Vzestup a pád Bonevie (kapitola 2)

Anotace: Jak to bylo dál .....

Kapitola 2.
NÁZNAK SESUVU

O dva týdny později v hlavním městě vyšli do ulic Trivia snad úplně všichni jeho obyvatelé. Vojáci, děti a ženy, řemeslníci ve svých zástěrách, dokonce i aristokracie vyšla ze svých paláců, aby si počkala na rozhodnutí senátu. Bude válka nebo se Bonevie zalekne a vyplatí Prodessii tučné výpalné. Všichni se shromáždili na velkém sněmovním náměstí před budovou Královské Rady. Vše tu je z mramoru. Dokonce i kůly k uvazování koní jsou ze vzácného travertinu, který se dováží až z dalekého Ventusu. Bonevie je bohatá a ví to. Ale možná ještě více si to uvědomují její sousedé. Zejména Prodessie při východní hranici.
Gigantická oválná sín Velké Rady byla zaplněna do posledního místa. Nikdo již přesně neví, jak dlouho se zde tato budova tyčí k nebi. Nejstarší rody žijící již po celé generace v Triviu tvrdí, že jejich rodokmeny sahají půl tisíciletí do temnoty dávných věků a již při zrodu jejich rodin tu tato kamenná masa stála. Podle zčernalé zašlosti megalitických válcovitých sloupů, které nesly nezměrnou váhu mohutného kladí a dle podivně zdobené římsy s mnoha nápisy v již napůl zapomenutém jazyce moudří tohoto města ale soudí, že budova Rady vrhá stín na Sněmovní náměstí již mnoho tisíciletí.
Dnes ale, za řečnickým pultem vytesaného z jediného žulového bloku stál Starší rada Dirwin. Říká se, že ten kamenný pult je ten samý, na kterém před dávným roky v šeru zaprášené minulosti přísahali věrnost kmenoví náčelníci všech sedmi prastarých kmenů Bonevie. Tuto přísahu na posvátném kameni stvrdili svou krví na výzvu Svojena Sjednotitele. Napůl mýtického hrdiny bonevianského dávnověku.
Nyní ale, na tomto místě bylo třeba projednat obranu země proti vpádu nepřítele. Staršímu Dirwinovi bylo uděleno slovo.
"Velká Rado Bonevie" začal podle etikety Starší. " Nebudu zde na tomto památném místě mluvit zbytečně dlouho. Není totiž vhodná doba ani čas na prázdné řeči. Nepotřebuji vedět víc, než to, že prodessianské kohorty pálí na svém postupu sýpky a usedlosti našich sedláků, znásilňují jejich ženy a děti bud rovnou zabíjí nebo posílají do otroctví.
Zatím nevím, kde Prodessie vzala tu drzost a kde bere sílu k tak masívnímu a brutálnímu útoku. Nevím to a ani mě to teď nezajímá. Jediné co nyní chci je vzít zbraň a jít naproti nepřátelům a ničitelům našich domovů!" s těmi slovy ustoupil od pultu a tasil meč, který se až dosud skrýval v záhybech jeho roucha. "Říkám žádné vyjednávání ale boj! " křičel již Dirwin do nastávající vřavy. Již věděl, že Velkou Radu přesvědčil.