Hydroponic town XXVIII.- Samotná

Anotace: Zatímco seděl Josh v Internově...

Sarrah seděla ve svém útulném bytě a nemohla usnout. Vedle sebe měla prázdnou postel a na stole stálo nevypité červené víno. Po hedké tváři ji stékala slza. Rukama obejmula kolena a sevřelasvé rty. Celý pokoj jí přišel tak chladný...bez lásky. Jako by tulipány ztratily své zářivé barvy, jako by hladina malého jezírka v rohu pokoje odrážela všechen její smutek. Utěšovala se, že Josh jen nedokázal najít její byt. Ale stále ji přepadaly myšlenky, že Josh teď leží u nějaké jiné.

,,To by mi Josh neudělal, máme se přeci rádi." dodávala si optimismu.

Jenže pak zase znejistěla:,, Ale přeci jen měl hodně kamarádek, co když nějakou potkal, a teď..."

,,Ale ne!" zamítla ty myšlenky. Ale i přesto byla smutná, že je tady sama. Tak moc se těšila, že zase bude usínat vedle jeho těla! Jenže postel byla prázdná a dveře mlčeli. Žádné ťukání...

Ráno ji vzbudily paprsky zlatého slunce vstávajícího nad pařížskými střechami. Zamhouřila očima a otočila se na druhý bok. Natáhla ruku, ale ta dopadla na ustlanou postel. Celou noc tajně doufala, že když se vzbudí, bude vedle ní ležet. Jenže ji obejmulo jen prázdno. Zklamaně vstala, odtáhla závěs a zahleděla se na Montmartre. Každé ráno jí probouzela prosluněná Paříž a ona čekala, až vzbudí i Joshe. Moc dobře věděla, že Francii miluje, a tak zvolila okenní hologram jejího hlavního města. Jenže zatím onen hologram mohla obdivovat sama a nostalgicky vzpomínat na pravdivou tvář tohohle panorama.

Šla si uvařit čaj...