Úklid

Anotace: XIX.

Vyběhl jsem do kanclu a hledal desky. Nervozita. Papíry padající z desek na zem, klečím a hledám mapku. Rozhrnuju je a dělám ještě větší bordel kolem sebe. Tady. Pokládám dva listy map vedle sebe. Na prvním jsou naznačeny křížky místa pravděpodobného uložení odpadu a obrys celkové plochy, kterou bude třeba prověřit. Na starém zašlém je plán Richardu, jeho známé chodby, tečkovaně pravděpodobné umístění starých odpalem zavalených a velkým otazníkem nikdy neobjevený vchod "z druhé strany" E. Je zřejmé že se obě místa z velké části překrývají. Svezu se ke stolu, opřu se o něj zády, vydýchávám. Pusa mě pálí - že já trouba si do toho dával tolik chilli papriček. Do toho se klepu zimou. Je třeba se znovu nad vším zamyslet. Ale mám najednou víc otázek než odpovědí.

Posbírám papíry a halabala porovnám, spíš hodím na hromadu na svůj stůl. Rozhoduju se jít domů a pořádně se na to vyspat.



Cesta zpátky v košili je hodně nepříjemná a tak zalezu k Supovi abych se ohřál a spláchnul pálení. Hypnotizuju poloprázdný půllitr, pravačkou si třu temeno a mám pocit, že snažím složit střepy rozbitého zrcadla jenže jich mám sotva polovic.

„Seš fakt akorát omezenej hulvát, sprostej fízl a nebo se jí omluvíš?"

Mozek se snaží přehodit výhybku, ale moc mu to nejde.

„Teď na mě čumíš jak vyvoraná myš, to už nejseš hrdina?"

Nade mnou stojí drobná dlouhovlasá bloncka a vypadá, že se mě chystá uškrtit, zakousnout a rozčtvrtit. Ne ovšem nutně v tomhle pořadí.

„ To cos Janče řek bylo fakt hodně hnusný ty primitive, jseš schopnej to pochopit? "

Aha. Z alkoholem rozmazaného pozadí za šlápotou se mi vynořují její nezřetelné obrysy. Byla tu s ní tuhle. Vlídně se usměju a rukou naznačím aby se posadila.

„Raději vezmi místo, zdá se že toho máš hodně na srdci. A klidně pokračuj, pozorně tě poslouchám."

„To teda mám, si za rámeček nedáš." Ale sedla si.

Dívám se na ni. Roztomilý nosík. Kočičí oči. Sportovní postavičku obepnutou těsným tričkem v přiléhavých džínách. Asi jsem se zrovna zamiloval.



„ Rozešla se po dlouhém vztahu s přítelem, tak jsme ji vzaly na dámskou jízdu, ona že si sbalí chlapa, získá zase sebevědomí a ..."

„ A narazí na mě. Chápu. A takové šílené oblečení jí poradil kdo?"

„Si přečetla v nějakém magazínu, že je třeba být vyzývavá. Nedala si to vymluvit."

„Tak podruhé už jí to vymlouvat nebudete muset, myslím že jedna lekce etikety jí názorně ukázala že tudy cesta nevede." Natáhl jsem ruku přes stůl. „Martin. Ale už od školky pro všechny Řízek."

„Veronika."



Doprovodil jsem ji přes město a hrál si na hrdinu kterému je vedro jen v košili. Kurvaže nebylo. Ale ona za to stála.

„Bylo by ode mě hodně odvážné požádat tě o číslo Verčo? Rád bych v našem rozhovoru ještě pokračoval, byl pro mě velmi příjemný. A doufám že i pro tebe."

„Si ho zjisti - pane detektive." A vyplázla špičku jazyka.

Vytáhl jsem z kapsy u kalhot svůj mobil a vyťukal číslo. Její kabelka začla hrát.

„Tak já ti zítra brnku." Vítězně jsem se usmál a nechal ji tam stát s pusou dokořán. Ani nebylo třeba se ohlížet.

„Kdes ho vzal?"

„Jsem přece ten detektýv." Ještě zamávat a vychutnat si okamžik zdrcující převahy.

Takže holky - když chcete bejt velký, samostatný a nenecháte se pozvat, pak se nedivte, že si někdo při placení zapamatuje vaše telefonní číslo co máte napsaný v peněžence.