Hydroponic town XVIII.- Tma

Anotace: když světla zhasla...a rožlo se Joshovo srdce...

Jenže ono ticho. A klid. Opatrně pootevřel oko, ale nic nespatřil. Všude byla úplná tma.
,To ... jsem v nebi? ... Nebo v pekle?´ ptal se sám sebe, i když byl zapřísáhlý ateista.
,,Haló!" zavolal s nejistotou v hlase. Ale žádná odpověď nepřišla.
,Neměl bych vidět tunel se světlem na konci?´ ptal se sám sebe v duchu. Ale žádnou nebeskou zář nad sebou neviděl.
,,Možná, že mě Bůh nemá rád, že jsem uvíznul v časoprostoru, v nicotě, protože nepatřím do žádného ráje." Pořád tam stál a zíral do temnoty, která ho obklopovala ze všech stran. Nevěděl, jestli může udělat krok dopředu, aby nespadl třeba do nekonečné jámy. Vždyť už těch neuvěřitelných věcí viděl za poslední dny pěknou řádku. Co on mohl vědět, jaké jsou nebeské zákony. Ale nakonec se rozhodl přeci jen vykročit vpřed. Buď by zemřel hladem a žízní na jednom místě nebo umře takhle.
,,Vždyť nemám co ztratit, stejně už jsem asi mrtvý," řekl si až flegmaticky a udělal krok. Žádný pád. Nic se nestalo. A tak následovaly další kroky. Ale jeho pohyb utnul po chvíli tupý náraz.
,,Já cítím bolest!" usmál se Josh, protože právě zjistil, že není mrtvý.
,,Já žiji!" řval na celé kolo a téměř mu tekly slzy štěstím. Bylo mu úplně jedno, že má své koleno napuchlé jako horkovzdušný balón a s největší pravděpodobností mu teče krev.
Když jeho emoce trochu opadly, zase začal vnímat černý svět okolo sebe. Rukama hledal věc, do které před chvílí narazil. Nahmatal zaoblenou hranu.
,,Podstavec Solarity!" vzpomněl si Josh, že před tím, než se vše ponořilo do tmy, viděl dokonale ohlazený podstavec Solarity. Jenže tehdy Solarita svítila a vyráběla elektřinu. Teď uhasla a s ní celé její okolí. Josh si uědomil, že se jim to povedlo, že ukradli tu malou magnetickou kouli, co vyráběla energii.
,,Jenže neříkal Charles, že za pět sekund to zase naskočí?" ptal se sám sebe. Začal rukou šátrat o trochu výš, jestli náhodou nenajde něco, co by zapříčinilo nemožnost vrácení proudu. Ale ani nevěděl, na jaké bázi Solarita pracuje, a tak nebylo divu, že žádnou zvláštnost nenahmatal. Rozhodl se vystoupat železné schody a ,,podívat" se do řídícího centra, kde byl předtím Charles. S rukama před sebou se vydal opatrným krokem ke schodům, jejichž pozici si matně pamatoval. Nahmatal zábradlí a pomalými kroky stoupal po schodech. Ozvěna jeho došlapů se nesla tmou a kdoví, kde ji temnota pohltila. Nebyl to příjemný pocit nevidět, jen spoléhat na zbývající smysly a paměť. Člověk se v onu dobu cítí až nebezpečně zranitelný, neschopný se ubrátit. Joshe najednou napadlo, že tu může být Vexter ještě schovaný, ale pak svůj rašící strach zahnal rozumem ...
,,Proč by zůstaval na místě činu? To by byl vážně úplně blbej!" Šlápl nohou do vzduchu. Další schody už nebyly.
,,Hala," řekl si v duchu a snažil se najít nějaký ovládací panel. Ale vše bylo skryté v neprostupné tmě. Nechtěl vzdát své pátrání, ale nedokázal nic nalézt a tak se rozhodl, že musí dojít k profesoru Boshovi, aby mu pomohl, protože Josh se na moderní arše nedokázal zorientovat ani za světla, natož za tmy. Nahmatal kliku a opatrně otevřel dveře, kterými předtím přišel. Tma. Jako všude. Udělal pár kroků vpřed, když při pátém kroku narazil do stěny. ta šířka odpovídala tunelu, kterým sem došel. Jen to dřívější šero vystřídala temnota.
Vydal se vpravo a doufal, že pozná dveře od profesora Boshe, i když vůbec nevěděl, jak to v té tmě dokáže. Prodíral se temnotou, i když se mu zdálo, že stojí na místě,protože vše bylo stále stejné, stejně černé. Po nějaké době ho napadlo, jakto že tady v tunelu neslyší někoho hlasy. Vždyť když tudy šel poprvé, bylo tu lidí požehnaně. Ale nyní žádné hlasy, žádné zvuky. Ticho. Hřbitovní.
Kráčel už déle než půl hodiny, když konečně uslyšel tiché hlasy. Nebylo možné jim rozumět, na to jich bylo moc a splývaly to sebe, ale dalo se určit, že příchází odtamtud, kam Josh mířil. Josh zrychlil krok, i když riskoval zranění, ale ta tma mu už naháněla hrůzu - co když za ním někdo je a celou dobu ho podle ozvěny stopuje? - a taky chtěl být tam, kde aspoň nebude sám.
Náhle se prudce zastavil. Jeho noha zavadila o nějaký předmět, který se rozkutálel a se hřmotem umocněným ozvěnou narazil do boční stěny. Josh si klekl na svá kolena, strach nestrach, a začal rukou šmátrat po předmětu. Po chvíli hledání jeho prsty narazil na úzkou tubičku. Josh ji uchopil, zvedl se a odšrouboval víčko. Náhle se vzduch zalil jahodovou vůní.
,,Sarrah!" vykřikl Josh a rozběhl se vpřed. Hned se mu vybavil ten sen. Hnal se černým tunelem a před sebou začal pozvolna spatřovat malá bílá světýlka ...