Hydroponic town XXII.- Starci

Anotace: hnědokabátníci...

Po pěti minutách se začaly bílé zdi z ničeho nic vzdalovat od sebe a Josh před sebou spatřil zkroucený olivovník. Na jeho zhrbeném kmeni bylo vyryto ,,ARBOR VITAE", což povyšovalo onen strom na Strom života. A Josh byl moc rád, že v jeho koruně zpozoroval rašící zelené lístečky. Ještě chvíli se Josh díval se zaujetím na olivovník a pak se rozhodl pro levou chodbu. Procházel podobným tuneelm, když zaslechl blížící se hlasy. Nerozumněl jim.
,,Co teď?" zpanikařil Josh a běhal zleva doprava. neměl se kam schovat. Josh se už v zoufalství podíval v nebi, respektive ke stropu, kde uviděl plechovou rouru.
,,Větrací šachta!" málem vykřikl překvapením a vyskočil. Rukama se zachytil a nějakou úchytku a, díky tomu, že ve svém dětství chdil do gymnastiky, se namáhavě nasoukal dovnitř.
,,No, břišní svaly už nejsou to, co byly!" pousmál se Josh. Ležel na břiše v plechovém tunelu, který byl široký možná o něco víc než půl metru. Po loktech se soukavým pohybem dostal až k mřížce, skrz kterou mohl vidět pod sebe. Vzpomněl si, jak se vždy vysmíval americkým akčním filmům, kde se hrdinové plazili těmito šachtami, a teď ... teď dělá to samé.
,,Ta ironie života ..." odfrkl si Josh a chtěl se plazit potichu dále. Jenže pod mřížku si právě stoupli dva staří muži v hnědých kabátech. Oba měli dlouhé bílé plnovousy a obličeje skryté ve stínu hnědé kapuce. Rozmlouvali spolu latinským jazykem a to úplně plynule. Josh vždy pochytil pár slovíček či větných spojení, protože měl na gymnáziu sedm let onoho jazyka. Ale přesto by jím takto plynule mluvit nedokázal. Ovšem zjistil, o jakém tématu diskutují. Zachytil totiž slova ,,bellum, proelium, in periculo, terra a hic sunt leones". Tato slova znamenala ,,válka, bitva, v nebezpečí, země a zde jsou lvi", z čehož si Josh vytvořil vlastní příběh. To mu vždycky šlo dobře. Byl to takový ten snílek, který se dokázal zastavit uprostřed rušné křižovatky a zamyslet se nad nějakým problémem, nebo který dokázal dvě hodiny sledovat z postele hvězdnou oblohu a přemýšlet, kolik života je ve vesmíru.
,,Oni chtějí letět na Zemi a bojovat o ni s hydrodendriemi?" vyděsil se Josh a praštil hlavou o strop plechvové roury. Tunelem proletěla ozvěna rachotu. Starci okamžitě zvedli své zvrásněné, šedé hlavy a přes mřížku jedna ruka chytla Joshe neomylně pod krkem. Joshe překvapilo, jak pevný má stisk. Chtěl se vysmýknout a utéct, ale šachta mu to neumožňovala, a tak jen suše polknul do vyprahlého žaludku.
Druhý stařík vyviklal mřížku a Josh byl vytáhnut z větrací šachty jako králík z králikárny, kterého si chtěli ten den udělat s česnekem.
,,Cos slyšel?!" hlubokým a přísným hlasem na něho zařval jeden ze starců s hlubokou jizvou pod levým okem. Jak malý v tu chvíli byl Velký Spasitel, který se ani nezmohl lhát.
,,Jen nějaké řeči o boji ..." řekl vyděšeně.
,,Ty umíš latinsky?" udeřil na něj druhý stařec.
,,Ano, teda ne ... vlastně trochu ... no ..." koktal ze sebe Josh.
,,To stačí, dělej!" chytli ho pod rameny, zvedli do vzduchu a odkráčeli s ním tunelem vpravo. Po krátké době naprostého ticha, jen rytmického dupotu čtyř noh, spolu ti dva začali horlivě diskutovat, ale už ne v latině, ale v jazyku, který Josh nikdy před tím neslyšel. Ovšem z tonů hlasů bylo možné přečíst, že se dohadují. Josh se na ně němě díval a pozoroval je. Ten s jizvou pod okem neměl žádné obočí, nebo byl takový albín, že mu splývalo s bílou pokožkou, a z vlasů mu zůstalo už jen pár šedých ostrůvků těsně nad zkroucenýma ušima. Mohl měřit dobrých 190 cm a měl ohromnou sílu. Joshovi se chvílemi zdálo, že to musí být nějaký mág, protože nikdy jindy neviděl starce, který by měl sílu jako dobře urostlý muž ve svých nejlepších letech.
Ten druhý byl o něco menší, ale přesto nadprůměrně velký vzhledem k jeho věku, chodil mírně zhrbený a celý obličej měl spálený, jako kdyby se v dětství polil vařící vodou.
,,To bude asi chemik ... a asi pěkná gramla!" pomyslel si v duchu Josh a mezi pysky mu unikl tichý posměšný smích.
,,Co ti přijde vtipnýho, ty skrčku?!" zařval na něho zamračený stařec se skvrnou na obličeji.
,,On tě ten smích přejde, to mi věř!" přidal se ten druhý.
Pak vešli do úplně černé místnosti a modrý laser jim zasvítil do očí. Pak se otevřely dveře, o kterých do té doby Josh vůbec nevěděl, a černou místnost zalilo oslepující bílé světlo ...