Nesmrtelná partie - Vrah č.1 Michal Fajtl

Anotace: V této kapitole se představí první ze sériových vrahů

Sbírka: Nesmrtelná partie

Michal odvrátil pohled od obrazovky počítače a podíval se z okna. Zaskočilo ho, že už se stmívá. Měl za sebou dlouhou noc a náročný den, umístit tělo na golfové hřiště bylo náročnější, než čekal. Kochal se pohledem z desátého patra kancelářské budovy, kde měl kancelář. Užíval si pohled na záplavu světel na Evropské ulici. Většina lidí již směřovala jistě domů k rodinám. Chvilku klidu přerušilo vibrování telefonu, zpráva od Martina.

"Sleduje Tě policie, sejdeme se v podzemním parkovišti, čekám Tě u auta."

Udělalo se mu nevolno. Nezdržoval se vypínáním počítače, jen sundal sako z opěradla židle a cestou ke dveřím zkontroloval pravou kapsu kalhot, klíče od vozu naštěstí měl. Asistentka sedící v mnohem menší kanceláři, než byla ta jeho, zvedla oči od monitoru.

"Heleno, běžte už taky domů, je pozdě."

"Ještě odešlu objednávky dodavatelům a jdu šéfe."

Snažil se dojít k výtahu pomalu, i když měl chuť běžet. Netrpělivě mačkal tlačítko a v duchu si nadával za svůj neklid. Měl štěstí. V tuto hodinu byla kancelářská budova již téměř prázdná, takže si cestou do podzemního parkoviště nikdo nemohl všimnout jeho třesoucích se rukou. Martin se opíral o jeho Volvo a něco psal na telefonu.

"Ahoj , co se děje?"

vyhrknul jen co si ho Martin všimnul.

"Sedni si do auta, vše Ti řeknu, hlavně klid, nic nemají."

Michal zničeně dopadl na místo řidiče, Martin si sedl za něj.

"Tři z našich figurek si objednaly přes Tvůj e-shop knihy, to je jediné co zatím mají, sledují Tě, zatím jen fyzicky. Nemají povolení k odposlechu telefonu, ani kanceláře, teda zatím. Vím jak to vyřešíme"

Michal mlčky poslouchal Martinův plán. Jakmile bude Michal na tahu, udělá na e-shopu slevovou akci, napíše kód na slevu, první písmeno a poslední číslo bude jím požadovaný tah.

"Já ten tah udělám za Tebe, jen musíš být celý týden hodně vidět, budou Tě sledovat všude kam se hneš."

Michal jen souhlasně kývnul.

"Jakmile zjistí, že máš alibi, jsi z toho venku. Budou to brát, že to je jen shoda okolností."

Michal se na Martina otočil.

"Nepracuješ u městské policie, že?"

Několik dalších minut trvalo Martinovi vysvětlit proč nebyl tak zcela upřímný. Po ukončení práce v bance dostal nabídku pracovat u policie. Dělal auditora, ale místo peněz kontroloval policisty na všech pozicích. Práce auditora u policie dává možnost zjistit podrobnosti o každém vyšetřování. Dozvěděl se od něj konečně Michal.

"Navíc stejně jsem teď na tahu já, takže se nenervuj a dej si drink i za mě"

uzavřel setkání Martin a vystoupil. Michal ještě chvilku seděl v autě a přemýšlel nad informacemi od přítele. Styděl se za chvilkovou ztrátu nervů a koncentrace, pustil si klavírní koncert Čajkovského na uklidnění a nastartoval. Pomalu se vydal ke svému domu v Nebušicích. Za necelých patnáct minut stisknul tlačítko dálkově ovládaných dveří garáže. Při couvání do garáže si všimnul nedaleko stojícího Fordu. Znal své sousedy a jejich auta, takže pokud to není návštěva, tak už je vážně sledován. Po tváři se mu mihnul sotva znatelný úsměv uspokojení. Vypnul motor a prošel krátkou chodbou přímo do své pracovny s výhledem na malou zahradu. Sako odhodil na velkou koženou sedačku a z baru vyndal Calvados, nalil si téměř polovinu sklenice a usadil se do pohodlné sedačky proti prosklené stěně. Drobné jehličnaté stromky nasvícené umělým světlem působily neuvěřitelně uklidňujícím dojmem. Únava podpořená alkoholem zafungovala, během následující hodiny zvládnul Michal odložit nedopitou skleničku na dubový stolek a usnul. Po bezesné noci se probudil v pět hodin ráno, potlačil nutkání udělat kávu i sledujícím policistům, zacvičil si a po horké sprše se s hrnkem espressa posadil na lavičku do zahrady. Otevřel notebook a připojil se k počítači do kanceláře. Ověřil si, že jeho 36 letá asistentka Helena je již v kanceláři a zvažoval co s volným dnem, kterým se hodlal odměnit. Vzhledem k teplému Květnovému dni se nakonec rozhodl pro golf. Oblékl se a věci si uložil do kufru auta. Vyjel na ulici a počkal, než se dveře garáže zavřou, rozhlédl se po ulici, Ford stál na stejném místě jako večer. Při představě kam je zavede se neubránil úsměvu. I přes dopolední provoz mu cesta do golfového clubu v Motole netrvala déle, než třicet minut. Představil si vzrušený rozhovor policistů z na dohled jedoucího Fordu s komisařkou Drahovou.