Divná válka II

Divná válka II

Anotace: Pokračování ovlivněné událostmi právě hrané kampaně.

11. 12. 1944 Oblast města Suvorov, SSU

Po pěti minutách zaslechli zvuk, který je vyděsil neskutečným způsobem. Spěchali do krytu, když země okolo nich rozkvetla ohnivými květy.

 

Dělostřelecká příprava k útoku začala brzy nad ránem. Sirény se rozezvučely městem a svist dělostřeleckých raket se ozýval z několika směrů.

 

Utíkali k poklopu kanalizace, když pár metrů před Wilhelmem země explodovala.

Otevřel oči, vše viděl rozmazaně, v uších mu pískalo a Kurta slyšel jako z dálky.
Kurt seděl nad ním a volal na něj. Jeho hlas se přibližoval, když si Wilhelm povšiml čehosi podivného. Na nebi byly vidět pátrací světlomety, jak pročesávají oblohu. Protiletadlové baterie obou stran pálily na cíle.

 

Kurt jej popadl za hrudní plát a zvedl. Vlekl ho do míst, kde před chvílí byl poklop kanalizace. Nyní zde však byla díra, skrze kterou by projel tank.

Město dříve patřící SSU se opět chystalo změnit majitele. Wilhelm a Kurt se ukryli a odpočívali s pocitem bezpečného úkrytu.

 

Oheň valící ze z oken mnoha budov rozzářil noc a po mnoha dnech odloučení se probudila vysílací stanice. Kurt se do signálů zaposlouchal a pak odpověděl na volání. Byla to zpráva o nadcházejícím útoku menších operačních celků, spadajících pod 407. divizi pancéřových granátníků wehrmachtu. Pro oba to byla radostná zpráva. Po dlouhé době zase mezi svými.

Ve zprávě byla také informace o právě probíhající vzdušné invazi spojeneckých sil.


Válka je poměrně dobrá sbírka ironie. V momentě kdy započala dělostřelecká příprava ze strany osy, začal i spojenecký výsadek.

 

Kurt udal pozici, na které budou čekat za několik hodin na skupinu velitele Stefana Rettera. Oba si trochu odpočinuli ve skrytu kanalizace a vyrazili na místo setkání.
Plížili se ulicemi zasypanými sutí, ruinami domů. Dorazili k místu určení a ukryli se v jednom z vyšších domů poničeném bombardováním. Sledovali okolí svého úkrytu. Kurt si povšiml Bílé uniformy spojenců, byla to pravda. Do Kurtova odposlechu zazněl kontakt od Retterovy skupiny. Kurt okamžitě odpověděl a dal souřadnice nového místa setkání.

 

Zde se setkali s velitelem wehrmachtu Stefanem Retterem a jistou Angelou Wolfovou.

 

Kurt s Wilhelmem zasalutovali a vydali se k mapě.
„Na místě setkání jsme narazili na několik spojeneckých vojáků. Vyzbrojeni převážně puškami M1 a lehkými kulomety.“ Ukázal na mapě prstem.
„Síla?“ Otázal se Stefan a pohlédl na ně.
„patnáct až dvacet mužů.“ Odpověděl Wilhelm.
„Místa a ulice kde jsou nějak rozmístěny hlídky?“
„Hlídky SSU byly odstraněny, spojenci jsou relativně neopatrní. Po něčem pátrají.“
„Ano hledají vchod do komplexu C-A-S-S-U-I-N.“ Zazněl ženský hlas z jednoho konce místnosti. Všichni muži v maskáčích na ni pohlédli.
„Pánové, omlouvám se, zapomněl jsem vás představit. Angela Wolf, patří ke Blutkreuz-korps. Je tu kvůli tomu, že zná umístění a přístupové kódy do laboratoří v podzemí.“ Ozval se nadporučík Stefan.
„Takže to je pravda? Blutkreuz tu něco rusům nechal a oni se to snaží získat, k tomu se přidali i spojenci. Co tam je tak důležitého?“ Oba vojáci upřeli zrak na ženu.
„To se nikdo z nás nedoví, vše co musíme my vědět je, že tady slečnu Wolf musíme bezpečně dostat do onoho vstupu do laborky.“ Přerušil řeč nadporučík.

Vojáci pak zakreslili vhodná místa k postupu a vypsali na mapu poznámky. Zasalutovali a odešli.

 

Stefan pohlédl na Angelu a začali probírat plán k útoku.

 

Neuběhla ani hodina a rozkaz byl vydán.
Wilhelm a Kurt už byli opět v pozici. Vyhledávali cíle a pátrali po veliteli spojenců. Několik minut na to dorazil nadporučík se svými vojáky. Kurt sledoval pohyb německých vojáků. Dařilo se jim plížit k americkým dost blízko. Pak si Wilhelm všiml, jak jeden z amerických vojáků zpozoroval plížícího se německého důstojníka. Zrovna pozvedl zbraň a v jeho hrudi se objevila díra průměru lidské pěsti. Vteřinu na to se ozvala hlasitá rána.

 

Kurt se otočil na Wilhelma a ten jen pokrčil rameny. Sledovali operační skupinu nadporučíka. Spojenečtí vojáci za pomoci kulometů přitlačili německé vojáky k zemi. Další mrtví byli dva radisté.

 

Přesouvali se do jiného krytu, když se jejich směrem rozezněl kulomet průzkumné jednotky, která se přiblížila z jiného směru. Když se pak rozezvučela střelba, celá četa německých vojáků se dostala nepříteli do zad. Spojenci uchyceni pod křížovou palbou se pokoušeli krýt, jak jen to šlo. Marně, Dva velící důstojníci zemřeli krátce po tom, co dali najevo svoji hodnost. Teď už se ozývaly dvojice výstřelů. Wilhelm pálil jednu ránu za druhou. Závěr zbraně vyhazoval kouřící nábojnice na zem vedle něj. Spojenečtí pěšáci s plamenomety se pokusili o poslední průlom, bylo to buď, nebo nikdy. Bohužel se o průlom pokusili v moment vyhlášené krycí palby, která je zastihla mimo jakýkoliv úkryt.

 

Když se proti nim zvedlo okolo třiceti vojáků wehrmachtu s plamenomety a puškami STG44, byla zkáza dokonána. Poslední bránící se jednotkou byla část 101. výsadkové. Kulometčíkův život byl ukončen Wilhelmovou odstřelovací puškou. Velitel jednotky byl zastřelen, když se pokusil hodit granát do jednoho z oken, za kterým byla ukrytá další jednotka. Když se jednotky střetli tváří v tvář, hrůza v srdcích, kterou zasely plamenomety, byla dokonána polními noži a lopatkami.

 

Stav 407. Süddeutschland, zformované jako malého celku před dvěma dny utrpěl pouze malé ztráty. Nadporučík Stefan si zavolal jednoho z radistů a volal velitelství.
„Cíl splněn, Stalinovo náměstí obsazeno, vstup do laboratoří zavalen sutinami, žádám posily a vyprošťovací techniku. Nadporučík Stefan Retter končí.“ Zavěsil sluchátko vysílačky a zformoval obranu do bodů okolo náměstí.

 


Tuto bitvu Stefanovi muži vyhráli, ale přijdou nové jednotky za padlé?

Autor Ujosvec, 28.03.2016
Přečteno 647x
Tipy 1
Poslední tipující: Myghael - the Lord of Absurdity
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí