Orchidej - Kapitola 4

Orchidej - Kapitola 4

Anotace: Vracím se k tomuto románu, který jsem nedokončil v roce 2011. Bude tu zatím celkem 6 kapitol, které jsem sepsal v roce 2011 a na ně pak budu navazovat. Přeji příjemné čtení.

Jason společně s Mikem, svým kolegou a kamarádem v jedné osobě konečně vystoupili z letadla. Dopravní prostředek, který se pohybuje výhradně ve vzduchu, usedl na přistávací dráhu a po chvíli se pomalu zastavil. Letadlo provedlo nezbytný manévr, tudíž se otočilo a pojízdné schody mohly dosednout až k trupu letadla společnosti Air America.

No, konečně, pomyslel si Mike. Když letadlo dosedlo na zem a zastavilo, spadl mu kámen ze srdce. Neměl rád létání.

„Už je ti lépe?“ zeptal se Jason svého kamaráda a otočil se na něj.

„Teď už jo,“ odpověděl Mike. „Nemám rád letadla,“ dodal hrubým hlasem, jako by chtěl dát důraz na tyto slova.

„Tak proč létáš?“ zeptal se uštěpačně a s úsměvem na rtech Jason.

„Znáš snad rychlejší způsob, jak se dostat do Ženevy? Pořád musím myslet na to, že to může se mnou spadnout. Víš, kolik letadel už havarovalo?“ odpověděl s hrůzou ve tváři Mike.

„Nezapomínej, že je to pořád nejbezpečnější způsob dopravy,“ dodal Jason.

„Na to jsi přišel jak?“ zeptal se LeClairea.

„Tak si spočítej, kolik ročně zemře lidí při autonehodách a kolik při havárií letadel,“ oponoval mu Jason.

„S matikou na mě nechoď,“ odsekl Mike.

„Zapomněl jsem, že si s paní matikou netykáš,“ odpověděl pobaveně jeho spolucestující.

„Kašli na to, raději půjdeme, ukončil konverzaci Mike.

V odbavovací hale si vyzvedli svá zavazadla, kterých neměli zrovna hodně a vydali se ven z letištní haly. Odchytili si jeden z mnoha taxi stojících u letiště. Řidiči řekli směr cesty. Nemuseli ani znát adresu, stačilo říct jedno magické slůvko. Tím slovem bylo EXPO. Všichni taxikáři znali polohu tohoto obrovského komplexu. Ženeva tento týden nežila ničím jiným, než touto výstavou moderní technologie.

Jelikož se výstava nacházela na druhé straně tohoto velkého města, mohl si Jason cestu zkrátit prohlížením města. Ženeva, místo mnoha krásných staveb, pěkných podniků a památek. Jason zde byl už několikrát, ale nikdy nepřestal obdivovat krásu tohoto švýcarského velkoměsta.

„Ženské, to je pravý důvod, proč letět takovou dobu do Ženevy,“ usmál se Mike.

„Myslíš vůbec někdy na něco jiného?“ zeptal se pobaveně Jason.

„To víš, že jo. A to mi připomíná, že mám hlad jako vlk.“

„Na to budeš mít ještě dostatek času. Nezapomeň, že se musíme nahlásit na přijímacím oddělení.“ Dodal Jason.

„Ale jo. Krucinál, trochu se odvaž, člověče. Jsme v Ženevě. V městě svádějícím ke hříchu.“ Řekl procítěně Mike.

„Opět. Myslíš na něco jiného, než na ženské?“ zeptal se ironicky Jason.

„Ženské, to jsou smysl života každého chlapa.“

„Mluv za sebe,“ odpověděl Jason.

„Ten včerejšek musel být drsný,“ řekl Mike.

„Cože? O čem to mluvíš?“ otočil se Jason nechápavě na svého spolusedícího.

„Blaženo, netrop hlouposti. Celý den jsi, jako přejetý vlakem. Co se stalo?“ zeptal se Mike.

„Moc jsem se nevyspal,“ vymlouval se Jason.

„Tím to můj milý kamaráde nebude. Tak pověz, co se včera stalo?“ Mike se snažil dostat z Jasona dostat nějakou kloudnou odpověď. Jason se na něj podíval tázavým pohledem.

„Ale no tak. Znám tě lépe, než ty sám sebe,“ usmál se Mike.

„Ty jsi otravný, jak vřed na prdeli.“

„Já vím, a proto jsme kamarádi,“ zažertoval Mike.

„No dobře,“ pronesl Jason a pohlédl ven z okénka.

„A?“ dožadoval se Mike pokračování.

„S Jane to nešlo zrovna podle plánu.“

„A odkdy jsi ty plánovací typ?“ dodal Mike.

„Dobrá pointa,“ odpověděl Jason. „Jane nebyla ráda, když se to dozvěděla. To je slabé slovo, přímo zuřila.“

„Bylo to tak zlý?“

„Musel jsem spát na pohovce. Je to dostatečně zlý?“ řekl Jason.

„Až tak, jo?“

„Jo.“

„Ale, vždyť to není poprvé, co jsi tady musel letět.“

„Ale dnes je to poprvé, kdy má Jessica vystoupení.“

„Ale nepovídej.“

„Jo, Jane se na to nesmírně těšila.“

„A ty?“

„Tak, samozřejmě, že jsem se na to těšil. Je to moje dcera.“

„Takových představení ještě bude.“

„To jsem své ženě řekl taky.“

„A jak reagovala?“

„Představ si lva, který se chystá sežrat laň.“

„A ty jsi byl v této představě kdo?“

„Zkus hádat,“ odpověděl s úsměvem Jason.

„Ha ha,“ rozesmál se Mike. „Manželství, pět minut radosti a dvacet let starostí.“ Dodal Mike.

„Zapomněl jsem, že jsi na manželství přeborník. Už si vzpomínám, ty žádnou ženu nemáš.“ Utočil na něj Jason.

„Mám pro to sakra dobrý důvod.“

„A jaký? To by mě zajímalo?“

„Jeden z nich jsi právě vyjmenoval,“ usmál se Mike. „Žít si bez žen a sem tam si užít, to je recept na spokojený život.“ Odpověděl Mike.

„Až budeš ve stáří osamělý, tak mi to připomeň.“ Řekl Jason na to.

„Něco ti řeknu už teď,“

„A co to má být?“

„Jsme na místě.“ 

Asi po deseti minutách, kdy jsme prošli vrátnicí, kde stál obrovský zástup návštěvníků. Místo, kde jsme předkládali vstupenky, se dostali do hlavní budovy. Než budova to připadalo jako menší městečko, kde jste našli vše, co se týkalo moderní technologie. Od mobilních telefonů, tabletů, notebooků, 3D televizí, až po herní konzole nové generace.

Člověk si mohl vybrat, kterékoliv oddělení chtěl. Všechny ovšem měli jednu věc společnou. Neuvěřitelně velkou frontů lidí, čekajíc vyzkoušet onen nový výrobek od dané společnosti.

Zatímco Jasona zaujaly 3D televizory od firmy LG, Mike se upnul ke stánku firmy Sony s logem PS3. Jednalo se o novou herní konzoli. Novinku na trhu. Jako většina návštěvníků, tak i on očekával, že se bude jednat pouze o konzoli, na které lze spustit hry.

Nikdo z nich netušil, jak jsou daleko od pravdy. Tentokrát to nebylo zařízení pouze na hry. Nyní tato konzole, které její stvořitelé přezdívali černá krasavice, sloužila jako multimediální centrum.

Tentokrát bylo do tohoto kusu hardwaru vložen operační systém, podobný tomu, který je v osobních počítačích. Bylo možné pracovat s fotografiemi, videí, či dokonce s hudbou. Jednu věc firma Sony tajila a nikdo nevěděl, o co se jedná.

Mike byl na konferenci této firmy natěšený více, než malé dítě čekajíc na své oblíbené lízátko. Našel si v početném davu svého kolegu, který stál v oddělení, které neslo znak pouhých dvou písmen. Těmi písmeny byly LG.

Jason zrovna zkoušel novinku, která se jmenovala 3D Vision. Jednalo se o prostorové vidění. Obraz z televize vystupoval směrem k divákovi, což bylo dosud něco nevídaného. Mnoho lidí o této technologii spekulovalo, ale nikdo tomu nevěřil, dokud si to nevyzkoušel.

Jason byl výsledkem unešen, vzrušen a natěšen. Užíval si prezentované podívané, když ho najednou vyrušila ruka na jeho rameni, která s ním řádně zatřepala. Jason si neochotně sundal brýle, které byly zkonstruovány speciálně pro tento účel a otočil se po své levici. Vyrušitelem nebyl nikdo jiný, než Mike.

„Doufám, že je to sakra důležité?“ pronesl Jason s důrazem na svá slova.

„Jasone, to musíš vidět,“ odpověděl nadšeně Mike a ukázal směrem ke stánku značky Sony.

„Je tady toho hodně, co musím vidět, ale herní konzole mezi ně nepatří,“ odpověděl.

„Ale, no tak. Nedělej, že tě to ani trochu nezajímá?“ dotazoval se Mike.

„Nezajímá,“ odvětil Jason a opět si nasadil brýle a sledoval prezentaci. Mike pochopil, že zde úspěch slavit nebude a odebral se zpět ke stánku Sony.

 Asi po půlhodině, kdy skončila konference zobrazovadel, televizí a různých monitorů se Jason odebral k občerstvení. Potřeboval se najíst a k jeho musel nechat i odpočinout své oči. 3D Vision si vybíral svou daň. Jak byli všichni, kteří sledovali zmíněnou prezentaci upozorněni. Ne každý snese vliv této technologii. Podle slov prezidenta firmy Sony je tato technologie zatím v plenkách a musí ještě vychytat spoustu mušek.

Jason si právě vychutnával skvělé jednohubky, když se k němu přidal Mike.

„Tak co? Jak se ti to líbilo?“ zeptal se Jasona.

„Bylo to velmi zajímavé, co u tebe?“

„Je to naprosto senzační, nové multimedíální centrum. Představ si, že to bude i trvalý přístup k internetu,“ pronesl s úžasem ve tváři Mike.

„Senzace sama o sobě,“ odpověděl ironicky Jason.

„Každému se líbí něco jiného. Jen kvůli tomu, že tomu neholduješ, nemusíš to odsuzovat.“

„Nic neodsuzuji, jen mi to přijde jako zábava pro mládež než pro dospělé.“

„Jak myslíš,“ řekl Mike. „A co Jane? Ozvala se ti?“

„Mám vypnutý mobil.“

„A proč, jestli to není tajemství?“

„Řekněme, že by ten hovor nemusel být zrovna příjemný.“

„Jsi si jistý?“ otázal se Mike.

„Co ty o tom víš?“ řekl rozmrzele Jason.

„Myslím si, že by sis ho zapnout měl. Nikdy nevíš, co se může stát.“

„Ještě uvidím,“ odpověděl Jason.

„Hele, už musím jít. Sony bude teď odkrývat to velké tajemství, které údajně překvapí hodně lidí užívající herní konzole.“

„Tak si to nenech ujít,“ pobídl svého kamaráda.

Mike se vrátil na konferenci týkající se výrobku se zkráceným názvem PS3, což znamenalo Playstation 3. Konference, která trvala přes třicet minut, zahalena mlhou tajemna, odpověděla na mnoho nezodpovězených otázek, včetně té hlavní. Co bude hlavním tahounem herní konzole PS3. Byly ji dvě vymoženosti. Tou první byla přítomnost šesti jádrového procesoru, který neměly ani nejvýkonnější osobní počítače. A ta druhá? Bluray přehrávač zakomponovaný uvnitř systému. Jednalo se o novou generaci přehrávačů. Mnohem výkonnější než dnešní dvd přehrávače. Jak kapacitou, tak kvalitou vysokého rozlišení obrazu a zvuku. Naprosto všichni byli z této novinky překvapeni. Nikdo to nečekal. Naprosto nikdo. Tento majstrštych se Sony povedl na výbornou. PS3 nyní nebyla pouze herní konzolí s lepší grafikou, ale doslova multimediálním centrem, které opravdu zvládalo vše. Byla to herní mašina, osobní počitač a také video přehrávač nové generace. Tahle prezentace sklidila velké ovace a návštěvníci byli nadmíru spokojeni.

Nastala chvíle, kdy prezentace skončily a návštěvníci si mohli vyzkoušet jejich výrobky na vlastní kůži. Zatímco Mike popadl herní ovladač a zkoušel vymoženosti této konzole, Jason zapnul mobilní telefon a kontroloval vzkazy. Nečekal, že by nějaký obdržel. Opak byl pravdou. Vzkazů měl celkem sedmnáct a všechny byly od jedné osoby. Od jeho manželky.

„Okamžitě se vrať, Jessica je nezvěstná.“

Autor Jason Varenberg, 13.04.2020
Přečteno 196x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí