Hydroponic town XXV.- Inferno

Anotace: ...setkání se starým známým...

Prošli bezmála třiceti dlouhými tunely a sjeli výtahem o pět pater níže. Skleněné dveře se otevřely a Joshe zalilo nesnesitelé vedro.

,,Kde to jsme?!" splašil se Josh.

,,Toto je Inferno, nejdrastičtější část vězení. Sem jsou importováni vrazi a narušitelé systému, kteří by byli potencionálně nebezpeční pro chod vesmírné archy."

,,Já sem nechci, přeci jsem neudělal nic tak šíleného!" chytl se stěny výtahu vyděšený Josh. Žádný hrdina to nebyl.

,,Pane Plante, jen mě bez obav následujte. Sem se určitě nedostanete. tedy pokud někoho nezabijete!" rozesmál se Freud hlubokým hlasem a vystoupil z výtahu. Josh ho neochotně následoval a nervózně zmítal hlavou zleva doprava. Po obou stranách viděl zrezivělé mříže a za nimi obrovské rozžhavené železné pece, do kterých zpocení lidé s píšerným řevem vhazovali jkési zpopelněné kusy. Freud si po chvíli všimnul Joshova vyděšení, otočil se tedy na něj, a potichu mu řekl:

,,Ti lidé si zaslouží trpět za své činy, kdo jiný by měl házet lidské mrtvoly do pecí? přeci jim nedáme celu s televizí a kartami, že jo?" švihle se podíval na Joshe a jeho zlatý zub se mu zablýskl jako ve filmech.

,,Lidské mrtvoly? Já...já myslel, že je to uhlí!" vyděšeně vykřikl Josh.

,,Uhlí? Chlapče, kde to žiješ? Kde bysme tady vzali uhlí? Po dlouhém pátrání jsme usoudili, že je nejlepší topit zpopelnělými těly mrtvých lidí, které bysme jinak neměli kam pohřbívat. je to opravdu nejlepší, i když ne asi moc morální, ale musíš si uvědomit, že žijeme v těžkém období a na nějaké tradice nemůže brát ohled." vyložil freud Joshovi přednášku, při které se vykašlal na zvořilé vykání. Josh se jen hrůzou otřepal, ale pochopil, že nemá cenu něco namítat, protože by se jen dočkal jen dalšího ztrapnění.

,,A proč jsme tedy tady? To jsme mě chtěl jen vyděsit, abych neudělal žádnou další věc, které bych mohl litovat?" zeptal se po chvíli namíchnutý.

,,Víš, kdo jsem?"

,,Nějaký Pan Freud."

,,Jsem Sigmund Freud, jeden z tejslavnějších psychologů, co kdy žil! jsem tvůrce katarzní metody a metody volné asociace! tak jaký nějaký pan Freud?!"

,,No, skromností zrovna neoplývá." pomyslel si v duchu Josh.

,,Tak znáš?!"

Josh se na chvíli zamyslel, a pak až ironicky pronesl:

,,Takže vy my chcete tvrdit, že jste ten známý rakouský psycholog, který už je pěkně dlouho tuhej?!"

,,Tak takto si ty váíš člověka, který dokázal díky znalosti psychologie zkrotit dva nejznámější zloděje součastnosti, Charlese Sweetyho a vextera O'Donnovana?!" rozčílil se Freud a rychlým hmatem ruky hodil Joshe do jedné z cel s pecí.

,,Co to děláš, ty blázne?!"

,,Tak teď poslouchej! Nevím, kdo jsi a co tu chceš, ale jediný, kdo je tu blázen, jsi ty! Ty se vloupeš do písně zakázaného prostoru a ještě si otevířáš hubu na ředitele podsvětí!"

,,Nevěřím vám, jste jen nafoukaný blbec! Vsadím se, že jste jen řadový občan stejně jako já a děláte ze see mistra. A ty údajné mrtvoly jsou jen obyčejné brykety!" řval ve svém záchvatu vzteku Josh, aniž by uvažoval o tom, co říká, a sáhl po nejbližším kusu černé brykety. Chystal se ji po Freudovi hodit, když náhle s úlekem spatřil, jak se na něj dívá skelné oko. reflexivně zahodil ,,bryketu" a skočil ke mřížím.

,,Dělejte, okamžitě mě odsud pusťte!" žebral vyděšený Josh.

,,A už mi věříte, pane Plante?" pousmál se Freud.

,,Asi mi nezbývá nic jiného..." sklopil hlavu Josh, když si vzpomněl, jak před chvíli mluvil možná s Leonardem da Vincim. Tak proč by toto nemohl být opravdu Sigmund Freud? freud pootočil klíčem a Josh vyletěl z cely jako blesk.

,, Tak a teď mě už bez řečí následujte, z tohohle místa se mi chce vždycky zvracert!" zřizoval si pořádek Freud. Josh nic nenamítal a držel se v těsném odstupu od starce. nakonec se ale stejnak zeptal:

,,Ti...mrtví lidé...oni přeci nemůžou být zpopelněni, to by nehořelo..."

,,Taky že nejsou zpopelněni..."

,,Tak proč jste to říkal?"

,,nechtěl jsem tě zbytečně děsit..."

Joshovi se z toho místa dělalo na nic. připadal si, jako by se vrátil do středověku a ne do budoucnosti. Okolo něj syčela ze všech stran pára a Josh si na chvíli vzpomněl na starou kotelnu v Hydroponic town, kde ho málem zabily šlahouny hydrodendrií. Znenadání ho cosi chytlo ze zadu za nohu. Josh se příšerně lekl a vykřkl zděšením. Otočil se a v přízemní horké páře spatřil vychrtlého člověka, který žebral o pomoc. Josh ale neměl síly ho vyslechnou, chtěl odsud co nejrychleji pryč. kráčel za Freudem, div mu nešlapal po patách, a pozoroval, jak se z míhajících cel vysouvají kostnaté ruce, které se po něm sápaly. Jeho uši začalo zaplavovat škemrání, bědování a modlení nsad všech lidí na ,,světě", až se hlasy spojily v jeden mohutný chorál či sirénu pištějící do jeho mozku. Josh si myslel, že se zblázní...

Pak spatřil tu tvář. z jedné z cel na něho civěly oči taxikáře, s kterým se tenkrát dal do řeči. Polil ho pot. ještě na sebe chvíli upřeně zírali, a pak Josh zavolal na Freuda:

,, Neříkal jste náhodou, že jsou zde odsouzeni jen největší parchanti?!"

,,Ano!" odpověděl stručně freud, aniž by se otočil, čímž dal najevo, že se o tom nehodlá dále bavit.

,,Tak proč se tu na mě dívá můj kámoš, kterej už je skoro mrtvej?!" křičel rozčíleně Josh.

,,neslíbil jsi, že už budeš konečně mlčet?! Zase mně nevěříš? Víš ty vůbec, kdo to je?!"

,,Ano, vím. Můj dobrý kamarád! Bavili jsme se spolu o hydrodendriích, pomohl mi, je to milý člověk!"

,,Je to tak milý člověk, že pašoval semínka těch ďábelských rostlin do všech koutů světa!"

,,Nepašoval, on je legálně prodával, nevěděl, že to jsou takové zrůdy...že ne?" zarazil se Josh a podíval se na muže za mřížemi.

,,Moc dobře to věděl, ten hajzl zpropadenej! Je to největší lidksá svině, která se kdy vůbec narodila. Víš ty vlastně, kolik kvůli tomu pašování rozšířil rostlin a kolik následně zahynulo lidí?! Sedm miliard a ještě dalších sedm set tisíc lidí. A jen dvou set tisícům lidí se povedlo dostat se bezpečně a včas na Sibiř, odkud vzlétla tato archa! A on moc dobře věděl, jaký to jsou svině ty...ty hydrodendrie! To on sám kdysi zmutoval vinnou révu s masožravými rostlinami jen za tím účelem, aby se pomstil lidstvu za zneuznání jeho kvalit!" řval Freud a nohou kopl do mříží až se vysílený Fred svalil do hormady mrtvých těl.

Josh se zklamaně podíval do cely a v hloubi duše doufal, že Fred řekne něco na svoji obhajobu, že bude bojovat za svoji nevinu.

,,Přeci není můj kamarád největší hajzl v dějinách světa!" nemohl tomu uvěřit Josh. Ale Fred jen mlčky ležel na tělech a díval se na něj. Pak se z ničeho nic sesunul až k peci, zavřel své oči a... Freudova paže chytla Joshe za ruku a odtáhla ho pryč.

,,On... on zemřel?" zeptal se vyděšeně a potichu Josh.

,,Konečně!"

Josh na něho chvíli civěl, ale už se nezmohl na další slova. Rozhlédl se kolem sebe. Nikde už žádný oheň, žádné mříže, žádná mrtvá těla. Všude bylo zase známé a specifické bělo.