Nový život - 1. kapitola

Anotace: Děj se odehrává v Bradavicích v době Harryho Pottera a spol...Je to o holce, které se změnil život...o holce, která někomu život změnila...tohle je moje první fantasy, tak mě prosím nezabíjejte :-)...komentáře sou povinné...

1. kapitola - Nákupy

„Už ti přišel ten dopis, zlato.“
„Super, nech ho prosím tě na stole.“
„Dobře, ale pohni si. Za chvíli bude oběd.“
V kuchyni stála žena asi kolem 36 a vařila oběd. Snažila se taky, aby její dcera konečně vyšla z pokoje.
/Ta holka mě jednou přivede k šílenství. Určitě ještě nevylezla z postele,/ pomyslela si žena a musela se usmát. Její dcera už byla taková – třeštidlo, který moc rádo vyspávalo.
Dívka vylezla neochotně z postele a rychle se převlékla do domácího hábitu hráškově zelené barvy. Vlasy si rozčesala a stáhla si je gumičkou do koňského ohonu. Nelíčila se, neměla to zapotřebí, zvlášť doma. Zamířila do kuchyně, kde ji čekaly máma, dopis a oběd.
„Dobrý ehm,“ dívka se podívala na kuchyňské hodiny „poledne,“ dokončila svůj pozdrav a hlasitě zívla.
„Dobrý,“ opětovala žena pozdrav, „ten dopis máš na stole,“ informovala ji žena. „Seznam s učebnicemi mi přečti, prosím.“
Dívka začala číst. První dopis obsahoval obvyklé oznámení, že 1. září začne školní rok a ostatní bláboly, kterým dívka nevěnovala pozornost. Druhý obsahoval seznam učebnic a ostatních věcí, které si měli žáci koupit.
„Dobře,“ pokývala hlavu žena, „odpoledne půjdeme na Příčnou a koupíš si všechno, co budeš potřebovat. Platí?“ ujistila se žena. „Kdybychom měly čekat na tátu, tak se nedočkáme a vyřídíme to radši sami. Uděláme si takovou malou dámskou jízdu. Co ty na to?“ navrhla žena dívce.
„Ok, mami,“ souhlasila dívka, těšila se na odpoledne strávené s mámou.
Po obědě se obě začaly připravovat. Žena si oblékla tyrkysově modrý hábit, který ladil s jejíma tyrkysovýma očima. Blonďaté vlasy si vyčesala nahoru do drdolu. Oči si zvýraznila modrými stíny a na rty si dala světlou rtěnku. Byla se sebou spokojená. Vypadala tak na 29 a ne na 36. Šla do kuchyně, vzala si seznam učebnic a přečetla si ho.
U dívky v pokoji to vypadalo podobně. Dívka si vybrala tyrkysový hábit, měl stejnou barvu jako její oči. Černé vlasy nechala splývat na ramena, dala si do nich jen sponku tak, aby jí nepadaly do obličeje. Oči si obtáhla černou tužkou a na rty si nanesla lesk. Podívala se na sebe do zrcadla a změřila se kritickým pohledem. Uznala, že dnes to lepší nebude, ale vcelku byla spokojená.
„Můžeme jít?“ zeptala se dívka, když vyšla ze svého pokoje.
„Tak jdem,“ šly ke krbu, nabraly si do ruky Letax, vhodily ho do ohně a řekly „Příčná ulice“ (udělaly to každá zvlášť).
Dostaly se na Příčnou ulici. Žena hůlkou obě dvě očistila od sazí, takže vypadaly zase normálně a ne jakoby před chvílí čistily komín. Jako první se vydaly do Krucánků a Kaňourů pro učebnice.
„Roro!“ volal někdo na dívku. Otočila se a uviděla jak na ni mává její ´kamarádka´, vlastně byla jediná koho tak mohla nazývat tady v Anglii. Seznámily se tu loňské prázdniny, když tu Rora s rodiči byla na prázdninách u babičky.
„Ahoj Pansy,“ pozdravila Rora a snažila se, aby to znělo nadšeně, „kde se tu bereš?“
„Nakupujeme věci do školy, je to katastrofa, před chvílí jsme s matkou byly u madame Malkinové a chtěla na mě navlíknout něco co se podobalo pytli od brambor. Prý ´vždyť je to moc pěkné Pansy, sluší ti to´,“ napodobovala hlas své matky, „naštěstí mě nechala si vybrat jaký společenský hábit jsem chtěla. Teď naštěstí sedí někde s Dracovou matkou,“ mluvila dál Pansy a nevšímala si znuděného pohledu své kamarádky. „Doufám, že půjdeš do Zmijozelu. Jinak nevím jestli bych s tebou mohla vůbec mluvit, ale na druhou stranu jsi ze staré kouzelnické rodiny, to by mohlo projít, ale každopádně bude nejlepší, když půjdeš do Zmijozelu,“ přemýšlela nahlas Pansy. Pansy totiž chodí do Zmojozelu.
„No uvidíme kam mě klobouk zařadí,“ utla Rora Pansy. Upřímně doufala, že do Zmijozelu nepůjde. Pansy ještě cosi mlela, ale Rora ji neposlouchala. Přemýšlela o Austrálii, jejím domově, kde až do teď žila. Měla tam plno přátel, jak mudlů (ti samozřejmě nevěděli, že je čarodějka), tak i ve škole. Byla tam spokojená, a když jí rodiče oznámili, že se budou stěhovat hrozně se s nimi pohádala. Ještě minulý týden nevyšla z pokoje, maximálně na záchod, do koupelny a do kuchyně. Pak začala chodit ven, řekla si, že se sebou musí něco udělat a snažit se přizpůsobit novému prostředí. A taky chtěla potěšit rodiče, byli z ní zoufalí. Rora se docela bála přestupu na jinou školu. Nevěděla co ji tam čeká, bála se reakce lidí na ni a taky toho, že když se Pansy znechutí, něco nepěkného nakecá svým spolužákům. Podívala se za sebe, protože Pansy najednou zčervenala. Rora tam uviděla stát kluka s blond vlasy a špičatou tváří. Viděla, jak se k nim blíží. „Kdo je to, Pansy?“ zeptala se.
„To je můj kluk,“ pochlubila se Pansy, „od něho ruce pryč je jenom můj, jinak si to odskáčeš, Roro,“ pohrozila jí. „Vím, jakou jsi měla pověst v Austrálii,“ Rora tam jen stála a nevěřícně se na ni dívala. /Jak to ví?/ ptala se sama sebe. Její pověst, to bylo to první co tady chtěla změnit. Skoro každý týden měla jinýho kluka a nikdy k němu nic necítila, jen se jí líbil. S některýma chodila jenom kvůli sázce, nebo jenom aby se pak mohla pochlubit. I když kluci věděli co je zač, stejně s ní chtěli chodit, protože byla docela hezká. Někteří s ní byli jen kvůli tomu jednomu a jí to nevadilo, protože pro ni to byl taky důvod, který využívala. Nikdy za 15 let se nezamilovala. Teď to chtěla změnit. Už nechtěla být jako dřív.
„Nikdo ti ho nebere, navíc silně pochybuju, že si mě bude ve škole pamatovat,“ a ušklíbla se.
To už u nich chlapec byl.
„Ahoj krásky,“ oslovil je, Pansy ho majetnicky objala. Rora mlčela a koukala se do země. Pansy se hned ujala představování, „to je moje kamarádka Rora,“ kývla směrem k Roře, „a to je můj kluk Draco.“ Rora si s Dracem potřásla rukou.
„Rora? Zajímavé jméno.“
„Ne, to není moje jméno, jmenuju se Aurora, ale všichni mi říkají Rora nebo Rory. Teda kromě babičky, ta mi říká Aurora.“
„A máš příjmení?“ vyzvídal dál Draco.
„Raillová,“ vyhrkla, „a ty máš příjmení?“ oplatila mu stejnou mincí.
„Malfoy.“ To příjmení z moc dobře znala. Její máma pracuje na ministerstvu a zná se s jeho otcem.
„Už musím,“ ozvala se Rora, „uvidíme se ve škole,“ zamávala jim a šla za mámou.
Na Příčné byly ještě asi 3 hodiny a nakupovaly. Byly taky v cukrárně a daly si pořádný zmrzlinový pohár. Domů se dostaly opět Letaxem.