Allegra- IV.

Allegra- IV.

Anotace: Čtvrtý díl.. Snad se bude líbit .. Hezké čtení :)

IV.

 

Ravena, Itálie


               ,,Johne? Johne co to říkal?” šeptala Kara s naléhavostí v hlase.
 ,,Otec Marco Dente tu slouží večerní mši,” řekl jí tiše John.
 ,,To znamená, že je tady. Je tady a je to mnich. Musíme s ním mluvit. Musíme s ním mluvit, Johne.”
 ,,Pššt, tiše. Určitě s ním musíme mluvit, ale musíme být opatrní. Určitě nebyla náhoda, že venku jeli ti, co zabili Jonase. Musíme si dávat pozor.”
 ,,Dobře, zavoláme Stevenovi a Emily. Někdo vyslechne toho kněze a my opatříme pořádný arsenál zbraní.
 ,,Pššt, jsi v kostele. Počkej tady,” řekl a odešel k tomu knězi a ministrantovi a bavil se s nimi plynou italštinou.
Když se vrátil ke Kaře, tak ji vzal kolem ramen a vedl ji ven. Sice musel vynaložit trochu síly, ale vyvedl ji ke dveřím bez zbytečných řečí. Venku se pak pořádně rozhlédl a zjistil, že jsou v uličce sami.
 ,,Pojď, jdeme,” vzal ji za ruku a táhl uličkou.
 ,,Co ti říkali? A na co jsi se ptal?”
 ,,Řeknu ti to až někde v klidu,” řekl a vedl ji za ruku do temnějších a temnějších uliček.
     ,,Kadeřnictví? Chceš se teď nechat ostříhat?” zeptala se, když zastavili před výlohou kadeřnictví a John hodlal jít dovnitř.
 ,,Já ne. Tebe malinko přistřihneme,” řekl a vzal ji dovnitř.
 ,,Buon giorno a voi. Come stai ragazze?” zeptal se vesele, když do kadeřnického salónu vešel. Kara mu však nerozuměla ani slovo.
,,Buon giorno, signore White. Hai una bella moglie.”
,,Eppure, non posso italiano. Al momento non è rosa, Estelle,” řekl jedné z kadeřnic a mrkl na ní jedním okem. Kara se na něj nechápavě podívala.
,,Luis è qui oggi?
,,Sí signore. Luis è nel suo ufficio,” řekla kadeřnice.
,,Grazie. Abbia un giorno piacevole,” řekl John a vedl Karu do útrob kadeřnictví až k otlučeným dveřím, na kterých byl plakát ženy s holou hlavou. John na €něj zaklepal a zevnitř se ozvalo hluboké Sí.
     ,,Nazdar!” pozdravil John když do kanceláře vtrhl.
 ,,John White, bože můj chraň mě, zase něco potřebuje,” řekl muž za stolem do stropu.
 ,,Luisi, jak se máš?” zeptal se a podal si s nim ruku.
 ,,Až mě představíš téhle krásce a dáš mi na ní telefon tak se budu mít skvěle,” řekl a podíval se na Karu.
I Kaře přišel sympatický. Měl černé prstýnkové vlasy na ramena, černou bradku a svalnatou postavu.
 ,,Tohle je Kara Greyová. Karo, to je Luis. Majitel kadeřnictví.”
 ,,Těší mě, slečno Karo,” řekl a když si podali ruku, tak jí ji políbil.
 ,,I mě,” usmála se na něj Kara a byla ráda, že mluví anglicky.
 ,,Kara je vdaná, takže zapomeň.”
 ,,Doufám že ne s tebou. To by byla chudák. Co mi chceš?”
 ,,Potřebovali by jsme nějaký kousek z tvého úžasného sklípku.”
 ,,Vy?”
 ,,Konkrétně Kara. Dostali a ještě asi i dostaneme se do menšího problému.”
 ,,Souvisí s tím to co se stalo Jonasovi?” zeptal se Luis a otevřel zásuvku u stolu.
 ,,Jo.”
 ,,No, tak možná něco najdeme,” řekl, vstal ze židle a přešel ke skříni, kterou otevřel a vešel do ní.
 ,,Až po tobě, drahá,” zakořenil se John a vcházel za Karou do skříně, kterou se dostali do kamenné chodby a pak do sklepa.
 ,,Proč chodíte přes skříň?” zeptala se Kara.
 ,,Protože mi to přijde pohádkový. Mám rád pohádky,” řekl a odemkl těžké protipožární dveře, které měly tři zámky a ještě číselný, elektronický, kód.
     ,,Takže Karo, už jste někdy držela v ruce zbraň?” zeptal se Luis a podával ji jednu pistoli.
 ,,Co myslíte?” zeptala se ho a Luis ani nestačil zareagovat, že si pistoli od něj vzala a mířila mu na hlavu.
 ,,Kurva,” řekl Luis a Kara zbraň sklopila dolu a podala mu jí rukojetí napřed.
,,To umíte sakra odkud?”
 ,,Kdybych vám to řekla, musela bych vás zabít,” řekla vážně a John dusil smích.
,,Ne, dělám si legraci,” řekla, když si všimla jak Luis strnul. ,,Prošla jsem jedním speciálním výcvikem,” řekla a John se začal smát už naplno.
 ,,Hele kámo, Kara by nakopala zadek i takový kapacitě, jako je Steven Seagal,” smál se John.
 ,,V pořádku, asi ti i věřím. Takže, měla byste nějakou určitou představu? Když to nebudu mít, tak to můžu sehnat.”
 ,,Byla jsem vždycky zvyklá na německého Walthera, ale třeba tahle Berreta taky není k zahození.”
 ,,Walthera tady mám jen tohohle,” řekl a podal jí jinou zbraň.
 ,,P99C. To je můj milovaný Walther,” řekla a zbraň si v ruce hned vyzkoušela.
 ,,No a není lepší mít dvě zbraně? Pro jistotu?”
 ,,Kanón třeba, ne?” řekla Kara a na Johna se podívala.
 ,,Když si ho potáhneš, tak klidně,” řekl John.

          ,,Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla z kadeřnictví odejít s plnou taškou zbraní,” řekla Kara.
 ,,No, doufám, že ji nebudeš muset použít. Kdy jsi naposledy střílela?”
 ,,Minulý čtvrtek. Chodím na střelnici. Greg si myslí, že v tu dobu vařím oběd.”
 ,,Aha, je toho asi hodně co o tobě neví, že jo?”
 ,,Jo, je. Ale asi by to nepochopil.”
 ,,A nebylo by lepší být s někým, kdo ví o tobě všechno?”
 ,,Tím jsi jen ty.”
 ,,No, však jo.”
 ,,Ale no ták,” řekla a položila mu dlaň na tvář. ,,To už tu jednou bylo,” řekla a po tváři ho plácla.
 ,,A bylo to hezký.”
 ,,Dokud jsi nezdrhl a pěkně dlouho se neozval. Ale to už je minulost.”

 

     ,,Řekněte, že máte dobré zprávy, protože mi na nic nepřišli,” říkal Steven, když se Kara s Johnem vrátili.
 ,,Večer jdeme na mši,” řekl John.
 ,,Na mši?” vyděsila se Emily.
 ,,No. Náhodou jsme se dostali do jednoho kostelíku. Večer tam bude sloužit mši nějaký otec Marco Dente,” vysvětlil John.
 ,,Cože?” zeptala se ještě jednou Emily. Přišlo jí, že špatně slyšela.
 ,,Otec Marco Dente bude večer sloužit mši,” zopakovala jí Kara.
 ,,Jak je možný, že jste ho našli? Jak se vám to povedlo?”
 ,,No,” chtěla jim říct Kara všechno, ale John ji do toho skočil.
 ,,Byla to fakt náhoda. Takové Boží znamení,” řekl a významně se na Karu podíval, aby nic víc neříkala.


               ,,Mario!” zakřičel na něj André.
 ,,Co je?” podíval se na něj.
 ,,Co jsi zjistil?”
 ,,Já jsem zjistil, no, moc toho není, ale tu šťabajznu a toho Whita dneska viděli v nějaký uličce. Kdyby neskočili do nějakýho prašivého baráku, tak by je zajeli. No, ale to se nepovedlo, takže jsou živí a pak je ještě viděli v nějakým kadeřnictví, ale šťabajzna z něj vylezla stejná jako když tam vlezla, takže nevím co tam dělali. No a pak šli domu. A u něj doma byly celý den zase ti druhý dva,” vypověděl Mario a napil se energetického nápoje.
 ,,V jaké to bylo uličce?”
 ,,Já nevím. Já tam nebyl,” řekl Mario a viděl, jak se André nadechuje a tak rychle dodal: ,,Zavolám jim a zeptám se.”
 ,,No, konečně tě napadlo něco užitečného,” řekl André a zapálil si cigaretu.
     ,,Tak André, tady to bylo,” přišel po chvilce telefonování Mario i s mapou a ukázal jí Andrému. ,,Tady ta ulička.”
 ,,Víš co znamená tahle značka?” zeptal se a ukázal na značku na mapě, která se nacházela ve stejné ulici, jako byl John s Karou málem sražení autem.
 ,,Tahle? No, to bude asi nějaká památka,” prohlížel si značku Mario.
 ,,To je kostel ty kreténe,” řekl, vzal mapu, klíče od auta a odcházel.

 

               ,,Rozdělíme se. Já s Karou jdeme dopředu a budeme dávat pozor aby nám neutekl. Vy dva budete vzadu a sledovat podivný a podezřelý lidi,” dával John instrukce v autě kousek od kostela.
Během mše se Steven tak zabral do projevu otce Marca, že si ani nevšiml Andrého, který do kostela vešel, ale zůstal téměř u vchodu.
 ,,O čem mluví?” zeptala se Kara Johna.
 ,,O minulých životech. Moc to nechápu. Prý je naše pravé já někde v minulosti,” pošeptal jí. ,,Už to bude končit.počkáme, až se rozloučí s lidmi a než bude chtít odejít, tak ho zastavíme,” řekl John Kaře jejich plán a ona jen přikývla.
 ,,Já musím na chvíli ven. Dusí mě to tady. Až se za ním půjde, tak mi dej vědět,” zašeptala Emily Stevenovi a z kostela odcházela.

 

              André pečlivě naslouchal každému slovu otce Marca, avšak nespustil oči z dění kolem sebe. Cítil osobu za sebou a dle parfému i poznal, kdo to je. Proto se nijak nevzrušoval.
 ,,Myslíš na ni?” zeptal se Andrého ženský hlas.
 ,,Poslouchám mši.”
 ,,Ale očima visíš na zádech Kary.”
 ,,To nesmím?” zeptal se André aniž by se otočil a na ženu se podíval.
 ,,Nevím, co máš se šéfem domluveného. Co smíš a co nesmíš. Každopádně, ona se změnila. Je teď na úrovni, už to není ta holka co bývala dřív. Teď už by o tebe ani nezavadila.”
 ,,A o Whita?” zeptal se opatrně André.
 ,,Ani ten jí není dost dobrý,” řekla žena a pak rychle odešla, jelikož mše byla u konce.
André odcházel také, do bezpečí svého vozu.

 

               ,,Jdeme,” řekl John a šli za farářem.
 ,,Padre? Padre Marco?,” zavolal na něj John a farář se zastavil.
 ,,Cosa ti piacerebbe?” zeptal se a úžasem se mu rozšířili zorničky.
 ,,Possiamo parlare con te?” zeptal se John, zda by s ním mohli mluvit a otec Marco Dente se rozhlédl kolem a pak přikývl. Vzal je do prostorů za kazatelnou.
 ,,Sono John White, e questo è Kara Grey,” představil je John.
 ,,Ano, já vím kdo jste,” řekl anglicky a nespustil z Kary oči.
 ,,Víte proč jsme tady?”zeptala se Kara.
 ,,Ano, vím. Pro příště bych byl rád, kdybyste do tohoto kostela, chrámu Božího nechodila ozbrojená, slečno Greyová.”
 ,,Omlouvám se, ale naše situace si to vyžaduje,” řekla Kara a byla z jeho pohledu malinko nervózní.
 ,,Slyšel jsem o tom zastřeleném mladíkovi.”
 ,,Otče, vy víte, kde to je?” zeptal se John.
 ,,Teď už asi ne. Ten obraz,” ztišil hlas tak, že ho oba sotva slyšeli. ,,tu chvilku byl, ale pak musel být převez na jiné místo,” řekl starý farář.
 ,,Na které?” zeptal se John.
 ,,To nevím, ale tu informaci mám.”
 ,,Můžete nám ji dát? Nebo alespoň ukázat?” zeptal se John.
 ,,Ne, vám ne,” řekl Johnovi. ,,Ale vám ano,” ukázal na Karu.
 ,,Mě?”
 ,,Víte, to, co jsem říkal v té dnešní mši nebylo jen tak. Hned jak jsem vás tu viděl, musel jsem to tak všechno říct. Pokud se Vám podaří ten obraz najít, tak všechno pochopíte. Přijďte zítra ráno. Budu pro vás mít tu informaci. Musím ji vyzvednout z bezpečného místa. Zítra ráno v šest přijďte sem. Teď už raději běžte. Dobrou noc,” řekl, vyprovodil je ze dveří a rychle za nimi zavřel.
     ,,Já to nechápu,” řekla Kara.
 ,,Ani já, ale už ráno se to dozvíme,” řekl a vyšel z kostela jako první.

 

     ,,Kde jste byli? Mluvili jste s ním?” zeptal se Steven.
 ,,Jedeme ke mně,” řekl John a teprve až v bezpečí zdí jeho odmu jim řekl všechno, co jim otec Marco Dente řekl.

          ,,Tak už věříš, že ten obraz existuje?” zeptal se John, když seděl s Karou u něj na balkoně, sledovali blížící se noc a pili víno.
 ,,Asi ano.”
 ,,Všimla jsi si, jak se na tebe ten kněz díval?”
 ,,Jo, všimla. Bylo mi to docela nepříjemné.”
 ,,Jo, nespustil z tebe oči.”
 ,,Kdyby to nebyl kněz, farář nebo co byl, tak by mi to možná i polichotilo. Proč ale mluvil o těch minulých životech?”
 ,,Třeba to s tím obrazem nějak souhlasí.”
 ,,Nevím, je to celé zvláštní,” řekla a dopila sklenku vína.
,,Půjdu zpátky na hotel,” řekla a vstala.
 ,,To není třeba. Můžeš přespat tady. Stejně musíme hned ráno zase do toho kostela.”
 ,,To je v pohodě. Přijdu ráno sem. Dobrou noc,” řekla a z balkonu odešla. Rozloučila se s Emily a pak se Stevenem odcházela na hotel, kde ještě chvíli probírali uplynulý den a pak se každý vydal do svého pokoje.


               Bušení na dveře probudilo otce Marca Dente. Vyskočil z postele a běžel ke dveřím.
 ,,Chi è?” zeptal se Dente, kdo je za dveřmi a v tom dveře vyletěly z pantů a za nimi se objevilo pár mužů.
 ,,Návštěva, otče,” řekl André a v bílém obleku a naleštěných botách vešel dál.
 ,,Určitě víte, proč jsme tu.”
 ,,To nevím!” řekl starý muž.
 ,,Chceme informace, které tu jistě někde jsou a které chcete před Kaře Greyové už dnes.”
 ,,Nemám žádné informace. Vůbec nevím o čem to mluvíte,” říkal rozčileně Marco Dente.
 ,,André, André nech mě ho odprásknout rovnou!” řekl Mario a v ruce svíral pistoli.
 ,,Prohledejte to tu!” zavelel André a pak se otočil na Maria.
,,Ty se k nim přidej.”
 ,,Šéfe, prázdno! Nic tu není!” řekl jeden ze členů jednotku 666, která proměnila skromný příbytek starého faráře vzhůru nohama.
 ,,Ok, stáhněte se,” řekl André.
,,Mario, nadešel tvůj čas,” řekl a ustoupil mu z cesty.
 ,,A jako s čím, André?” nevěděl co po něm chce.
 ,,Se střílením ty debile! Jestli se netrefíš, tak věř, že se já trefím do tebe,” řekl a jeho poslední slova ztlumil výstřel.
,,No, alespoň něco ti jde,” řekl, když zkontroloval tep starého muže, jehož srdce provrtala ocelová kulka ráže pětačtyřicet.
,,Uklidit a vypadnout!” zavelel André a jako první odcházel.

 

              Ještě nebylo ani šest hodin a Kara s Johnem vstupovali do kostela, jak jim řekl otec Marco Dente.
 ,,Mám divný pocit,” zašeptala Kara a za nimi se ozvali kroky.
 ,,Signora Grey?” zeptal se jí mladý ministrant.
 ,,Ano, ehm, sí,” řekla Kara.
 ,, Seguimi,” řekl mladík.
 ,,Máme jít za ním,” přeložil rychle John a následovali mladíka až do zatuchlého sklepa. Tam zpod svého roucha vyndal zapečetěnou obálku a podával ji Kaře a k tomu ji rychlou italštinou něco říkal.
,,Pane bože,” řekl John, když mladík domluvil.
 ,,Co je? Co říkal?” zeptala se Kara.
 ,,Otec Marco je mrtvý. Někdo ho v noci zastřelil. On ale čekal, že ti druzí přijdou a ho pověřil, aby ti dal tohle. Jen tobě, osobně do rukou a prý nám otec Marco vzkazuje, ať postupujeme stějně jako do teď a jsme opatrní,” přeložil John ministrantova slova. Pak je ministrant rychle vyprovodil před kostel a zavřel za nimi ty malé, otlučené dveře.

Autor Lůca, 10.05.2014
Přečteno 568x
Tipy 10
Poslední tipující: misulevals, Elisa K., jitoush, heker-1, Aiury, Draconian
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

....má to šťávu,Lůco....čte se to samo...umíš to napnout....zní to
autenticky....italsky neumím,ale věřím Ti to/smích/.Ji.

12.05.2014 22:09:36 | jitoush

Děkuju moc :) Už jsem si začínala myslet, že to nikoho nebaví, tak jsem ráda za tvůj komentář, ještě jednou díky.. jo a , já taky italsky neumím :D

12.05.2014 22:40:04 | Lůca

Kurnik, co teda dostala za informaci?:-)) Chci to vědět:-) Jinak děkuji za další povedenou kapitolu. Hezká část z kadeřnictví...hezky napsané. André a Mario mi přijdou trochu jako jantaři...t...mohli by být ještě tvrdší:-) Ale zas je s nima sranda. Ti budu říkat SuperLůca...za superpříběhy.

10.05.2014 22:51:10 | Draconian

Děkuji :) Co se ti v tom kadeřnictví líbilo? Mario je debil, ale na Andrého bych si moc netroufala.. Jinak ta informace je ... no, to se dozvíš v dalším díle :D

10.05.2014 22:53:52 | Lůca

Plynulost, přirozenost, italština, každé slovo mělo své místo...neříkám že zbytek textu je horší...jen jsem se krásně v kadeřniství do kapitoly začetl.

10.05.2014 22:58:21 | Draconian

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí