Hledaný VI.

Anotace: Po delší době konečně další díl. Tentokrát je trochu kratší, ale snad to nevadí a bude se vám líbit..

VI.

 

               ,,Místo, kde má proběhnout předání výkupného je poslední nástupiště starého nádraží. Je tam tedy spoustu slabých i silných míst na úkryt,“ řekl kapitán Kučera, když se sešla zásahová jednotka.

 ,,Je nebezpečný, už odrezal unesenému dieťaťu prst. Či má nejakú zbraň nevieme. Matka uneseného pôjde na nástupiště s peňazi sama. Pod kabát sme jej dali nepriestrelnú vestu a na sebe má odpočúvanie, takže všetko budeme počuť," připojil se i kapitán Holý. ,,Únosca povedal, že nechce vidieť ma ani nikoho z polície. Inak vraj dieťaťu ublíži. Musíme byť preto veľmi obozretní, opatrní a nenápadní.“

 ,,Nechceme a ani nemůžeme nic riskovat,“ dodal Kučera a zásahová jednotka se dala na opatrný přesun na místo, kde mělo dojít k předání výkupného.

           ,,Máte strach?“ zeptal se Marián, když přišel za Libuší, která se připravovala na předání výkupného.

 ,,O Adama ano. Na mě nezáleží,“ řekla a vzala do ruky svůj kabát. Marián jí ho vzal a pomohl jí se obléct.

 ,,To nie je pravda. Aj na vás záleží. Adámek vás bude po návrate domov moc potrebovať.“

 ,,Pokud se mi vrátí.“

 ,,Libuška, žiadny strach. Za chvíľu ho máte pri sebe,“ řekl a pohladil jí po paži.

 ,,Děkuji,“ řekla, ale ani k němu nezvedla oči. Před budovu policie nastoupila do svého vlastního auta a jela na dohodnuté místo.

 

               Budova starého nádraží sloužila jako noclehárna pro bezdomovce, narkomany, skvotery a problémovou mládež. Libuše procházela halou, opatrně našlapovala, aby nešlápla na odhozenou injekční stříkačku či jiné nechutné a nebezpečné věci. Tašku s penězi k sobě tiskla a halu rychle procházela. Naštěstí se speciální jednotka postarala o vyklizení budovy, takže v ní žádní bezdomovci ani jiné entity nebyli. Libuše Königová, vydíraná spisovatelka, zamířila do podchodu, který ji měl dovést k poslednímu, čtvrtému nástupišti. Na to vystoupila a rozhlédla se kolem. Nikde nikoho neviděla a tak prostě stála se třemi miliony v tašce a čekala.

 ,,Tak konečně, Libuško,“ řekl jí Kryštof Papež, který vyšel ze starého výtahu.

 ,,Kde je Adam?“

 ,,Zatím v bezpečí,“ řekl a šel blíž k Libuši.

 ,,Mám ty peníze, chci za něj Adama.“

 ,,Adama dostaneš. Dej mi tu tašku,“ natáhl k ní ruku. Libuše měla šílenou chuť ho nakopat, praštit klidně těmi třemi miliony, ale odevzdaně mu raději onu tašku podala. Papež ji položil na zem, otevřel jí a namátkově pár bankovek vytáhl. ,,Doufám, že jsi čestná a nenapadlo tě mi tam hodit o pár tisícovek méně.“

 ,,Když jsem dokázala sehnat tři miliony, tak mi pár tisícovek je ukradených. Chci teď Adama.“

 ,,Všechno bude, žádný strach. Nejdříve se přesvědčím, že jsi udělala všechno tak, jak jsem po tobě chtěl.“

 ,,Tak to vidíš, že ano,“ řekla Libuše a ukázala na tašku s penězi.

 ,,Chtěl jsem, abys přišla sama,“ řekl Papež a v Libuši by se v tu chvíli krve nedořezal.

 ,,Ale já tu jsem sama,“ řekla a rozhlédla se opatrně kolem sebe.

 ,,To se uvidí,“ řekl a v mžiku stál za Libuší, jednou rukou ji držel za paži a druhou rukou ji držel čepel nože u krku.

 ,,Co děláš? Pusť mě! Vždyť tu nikdo není!“ syčela na něj Libuše plná strachu a hněvu zároveň.

 ,,A myslíš si, že jsem blbej? Sice nevím, jak jsi na mě přišla , ať už jsi to byla ty, nebo ten slovenskej policajt, ale úplně blbej nejsem. Ta vylidněná hala všechno prozradila. Obvykle tu je totiž alespoň pár bezďáků nebo feťáků,“ řekl Papež a Libuše na svém krku ucítila nejdříve jeho dech a po té ledové ostří nože. ,,Haló, kapitáne Holý, ukažte se, nebo týhle děvce udělám díru do toho jejího bílého krku!“ zvolal Papež.

        ,,Idem tam,“ řekl Kapitán Holý hned, jak Papež chytil Königovou.

 ,,Ne, počkejte,“ řekl mu velitel zásahové služby. Díky jednomu šikovně skrytému členu zásahovky měli i dobrý obrazový přenos, ne jen zvukový od ukrytému mikrofonu, který u sebe měla Libuše.

 ,,Máme ho na mušce,“ ozvalo se ze sluchátka v uších Holého, Kučery a vedoucího zásahové jednotky.

 ,,Nestrieľať. Nevieme kde je dieťa,“ řekl rychle Marián Holý a v tom ho Papež volal. Bylo zbytečné dělat, že tam není. Vydal se proto rychle na čtvrté nástupiště.

          ,,Áh, tady Vás máme,“ řekl Papež téměř až potěšeně, když Holý na nástupiště přiběhl. ,,Odhoďte svou zbraň a stáhněte všechny lidi!“ poručil a Marián tak provedl.

 ,,Pustite jej a necháme vás odtiaľ v pokoji odísť. “

 ,,A to vám mám jako věřit?“

 ,,Pán Papež, kde je dieťa? Pokojne nám to možete hovorit. My nič neurobíme ani vám, ani vašej priatelke, ktorá vám u tohto všeho pomáhala.“

 ,,Vám tak budu věřit,“ řekl a ledové ostří nože projelo Libušinou tenkou kůží na krku.

 ,,Pusť jí!“ zakřičel na něj Marián Holý.

 ,,Pustím, až odtud v klidu odejdu. Libuši si vezmu s sebou jako pojistku, aby na mě někde nevybafli další chlupatí.“

 ,,Keď jej pustíš hneď, zariadim ti bezproblémový obchod.“

 ,,To teda zařídíš, ale i s ní,“ řekl Papež a s Libuší před sebou začal couvat pryč. Když už byl blízko východu, kde pro něj bylo relativně bezpečné se otočit zády a rychle zmizet, tak vší silou od sebe odstrčil Libuši. Ta to nečekala a letěla vpřed, přímo na detektiva Holého.

          ,,Jste v poriadku?“ ptal se a prohlížel jí ránu na krku. ,,Potrebujeme lekára. Zavolajte sanitku!“ rozdával Marián Holý úkoly.

 ,,To nic není,“ vyškubla se mu Libuše Königová. ,,Musíme sledovat Papeže!“ řekla a rozeběhla se ke vchodu. Tam ji ale chytil Tomáš Kučera.

 ,,Slečno Königová, naše jednotky už ho sledují. Nemějte strach.Je tu váš bratr a ten se podívá na to zranění a odveze vás domů.“

 ,,Já nejdu domu, já musím za Papežem,“ naléhala Libuše, ale to k ní už přicházel její bratr Ladislav.

 ,,Libuško, holka moje, co ti to udělal?“ podíval se na její krvavou ránu na krku.

 ,,Láďo, já ho musím najít. Musím ho sledovat a pak najdu i Adámka!“

 ,,Tak jo, tak jo. Jen mě nech, abych ti to ošetřil a pak hned ho budeš sledovat, ano?“

 ,,Dobře,“ souhlasila poslušně a nechala svého bratra, aby jí stáhl kabát z ramene až na tričko. Potom si vzal do ruky čistý mul na očištění rány, ale místo toho, aby se věnoval jejímu krku vyndal z kapsy injekční stříkačku a její jehlu jí zabodl do ramene a stlačil píst.

 ,,Co to bylo?! Cos mi to udělal?!“

 ,,Jen klid sestřičko, potřebuješ si oddechnout,“ řekl klidně Libuši a kývl na detektiva Kučeru.

 ,,Volal jsem panu doktorovi, že bude potřeba se o slečnu postarat a dohlédnout na ní,“ vysvětlil Mariánovi.

 ,,Cože? Vy jste mě zradil!“ zakřičela na něj. ,,Vy mi vůbec nechcete pomoc!“

 ,,Libuška, je to pre vaše dobro. Oddýchnete si, načerpáte sily a ja vám zatiaľ nájdem syna,“ řekl Marián a Libuše začala zívat.

 ,,To říkáte už od začátku a stále nic!“ křičela na něj a cítila se ospalá. Během dalších deseti minut už byla vláčná jako hadrová panenka a její bratr ji naložil do auta a odjel. Doma ji položil do postele, ošetřil ji povrchní zranění na krku a nechal ji spát.

Kučera s Holým mezitím nasedli do svého vozu a jeli dle údajů o poloze Kryštofa Papeže, vymlátit z něj nejen miliony, ale hlavně informace o tom, kde je malý Adam.