Hydroponic town XIX.- Svatojánská noc

Anotace: zase spolu ...

Světlo se stále přibližovalo. Běžel okolní tmou, až doběhl na samý okraj tunelu, na místo, kde před pár dny přistál s létající deskou. I když neviděl pod sebe, věděl z dřívějška, že pod ním vězí obrovský masiv vzduchu. Hleděl na světla před ním a přemýšlel, jak pozná, které patří Sarrah. Najednou ho napadlo, že Sarrah tam vůbec nemusí být, že jelení lůj ztratila a ani si toho nevšimla.
,,Ale ne! Bylo to znamení! Zdálo se mi o tom ve snu!" utěšoval se Josh. Ale stejně mu nezbylo nic víc, než se sesunout po boční zdi tunelu na zem a sledovat stovky tisíc světýlek.
Vzpomněl si, jak v mládí seděl na úpatí skály o Svatojánské noci a sledovaly tisíce nazelenalých světýlek světlušek. Mihotaly se nocí jako střípky štěstí, když mu jedna přistála přímo na nose. Josh si ji tenkrát schoval do krabičky od zápalek a staral se o ni do té doby, než mu umřela. Chodil s ní v kapse od tmavě zelených kalhot a věřil, že díky ní má stále štěstěnu přikloněnou na jeho stranu.
Náhle spatřil, jak se jedno světlo rychle blíži do tunelu. Josh se skrčil ke zdi, co jen mohl, a kolem jeho nohy se s jiskrami prohnalo světlo, které pomalu uhasínalo. Josh pomalu vstal a opatrně se přiblížil k onomu světlu, které stále blikalo. To světlo byla ve skutečnosti svítící deska, kterou tehdy letěl. Pak se podíval vedle a ... oči se mu zalily slzami.
,,Sarrah!" vykřikl Josh, který ani v tom nejbláznivějším snu nečekal, že ji najde právě tehdy, když v celé Noemově arše zhasla všechna světla. Vzal otřesenou Sarrah na ramena a dotáhl ji k okraji tunelu, kde před chvílí seděl. Stále tomu nemohl uvěřit, hladil ji po vlasech a v krátkých zablescích, když se světýlka létajících desek míhala v blízkosti nich, viděl její krásné oči. Sarrah se pomalu vzpamatovala a když zjistila, že leží v Joshově klíně, zatřpytily se jí oči slzami. Pak nastala na delší dobu tma, neboť žádná deska neproletěla kolem nich. Josh zíral do tmy a čekal, až zase uvidí její tvář, ale z ničeho nic ucítil na svých rtech jahodovou chuť. Po celém těle mu přeběhl mráz ... on se zase líbal se Sarrah, už v to ani nedoufal! Byl v sedmém nebi ... a Sarrah určitě také.
Celou noc plnou tmy leželi vedle sebe na zemi, ale vůbec jim to nevadilo. Drželi se za ruce a v téměř pravidelných intervalech si navzájem obtiskávali rty. Povídali si o celé té dlouhé době, hlavně pro Sarrah, a Josh se dozvídal o mnohých věcech, se kterými se tu ještě nesetkal. A byl moc rád, když mu vyprávěla, jak každý den seděla vedle jeho postele a říkala mu o všem, co dělala. A Josh pozoroval, že i když hybernoval, některá její slova si z té doby matně pamatuje.

... Pak oba upadli do spánku ...