Tajemství Prokletých plání 11. díl

Anotace: Doktor Swoboda se posadil a rozhlédl se kolem. Na moment se mu zatmělo před očima, až si...

Sbírka: Tajemství Prokletých plání

Doktor Swoboda se posadil a rozhlédl se kolem. Na moment se mu zatmělo před očima, až si musel sundat brýle a protřít si oči. Rozhlédl se. I přes nazlátlé světlo, které bylo cítit dehtem, doktor zpozoroval, že prostředí kolem něj se změnilo. Byl stále v Prokletých pláních, ale už ne dole v jeskyních. Všechno bylo takové zvláštní. Jakoby se všechna místa z celého kráteru vtěsnala do tohoto malého prostoru kolem doktora, ale nadále si ponechala svoji velikost a rozměry.

„Přeji vám pěkné odpoledne, mladý muži.“ Ozval se hlas za doktorem. Ten se otočil a spatřil muže v klobouku, jemuž nebylo vidět do obličeje.

„Pochopil jste už, kde jste?“ pokračoval muž.

„Předpokládám, že stále ještě na Pláních.“ Odpověděl hned doktor, který se urputně bránil snaze přemýšlet a doufal, že onen muž mu veškeré informace poskytne sám. Ten se jen zasmál.

„Mohlo mne napadnout, že budete materialista. Zeptám se vás proto takhle: CO si myslíte, že jste?“

Doktor na něj chvíli nechápavě hleděl, a i přes veškerou snahu vyprodukovat jakoukoliv smysluplnou myšlenku, zůstal dál bezhlesně sedět. Muž v klobouku pokračoval.

„Vás teď přenesli z hlavního tábora dolů do podzemních šachet, kde se přímo ze země vylučuje hmota plynné substance, jenž tvoří téměř celé Prokleté pláně a kvůli které vy teď umíráte a dozajista zemřete. Tam dole leží vaše tělo, prázdné a plně podané silám přírody. Vy, jak jste teď tady, jste pouze svoje vědomí, řada myšlenek a citů, umělečtěji smýšlející člověk by zřejmě řekl duše. Prostě to, co vzniká jako vedlejší produkt metabolismu a mozkové činnosti a dá se zaregistrovat pouze ve sférách astrálních.“

„Proč jste mi řekl mladý muži?“ zeptal se doktor, který myšlenky momentálně vstřebával poněkud pomaleji. Muž se naklonil dopředu.

„Mladý muži jsem vám řekl proto, že vůči mne jste mladý, ačkoli vám to možná nepřijde. A vy mne řekněte, jestli jste vůbec něco pochytil z toho, co jsem vám teď říkal.“

„Ale jo!“ mávl rukou doktor, „jsem mrtvej!“
„Ne! Ale budete!“ zvýšil hlas muž.

„Budu raději o něco stručnější. Vaše vědomí opustilo vaše umírající tělo a ocitlo se tady. To, co vy teď prožíváte, prožili před vámi všichni, kdo teď slouží v družině Wilhelma Gücklhorna, včetně něj. A věřte, že převážnou část těch lidí on ani nezná. Ti tu totiž byli ještě před jeho příchodem. Celé Prokleté pláně jsou plny substance, která uniká ze země. Tato látka má, mimo jiné, i výborné vlastnosti, co se týče přenosu a ukládání informací. To, co vidíte kolem sebe, to všechno jsou pouze data uložená v ovzduší Prokletých plání, včetně mě. Já jsem totiž jediný, kdo měl vědomí dostatečně silné natolik, aby se mohl v té obrovské hromadě dat uchytit a zůstat tady.“

„A kdo vy jste?“

Muž se postavil a vystoupil ze stínů vysoké břízy. Byl to Wilhelm Gücklhorn. Měl jeho kabát, jeho klobouk, jeho rysy. Ale přece byl jiný. Tam dole to bylo zvíře, tohle byl člověk. Vlasy, tvář, oblečení, vše naprosto normální a lidské.

„Vy jste Wilhelm Gücklhorn? Ten, co mne dole drží v zajetí?“

„Já jsem pouze jeho vědomí. Duše, která opustila, tak jako vy, umírající tělo a ocitla se tady, aby všem vysvětloval, co se s nimi vůbec děje. Tam dole, to je pouze zbytek ze mě. Pouhá skořápka, ostatky osobnosti ve zničeném těle, které žije a myslí jen díky vzpomínkám. Věřte mi, pane doktore, že já na nemrtvé, na duchy a přízraky, že na ně nevěřím. A kdekoliv jinde na světě na ně nebudu věřit dál. Ale tady to funguje. Máte to stejné, jako když zabíjíte kapra. Taky se vám ještě chvíli mrská. A tady je to dotaženo do takové dokonalosti, že v tomhle stavu kapra zakonzervují a on se bude mrskat dál, aniž by byl živý. Prokleté pláně mají neuvěřitelnou moc. Jsou schopny vzít mrtvé tělo, spravit na něm závady, zašít trhliny a vyslat ho do boje proti nepřátelům. To je moc zdejší přírody. Látka nás zabila, odstranila vědomí a duši a příroda si vzala těla do svých služeb.“

„A co je to vůbec za plyn?“

„To nikdo neví. Nikde jinde na světě se nevyskytuje. Tady uniká z podloží a tvoří okolní přírodu. Zřejmě už jste slyšel o Kameni mudrců. Tady jsou jich stovky. Ten plyn má perfektní vlastnosti. Nejenže umí ukládat data, ale i energii, jedno jakou. A když už jsou okolní podmínky dostatečně příznivé, plyn zkapalní a nakonec vykrystalizuje. A vykrystalizuje právě v kameny mudrců. Pokud jste četl Albrechtovu knihu, víte, že jsem se vydal ty kameny hledat. Tenkrát tu ještě žádná příšera nebyla. Ty kameny jsem našel. Spolu s Cerenagvou a Kalim-kchánem, otcem Nupum-kchána. Ten teď taky slouží v mé družině. Poznal jsem, jak jsou ty kameny mocné. Rozhodli jsme se, že je nikam odnášet nebudeme. Mohli by se stát tou nejmocnější zbraní, ale to jsme nechtěli. Rozhodl jsem se zůstat tady a založit zde vlastní rod, který by byl vychováván ve víře, že ty kameny jsou zlo. Chtěli jsme chránit Prokleté pláně, aby nikdo cizí z nich kameny neodnesl. Po několika letech jsme pochopili, že kameny je třeba zničit. A tehdy to začalo. Prokleté pláně vycítili, neptejte se mne jak, ale prostě to dokázali, že chceme zničit zdroj jejich síly, jejich života. Proto se rozhodli ochránit se sami. Všichni do jednoho jsme nakonec padli. Cerenagva včas přesunula zbylé Maokvaie k okraji. Pláně však vzali naše těla a s jejich pomocí vybily celý Chanát. Zbyla jedna jediná vesnice, kterou nemohly najít.“

„A kterou teď najdou díky mě a paní Kalivodové.“

„Přesně!“

„A Já? Řekněte mi, co já. Kdysi jsem tu byl, vím to. Jenomže si vůbec nic z té doby nepamatuji.“

„Nedivte se. Vy jediný jste mi také odolal. Všichni vaši přátelé podlehli, vy ne. Tenkrát jsem si myslel, že pokud vás látka zlomí, dostanete se do stejné situace, v jaké jsem teď já. Měl jste vědomí dost silné na to, aby se zde uchytilo. Jenomže jste se odtamtud dostal. Podařilo se vám zavolat horskou službu a ta vás vyzvedla na okraji kráteru. Dál už nevím, co s vámi bylo, mám přece jenom omezený rozhled. Teď už nemáte dost síly na to, abyste tady zůstal. Teď umřete jako každý jiný.“

„A moje tělo bude dál chránit Kámen mudrců spolu s ostatními.“

„Ano.“

„Nějak to stále nemohu pochopit. Pořád mi to přijde takové…nadpřirozené, fantasmagorické!“

„A přitom je to vlastně jenom velmi vzácný přírodní jev, víte?“