Přešlap

Možná víte, co je to Linux. Je to alternativa Windows, prostě jiný systém, na kterém se dělá na počítači „úplně všechno“ jako na Windows. S tím rozdílem, že svobodněji. Když jsem to probíral s psychologem, tak si zapsal na papír „Linux = svoboda“ jako by to byl nějaký symbol. Jenže tam nejde o symbol svobody, ale opravdu o to, že pokud to umíte, můžete s linuxovým počítačem dělat daleko víc, než s windowsovým. (Příklad: windowsové programy jdou většinou jenom používat a modifikovat velmi těžko a často nelegálně, linuxové můžete legálně a pohodlně modifikovat.) Pro ty, kteří jsou dlouho na literárních serverech, se vyplatí připomenout, jak jsem na nich kolem roku 2001 Linux propagoval svými díly, prostě mi „vrostl do osobnosti“.
Delší dobu poté, v roce 2008, se mi rozklížil milostný vztah a já nemohl začít další, protože jsem dotyčnou osobu stále miloval, i když se se mnou rozešla. Tak jsem si říkal, že když nemůžu „řešit vztahy“, budu „řešit kariéru“. V současném zaměstnání jsem měl problém, že mi zahraniční kolegové málo poskytovali informace, které jsem potřeboval ke své práci a měl jsem z toho stress, myslel jsem, že ve firmě, kde se vyvíjí Linux, by tento problém kvůli otevřenosti Linuxu neexistoval.
Ovšem: také vzhledem k této otevřenosti jsem veřejně viděl stránky, kde se zaměstnancům linuxové firmy přiřazují úkoly a přišlo mi, že každý jich má neúměrně moc. Ovšem tuto realitu jsem bohužel ignoroval, nebo jsem si řekl, že za tím bude určitě nějaký trik.
A jak jsem potom, vlastně napůl ve vleku modloslužby „pro systém“, změnil zaměstnání, zhroutil se mi v podstatě svět, nebo aspoň jeho valná část. V nové firmě hřešili na to, že Linux lidi baví a přetěžovali je. Takže jsem po práci neměl energii pouštět počítač doma a tak jsem ztrácel kontakt s tou spoustou kamarádů, které jsem měl na internetu. Stále jsem „zabejčeně“ zůstával, unavený a psychicky rozhozený, ale byl jsem pak několikrát na koberečku kvůli výkonu a nakonec byl donucen firmu opustit. Řekl jsem si „budu dělat něco méně samoúčelného než program na počítač, který ovládá tento samotný počítač“ a v místě bydliště se objevila firma, kde se dělaly programy na letadla. Tam to bylo dobré, ale zase jsem musel balancovat, ať nedělám něco letecky životně důležitého, protože jsem roztržitý. Kvůli tomu balancování jsem nakonec sám odešel, další zaměstnání již byly normální.
Tedy takový „přešlap“, vlastně modloslužba a postavení si systému na piedestal a pak oběť pro něj, čímž jsem ztrácel lidskou dimenzi, vedl z jedné pasti do druhé.
Ale možná to bylo všechno jinak. Linux bojuje za reálnou svobodu lépe používat počítače a možná to, že jsem uznal něco většího než já sám, byla vlastně pokora a kdybych zůstal v tom předchozím teplém místečku, nafukoval bych se tak, že bych časem padl do daleko většího průšvihu. A ty letadla mě donutila brát práci vážně a ne „to je jedno, že program spadne, vždyť o nic nejde“. Takže třeba ta poučení, i ten přešlap, byla potřeba a skutečně žijeme v tom nejlepším ze všech světů.