Hydroponic town XXIV.- Obhajoba

Anotace: ...

Joshovi klesla čelist. Žaludek mu plaval kdesi v krku a srdce mu bilo tak, že čekal, kdy se mu roztříští hruď. V jeho skelných očích byl vidět strach. Zdálo se mu, jako by v ten okamžik umřel, naposledy vydechnul. Beze slova vstal a odešel z malé mílé místnosti. Procházel tunely jako tělo bez duše a jeho oči bez života zhasínaly světla na stropech, aby se nikdo nedozvěděl, že velký Spasitel pláče. Slané slzy mu stékaly na rty, z kterých vanul studený dech. celý život se mu v tom okamžiku zbořil. sedl si ke stěně a hlavu sklopil do svých dlaní. Před očima viděl všechny ty krásné vzpomínky z dětství. Jak se mu poprvé povedlo zavázat si jeho oranžové boty, jak se mu poprvé povedlo vynést svého papírového draka na nebe, jak dostal svůj první mobil, jak potkal Sarrah, tu holčičku s copánky a velkýma krásnýma očima, jak jí poprvé řekl:,,Miluji Tě!" a políbil její sladké rtíky.

Teď tam seděl a nevěděl, co má dělat. nedokázal si představit, že by přišel za Sarrah a řekl ji, že musí něco důležitého vykonat a že ji nemůže slíbit, že se ještě vrátí.

,,Ne, to přece nemůže být pravda! Musí se najít způsob, jak se z toho vyvlíknout!" velmi hrdinsky uvažoval Josh. seděl tam, rukama si držel kolena, která se mu třásla, a nepřítomně zíral do bílého světla na stropě. přemýšlel nad řešením svého osudu, ale nemohl zhola na nic přijít. Záře světla se mu rozlévala v zorničkách a zaslepovala mu oči. naštěstí mu vnuklo záchranu. Okamžitě vstal a rozběhl se zpátky do malé bílé místnosti, kde před dvěma hodinama mluvil s profesorem Boshem. Bez klepání vběhl dovnitř s takovou razancí, že profesor samým úlekem vyprskl černou kávu na sněhobílou stěnu.

,,Pane profesore, pane profesore, nemůžete mě tam poslat!" vyhrkl na něho Josh.

,,Ehm...Joshi, já vím, že je to pro tebě ohromně těžké vyrovnat se s tím, ale rada těch nejmoudřejších lidí se rozhodla pro tento krok a já s tím bohužel nemůžu vůbec nic udělat. Je mi to moc..."

,,Vy mně nerozumíte, pane profesore, já vím něco, co pro vás bude určitě velmi důležité, a řeknu vám to jen za toho případu, že mě nikam nepošlete!" temperamentně a vydíravě sdělil Josh profesorovi svůj postoj.

,,No...Joshi, doufám, že je to opravdu důležité, protože zahrávat si s..."

,,Ano, je to důležité!"

,,Tak potom tu neseďmě, teda abych byl přesný, ty tu nestůj a následuj mě do Aquariatora."

,,To...to je ta místnost s velrybou?" udělal krok zpátky Josh.

,,No, abych byl přesný, je to vorvaň..."

,,Pane profesore, prosím Vás, nemohlo být to někde jinde, protože..."

,,Chceš tu zůstat se svoji pěknou dívkou nebo do boje?!"

,,Dobře, už...už jdu za Vámi." řek Josh vědom si toho, že musí překonat svůj strach z té místnosti.

***

,,Joshi Plante, máte k dispozici pět minut na přesvědčení rady, že víte o něčem, co vás sprostí trestu naverbování do záchrané mise Vitanova. Zdali nedosáhnete potřebné většiny hlasů, nebude již mít právo na obhajoby a budete umístěn do Internovy. Váš čas začíná běžet...teď!" hlubokým hlasem pronesl svoji řeč starý muž s vráskami na čele a šedými prořídlími vlasy. na své hnědé kombinéze měl na prsou vyobrazeného záhadného muže s šesti pažemi. Josh onen ornament upřeně sledoval a snažil se přijít na to, odkud ho zná

,,Joshi, Joshi!" voall na něho profesor Bosh, který seděl přímo naproti němu.

,,Vy, vy jste Leonardo da Vinci?" podíval se Josh udiveně na starce, který na něho pře chvílí mluvil.

,,Tímto nás nepřesvědčíte, pane Plante, jestli nám nemáte co říci, mohu ukončit toho jednání.! odpověděl mu stařec.

,,Ale ano, mám!"

,,Tak do toho, prosím. Máte ještě čtyři minuty a dvacet sekund."

,,Včera jsem byl svědkem krádeže Solarity a mohu vám popsat oba zločince Jedná se o křehkého Charlese a mohutného Vextera. A ještě vím, že pracují pro nějakého Jamese!" vyklopil vše, co věděl Jeho pohled se přesunul na profesora Boshe a už měl namyšlené, jak na něho šibalsky mrkne, že se mu povedlo zažehnat vyslání na misi. jenže spatřil profesora se zklopenou hlvou, jak si ukazováčkem a palcem promnul obě oči a se svým protaženým zvrásněným obličejem se kousl zuby do spodního popraskaného rtu Josh ihned ztratil svoji sebejistou a opatrně se podíval zpět na údajného Vinciho. ten ve svém obličeji nedal nic znát. Vysoký pán vedle něho, který popíjel horký čaj s mlékem, odložil svůj porcelánový šálek a zeptal se:

,,Myslíte pana jamese Blacka?"

V tu chvíli zmizelo ticho, které do té doby panovalo, a v hale se začal rozlévat posměšný smích. jen profesor Bosh povstal a hřmícím hlasem zařval:

,,To jste nejmoudřejší lidé?! smějete se lidské nevědomosti jako pětileté děti!" pa kse podíval na joshe a odešel pryč. V hale se zase nastolilo ticho.

,,Pane Freude..." vybídl viditelně hlavní stařec muže, který celou dobu seděl o tři místa vedle Joshe.

,,Ano, zajisté." postavil se postarší muž a odvedl Joshe pryč z místnosti.