vzdálených juxtapozicí Vesmíru.

 

 

Ve stejnojmenném místě planety Země se právě testovala tektonická ekliptika částicového urychlovače myšlení hudebního kalibru, první detonativní noc, otestování bassové planety a zemí jí přibližných, otáčkoměr prstence, všichni v očekávání noci, jež měla synergeticky požírat mozky a mozečky návštěvníků, rovnou za snímajících pásů tanečního pole, jež přepravilo tolik molekul a otisků lidských bytostí, že ona mise massa, jež se stávala neustále mnou a někým jiným se stávala stále polopropustnější a vše zrodové se ochlazovalo v jádrech kreací, jež dostávaly spin daleko smířlivější, než je přípustné ve přáních agresivnější a dominantní formě dravé mechanopodické formě bass music, překračující hypertopodii žánrového karnátu materiálu z látky snů, Nás Všech.

 

 

 

------------------------------------------

 

 

 

Čtvrteční odpoledně bylo ve znamení stoupajících očekávání a stmelování nejvíce odhalitelných bodů skupinové energie hmoty, právě odhodlané vyslat své vědomí na cestu a procestovat se výzvou až na místo určení. Hned v prostředku raketové přepravy se Anthox rozhodl podmanivě přívést do hry útlumné prameny stimulativních koincipientů ve hře o taneční energii. Ve stavu kdy je cesta ještě křehká a hravá se vtavuji do pohybu, vyklenuji hlavu z jedoucího raketoplánu a vidím nejisté nebe, jak se odráží od započatých příštipků přítomnosti a kaledonicky mne odstíňuje v příslibech něčeho nečekaně velkolepého. V ten okamžik se od mříží zvedá moravská vinárenská hladina a povznáší nás do rajských trofejí v uličkách a Klopínských výplaškách, kudy se naše těla a mysli prodírají a hledají spojovají kolometrii směřující dále do Lysavé nad Hlodem, transferující klíče stop až do Milovického post-apocalyptického hekatlonu milodarstev. 

 

 

Odtud se scházejí robotické individua nadané enthuziasmem a klerikální krustou počitků, připravených vystřelit, někoho ze svých mozkových a srdcových soustav do vesmírného pantheonu všech přeživšivých tváří, které stále zůstaly na cestách a probíhajících eónech hudebního soutěžení o syntetické kreometriky multiverza. Fascinace naším příběhem rodícím se na spoutaném místě plném obtížených lehkostí právě probíhajících kroků, hrajících do úderníčků, z repráčků držících ramené hodnoty, příchozích etnografických entit, soustav z jiných kultur, států a jazykových center řeči směřujících do kempového areálu vznícených odpoledních svítání. 

 

Kdokoliv nadaný k tanečnímu polohocitu se odevzdal těm hodinám nad hlavou, tušil, že další noc pronikající stín modrého úplňku protne veškeré stavovské cíle a dupající masa dosedne v jediném sevření, usmívající se za plakající hlavou trousivých vzrušení a pískajících rotujících turbín a tryskajících trysek v indigové a neonové multičetnosti čepelících beatování nad mízou všechneré vortexové cizelace šapitó. Šašci převlečení za klauny, bytosti charaquerů zejména jména mimozemského v kostýmech dostavníků a ranních pohádkových postav, jinozemské kostýmy teletubies, jezdci na dragounech, vyhunulých dinosauřích matkách a vysmátých velociraptorech, majstrštici v hastroších étýho očí, alieni v podmáří a další skokani do podnosů černých děr, to všechno zahlédla fantazie Vičikonqua Texe, v mezižeberních jamkách gravitace a gravitality skupinové a molekulární extenze hmoty do hmoty až do odhmotnění substituencí substituátů veškérých snah o povznesení se nad karburátor v katalyzátoru vědomí, extince pocitů a emocionálních proudů, jež jsou funkčním středem vesmírné konstituce. 

 

 

Korpulentní konstelace vrchních pláství titania se odštěpuje z viditelného matrixu, patřičnost jednoho člověka v tání předtuchy se hroutí a hířivě dobírá vlastní podstaty na podstavci veškérého intuitiva existenta, jednoho likvidního avatara bez spánku napojeného na všechny kempisty, raketové zbožnitele beatu, tanečníky bombshellové provokace a propagátory nové millénické neurofunkové rapsodie, pro kterou se zrodily všechna přizniviska mnohého posluchače postmoderní hyperreality a kooperace s celkovou koncepcí kyberprostorové submatrience. Matriožky přiznání si praly do žil neustále novou touhu a novou zvídavě příklánějivější fascinaci novou energií s náplní nové satisfakce, nových uspokojení, nových stavidel stále též a stále stálejší a stoupavější haciendy tělesné a senzorické energie, za kterou se hodnoty prahové a existencionální jen hrnou, do poslední kapky extatického dopadnutí celokovových ramen rotačky vzoru naší jediné a vzácné Archy.

 

 

 

.......

 

Snažil se psát o tom co zažil a viděl, co probouzel jeho zrak, co bylo náplní jeho představ a jeho vidění, jeho autentických vizí, ty jediné rodí záchvěv originálního vrážení klínů do zorného oka, čočky, lensmanna skutečnosti, privilegované síně těch tunelových skutečností, vzájemně propletených a propojených se stavy vědomí těch ostatních, vnímajících sic obdobným, nikoliv však téměř totožným způsobem, vržené obraznosti na kříž svých zátylků příčin a důsledků, prána filosofických fluktuací vrcholného obžerství duchaplného, ta malomyslnost mne dusí, vítám vaše obludné přástvy nehlodané láskou k nenávisti, sám však podléhám moru nicotnosti a nechávám se otřásat v základech samotného myšlenkového boje, sípám neomylností svých omylů!

   

 

Nad náplní obsahu letištního filmu reality v Miloticích se vznášel onen stejný vzduch napuštěný toutéž kyselinou, jen šťavnatější a vzdušnější než ten urbanizovaný vzduch 'sopel' bez výrazné nuance být prodýchavělejší než futurizované koncepty mas, vznášejících se mezi areálem spánku a festivalem budoucího století snů. Mezi výpůstkami fantazie a plodným zrnem představ se zrodila první představená, matka primordiální kvality beatu, byla vzána na Archu, již před miliony let a oni zavolali, zavolali nám do hlav, do vrcholících pendulumů naší imaginace, až za hrob budeme vzpomínat a vzývat zkušenost, jež předjalo to šílenství, jež definitivě určuje toho, kým se má stát.

 

 

Vzpomínka na Alatriel, první den nezjevná, krotící se, toulající ve hvězdách, čím se má stát, čím se hmotní naše sounáležení, je to všechno jen sen, nebo se kus naší podstaty protnul a my viděli více než méně z naší budoucí královny emočního pohybu, jež byl v nás projeven, jen tím co jsem pozřel a vyhověl tak své energii, jež doužila spát více v energii tvé. Vzpomínání na Anthoxe; křiklavé palety tvých dějin, co víc ti jen přát než aby jsi ustrnul nad vším možným velikým, uvědomitelným, especiélní spontanelita, sebedestruktivní, maniakální sklony, výjimečná sada nezaměnitelných projevů, zaměnitelné představy k vlastní neschnopnosti být lidštější, záměr být, unikat, hledat a být hledán, stále vysloven, středem vesmírného dění, akustické jsou pohyby prvních návštěv.

 

 

Memorování, Velatrix fetální, rajcovní, přízračná dcera metamfetamínu, mladého povahotvorného ďábla, jež mne uchvátil a změnil, ač stále mám přiruční chov svých posledních. Viditelná a půvadná stránka její vitality k tanci, vše co si představíš, co tě unáší, co tě miluje a smíš milovat dál, až do posledního zlomu tvých přístavů, jsi výjimečná. Honsuy aka vibrace, stále vstává a poohledává se po tom co jej přenastavuje, jenom jako kamarád mizí a podrží, mrká jen v divách a nachází štěstí, zelené slizum na vinylové desce galaxie, procházíme nočním kontinuem, okolo se staví náše zábrany a naše zažívací stavy energií, vše vibruje a měsíc je růžová okurka. Cyques vzpomíná na Vičiconqua; alternace našich hlavových střel vědomí, osudovost v palčivém mizení krásné zkázy, než nás shledá ona pasáž jako v tanečním rondó, procházející odhmotnění, klíšťata jednoty, vše pro svátost zapomnění na svítání, jsme jako bratři a ty jsi na židli a ptáš se zda mám dlouhou tyč kouře, prchlivost, krátkozrakost, pomíjení je jen dočasné, vidím Tě.

 

 

Cyques o Marstix, hladí svítivé palce, bodá jej slovem, nač ptát se když můžeme spolu vlnit lůžkem, víš 'Metalheadz je Top', stojíme a účastníme se, víc než to, jsme splaveni a vedeni a spoluúčastnění, v tom je aktérství vesmírné, univerzálnější než smrt, jež je hlavním hráčem tam dole i nahoře, jenže nahoře ještě vítězí ona, všemocná, Lá..s....ka...a...AAA. tři tužkové baterie, čtyři batůžky, jedna krosna, korpuletní tělo, stan, dvě těla, splynou v jedno, jedna energie, vše závisí na tom kdo se dívá a kdo čte ten příběh, jediného se od něj přiučí. Vidět Jammala a spatřit hudbu, co něm říci když se stébla chytá, vidno pouťový týdenní drogový mejdan dá zabrat a proto se shledáváš s příušnicemi své negativní stránky, do hry velociped představ netahat, radost v souznění že jsme spolu dorazili na svátost, taneční synchronicita, prožitky mládí a očekávání budoucích světů, co z práznin počít než blaženost? Bašionet flašinet, ač touhou po ní nezavadíš, v čem se promněníš, ač víš, co ve výš se prochvíš, co s ní pochvou světů ve světě zmrazeném zastavíš, ať jej miluješ nebo ne, je v tom všechno co sis kdy pomyslela...a proto Jannix vidí, přehazuje tyč, užívá si ona skutečná jména, zvuk jej natahuje do prostoru vítání radostného svítání, prámů promněnění, schránka na peníze k nevidění, až přes to vše pramenní, oddech a cesta domů, čím se lišíš od ostatních, co tě definuje ve světle tvé povahy? nač se mne ptáš, když beat zvoní stříbrné štíty beatu zvonivé, prstence existenců, exploze vibrací plodivé...

 

 

Vzpomínka na Voitoxe, poctivost festivalových stavění, vždy v tom co se psané, marií a janou sezdané, fotonové, svářecí, robotické, úchopové pohyby, pochopení, blízké ranní předzvěsti odjezdu, balení a místo ve vlaku. Vzpomínka na Matteoxe a Soniax, vy dva jste tím čím jste, jste si jisti? Vlévám vše do toho shledání, ona je raketová glorificiel, on black outus satanus, na čtyřkolech společně, na parketu, před bariérou, v pohybu, na načasovaném mostě milenců, její tvář, lýtka olysané silou, tváří zápěstí, chytrost lvice, co s tím slovensko potká česko, vše se zamiluje, oni spolu vydrží, vzpomínka na něj, je destinací, píšícím stavením, hledáním právě vykrouženého hudebního tělesa, třetí část, vnímání plynulého přechodu k hudebním výšinám. Prameny zvoní a ty je zvídáš k výšinám, pro ty jsi se narodil, pro ty dýcháš, pro ně je vše v tobě obsaženo, dvanáct přátel v jediném zlomku vědomí, patnácti tisíc obsazených duší, štastných v tepání, tesání hydridní formy muzikálních sloupů, obrácených v jádro černých děr, neviditelného nepřítele na konci toho všeho, unikáme, obcházíme entropii, vysíme na rtu vesmírným principům a stále sami, s jedinou kapkou pro prázdnotu společného mlčení. 

 

Zřejmě to nemá smysl, cílit se do vzájemné vzpomínky, vidět je jako vyhrocenou hru, celý ten dialog mladých patronů existence v jedoucím vlaku, na dojezdové energii drogy, sálající, stojící za zaznamenání, vodící linky naší neschopnosti splynout s přítomnou chvílí, počkat si a nevybouchnout, vyvolat psychotické záškuby mozkové aktivity a nechat je proměnit v nádherný ohňostroj, to vše a ještě více z psychologizujících témat, jež mění naši náladu v nespočetná skupenství hran a trojúhelníků, neboť my sami jsme jen přídí kritického laloku mysli, vícečetné komory rozumové onanie.

 

 

---------------------

 

 Znám Vaše skryté pramenné touhy pane a je na Vás je jmenovat pravými jmény nebo je nechat zaniknout v dávných přístavech prázdných vln tlachání, útočtě statečně, vypravte se do zákazáných území vaší mysli a paměti, vžijte se do končin, jež dříve nebyly vaším tělem ani horizontem vaší představivosti, plujte za nejposlednější příliv překvapivé archy shledání s vyjímečným lodivodem života až za příď očekávání, neb zkušenost je vždy víc než její očekávání, hloubkou a šířkou neobzírná, neobstavitelné, nespasitelná hloubka v hojném kolektivním zrnění všech brnění vnímání Budoucích!

 

Pro všechnu plavebnou povahu archu dní věcí budoucích do života nás zvoucích, prováděje své tělo náměsíční krajinou holých vin a mléčného ustrnutí na mlze, jež vrací naši chabou niternou evakuaci ven, až za zvukové manipulace neumělecké povahy, tam odkud se má rychlá víčka nestačila vrátit, aniž se odvrátila od toho co dobré je na tom všem. Musíš myslet jako nové technologické kontinuum a přitom nepomýšlet na výdělet korporativního festivalového cyklotronu, žít v jejich krovech pod okovy celého stánku, první noc měla přídech návratu odvěké nepřítelkyně, dotěrně se dotýkající paranoii, ta krvavá magie její nenechavé netečnosti vpryštění, jež jako neopětovaný druh lásky, neuskutečnitelná možnost důvěřovat všem blízkým bytostem v okolí zorného pole, černá svou místa kudy procházím, stává se ze mne přízrak, nejsem člověkem, bytostí myslící, jen odvar těch upířích zubů na prach pozřených, v čelistech, které jsme zabíjeli, na planetách pustých a beze jména, vypálená hrouda modrého shniliště, sladká odpuštění vrcholům žížní a poslední krajky membrány odcizení se do rudožhavého obzoru ve zmírajících znovuzrozeních toho co jsme byli, ač nepochopeni, jdeme vpřed, náměsíční lvi, na hrudi drápy ze světla, temnotou nezadržitelně obřezávající, leč nepožřeného.

 

 

V jiternosti chaluh a mosazných mazů svalstva, není-li tvá hodnota pod čarou pozitivní vidiny, jsi sto uchopit úpornou snahu kvalifikovaně nezemřít, brát, znovu ji brát a znovu nabírat těch závratných, obludných kontur své výsady, výsady vypouklého nebe, na druhé straně našich odvrácených snah milovat a zapojit se do životní hry, která celá, se záměrnou zdánlivostí neuskutečnitelná, hojí své kóje a rány, aby opustila výběhy, jež nám byly vyměřeny.  OVšem nerozpoznatelnost vlastních stop nám brání jít spát, za pružnou maskou zvukových systémů se schovává emancipace vlastního zájmu a otevřená možnost nastolit řád prostřednictvím zvukové manipulace s vědomím nás všech, temná vize se nenaplnila, ráno nastolila přechod, hřbitovní poetrie a diskuze s rakouským producentem o relacích mezi mixážními hodnotami a filtráží ve studiu Fruity Loops. Před nocí, fanoušek Billainova soundu komentuje některé tutorialy neurofunkových zběhlounů, zdá se, že rozumí tomu, čemu říká mixér, a stavidla věcí a stavidla filtrů, nahozených do jednotlivých kanálů, kudy jimi protéká část naší hlavové sdílné chvíle. Celý elektronický svatostánek, je-li nějaký, boří mýtické hodnoty a povaze nejednotné skutečnosti, jsme-li úplní vesmírní tvorobé, vyvoleni vstoupit do excalibru nového věku, poznat sebe sama a svoji skutečnost prostřednictvím alchemických nástrojů tekuté plazmy, prostředků technologie extáze a syntetického mixovacího zařízení, předurčeni vidět budoucnost, neb se spást na vlastní hlouposti a nevědomosti navždy. 

 

 

Vidím čtyři lunativní zrna patternových pozic, na jednom se kochám jen chvíli, vytvářím hlasové spektrum zpívám, lze-l ise to za zpěv považovat, prokazuji velkou jistotu hlasového a hláskového pohybu, sděluji vše co jsem zažil a prskám tím na všechny strany, abych redukoval šum, tím se dostatečně vlévám do právě probíhajícího proudu trvání hlasového kódu, čím to o tom všem ? Pod něj získávám nové informace, proximaci dalších stop ryze interesantního a temnějšího volání, pod něj se skupenství rozděluje a nové osy vpramení, licitace kvadrantů, dlouhých obdelníkových okének se schází, nacházíme součinost a funkčnost toho všeho, zacházíme s exekutivním experimentováním daleko, jedinečnost toho provází jedinečnost všeho, ať už tomu uvěříš nebo ne, je třeba věřit těm nejniternějším tvarům a tvorům tam dole, oni jsou to co hýbe naší láskou a nenávistí a to není málo, být kořenný, znamená být úplný, toť umění žít. 

 

 

Další uhozený zvuk, potkávám blázna na marách od odstin, lukrécie stínu a mlhavého světla, posunky zvukových relací v řeči, pohybu jako na drátovém plastu naší kuriozity, naší neklamné proporce mezi našimi mozky a srdci, vše má tvar afrického atrofního dialektu, tím se dostáváme do pohybu, další den se potkáváme znovu, vyjmenujeme si jména a skutečně nalezneme společnou vášeň, Billaina, jeho charakter být jinou bytostí, 'such a different being' a na oplátku komentuji jeho zvláštní zájem pro scifi produkci, on zase zastřenost většiny dalších projektů, které nesdílí se světem, ač jsou možná prostě geniální, pokud však existují! Převratnost jediné představy, vidět jej před masivním publikem, kde by se otevřel širšímu posluchačstvu světovému, na jediné stagi, opravdové vyznání a obrácená karta neurofunku, zde máme před sebou misionáře zvukového díla! Pravím o jeho schopnostech videomappingu a celostní spektrální tonáži, vycházíme před budovu, on na kyselině, miluje způsob jakým tě nutí k tanci, nebo jakým ti důvěřivě našeptává jakým způsobem máš tančit, ostatně je to vždy tvá podvědomá mysl, která s tebou obratně manipuluje, tvá síla nechť tě provázej v příčinnách jejích kultur a poznání!

 

 

Ostatní pramenité soustavy krystalických myšlenek našli svou vizi nové tonality, vizáž neposledního úderu mozkové korespondence aktivity mezi kolektivem euforických nadšenců fraktálního stínu, taneční parket má dvě superpozice a Ty mezi postavením jednoho a představou druhého, přenastavuješ paradox třetího načínajícího načítání, tzv. 'bufferování substituencí mysli', v ten moment visím na tělokovovém, přítlakovém a odpřístojném zvuku Metalheadz, přenáší mne do rané éry devadesátých let do které sním se vrátit na anglický ostrov, je hlubinně težkotonážní psát o hudbě jako o dešti radioaktivní lásky, ozývá se ve stanu celovesmírné kaligrafie v kalidómech po století, než jsi střetla technologická vizionalita a dostupností a prostředností všech lidských bytostí a tak napojily nové plazmové centra do vesmíru, a my žijeme jeho přikrytím vnknutí, vše má ozvěnu galaktického pláče radosti a lidé se baví od jiterné kosti až k srdci achillových pat, po každém dropu sonické slizniční šťávy, dochází k dosedajícím splynutím s údery audiovizuálního kruhu, budovu položí všechny upřítomnělé extatické zjevení s prsty a dlaněmi proti stropním stěnám stanu, cupitající vášeň znovu vibruje mýtickou osou hvězd, znovu se rodíme společně s tváří všech tančíčích, ovládám se a zachraňuji životnou kapku druhému podávám jeho doušek, okrádám se sám o boží čas, neustupný je mír a o hlavní mocnosti užívání vášně, nechám je uniknout a býti společné, nalézám přátele v pořadníku lačných, Marstix a Jannix tančí bok po boku, nevyděleni s tím co je vše, Lensmanova čočka doluje knobíky a nechává vyzrálou stát v pozadí, něžně jemnou, kapilární a seduktivně styčnoi formu drum and bassu proplynout naším kanálem kolektivní kochlei, vděkem pronikající self se dubuje samo ve snech a rozmnožuje melancholické svítání v našich duších, toto místo bylo ve vesmírném celku nepatrným zjevením, lokálním městem třtinové vášně, šelestivci pozornosti běželi na madhouse, co se okolo druhé ranní stane posledním středozemním mořem, lidé rozpuštění ve své vlastní šťávě přejících vyznání Djovi, v rozpacích na posledních šlahouncích citu, na hlubiných osách dna mdma, kotoučů a všech recipientů přirozena, tleskají dobromyslně, hořící dlaně neutíkají, dávají props v jednotách, bigs up Dji, mýtické postavě jejich projekcí, on je ten kdo vytvořil všechen potenciál, vnímá nás, drží se za hruď za srdce, za velikost přítomného trvání v hudebním kontinuu jednoho vrcholného nebe, tam příteli prameníš, vídíš, vidíš mne, vidíš a všech upřítomněných na akci podílejících vděkem lpíš, myslí otevřenou k dveřím zázračna. 


   Čím to, že procházíme všechna ráhna a rámové pole naší omezenosti, abychom vymezili něco, co je na půli cesty nezrozené, zastaveni v půli pochodu, na odchodu nedokážeme myslet, snažíme se být tělem slova, matkou slovesa, hýždí přídavného jména a pojmenovat dostaveníčko po němž šátrala věčnost, u nás v ulici, na zamlženém podhoubí hvězd, v půdním laboratoriu duší, v syntetickém pantheonu jaterních temnot, tvorském dvorstevním družstvu všech jehněčích klerik a tunik všecho zla a dobra, hegemonie touhy a primabalerína duality se smějí jediného dne, který tě vynáší nad Tvoření spářením se s hláskou vykloubeného zpěvu labutí smyslnosti tříštivého lana záočnicohé skoby bříz! 

 

 

------   -----   --------

 

 

 Kam cupitáš, čím se vměstnáváš, nač zase procházíš v zádi, abys ses dočkal toho ranního obkladu na podkouřeném chaluhu svých přehodů, svých kaligrafických vnad, své harfické grafomanie, ty maniaku na plíšku, na podpatí na tanečním náhubku věku, na přechodném převisu přítomného hnízdění gest, moci a energie mafiánského donášeče všeho ploutvení, čím že optické klamy a halucinace se otiskují aniž naše paže kornatí v textu, či trus trupu těl za miliony let stále hnusí se mi nad námezdní dní svého ikonistického solipsisty, svatokráděže anihilovaných everestů všech hlavových rovnic prenatálního pralesa!  

 

Tvar pokračuje, noc nekončí, nechává nás dále plynout, až k ranním zákrutám, tam kde chyceni do pasti svých iluzí a bludů, scházíme z cesty a necháváme se nést, neboť všechny naše psychedelické privilegia, naše zrcadlonium duší neviditelných, tam odevzdaných k pátrající věčnosti, tam se měnící v odlesk schizofrenikovy fregaty, na žerdi paranoické úchopy a milodar dalších probuzení jejich do smělé paluby bdění, jen je ozdravit. Skutečně vidět mixovat syntetické mosazné provazochodce, bláznivě pobízející Pixie vstřebává novinky všeho druhu, tancuje, doslova čaruje se svými horními končetinami, zahladí každý přehyb, záhyb omladí, vystupuje výrazně a přitom vše do puntíku sladěno, tu práci miluji, jde vidět nesmírné zapálení a přímočará vášeň a velká odpovědnost za ranní set, na Madhouse, oba poslední sety, dvou dní závěrečných patří českým Dj's a v tom jim patří velký dík a úcta, patřičně vyjádřená a vyvážená potleskem v tanci a křiku, kvílení slastí a taneční produkcí v nás, my to dokázali!

 

 

Vstát a nadiktovat svým nohám, kotníkům, přátelům, že vyrázíme do obchodu, pro potraviny, pro pivní šlágry v plechovkách, bráníky, juice a relaxující nápoje, směji se vlastní snaze splynout, chodím okolo stanů a zase se mrazivě ptám, kdy už bude noc, celý den jen odpočívat jako na dovolené, poznat nové lidi, co do počtu všech hodin, to je přece výrazná chvíle snaha spájet se s definicí hudební produkce. Kam se přesouváš energie všech živých bytostí...až zajde den...? a je ´´UPLNĚK...!? ÚPLNĚK ve formě beatující, paraplexující, lobotomické katatonie, ascendence evidence, BLACK OUT horizonty nové minotauří hlavy, provedené vzpomínkou na závěrečný stín těchto fosforezidujících vítězství. 

 

Vítězství kapitalistické hedonie a blaženství, obžerství a malátnosti schodů posledního stavení pekla a vniternosti těch míst, odkud už světlo nepramení, nemřící a nevilné, volné a vojeschopné vozy mechanických trustů robotické temnoty volající po vítězství v pohybu věků, celé články možností a malehendrie v chapadélku moci, ostaveném v pozoru těchto ústních požíračů olova a rtuťi, temných kapilár syntetické, chemické a alkoholické brázdy, jako bych je mohl obviňovat, nebo obhajovat, když jsem na straně odhalených na straně jednoho z nich, všech z nich a ve jménu velké vítězství zkušenosti, toho všeho co nás provází a s čím my nezajdeme do hlubin hrobového ticha, až se budeš vracet do běhajících světů, o které jsi přišel, nebo jsi jimi prošel nepoznán. 

 

 

Tam je totiž evangelium světelného beatu,k de zvěstovatel kvantového funku provází veškerá skupenství pohybu a mládí, kudy se protíná naše milující esence k hudbě, k tváři a tanci, tam vyběhneme na hladině hlásek a písmen a z celého těla vystavíme hradbu tanečníků, samplů k umilování pohybu, každého zlomu vyrovnavosti, záhybu představivosti, celosti vřícenosti, krásným skulpturám monstróznosti až do neposledního volativního cyklu rotačního tance steppujících silulet těch, znovuobžívajících léček prodejných nemrtvých, nad zemskou přitažlivost pozvedneme tvoji vlajku, tvoji vlajku se znakem tvojeho volného silného cíle tam se mísí naše Touha, být u toho s těmi všemi, neb kdo posadí sílu nahoru, bude se všemi zarovnán, a my viděli rychlost a sílu mixování a tvoření volných akustik do rány přítomného tance, rondó a střelba kyberfunkových motivů, oněch shledání jedinečného Tvora neurofunkového gargantuelské=ho entisty. Dermadentisty, Dentuadisty, Soundscapisty, šoguny energie, Samuraje sonické chvíle, Permatrum permafrostum momentum excellentum anihilum. 

 

 

 

 

Skutečně se nezdá patřičným, že nosíme zpod lebeční sobky granát kosmického emaulzí, spíme s rachejtlemi všech tísněných dloubáků jiterného dříče, pamatujeme na doby, kdy bajonet byl ještě zbraní ve funusu ptačího pera, brk mával svou nedostižnou hlavicí vzhůru, hůrné podhůří tvarosloví se bděle vyvalovalo nad všechna řemesla, za zavřenými víčky, antický hlasatel probouzel mnohé nezplozené vícejemné masy hvozdných a hvězdných trajektorií vozatajů, přístojných a odbojných mas manéže všech pergamenů a krusty nad kryptou energie všech hodin!


---      --------        --------

 

Každoročně se vítám s přístavní mocí mých vítání, abych nalodil staré harampádí a vyslal je na cestu kolem vesmírné stanice mezidobí, tam se bariéry a stavidla křehkosti slučují a neomezují na pouhé viditelné a neviditelné, je tam šestnáct až čtyři a dvacet směrů a šátrajících soustav šaramantního šipkonožky, šeptavé šťovíky zase nakládají do hlavního hrdiny, jako by se připravil o tu hmotnou esenci za hudebním pikolíkem, neboť kdo má ve strunách zamraženou extáž a detonáž všech molekulárních mřížek, ten se dívá na samotný přenos dávající za přesnost jeho očím a ne jeho neočím!

 

První ráno nad masochistickými robotickými obyvateli nekonformního ocelového parku, popel se slévá na historickou událost jara, vnímáme tu vysokou, zpustlou hroudu našich nervových systému, jak ji obírají a nazývají ji spletitou a komplexní a vní se množí a rodí nový zajatci. Všichni s účastněných se těšily, znovu projíždím mutace neurofunkového regionu, abych letecky pohmoždil radioci osciloskopického pole, v němž se tříští představa radostného raveující orchestristy, montážisty robotické organochapodie, orgonského vědmy, jež smíří celý vesmír s jednotoubeatu, lomenějšího než klarifon destinace nalomeno, porfyrace nebeské touhy, explodující piruleta ohňostrojů a výsadba noosférických závojů nevznikání.

 

Vstupuji do cirkusu, hostí mne virální siluleta, znamenitá obnovená denní dávka, už si vzpomínám na Alexandra s Thorbulanxem jak downjují neurokopingového boha a vrhající se vstříc lomené gravitaci, promítají své záživnosti do ovzduší, lidé přísedící, usmívající, baví se po všech stránkách toho moře, znovu a znovu bořící se nejistota kuřeravých ohbí, vřetených balancování na ostré hraně vteřin, čerstvějších než nové neznámo na pochodu nepochopitelných skupenství šílenství skupinové terapie hudební válkou, decibelární dávkou, momentárním uskupením celistvého vesmírného robotopa, jež utopicky atakuje technologie extáze, aby doběhl bodáky svých vícečetných lidí. 

 

 

 

Kolega Etherwood otevírá likvidní formy naší nostalgie, hraje od srdcového tykvonu, rapidními včelařskými metenicemi nás obsírá a vznáší a zase dosedá na zem, jež celobetonová pojme přes deset tisíc lidí, ti stojící čelí úplně nové formě bytí a patosu právě obrozeného vizuálního scénáře našich led technologií, v tom je obesílka dějin D'n'b, neboť vyzrálá forma života se povznese nad nejšedivější budoucnost, robotičtí mechanopodisté se v řečišti budoucího obracejí za svým předchůdcem, organickou kůží člověka, povídám Alexandrovi, že naše schránky, odvysíláme s delší životností do mnohem prostornějšího a hlubinějšího prostoru, než jaký máme dosud dnes a tady zmapovaný, naše poznatky se roztříští, on se usmívá, vizualizace i sound desing epochy, však opravdové stavy přicházejí až s ástupem hvězdného velociraptora prachu.

 

 

 

-----        -----------       ----------

 

 Zářní uchvatitelé profesionélní matrice vašeho spisovatelského řemesla, po hrotech a hrotech domů vašich vzpomínek, se klasomilci měn a výměň zdánlivostí a příkladností rodí ve včelstvech harmonického kapitalistického boje, obřizky byrokratického frontmana se viditelně zmnožují a krápníky našich bezmocných se nakřáplé ženou vpřed a to všechno v půdním podzemí na kontinentu našeho já, nebo toho co z něho zbylo po všech vraždách, svatokrádežích a loupežnických výpravých na naklonovaných triffonech planet, měsíců a těles dosud ani nezrozených lidskou či jinou námezdní fantazií, jak prostořeké přátelé, klást odpor nevidomému činiteli všeho pokání!

 

 

 Šapitó veškeré festivalové nostalgie v příklepech omnané metalurgie droppů, štířivých beatů a korminantní fx melodií viskonzity. Vstupuji na ostrov v němž loviště robotické inteligence má chovný zálov inteligibilních astronautů, odkud se nastupuje do decibelové lodi a surferské kolonie kosmonautských stavidel hudební virality, spóřích krust a balistických raptiliánů. Krusty se promítají ve všech odpovědích, na které kdy celková konstanta, čili lidská emulace mysli kdy pomyslila. Lidé se rodí dvojí ve fázi zlomu, podléhají tomu nebo vítězí, ve fázích se jejich životy řetězí, oni v nás a my v nich, sociální afázie budoucích snů o tanečním nebi. Nové titanistické technologie mají své cirkulární čepy, detonativní prostory a produkce zase své odštěpy. Podlomené vnímání alternativní a alternované skutečnosti je víc než fyziognomické. Co sis dal, co sis vzala' ptají se agenti láskopolicie, mutageni příběhu, světločiví maséři vidění hudbou ? Jsi legendou, říká kolemjdoucí festivalové arény.  V pozadí moře dýmu a trysky zbarvující se ro violových motivů probělávajících do purpurové kaskády, nastupující bytosti legendárního přístavu. Ohňostroj eruptuje rázné fázování vrcholných baldachýnů moří a snů. Ve fázi nového nalomení pozitivitou až za hrobní útesy. Morální syndrom klidových vyhoření velkým českým srdcem. Útrata a odpadky nezměřitelná. Co potlačuje tvé myšlení je jen jednou notou příběhu, jsi nevyužitá aktivita, jsi pouze sen o předměstí všech částic kosmomíru, věříš, že se dokážeš vrátit do města a tublatanky robotických vládců pořádku, o kterém jsi snil a pravil jako někdo vrcholící do příprav na knize, do města za spáleným stínem stran, ve kterých tě přátelé měli za blázna a psavce, za slammera a někoho kdo dokáže vykroužit krásné věty a verše bez přípravy, odpravit se za vzpomínkou z festivalu, tohle je tvůj život vítající, tvůj život a jeho strana mísí se s pozitivním přístupem. Taková je vášeň pro skutečnost a vloha pro to sahat si za ni a být přítomný, takové jsou tyto obraty a naše nové možnosti plození Syntetické synkopy světločipé svěřeposti dvou hranostajů beatu.

 

 

Pokračuje na trase nového přistání dalších kvádrů s bunečnou energií vnímání, obvnímaná naše mysl chieroscopie, se znovu vlévá do kádí vzpomínky milovického bojiště, do kádí frenetických vřetenění, brázdoví vicedrální a hyperkvatratické holografické děloprojektory křižují vypálenou oblohu kohezivními difrakcemi, ty se měnící se superfrakce a poté ve stojatých stožárech, manifestujících jednotný proud, reagující na sonické subsistence, na nichž se zhmoťnují aktivní činitelé freezování tance, lidé mění zdánlivě hmotné kauzální konzistence čínské zdi koexistence, státy mých slovních eskalací kapitulují, mimozemské rotiskopické tanky se roztékají v synergickém voodoo sta vdov za mixákem, braniborské efektium bodu tání, helikoptéry střídají černé lovce apache padají do tříštivé tlamy svahu smrti, decibely rovnosti a potrestání vladních systémů ukazují konstruktivní řešení, systému prokazujících vlnitou apatii k rozervanosti mladých, nesmírně nadaných telepatů toužících po vraždění hudebním nebem, takové krvavé kramfle na spodním lemu hyperaurálních čelistí, jež neudržitelně křičí v píď invisibility naší labilní identity, v níž se topí lidé znovu uvěřitelní a probuditelní ve shledání hudby a příčinné energie jejich asynchroních movementů a monumentů dechové pyramidy lidstev, jsou v tom dvě nebo více stovek slunečních apolitických altruistických stran a na druhé straně militantní titáni, svoboda trvání akustické hmoty je rozebrána, naše nové paraglimpické útesy jsou v brzké době shledány domem, co vlastně je tvé sdělení, když ne přístav nového máje, který je daleko v zádi tvém elektroobvodu budoucím. 

 

Sféry kapilárních příčin nové jsou polohocity patnácti tisíc lidí, vruby skalárních uzemnění post-apocalyptické dubstepové trio na zámku nové budoucnosti projíždíme koronovaný mozkový trust robokmánů z vibratibilia pojídáme z dlaně zbytky hnědého ne-antropomorfního fenyklového prachu ten se dostává i do kamarádova korodovaného vytřeštěného žaludku v kvantové řade na pivo tancujeme o píseň mrazivého nadpřítomna velkého lirového šamana a šťastnou veličinu dublovaných šídel něco nás vměstnalo do vrcholného stavu taneční reluktantní flow kaskáda vesmírná konsolidace umně mízí míšní rohlíky uší kooperativního vcítění se do pohybu o tvé levici mezi představami ostatních a djjeovým delajem akustiky právě sjížděných tvorů tvářné krásy tortur na právě probíhajícím večírku světové rady pro skandální neuroručičky  ascendentní orbitální promítání hmotné mizanscény prostoru probíhá nesmírná krátká relace vše je relativní emergivní kapsle rozpuštění v krvi těch druhých ovšem kapslová manická forma pohybu je manévrující s opatřujícími lehkostmi velkého mlčenlivého bůžka třesku v jedné vteřině na holičkách ryzí formy klidu poté se rozbíhá a znovu se redefinuje  asembláž ostříž dvojí viditelnost obrazovek led protékání do přáství přídi promítání vřívravná Vjova karetní modulace senzória trojčlenek a led-mentální modalita liposukce čtvrtých bříšek molekul vitráž vítá třetí dražé v mém pupilárním oku tam na světovém šampionátu nebezpečných myšlenek vidíme é trojmé řady ipé skrze brýle ztracených hodnot a nevážení si hmotnosti životní akvitánie  narůstající buněčné okruhy v červené černi rondó  modré modřinové a bílé bilantivní formě perceptivní invazí a perstáží světla jak se vrcholná proudnost papežů  produkty dietylamidového řetězce vyplavují do jezera vnímání společného direkcionisty přítomnosti   přítomnosti hackingového konkvisty  fraktální jeptišky  dobyvatelé chlorofilních cheatů působících nezběžně na zběžnou realitu ordinérní metempsychózy pozic a polarity parazitujících čísel činitelů  posluchačů nahekované fúze čtrnácti palců skutečné penetrace pavoučí čočky  a impernatibilní penetrace do bytosti jménem sivá síva skutečnost   most přes multivrstenvný brainfreeze dokazuje karmínovost spisovatelské alenky v klobouku i s balíčkem žolíkových karet a tarotových jeskynních moaré anthropomorfní entheobustáze stínů maorských dubových a mazateckých mlýnů mluvidla černoveslavá.

 

 

Tady se narodím, přo tvorbě se mi roztečou oči s mírnou odezvou žluťásků, znovuvydefinuji svou aktuální povahu tělesného diagramu, prostřílené obvody rychlovodivého pomníku svářlivé taneční vlohy, stojím mezi dvěmi či třemi dveřními stěnami, kamkoliv vkročím se otevře juxtapozice přítomnosti, opus improvizace se předemnou otevírá a selektivní branný psanec já se napojuje na některé přerývané vibrace možností v tubulaci blaženství volnosti, nechat jej tam odzvonit a pokračovat do neúlna, zastavit se v hudbě, zmrazit čeleď horního trupu a pokračovat spodním, milovat se s vibrací a pokračovat v díle nepředstavitelného, jež nás nezastaví, nepokoří, stane se věčnou výzvou, přítel nemožné a přítel tance, přítel lomících se, šklebících se hran reality, ta se otřepává v pokusném velocipedu chiarescuro chtíče, za bolestnými bulváry, bulvami božích obfuskací a obstakulací prizmat, schizmat a řetězícíh chlopní závaží, jež nás odlehčují klidem a harmonií, z nichž zase začínáme mít nablízku metaselektivní sekulární a ulteriózní obrazy vyloupnutých mizanscén oděných do hvězdicovitého permalínu a turmlínového gobelínu, vyšívaného samotnou zkušenosti hmotné fyziognomie utíkající létajících koberců Univerza, a za subliminální nominální subliminací nominativa mnohopokojového hlavouna  submizanscén a polyandrogistu jediného konsensuálního principu, ve kterém nepíši již co vidím na adresu viditelného, nevnímám co cítím na adresu cítěného, nýbrž propujuji minority všech memů a emocistřepů východů vycházejích nablízku sdělnou střelou stíhání, neb dlouho se neděje žádná jediná kapka energetického enthuziasmu, zacházející až k fázím rotujícího eskapismu, bravurním trustům, jež dosud nebyly nikdy nikým sděleny a tak mezi jedinou stuhou souprav a jednotek vnímání, framů kuriozit a zhýralostí lobotomika, druhou hodinou ranní ke steči dosedajících ledových krystalků kompenzací, ve vrcholícím inflagranti kolektivního pramenu užívání si a reminiscence zapomenutí na velkolepost budoucnsti destrukce a creace, platů naší společné cesty, konsolidací aukcí, správu reversibilních hypoték autismu, senilitu mladého dobrodruha, ochablost bobtnajícíh kostí, krátkozrakost za centra světa mikroskopického, veškerou nevyléčitelnost jívy nemocí a držáků na opomněné lidské bytosti ve výtahu všech vesměrných duší oduševnělých cítěním a výjimečnou branou k lidskému nazírání naší společné pouti, naší entheomorfní Oddyseyi k patrům o nichž se předkům nesnilo, na artrózický artičok tanečníkových kostí toulavé oceánské tykve, to vše sečteno a vyděleno a zavrhnuto v tanečním rytmu neuchopitelného slova, diktátu myšlenky vystřelitelné pouze funkedelií budoucnosti a rychtou hypermanických senzomaniííí nesdělného úhybu normálních odrůd tvorstva, v diktátu všech možných existencí polapených do role být sama sebou a překročit ji o celou jednu dekádu, epochu, entelechický eón všech očí nelidských, zálidských a mezidimenzionálních, jež se přijeli se smíchem sjíždět a lukrativně bavit na svatostánek loopů & teepee lomené magie, neurofunkové perfurmace, masáží nádhernou liquidní láskou, selektivní sedukcí, spontánní abdikací hutných bassů,  akvantové vizuální lahůdky, beepopové cirkularity cyberfonické a univerzální role našich kosmosonických sdělení a našich innovací permutací koherentního koevolučního co-evorhytmostroje na stavovská zařekadla a kontinenty budoucnosti, planetární organizační dovednosti, mezisolární bass music akty a fronty na mezigalaktické superfestivaly sezóny lovecké persistence pohybu a persifláží jen a jen se souladem životem ve jméně Lásky.

 

 

Na obláčku, kolonie planety Země, zaslíbené slovácko, požehnaná Morava, noční běs, 2015. Vičiconq hQ.

 

 Všechno provolával jako kastelán na roušce noci, mrtvolný smích krápotá a svítání se dobere svých příčin, znovupokosené pamlsky se zmotní v lidstvo, to už nedéle nepovstane, trvá na svém zneuctění, někdo zapomněl boha doma ve skříni, ten jej trestá satanovým oběšením, jazyk si hraje na přízeň všech chorobných mincí, dvojjaké tutlání a drnčení zubů, trávení na konci vteřiny a oblízané rty mladé kočkářky, v šátku s polibkem, rodí se velká jízda, jízda našich přesvědčení, že jsme skuteční, že jsme tak hodni té skutečnosti, až to stojí za výsměch, a to je jediná měna a hodnota, výsměch vám, tomuhle řemeslu a všemu, tomu portálu, festivalu, hudební žranici, veškeré snaze být spojen s čímkoliv jiným než sám se sebou, na druhé straně odpojené sluchátko a nekonečná nedokončená modř, nešťastně ˇštasten tichošlápkův šerosvitný šíp!

 

-----         -----------              -----------------------

 

 

Nad ránnem se již reakce zkracují, ustupují prodlevy, řítí se nové deriváty a mutace pohybů, vrcholné formy kreací se mění v kreacionistické plynutí, ve výrazném pojetí technického tance, nalepující se fáze parodistické osobnosti, chování v zajetí mnoha různých a vyspělých mas, neskutečná padělaná legrace našeho léta. Ta zábava podivného perkusivního prokletí, chladné panny skulptur, neurofunkových soch, překrývajících rámec našuch nášup záušních bodců kritérií senzórií, kanálky ztekutělého masa fondů frekvencí, vyslané střepance dermálních decibelových kalibrací, sítě mordových metainformací a manifestující se zlomky kopulativních obřezaností svítivého okužního centra systémové volatizace cválajících cyklů, obroušené matnosti vícezrného spektrálního tance těl a příslušné obzory objektivizace jednotlivých počitatelů celkového urychlovače jádra zhmoťnitele skutečna, až do nadvěčna, odkud čiperně čerpáš jednu ze svých potulných přísad, tam v překvapivosti pohybového korpsa kinetika, aparátus zalévající kakóny se silou a mnohostí svých pozic, superpozice na hraně vří vyvážení, nové jsou turbulence, jež tě odrážejí zpátky až do pokojného žilkoví tvarosloví tonáže, sonické vlny srážejí mechanické tanečníky k zemi dlouhými neurodekalky, hrubými nárazy do středů solar plexů v neuronazarexu, nastává štrůdlovaná terraformoce tyranosauří aury sonických území, tuneláž hematogobinu hmotných vizí, a kabelové kly kabeláže entruviazmy známých persifláží děrkovacích center vysílající reality do reality realitou do reality realitou. 

 

 

 

 

  Smíříme se s tím, že všechno jednou končí a všechna naše visaž jednou pomine a navrátí se do hřbitovního tělesa, odkud vzchází bohové hmotného Djského řemesla, oni jež jsou vzývání božskou kapibrací potlesků, ochotni letět přes celý svět, za výplatní páskou, za euforií, za zkušeností jako žádnou jinou, dobýt dav, jeho jádro, jeho srdce, jeho recipitienty, všechny činitele manipulativně sjednat na svoji stranu, vidět tu část hudební křivky, kterou divák ve předu nevidí, vidět ji a cítit její hmotnou váhu, její frekventivní centra, repetici, světelnost, množící se křivky vzdělání, pohybu, juxtapozici mrkání a dívání se na diváka, to vše a ještě mnohé co je třeba se naučit, co je třeba se pokojně naučit, co je třeba se viditelným obmístit v neviditelné, přátelé, kam že to míříme, naše doba, naše vyhořelá generace rozprášených srdcí, naše kvartovaná, kvarková srdce, výhybky jazzových snů o věčnosti, cestě, hudebním plození taneční spirále nad nebem všech míst, ona ta krása, ta opravdovost, smrt pohybu, všechno co se probudí co tě obudí, co tě oživí, co tě nutí psát, co tě nutí milovat, co tě k lásce šimrá, co tě k projevům mísí, co vše překlene, co se nedomísí co vžije se do sužovaných míst do míst živě neživých ovířivým tím Vším. 

 

 

 

 

    Nadechnou se mýtického volání další přicházející události se šamanskou tváří zvířete připraveného zemřít pro současnou okolnost vyšší než člověcí klid. Ten probouzející se lekvar vřící překvapivostí mezi lidskými konstruktéry davové reality. Přemetový příběh momentální satisfakce za příběhy všech těch kdo nosí lidskou masku a šklebí se do tváře daleké entropie. Té entropii, jež se vmísila do našeho vesmírného tělesa a my bojujeme s ní a jejími vlivy, očekáváme všechen ten zápal, všechen ten boj, všechnu tu proměnu, metamorfózu dějin, myšlení, skutečného. Očekáváme neočekávatelné, budujeme nevybudovatelné, stáváme se nemožným, jsme připravou na obecnou technologii futurizovaných mas, zrodíme se zde i na onom místě, Světě. 



Zdánlivost je jenom síla písma, mozková přídomná vlna, vracející se přízrak srdce, už jen hrobka, hluboká jeskyně nikam.


---------------        ---------              ----------------


 

Návrh na scientologickou studii, milionový grant, masivní sponzorský dar, donorský příspěvek nejvyšší štědrosti, na adresu pisálka, neznámého, podvratně šíleného, nespoutaného a nafoukaného, frajera od kosti, slabocha oholené krve, svalnatce jen napůl, vyzáblého slídila, úchylného hemeroida ženské nátury, svahilského nevraživce bez obojku, drkotavého břídila, dřepícího píčí, podprůměrného plamenometníka slovometru, bezduchého vydřiducha, pochlapeného hocha se schizofrení, bludaře s pece všech mas, malicherného mazlavého mindráka mosazné moci, po prázdné zdi svých otisků se plahočícího grafomana, velikášského mesiáše až to bolí na svitku předků, satisfakcí závislého probuzeného nevidomce, fraktálního melancholického divocha dechu, slapového sráče svých odevzdání, klasického deklasifikátora jedné motivace, hordubala nasraností, frenetického dementního pokladního, klamně osobního kurýra, kurýra jednajícího pro své osobní zájmy, pro tajný motiv, ze strachu ze strachu před nejednotou, ze strachu před rozštěpením, číšníka až na dně své kůže propocené nuceností, teplárního maniaka na hodinovém pásmu všech peněz, zdeptaného nedostudovaného doktoranta, podlomeného mistra filosofování, pověšeného lídra ve veršování hlavou napřed, parádně paranoického učitele všech západních i východních moudrostí, arogantně sebecentrického pána se svěšenou hlavou a barevnými tkaničkami, panicky pohrouženého do sebe a do svých utopií a bludů, bludičku bez doteku křídel, kalamitního misantropa bez kotvy a háku, delirantního otřepaného mastodonta mutujících dospělých, štastného jinocha z jiné pohádky, tvárného bolestně zkázného snílka hvězdného těla, vřeteného tuláka po hvězdách a jejich pramenitých mízách, úpíra pozitivních zítřků bez přípravy žít, životem volajícího do života se ozývajícího volatele, pátravce po množinách podvratné živelné felace věků, análního intrudera slovenských tlustokožných žen, marast rostoucí touhy po nízkém a vratkém, o polopropustných parádičkách tricích a ženách svedených a odpaněných, o příbězích jež jsou spoutané a utajené spoustou nevědomých vzpomínek, o robotovi jež poslouchá na třímek, o zastřeném klukovi bez příčných tkání kritického vnímání a myšlení, a beznázorovém kriplovy a bezpáteřním kreténovi, o zpoceném uzlíčku nervů na stolici všech doznání a malém mužíčkovi s velkým egem a touhou po meditování, touhou zkrácenou a ubíjenou, potlačovanou, nerozvíjenou, to co potlačujeme, je to co zabíjíme, vnímáme své přestupky a pak chceme patřit do ráje.


Do ráje až na dno té nejhnusnější lži,

 té kterou vyjevím záhy,

 do chřánu nicoty a nejhlubších poklesků,


poklesků v nichž se topím,

krásně zanikám v tvojí kundě,

v kundě všeho krásného a tupého,


tam hledám dočastnou satisfakci,

neukojené břidilské hnízdo věčnosti,

sakrální pozření živého svinstva,


svalnató pochvo všech neshledání,

třísnivá vábničko neoželitelné energie,

litanická krvesmilná nátura lidství,


v čem se ohořením stmíváš

a v čem smilníš nad otázky

se povznáším a vymírám,


vhlížím a vplížím se dál,

dál za všechno co mne čeká,

neb nejsem tu já ani nikdo jiný,


svět je otisk mých předků,

svět je předkožka všeho zla,

svět je to místo kam jsi spadnul,



ó rytíři andělský, velký rozume selský,

septimáne, serafíne sakrifikovatelných korpsů,

prsa tvé nedočkavosti tě připravily o všechno možné,


A ty teď na podstavci lucidního snění,

utkaný a ukletý do bledé krusty bdění,

setkáváš se se svou podstatou,


konečná je masa hvězd a všechny štíří bodnutí,

jako nyní vypiješ bolehlav jednou provždy,

staneč se skutečným pomocníkem Díla,


uzmeš své tělo a staneč na pracovišti dějin,

pomužeš žni tohoto národa,

přispěješ do toho čemu říkáme oceán,


nyní je doba, která měla nastat,

doba kdy ten kterého nikdy neměli

a nebudou míti za génia,


zvedne svůj titanický prst,

protne skutečnost svých bližních

a shledájí jej pomocníkem na božím řádu,


na skladovém metronomu všech duší,

na přelomovém hrotu všech hromotných,

tato chvíle je zapsány a ty jsi vyvolený,


jako všichni ostatní zdejší,

jako všechno co jsi řekl

a co jsi ještě nestihl vyslovit


a tak třikrát

přořežeš svou

pravdu


a staneš 

na lavici

pracujících. 






(A tajne po nocích pracovati na knize své budeš,

na hudbě a filmu též pracovati budeš,

rodině přispívat budeš,

hledat lásku svou budeš,


neokradeš sebe ani jiné,

neotupíš své chytrosti,

nerozdělíš svou jednotu,


žít budeš z básně i pro ni,

tvořit z těla i krve ji budeš,

celou svou duší ji probudíš,


až přijde chvíle budeš připraven,

budeš tím kým jsi a kým se máš stát,

lidé se v tobě poznají,


potom budeš připraven zemřít,

všechno se odehraje v tobě,

v divadle všech kulis a věků,


navěky jsi odčiněn,

nyní a navždy,

žiješ s pramenů


žiješ z pramenů

dáváš se z pramenů,

dáváš cit i touhu,


jsi nevydělitelným

masem stop

živých


Cesto

Cíli

Okamžiku


Pravdo

Lůno 

Vůkol


Nekonečno

v perleti

hvězd





 

***Obecné poznámky ke specializované teorie technologie futurizovaných mas

 

Futurizovaná masa není objektem ni obecným konceptem, je zhuštěnou manifestací kolektivního lidského příběhu. 

Příběhu bez ustání se obměňující a přibývajícího na síle podle právě vedoucí a vědoucí lidské osobní okolnosti.

Všechny části zásilky energie pro dílo Technologie futurizovaných mas jsou na plátně lidské budoucnosti již zhmoťněné.

 

Tady si tedy Tvůrce počíná jako elektrizující tkadlec nového pojiva myšlenkové potravy myslícího lidstva.

Lidská pavučina je nejrozlehlejší a spletitá jakou známe v této galaxii, ona je Galingvou mozků a srdcí.

Srdce svou patternací předčí mozek a ve futurizování mas má hlavní, vedoucí úlohu, mateřské živitelky.

 

Všechny jména a objektuální koncepty zmíněné v obecné Technologii Futurizovaných mas jsou ve shodě

s myslí Tvůrce, jež obrazností a obrozování starého ideového aparátu, dohledává kontury silulet za oponou budoucích.

Tímto se odvolává jen k hudebnímu průmyslu a paterrnům futuristického manifestu, napsaného za krátkou chvíle 

v oněch kobkách, jež dříve ze zvaly Zemí. 

 

 

 

 

 

 

**Obecná Technologie futurizovaných mas je přímozdroj evoluce vědomí a jeho odmocněných odnoží tohoto galaktického časoprostoru.

   Časoprostor se nezužuje na jednospektrální vibrace a hmotné artefakty vysoké mýtické působnosti, zánoží věků jež maí přijít.

   V mýtickém podnoží se objevuje i poznámka, chatrně vyvracející role archetypálních mimozemských systému a jejich zachytitelnost.

 

 

   Obecná technologie futurizovaných mas je projevem jednotlivce z množiny všech lidských entit kdy žijících, zachycených rukou všeobjímajícího.

   Právě toto je technologie futurizovaných mas, zjednudušitelná na rovnice a mechanismy redukovatelné lidskou myslí do podoby kvantového sjednocovatele.

 

 

   Tento pozorovatel zahrnuje do obecné technologie mas i dílčí syntézy rozdělené na tři obrovské pasáže shrnující dosavadní vnitřní i vnější pozorování. Zkušenost je rozdělila na 'Teorii štěpitelného materiálu individuí' 'Obecnou technologickou radu futurizovaných mas' 'a Speciální technologii futurizovaných článků'. Každá má šest až dvanáct sumateriálních a spekulativních suboddílů, v nichž se manifestuje zjevné řetězující i nezjevné.

 

 

 *Plně planetární podíl na této vlivné práci mají bytosti, jež se zúčastnili společného mezivesmírného festivalu, který zde vystupuje, speciálně jako aktér rozplozování a syntetizování energie, kulisy vytvořené pro hru a společnou dohru, jsou odvozené z obrazotvorného štěpení a metody zaznamenávání tří vteřin vtělování, to vše obsaženo na matrici budoucích dějin literatury.

 

 

  Galaktické cifry a rozdíly jsou odhmotněné z jedné z jedenácti skutečností, které prožíváme a se kterými se setkáváme na reálně Cestě tímto kontinuem. Budoucí pozorovatelé jsou sto umístit své reflexe na tuto matrixi jako na existuntum kontinuu exogenního či entheogenního, to je skutečná rozprava nad uměním, vidění superstruktur a fungování reálného vzorce reality a našeho místa v něm, v posvátném řečišti těchto otvorenství multiuniverza.

 

 

 

 

 

 

*Při všech pokusech o utopii, viděl jsem vaše představenstvo, na meziloďském protějšku tancujících bytostí věků... 

 

 

 

 

 

 

 

 

      

Autor Happyyz, 04.08.2015
Přečteno 532x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: CoT, Frr
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

Happyyz, ty ses dostal tam, kde já toužím být.

05.08.2015 00:26:12 | CoT

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter