Jabková velmoc

Jabková velmoc

Jak to tak bývá, na podzim sa dějů věci. S přihlédnutím k temu, že zme v našej kotlině jabková velmoc, došlo aj na moje ruky. Že prý žádná krtčí nemoc nemá na podzim šancu sa rozvinůt. Inu, řekl bych, že práca sa sama neudělá ani v iných ročních dobách.

Tož mňa nahnali do práce. Ale né do takej tej nutnej, co sa mosí udělat pro byznys. Tady sem dělal sám na sebe. Že mi z toho aj neco kápne, respektivě vyteče z lisa.

Kamarád Honza, co zme spolem zažili nejedno dobrodružné trápení v lesoch, horách, ale aj při potopě, mňa pozval k sobě na zahradu. Tož kúpil si barák, kerý opravuje a u něho zahrada veliká. Samé jabloně, trnky aj vinohrad.

Povidám: ,,Dobře, pomožu ti, ale co s tema psama? Šak víš, že mňa Chelsea nesnášá.“

A Honza na to: ,,Myslíš tu moju pomatenů fenu, co mňa tak dycky chrání? Na ňu sa vyprdni. Gdyž sa s tebů ona nebaví, tož sa bav s tů druhů, se Sárů, ta má ráda každého.“

Kurňa ale já vůbec nevim, gde sem s tů Chelsů udělal chybu. Dlůho na mňa vrčala, roky, a já sem jí furt domlůval: ,,Prosim ťa, ty trůbo, co máš furt za problém? Šak já ťa mám rád.“

No šak to rád skončilo, gdyž mňa jednůc rafla. Tak už sa mi noha roztáčala, že ju vykopnu až na měsíc, ale vydržál sem to. S takým popleteným psem sa totiž mosí ináč. Sklamaný z teho, že na ňu moje filozofání nestačí, sem sáhl po pamlskách. Sušené ledvinky, srdéčka, kačení prsíčka, objevil sem Ameriku. A tož tak sem dlůho tu fenu uplácal žrádlem, že mňa začala brat. Pomaličku, furt byla nevyzpytatelná.

Dojel sem k Honzovi, za plotem hrdinka jak sviňa, břéskala na celů dědinu, že sa aj záclonky u sůsedů za oknama pohybovaly.

Tož sem vstůpil za vrátka. Už sem si představovál, jak na mňa ta vzteklá bestia útočí a rozsápává mňa na sekanů. Nad hlavů sa mi stahovaly mračna. Zrazu ale jagdyž otočíš vypinačem. Rozvrtěl sa jí ocásek, rozvrněla sa jak kočka a hop mi do náruče. Jo, kůzlo sušeného masa. Taký šutrák mi spadl ze srdéčka. Oběma fenám sem teda rozdal výslužku a mohli zme sa v klidu a míru vrhnůt na jabka.

,,No vidíš, Juro, jak ťa miluje. Konečně sa jí to rozležalo v palici,“ vítal mňa Honza.

Následovně zme s Honzů pod jabloně natahali plachty. Aj ty psy zme pod nima ztrácali. Mocně zme potej jablíčka setřásli. No lesti byl na jednom stromě metrák, tož to byl velmi střízlivý odhad.

Teďka sa nám jaksi kůsl šroťák.

,,Šak sem s tym dělal chvílu, co ta ludra blbne?“ rozlítil sa Honza.

,,Neni přehozená fáza?“ povidám.

Po krátkej kontrole fáze, nebyla. Špekulovali zme nad tym, ale nic zme nevymysleli.

,,Já si s tema nožama nevim rady,“ pokračoval Honza, ,,zajdu pro sůseda.“

Sůsed došél: ,,Neni přehozená fáza?“

,,No neni, šak zme to zkůšali. Ale ty nože sa furt povolujů.“

A sůsed: ,,Aha, takže japonský výrobek, Onosatosamo. Ukaž, zapni to, ať vidím, jak sa to točí. Točí sa to na druhů stranu, tudíž povoluje. Přehoď fázu. A hele, šak tam máš enem jeden nůž. Mosí tam byt oba dva, aby sa to samo utahovalo.“

No a že ten stroj už cosi pamatuje, dokonca snáď aj rozorávání mezí, tož sa rozšlapal jak hodinky. Jabkový šrot vylétával z mašiny jak plameny ze startující rakety. Sůseda úspěch pobavil a jak rychlo to vyřešil, stejně rychlo sa aj rozlůčil.

Šrot šel potej do lisa a už to vytékalo. Průzračně zlatavá tekutina. Litry a litry sladké jako med.

Pak už bylo tolik mošta, že sa Honza rozhodl, že zbytek šrota hodíme na kvas. To už zme tam ale házali jabka třetí jakosti, u kerých cukernatost nebyla pro kvas ideální. Jakože proti gustu žádný dišputát, ale já osobně považuju jabkovů kořalku za najhorší boží dílo na planetě. Ale co? Honza mňa ubezpečil, že onen kalvádos nemosí byt vůbec dobrý, že to má pro sůseda, kerý to dává Ukrajincom na stavbě. Oni prej vypijů všecko, co teče.

Gdyž už sa stmívalo, po slušnej robotě, nasmažili zme si bedly. Hřiby sů totiž maso chudých. A gdyž to zhruba spočítám, za ten den sem k temu sežral asi tři kila jablek, lebo moje láska k jabkám je větší než k babkám. A jak ti to roste na zahradě, Polsko přestává existovat. Pár pytlů sem dostal darem. Teď to zpracuj. K temu eště jabka na mojí zahradě, no su z teho veselý, vařím z teho pyré. Z mošta sa během týdňa stal burčák, tož ten byl taky veselý. Povidla sů z teho taky veselé, skorem nerozeznatelné od pravých trnkových. A lesti sem sa jablek neužrál, tož plavu v džusu dodnes.

 

Autor Narragan, 06.10.2022
Přečteno 64x
Tipy 5
Poslední tipující: xoxoxo, Sonador, mkinka
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

tož si zas něco napsál a jo dobré to máš aj som sa natlemila u nás jedé burčák ale jináč si dobrej v reportážích tak ještě točit na kameru...pořád v tom vidím Slovácko sa sůdí:D jinak hezkej pes asi jablkožrout co? Jáj ja hříbky nejím ale voní mi hodně jinak.MŃAM DŽUSÍK SI MI UDĚLAL CHUŤ A DO NĚJ KVAPKU VODKY .)

07.10.2022 17:38:41 | xoxoxo

Ano, to je přesně ten pes, co nepohrdne zeleninů ani ovocem, ale taky je vybíravý... Před kamerů, za kamerů... Já bych mosel vypit hodně kávy, aby mě to mluvilo. Kamera je pro ty, co spadli do kávy už jako malí :D teď hybaj na vodku... anebo v Lidlu mají kalvádos ve slevě... nikdo ho nechce :D

07.10.2022 20:30:32 | Narragan

pravda pravda, kalvádos je zlo:)

moc ráda jsem četla, super!*

06.10.2022 19:17:37 | Sonador

:D díky. Tak na zdraví!

07.10.2022 12:03:54 | Narragan

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí