Kapitán Tom a kompas Jacka Sparrowa - 4. kapitola

Anotace: Objevuje se mapa. A taky zájemce o ni.

Sbírka: Kapitán Tom a kompas Jacka Sparrowa

Zábava v krčmě se opět rozproudila. Kapitán Tom odevzdal piáno kramáři Joeovi a vrávoravě se odšoural zpět ke stolu.

„Dobrý večer,“ pozdravil tlumeným hlasem starší muž s dlouhými šedivými vlasy a bohatým plnovousem. Přisedl si, objednal dva žejdlíky piva a z kapsy ošuntělého pláště vytáhl poskládaný kus plátna.

„Co to je?“ zabručel kapitán. Cizinec rozložil plátno na stůl a ukázala se změť čar a obrazců.

„Je to část mapy,“ odhalil muž křivý úsměv.

„A co já s tim?“

„Rád bych vám ji prodal.“

„Ale co s tim budu dělat?“ Tom začínal být nevrlý. Muž se znovu šklebivě pousmál.

„Mapa vás může dovést k bájnému kompasu kapitána Jacka Sparrowa. Slyšel jste o něm přeci?“

Kapitán Tom se snažil uvažovat a jeho znuděné oči znatelně oživly. „Proč to prodáváte? A odkud to vůbec máte?“ zeptal se nakonec podezřívavě.

„Tu mapu mám od přítele, nemusíte znát podrobnosti. Prodávám ji, protože už mi nezbývá moc času. Nemám potomky, ale doslechl jsem se o vás a vašich kouscích. Řekl jsem si, že chlápek, který převeze i královské námořnictvo, je přesně ten, komu se taková věcička hodí.“

„Takže tohle je část...“ začal kapitán, jenže vtom se muž prohnul v zádech, vytřeštil kalné oči a z úst mu začala kapat krev.

 „Sakra chlape,“ zatřásl s ním kapitán Tom otráveně, „kde najdu zbytek mapy?“

 Zakrvácená ústa umírajícího sotva slyšitelně zašeptala: „Údolí královny Anny.“ Potom se převážil dopředu a již bez dechu se zhroutil hlavou na stůl.

„Ale proboha,“ ušklíbl se Tom znechuceně, ani ne tak kvůli noži, trčícímu čerstvému nebožtíkovi ze zad, jako spíš proto, že jeho krev potřísnila okraj plátna s mapou. Štítivě natáhl po plátnu levou ruku s mnoha náramky nad zápěstím, v ten okamžik však ucítil na žebrech chladné ostří.

„Ani se nehni, kapitáne, ” zašeptal mu kdosi s nádechem ironie, „a dej sem tu mapu.”

„Proč bych to jako dělal?” podivil se Tom s předstíraným pohoršením.

„K ničemu ti není,” odvětil hlas, „navíc ani není tvoje. Patřila mému příteli.”

„Koupil jsem ji,” bránil se kapitán a cvrnkl na stůl k mrtvému stříbrnou minci. Ostří na žebrech přitlačilo.

„Nešaškuj tady a rozhodni se, mapu sem, nebo tě pošlu do pekla a vezmu si ji sám.”