Úklid

Úklid

Technik fotil zakrvácenou čelovku, která se válela zbytečná na zemi. Pár čísel bylo sice okolo rozestavených, ale na udupaném a rozježděném plácku nic nevypadalo použitelně. Tázavě jsem sena něj podíval. Jen se zatvářil omluvně, pokrčil rameny a pokračoval v cvakání foťákem.
Druhý balil do igelitu mobil se sluchátky.
„Měl puštěnou muziku do sluchátek?"
„A dost nahlas", zazubil se zrzek s mobilem.
Vytáhl špunty od svého mobilu, přehodil jack do zdířky a podal mi je. Na displeji svítilo, že hrají Ministry a zpěvák mi hrdelním řevem kladl na srdce abych ho neposlouchal, ale naopak poslouchal svou hlavu. To se mi zdálo nanejvýš rozumné, i když k vzhledem k okolnostem poněkud morbidní a špunty z uší zase vyndal. Technik pochopil o co mi jde a v rukavici zašmátral po displeji a rozklikl playlist. Ministry, Judas Priest, Darkthrone … Neslyšel by ani rozjetej parní válec.
„Můžeme to sbalit? Víc stop už tady stejně není. Za chvíli přijede psovod a bude hotovo."
„Proč myslíš?"
Přešel jsem hned na tykání. Jednak byl zrzek mladší než já a pak jako jediný vypadal, že má chuť si povídat. Při dialogu s mrtvolou je totiž obvykle zábava jak na pohřbu.
„Ten co ho sejmul s ním měl sraz, to je jasný, tady brzo ráno náhodou nikoho nepotkáte. Pohádali se, ve vzteku ho umlátil a zdrhnul zpátky do vsi. Teď sedí doma a klepe se strachy. Pes nás k němu dovede."
Vždycky mám rád, když je všechno hned jednoduché a jasné. Některé případy se řeší samy od sebe a přímo na místě. Paráda.
„To čím ho utloukl jste našli?“
„Na rojnici je tu málo lidí, spoléháme že pes...“
Psovod by se rozhodně hodil, ale to bylo jediné v čem měl pravdu.
„Nepohádáte se na schůzce kde jste sami s někým kdo má v ruce pořádnou tyč abyste si pak strčily sluchátka do uší a otočily se k němu zády."
„Třeba ten klacek sebral až potom. Nebo měl schovanej teleskop.“ Zrzkovi se jeho teorie zjevně líbila a během čekání na psovoda to hodlal rozlousknout.
Ignorovat jeho dedukce bylo docela snadné, stačilo udělat pár kroků k lesu a nechat ho za zády. Kdybych si já chtěl počkat na někoho kdo poběží po pěšině z lesa tak abych měl dobrý výhled a přitom on neviděl mě, kam bych se zašil?
„Nebo sem přijel autem. A vytáh tu tyč z auta. Dělal jako že nasedá a bum.“
„ A našli jste nějaké stopy pneumatik? Ne? Tak to byste je měli jít zkusit hledat, kousek dál, třeba je tam blátko nebo měkčí půda.“
Zrzek s kolegou se začli nakvašeně zvedat.
Pohybem ruky jsem je zastavil. Kdybych já na někoho čekal, tak si dřepnu tady za ten strom s roštím. Tam co je v jednom místě ušlapaná tráva. A co se v ní něco malého oranžového docela ztrácí. Dřepnu si na bobek a natahuju krk. Jestli je to špaček...
Je. V igelitovém sáčku jakožto předmět doličný se tváří dost nově a důležitě.
Konečně přijíždí psovod. Vedu ho na místo s vajglem. Pes se rozběhne směrem k mrtvému a pak se otáčí a vyráží po lesní cestě od vesnice. Vyrážím poklusem s nimi, za námi rozvážně technici. Asi ještě budou hledat stopy od auta, ušklíbnu se v duchu. Každopádně rozepínám bundu a sáhnu si na pistoli. Jen pro ten pocit, že tam je.
Cesta vede chvíli po kraji, chvíli v lese, ale nikdy moc hluboko. Po zhruba dvou kilometrech je vidět louka a asfaltová silnice. Pes se zastavil a točí se dokolečka. Takže tady sjel a nechal auto. Čekáme na techniky, ale na spojnici je provedeno zhutnění štěrkem. Pomalu se smiřuju s tím, že mám akorát mrtvolu a vajgl. A že vrah možná sedí doma, ale rozhodně se neklepe.
Autor publicenemy, 03.10.2017
Přečteno 384x
Tipy 1
Poslední tipující: bogen
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí