Úklid

Anotace: XXVII.

Z telefonu jsem slyšel jak službukonající policista cosi říká, ale bylo v tu chvíli jedno, nešlo se soustředit na střelce a telefon zároveň. Hodil jsem zapnutý telefon do kapsy a zařval klasickou větu.

„Policie, vzd..."

Hvízdající kulky byly celkem jasná reakce. Doprdele, co to má za pistoli? Zásobník na kolik ran?

Zaujal jsem polohu za rohem a chvíli vyčkával. Nade mnou visel nějaký kabát, strhnul jsem ho a pak hodil do prostoru.

Zatímco protivník ukázal, že má dobrou mušku, protože ej několikrát zasáhl vystrčil jsem ruku a pokryl prostor střelbou tak aby mi zbyl jeden náboj.

„Zásahovku doprdele, ale rychle, jsem pod palbou. Pachatel ..."

Dalších několik kulek se zarylo do rohu za kterým jsem se krčil. Připravil jsem si plný zásobník, vystrčil ruku, dal poslední ránu a bleskurychle ho vyměnil.

Rachot židlí mi prozradil pohyb, letmé vykouknutí a - bere mi roha oknem.

Vybíhám ven a řvu dál aby operační věděl co se děje.

„Pachatel prchá, pravdpodobně se pokusí ujet, jakmile zjistím směr budu informovat. Pronásleduju ho."

Doprdele práce, proč jsem nechal káru tak daleko? Uslyšel jsem start motoru a SUV vyrazilo dozadu za dům, já zatím sprintoval opačným směrem a nadával.

V autě jsem sešlápl plyn až na zem a vyrazil co to šlo po rozkopaných a mizerně zaházených silnicích ve vesnici. Koneckonců - nejlepší auto terénní je auto služební že. Snad neurvu podvozek.

„Jedeme na Michalovice, pachatel má náskok. Kde je doprdele ta zásahovka? Mastěj karty na služebně nebo co?"

Snažil jsem se držet trochu zpátky aby mě za nějakou zatáčkou nepřekvapil s autem napříč silnicí, ale zároveň abych neztratil. Nebylo to jednoduché, měl lepší auto než já a jako řidič taky nebyl žádné ořezávátko, nakládal mu pořádně.

„Pokračujeme na Žalhostice."

„Vaším směrem je dvoučlenná policejní hlídka, udělá zátaras z vozu a pokusí se pachatele zadržet."

„To jste se posrali ne?"

Vzteky jsem zatíp hovor a zašlápl plyn do podlahy. Dvoučlenná hlídka, si z nich udělá dezert. Kokoti.

Místní postavili auto hned za zatáčku pořádně osvětlené a stáli za ním, jeden s baterkou a druhý držel pistoli. Pachatel trošku přibrzdil a pak sešlápl plyn, SUV zrychlilo a hnalo se k umělé překážce. Střílejte kurva, tak už střílejte. Nic, propásli to.

Narazil do přední části policejního auta a odhodil ho bokem, ale jak byl v oblouku vyneslo ho to na krajnici, neudržel se na silnici a vyletěl do pole. Tam chvíli vypadalo že situaci ustojí, jenže nakonec se na mírné mezičce převrátil na bok.

Zabrzdil jsem těsně vedle poškozeného auta tak aby dálkové svítili přímo do pole na pachatelův vůz a vyskočil ven.

„Kosu, vyndej kosu, doprdele hni sebou a vyndej tu kosu!" řvu na ně aby věděli že jsem přebral velení.

Zdravej policajt se hrnul ke kufru. Druhého náraz auta zřejmě zranil, ležel na zemi a kroutil se bolestí. Chylil jsem ho za ruce a nemilosrdně odtáhl do příkopu.

„To bude dobrý, slyšíš, dobrý, tady máš vysílačku a komunikuj s operačním, naveď je sem, jasný?"

Otočil jsem se zpátky abych viděl co se děje a uviděl záblesky. Kurva, má automat! Kulky zahvízdaly někde nade mnou.

Praštil jsem sebou do přákopu a párkrát propagačne naslepo vystřelil z pistole. Vidím že druhý polda skočil do otevřeného kufru a tak se kreje. To je teda blbej nápad.

„Kosu, tu kosu, hoď mi jí!"

Uvědomil si co chci , sebral odvahu a zatímco kulky narážely do asfaltu, auta a svištěly kolem mi ji malým obloukem poslal.

Samopal vzor 58 zvaný "kosa" je originální česká armádní zbraň. Stará a osvědčená zbraň. Primitivní, spolehlivá a trefíte s ní i vrata od stodoly. Pokud stojíte ve stodole.

Zkontroloval jsem zásobník, přepnul na fullauto režim a trhnul za závěr. Tak pojď chlapče.



Vyklonil jsem se ve chvíli, kdy kulky zabubnovaly do auta a poslal krátkou dávku do postavy, která se přibližovala během a v jedné ruce držela nějaký malorážní automat. Buď je tak udělanej a nebo má na sobě balistiku blesklo mi hlavou. No uvidíme co s tím udělá ráže 7,65, kosa není flusbrok jako máš ty.

Druhá dávka už byla delší, snažil jsem se udržet zdvih co to šlo. Běžel stále vpřed, nadrilovaný a naplněný adrenalinem. Pak se mu podlomila jedna noha, zatímco tělo pokračovalo setrvačností dál. Ruka držící zbraň se ještě pokusila zamířit směrem ke mě, ale nedokázal to. Na tuhle vzdálenost se nešlo netrefit a dostal pořádně naloženo.

„Zásobníky, potřebuju zásobníky."

Nezraněný polda v autě se přehraboval a mrsknul je po mě. Dost daleko ode mě ty vole. Zraněný potlačoval bolest, sykal a něco komunuikoval.

„Pomož mu, já ho mám na mušce."

Vyhodil jsem zásobník, narazil plný a znova natáhnul.

„Nepůjdeš ho zkontrolovat?" no to je nápad...

„Nepůjdu, odtud ho mám jak na talíři, když se hne, sejmu ho. Je mi jedno jestli chcípne. Kdyby mě dostal, chceš tu na něj radši zůstat sám se zraněným kámošem?"

Zdálky se ozval zvuk sirén.