Enollla Forse 9.

Anotace: 9. kapitola – A ty jsi kdo?

Sbírka: Enolla Forse

(Omlouvám se, ale budu přidávat nové kapitoly nepravidelně. Čas je někdy hrozná věc, obzvláště když ho nemáte...)

Další den ráno se Enolla probrala právě ve chvíli, kdy začalo svítat. Rozespale vylezla z postele a došla k oknu. Chvilku se kochala vycházejícím sluncem nad pozemky Bradavic.
Ozvalo se zamňoukání a Snow vyskočil na parapet za ní. Otíral se její ruce a dožadoval se pozornosti. Enolla ho s pobaveným úsměvem drbala a div, že sama nepředla.
Sice měla ještě spoustu času, ale i tak se chtěla připravit. Došla do koupelny (Snow smutně seskočil z parapetu a šel za ní), kde se pořádně probrala studenou vodou a konečně byla schopna plně vnímat svět.
Když se vrátila z koupelny, podívala se na svůj rozvrh. První hodinu měla mít Dějiny čar a kouzel s profesorem Binsem. Poté Přeměňování (Brumbál), Lektvary (Křiklan) a nakonec Bylinkářství s Prýtovou.
Těšila se na Přeměňování, Brumbála si oblíbila od prvního okamžiku, kdy ho spatřila.
Snow se ji otřel o nohu a tím ji vyrušil z přemýšlení.
„Měla bych jít, já vím.“ Usměje se, naposledy ho podrbe pod bradou a vydá se na snídani.
Ve velké síni je už několik desítek studentů, kteří též vstali časně. Zbytek teprve brzy dorazí.
Enolla se posadí ke stolu Havraspáru. Justin ani Peter tu zatím nejsou. Nikoho dalšího nezná, takže snídá mlčky sama. Stůl je opět plný lákavých jídel, jedna radost. Rozhodne se pro topinky se slaninou.
„Kdo to je?“ někdo ji přikryje rukama oči.
„Justine!“ zasměje se dívka.
„Dobré ráno.“ Pozdraví ji chlapec. Peter s ním však není.
„Kde máš Petera?“
„Ještě spí. On snídaně ani kvůli spánku nestíhá.“ Zasměje se.
„Aha. To já jsem vzhůru od svítání.“
„Koukám ranní ptáče. Jinak dobrou chuť.“ Dodá.
Enolla se kývne a pustí se do své topinky. Justin neodolá a též si ji dá.
„Jak máš dneska vlastně dneska rozvrh?“
„My nebudeme mít stejný?“ překvapeně se na něj otočí Enolla.
„No. Každý si může některé předměty sám vybrat. Ale ty jsi tu vlastně poprvé, takže volili asi za tebe.“ Odmlčí se. „Dneska mám pohodový den. Jen čtyři hodiny. Dějiny čar a kouzel s Binsem. To se pěkně prospíme. Ten jeho monotónní hlas.“ Pokusil se ho napodobit. Mluvil velice pomalým a nudným tónem.
„Tak to bude zábava.“ Zasměje se dívka.
„No, pak je Přeměňování a Brumbál. To bude konečně hodina, jak se sluší a patří. Však sama poznáš. Potom lektvary a Křiklan. Vsadím se, že si napíšeme nějaký vstupní testík, aby si šprti mohli šplhnout a my obyčejní studenty dopadli tragicky.“
„Test? Ale ne…“ povzdychne si Enolla.
„A Bylinkářství s Prýtovou bude lehké, takže docela dobrý den, ne?“
„Jsem na tom stejně, takže se uvidíme na hodinách. A vlastně-“
„Nevíš, kde jaká učebna je, že?“ doplní ji se zářivým úsměvem Justin.
„To to mám napsané na čele?“ zasměje se Enolla.
„Nooo…“
Než stačí cokoliv dalšího říct, dívka do něj dloubne a dál pokračuje v jídle, jakoby se nic nestalo.

Justin měl pravdu, hodina Dějin čar a kouzel byla skvělá na uspání. Ač se prvních deset minut snažila sebevíc, nedokázala udržet pozornost. Hodinu měli společně s Nebelvírem, takže se viděla s Miriam. Sedla si vedle ní a Justina s Peterem.
Profesor Bins byl ve skutečnosti duch. Vůbec mu nevadilo, že celá třída až na několik studentů spí a dál poklidně vyprávěl. Nenechával se ničím vyrušit. Jako by pro něj ti nezbední studenti vůbec neexistovali.
Enolla se pohodlně položila hlavu na lavici a přemýšlela. V hlavě jí vířily myšlenky na Theresu.
Musím ji večer napsat slíbený dopis. Bude mít jistě velkou radost a snad mi brzy odpoví.
Vracela se i k Wraithovým a k jejich velice vlídnému chování o letošních prázdninách. Bylo jí to velice divné, ale nechtěla se na nic Miriam ptát. Ještě by se mohly chytnou a hádku ona přeci nechce.
„Jsem ráda, že mám tu možnost studovat v Bradavicích.“ Šeptla Miriam na konci hodiny spokojeně do ucha.
„To asi každý, Bradavice jsou náš druhý domov a…“ odmlčela se.
„Co?“
„Ale to nic.“ Náhle se ji vytratil úsměv ze tváře. „Jen jsem si na něco vzpomněla.“
Byl tu konec hodiny a následovala Přeměňování, které bohužel už nebylo s Nebelvírem, ale nýbrž se Zmijozelem.
A tam ho poprvé potkala…

„Dobrý den vážení studenti.“ Uvítal je přívětivě Brumbál. „Jak jistě víte jmenuji se Albus Brumbál a letos vás po páté budu učit Přeměňování. Letos skládáte zkoušky NKÚ, doufám, že se na ně připravíte a Přeměňování zvládne co nejlépe.“
Enolla se nervózně ošila.
Jak mám zvládnout NKÚ, když jsem Přeměňování nikdy nezkoušela.
„Máme mezi námi jednu mladou dámu, která je tu teprve poprvé, i když jí je patnáct let.“ Jeho moudrý pohled se upřel na ní. „Věřím, že to též bez potíží zvládne. Její přátelé ji pomohou a kdykoliv se může přijít poradit.“
Ale ne, proč nemlčel, takhle budu za naprostého idiota.
Ze zadních lavic se ozval tichý smích.Zmijozelští!
„Myslím, že by bylo moudré se ztišit, abychom mohli začít s dnešní látkou. Letos se budeme zabývat kouzly mnohem náročnějšími. Jedním z nich je i kouzlo Immuto ferina.“
Ze zadních lavic se ozýval šum, Brumbál se šibalsky usmál a mávl hůlkou. V tu chvíli se ve třídě objevil klaun a začal vtipkovat na účet těch studentů, kteří rušili.
„Pokud si přejete, může naše hodina vypadat i takto.“ Mávl hůlkou a klaun opět zmizel.
Enolla se v duchu smála. Patří jim to.
„Jak jsem říkal, kouzlo Immuto ferina řadíme k těm těžším. V dnešní hodině si probereme pouze jeho teoretickou část a v další zkusíme i tu praktickou. To ovšem půjdeme ven na pozemky. Mám to domluveno s naším šafářem Oggem. Věřím, že se společně pobavíme a něčemu naučíme. Ale zpět ke kouzlu. Tímto kouzlem přeměníte jakékoliv zvíře v člověka.“
Celu třídou to napjatě zašumělo.
„Není to jediné kouzlo, které to dokáže. U tohohle na rozdíl od jiných, změníme i myšlení zvířete. Ne úplně dokonale, ale ano. Například z krvelačného zvířete se stane celkem mírumilovný tvor. Pohyb hůlky je jednoduchý. Doleva dolů a ke konci lehce švihnout.“
Naznačil provedení, aniž by formuli vyslovil.
„Myslím, že by to pro dnešek stačilo. Zadám vám lehký domácí úkol. Napište mi minimálně na půl pergamentu, jak by jste tohoto kouzla využili a proč. Nashledanou a další hodinu na viděnou.“ Usmál se na všechny a pokynul, aby už šli.
„To takhle probíhají všechny hodiny?“ zeptala se Enolla ve dveřích Justina.
„Ty úvodní ano a vlastně všechny hodiny s ním jsou skvělé.“
„No ano, váš hloupý kolejní ředitel, to se vám jistě musí zamlouvat.“ Ozvalo se jedovatě za nimi.
Justin ten hlas ignoroval, věděl komu patří. Enolla však ne a otočila se.
Před ní stál chlapec s prefektským odznakem, se stříbrno-zelenou sponou. Zmijozelák. Své hnědé vlasy měl pečlivě učesané. Každý vlas byl na svém místě. Jeho čokoládové oči mrazivě probodávali. Trochu ji naháněl strach, ale nic nedala na sobě znát. Bílá pleť a ledový výraz, který se na ni teď co nejsladčeji usmál.
To je ale herec. Vztekle si pomyslela.
„Á, to je ta slečna, o které mluvil. Jak se ti líbí v Bradavicích?“ začal se vyptávat, jako kdyby se chtěl stát jejím kamarádem.
„Prosím?“
„Jen se ptám, jak se ti zde líbí. Cožpak nemohu mít tak slušný dotaz?“
Enolla si odfrkla. Byl ji protivný už od pohledu. „Bradavice jsou nádherné místo.“
„Ovšem že.“ Odpověděl s úšklebkem.
„A ty jsi kdo?“
Místo odpovědi se ale vytratil v davu.
„Kdo to sakra byl?“ optala se Enolla Justina, který nejistě stál za ní.
„Tom Rojvol Raddle. Oblíbený student, mazánek, lamač dívčích srdcí, ale velice krutý a zlý. Je většinou obklopen skupinkou lidí stejného ražení a je lepší se jim vyhýbat. Pokud chceš přežít bez úhony.“
„Jen nechápu, proč se mě ptal, jak se mi líbí v Bradavicích.“
„Ani já ne.“ Justin si smutně povzdechne. „A už raději pojď. Máme lektvary. Křiklan je velice háklivý na pozdní příchody a hlavně pozor, má velice ráda Raddla. Ale není až tak zlý, pokud ti jdou lektvary, pěje na tebe jen chválu. Jenže komu nejdou jako mně…“
„Počkej si na mě, letos je nejhorší žák jasný.“
Oba se rozesmějí, což uvolní napjatou situaci.
„No kde jste?“ ozve se za nimi Peter.
„Už jdeme.“ Odpoví současně.

Profesor Křiklan vypadal jako milý muž. Jeho zakulacená postava svědčila o jeho spokojenosti a jeho úsměv na tváři tomu přitakával. Ale když spatřil Justina, pronesl nelibou poznámku a jeho úsměv zmizel.
„Dnes si napíšeme test, který ukáže, zda máte ty základní znalosti z lektvarů. Bude lehký, takže očekávám samé dobré známky. Napíše si ho i slečna Forse. Bylo mi řečeno, že by jste teoretickou část měla zvládat.“ Mrkne na ni. „A tu praktickou nějak dopilujeme.“
To bylo vše k úvodu a přešli k testu.
Otázky opravdu nebyly nijak těžké. Enolle se zdáli docela primitivní, ale když viděla Justina, jak se nad nimi potí, její nadšení opadlo. Jak ráda by mu pomohla, ale nemohla.
Stočila pohled zpět ke svému testu a přečetla si znovu všechny otázky.

1. Bezoárové kameny - jejich využití a kde je nalezneme.
2. Co to znamená digerování?
3. Další dva názvy pro oměj.
4. Které dvě byliny spolu vytváří Doušek živé smrti?
5. Jakým způsobem uschováváme byliny?

„Ti, kteří neovládají lektvary, by alespoň mohli uspět v části bylinkářské, která je pro nás také důležitá, takže nikdo mi neodevzdá prázdný papír.“ Zastavil se přímo před Justinem a chvíli se na něj díval, což Justina ještě víc znervózňovalo.
„Ale jsou tu i ti, kteří mi popíší celý pergament informacemi na mnou kladené otázky.“ Tentokrát se zastavil před skupinkou, které vévodil Tom Raddle.
Enolla se ho snažila ignorovat a začala řešit test.
Je to jednoduché, tohle přece víš.

1. Bezoárové kameny nalezneme v předžaludcích, žaludcích i střevech přežvýkavců. Používají se jako neutrální protijed na většinu jedů. Slouží i jako lék proti nevolnosti, poruchám trávení a zlým duchům.
2. Digerování je stav, kdy pevnou látku při mírném teple dáváme do nějaké tekutiny a necháme ji do sebe nasávat tekutinu. Říkáme tomu také vyluhování.
3. Šalamounek a Mordovník jsou dalšími názvy pro oměj.
4. Asfodel a Pelyněk jsou hlavní součástí tohoto lektvaru.
5. Byliny, stonky a kořeny dáváme do sáčků, protože je musíme neustále větrat. Květy a poupata uschováváme v plechových krabicích, neboť jsou křehké.

Spokojeně se podívala na svůj pergament. Neměla ho sice zaplněný celý, ale zodpověděla na všechny otázky.
V duchu děkovala Miriam za to, že ji o prázdninách všemu učila. Smutně se otočila na Justina, který si nervózně kousal nehty.
Neměla ale ani nejmenší šanci mu poradit. Profesor stál přímo před nimi a spokojeně se na ni usmíval.
„Za chvíli bude konec hodiny, takže končíme.“ Prohlásil nato.
„Položte pera, odložte pergamenty na kraj stolu. Teď.“ Mávl hůlkou a všechny pergamenty se snesly na jeho stůl. „Příští hodinu budou testy opravené a běda tomu, kdo dopadne hrůzostrašně a teď už běžte.“

Bylinkářství naštěstí probíhalo velice klidně. Profesorka Prýtová byla milá hodná čarodějka. Na úvodní hodině jim pouze říkala o bezpečnosti a ukázala jim skleníky, ve kterých letos budou pracovat. I Justinovi se zvedla nálada. Nejprve se ho chtěla zeptat, jak dopadl v lektvarech, ale nakonec usoudila, že bude vhodné, když pomlčí. Peter to už dávno věděl, takže o hodině lektvarů neřekl ani ň.
Bylinkářství měli sami, takže je neotravoval žádný Raddle a ta jeho skupinka. Ale nebylo by špatné, kdyby jej měli s Nebelvírem. Jak ráda by se viděla s Miriam.
Hodina utekla jako voda a Enolla si to s Justinem a Peterem mířili na oběd do Velké síně. Bylo zde už rušno. Vecpali se ke kolejnímu stolu a pustili se do jídla.
„A co, znáš famfrpál?“ optal se jí Justin.
„Bohužel neznám.“
„Cože?“ překvapeně vypískl Peter. „Ty neznáš tu nejlepší kouzelnickou hru na světě?“
„Ne.“ Smutně přikývla Enolla.
„To nevadí. Co kdybychom ti ho zítra po obědě s Peterem vysvětlili? Hm? No a třeba by jsi mohla hrát za Havraspár.“
„To by to dopadlo.“ Zasmála se dívka.
„No co, třeba budeš přirozený talent.“ Zalichotil Peter.
„A nebo budeš mít hodně šikovné učitele.“ Zavtipkoval naopak Justin.
„Přeji vám pevné nervy hoši.“
Během oběda pokračovali v diskuzi na téma famfrpál. Tedy spíše Justin a Peter. Enolla je jen poslouchala a spokojeně se usmívala. Těšila se až si udělá úkoly a bude moct napsat dopis pro Theresu. Tak se těšila až ji vylíčí ty pěkně i méně pěkné zážitky z dnešního dne.