Vzestup a pád Bonevie (Prolog)

Anotace: V tomto podřadnym dílku, se zoufale snažim o tzv. čistokrevnou fantasy ve stylu R. Howarda lehce šmrncnutýho profesorem Tolkienem. A samozřejmě se mi to vůbec nedaří.

VZESTUP A PÁD BONEVIE

PROLOG

Jmenuji se Miakr Celsus Díský, syn Farhaty Díského a jsem osobní písař Krále Ruana. Tento spis je pravdivým popisem událostí, které započaly válkou naší milované Bonevie se zrádnou Prodessií a uzavřely se jmenováním Ruana vládcem celého sjednoceného Giopexu. Tyto slavné činy, jichž jsem mohl být z boží vůle svědkem, jsem zaznamenal při četných válečných výpravách, kterých jsem se zůčastnil po boku našeho velkého Krále.
Byl jsem pouhopouhý bludný kamínek u cesty, který měl to štěstí a dostal se alespoň na chvíli do stínu velikánů naší doby. Přece ale, jsem se díky nepochopitelným souhrám náhod či řízení osudu, stal Královým důvěrníkem a snad můžu říct i rádcem.
Ta cesta byla dlouhá a lemovaná krví a křikem obětí válečných tažení. Bezohlednost a surovost vítězila v myslích vojáků i obyčejných lidí. Smrt a zkáza vládla na bitevních polích nesčetných zemích, které jsme prošli. A přesto, že jsme obyvatelům zemí, o kterých jsem předtím ani nevěděl, že existují, zprvu přinášeli jen bolest, ponížení a útrapy a nenáviděli nás jak jen můžete nenávidět svého pokořitele, přesto, jsme se jim spolu s Ruanem snažili zmírnit jejich těžký úděl a zavést v nově dobitých územích pořádek, blahobyt a bonevianské právo.
Lze těžko opravedlnit ztrátu svobody přínosem poznání a světla, které Bonevie šířila po ztemnělém a drsném světe. Ale tehdy v těch rušných letech plných změn a příslibů lepších zítřků jsme tomu snu věřili. A i teď, kdy Král je mrtev a já sedím v ledových kobkách severského Arsu a píšu při svitu lojové svíce tyto řádky, věřím v ten jasný sen o krásném životě, o ostrově štěstí v moři žalu.