Hydroponic town XX- Ante portam

Anotace: další patro Noemovy archy...

Když se Josh probudil, všude už bylo světlo. Jako by se včera nic nestalo. Všechno běželo tak, jak mělo. Sarrah vedle něho ležela a nevypadala, že by se měla ke vstávání. Josh ji opatrně vzal ze tvrdé podlahy do náruče a šel hledat postel, kde by jí dobřál většího komfortu. Procházel tunelem a, nevida přes Sarrah na zem, kopl do malé tuby. Josh se otočil do takového úhlu, aby alespoň koutkem levého oka mohl spatřit jahodový jelení lůj, o který včerejší ,,noc" zakopl. Podíval se na Sarrah, usmál se nan i, ap ak zase pokračoval ve své průzkumné cestě. Minul dveře profesora Boshe a po chvíli i dveře, kterými se včera dostal k solaritě. Měl nutkání ty dveře otevřít, jako by ho obří magnet přitahoval k nim, ale Josh nakonec odolal pokušení a pokračoval dál. Došel až tam, kde ještě nebyl, ale nic úžasného neobjevil. Stálá monotónní hudba bílých dveří. Jen na konci na něj civěl výtah.
Josh do něho se Sarrah v náručí vstoupil a pokusil se sjet pro začátek o patro níž, i když tušil, že tam najde zase jemu dobře známý tunel a kanceláře. Výtah se dal do pohybu a díky tomu, že byl celý prosklený, viděl všechno kolem sebe. Nejdříve bylo prostředí celé bílé a světlé, ale pak výtah jakoby vypadl z úřednického centra, z těch bílých kvádrů, kam před třemi dny přiletěl na létající desce. Výtah plul prostorem, přičemž ho křižovaly tisíce vzduchem surfujících lidí. Byl to nádherný pocit hraníčící se strachem, kdy vám po zádech běhá stále dokola mráz. Josh si připadal jakoby tu neplatil ani jediný fyzikální zákon.
A nebylo divu, vždyť kolik věcí, které tu za ty tři dny viděl, zažil alespoň jednou na Zemi? Připadal si, jakoby se znovu narodil. Výtah se pomalu snášel k zemi, až nakonec zcela tiše a hladce zastavil úplně. Josh se Sarrah vystoupil a podíval se nedočkavě nad sebe. Byl to nepopsatelný pohled. Nad hlavou mu létaly tisíce desek a levitovaly ohromné bílé kancelářské bloky, které se i ze zdola jevily monumentálně. Ale nejkrásnější byly obří vodopády, které padaly podél celého obdovu koule, ve které Josh ty tři dny byl. Pár set metrů od něho se tuny bílé vody s burácením tříštily o bílé dláždění a pak drobnými dírkami v dlažebních kvádrech mizely pod Joshovýma nohama. Ve vzduchu byla cítit voda, která v malinkých kapičkách lechtala nos Sarrah, která se s následným kýchnutím vzbudila. Protáhla se, rozhlédla se okolo sebe a snažila se přijít na to, kde vlastně je.
,,Dobré ráno, miláčku, kde to jsme? Neusli jsme někde v tunelu?" ptala se rozespala.
,,Ahoj, sluníčko, vzbudil jsem se dřív a všude bylo zase světlo, tak jsem se rozhodl, že ti najdu postýlku. Sjel jsem výtahem sem a ... no a pak jsi se probudila," odpověděl podrobně Josh, který byl stále uchvácen těmi ,,Niagarskými" vodopády, a tak se snažil očima pozorovat je i Sarrah zaráz.
,,Ale, zlatíčko, tady žádné postýlky nejsou. To bys musel jít do vakuové místnosti. Tam je vakuum, ty si lehneš a celou noc se vznášíš jako v hedvábí," usmívala se na Joshe, který zde stále žil ve sladké nevědomosti. Sarrah se znovu rozhlédla po okolí a řekla: ,,Já už vím, kde jsme. To je vědecké centrum. Pojedeme radši do civilního sídliště, ano, miláčku?" řekla spíše řečnickou otázku Sarrah a chystala se nastoupit zpět do výtahu.
,,Vědecké centrum?" zamumlal Josh a zamyslel se. ,,Co kdybys jela dřív a já tě pak dohnal?" zeptal se Josh, neboť ho vědátoři dost zajímali. Už od dětství si četl odborné vědecké časopisy a hledal v nich to, čemu alespoň trochu rozumněl či co ho zaujalo. A že toho nebylo málo.
,,A to trefíš, jo? Znám tvůj orientační smysl!" utahovala si z něj přátelsky Sarrah.
,,Neboj, najdu tě! Podruhé už bych tě nechtěl ztratit!" ujistil ji Josh. Sarrah v klidu nastoupila do výtahu a zmizela někde nad Joshem.
,,Nemám ani páru, kam mám pak jet ... " řekl si pro sebe Josh a levý koutek se mu zkroutil do úsměvu. ,,No dost sarkastického humoru! Jde se vědátorovat!" řekl sám sobě a vydal se k velké bráně, která stála za ním. Okolo něj duněly vodopády a on si vedle nich připadal tak malý. A to byl Spasitel!
Došel ke kovové bráně, na které bylo napsáno: ,, Vstup pouze hnědokabátníkům." Josh se podíval na svoji sněhobílou kombinézu a pochopil, že asi nemá moc šancí dostat se dovnitř. Ale hrozně chtěl pokořit tu bránu! Musel vědět, co všechno za tou branou je.
,,Že bych se podkopal?" napadlo Joshe, který si hned na to musel dát facku.
,,Nad čím to přemýšlíš, Joshi?!"