Zapomínat, pro co dýcháš...

Anotace: Text intence jako vnuknutí, připomenutí proč jsem tady, čistě psaní pro psaní, cvičení.

Noc v ospalém malomestĕ, které vyjimečnĕ nespí. Tepe. Po roce. Tepe jako to srdce. Bdící duše tam venku. Po roce se opět sjeli a sletĕli milovníci filmu a slovácka do Hradištĕ. Ze všech koutů republiky. I světa. 

Stihl dva podmanivé snímky ze sekce Terra festivalis. Letošní téma: národní kinematografie Brazílie. Tropické tĕžké melodrama o dvou sestrách, s nepříliš sympatickými, leč citlivĕ natočenými scénami, ryze vedenými herci a podmanivou kamerou. A také queer drama Paloma o jednom snu transženy, která se zrodila mužem, filmu ve kterém vyvstává ústřední rozpor, jako ve mĕ, když píši, uvnitř...bez poznámek, vzpomínám na všechny ty myšlenky, co mě při filmu přepadaly a co jsem nezachytil a jež jsou pryč, dost možná navždycky...

 A tak ležím v sedmém patře babiččina bytu, přes noční korzet ložní lampy přehozen obal na polštář jako stínidlo, přemítám o tom jak psát ze sebe, jak zachytit reflexe, hudební i filmové, přirozeně, spontánnĕ, tak jak vznikají a zanikají, jak se prostě udávají tam venku a ve mně. Vše vzniká z nejakého důvodu a odehrává se v rozporech a bez rozporuplnosti, dokud se neucelí. 

Měla to být soustředĕná myšlenka, úvaha o úvaze. Introspekce proti objektivizaci. Útržek vědomí proti dĕji ve vnímané realitĕ. Jako fragmenty, výseky, smíšené z dojmů a pocitů, z akcí a performací, obrazů a zvuku, avšak již předem zachyceného bez příslušné formy a obsahu.

Líbí se mi psát čtivĕ a přístupnĕ s jistou vírou v jedinečnost vnímání a mírou vyhranĕnosti. Cvičím a připravuji se tak na hudební festival beseda u bigbítu, ze kterého mám podat zprávu-report, jež by měla zrcadlit jak atmosféru místa, dĕní, tak dojmy a pocity z uměleckých vystoupení obou dnů (a jejich rytmické napodobení skrze text a volnou skladbu vět a veršů) a shrnutí celé akce na malé ploše. Výběr toho nejlepšího co mĕ zaujme.

Tak jak na filmovce mě zaujaly sekce Brazilíe, Půlnočních delikates (sotva snesitelných, však kolektivnĕ nepřenositelných) tak nového českého sfici Bod Obnovy, jež se tváří tak světově, než objevíme absenci-prázdno-čeho? Duševní anticipace. Dystopického prostoru. 

Zkrátka cvičení pro cvičení. V bytě sedmého patra. Slyší repetitivní beat. A uvnitř to pro co zapomínáš dýchat...umění, film, kultura, intenzivní zážitky z obrázků v pohybu, z pohybu a adrenalinu, ze života, výkonu a regenerace, vitality a zkoumání pocitů, zrcadlených v díle.