Vyvolená

Anotace: úvod a začátek románku kterej jsem napsala před několika lety a teď jsme ho teprve přepsala do pc a nasla odvahu dát to sem. Ze začátku je to kostrbaté ale chtěla jsem to nechat tak jak jsem to kdysi psala časem je to už lepší :-)) sorry za pravopis :-)

Sbírka: Vyvolená

Julie opět utíká před zástupci péče o mladistvé. Není to její první útěk utíká už od malinka. Neví kdo je odkud se vzala ví jen,že ji neznámá umírající žena položila na práh kostela. Kněz který ji našel zavolal policii a po soudním řízení bylo rozhodnuto že tříletou holčičku umístí pro zatím do dětského domova než se pro ní najde náhradní rodina. Dali jí jméno Julie.

Když byla zase na útěku z domova a lidé z péče o mládež a policie ji byly v patách zaběhla do potemnělé uličky v domnění že tam bude v bezpečí. A když pominulo nebezpečí z policie rozhodla se že přespí ve skladu na konci této ulice. Věděla, že je několik let opuštěný a tak tam bude v bezpečí. Vešla do skladiště prošla do zadní části a tam se před ní rozprostřelo nádherné světlo. Julie se trochu lekla, ale instinktivně věděla, že je v bezpečí. Světlo narůstalo na své intenzitě a jako by se otevřelo okno do jiného světa. Julie chtěla odejít ale něco uvnitř ji nutilo zůstat. Během chvilky jí světlo obklopilo. Tělem ji proudila neuvěřitelná energie. Julie tu energii zná z raného dětství. Jediné co ji vyděsilo bylo když se ji kůže na pravé ruce rozpálila do ruda ale ne celá ale ve tvaru určitého znaku. Julii polilo horko její tep se rychle zvedl. Něco jí nudilo udělat první krok do neznáma. První krok ten krok kterého se Julie tolik bála. Nakonec ji ovládla zvědavost a příjemný pocit, který měla z onoho světla. Udělala první krok. Najednou se všechno zrychlilo jako by se dostalo na skluzavku či horskou dráhu. Po chvilce se vše ustálilo a Julie se objevila úplně někde jinde. Na jiném místě u nějaké zdi. V tom zaslechla zvuk motoru. Instinktivně se běžela schovat do přilehlé budovy, která jak se Julie správně domnívala byla garáž. Schovala se tam a jen oknem pozorovala kdo přijel. Byly to dva muži na motorkách. Slezli z nich a pomocí nějakých přístrojů zjišťovali něco na místě kde se Julie objevila.
„Brána byla aktivována energie směrovala sem.“
„Jak dlouho uplynulo od aktivace?“
„Tak deset minut. Ten kdo bránu aktivoval musí být někde poblíž musíme ho najít Nagris by nás zabil kdyby zjistil, že jsme nechali uniknout tak důležitou osobu.“
Julie se vylekala.
„Proč já sakra nezůstala tam kde sem byla teď nevím kdo po mě jde a navíc ani nevím kde jsem.“
Julie se opřela o zeď a vtom si všimla že uprostřed garáže je motorka byla sice celá od prachu ale nevypadala, že by nebyla nefunkční. Julie našla i uniformu, která byla podobná té kterou měli ti muži venku, přesto byla v mnoha věcech odlišná. Vypadala starší možná nějaký starší model pomyslela si. Julie si oblékla uniformu byla ji sice velká ale hlavně, že ji měla alespoň trochu by mohla zmást ty muže venku. Pak si nasadila přilbu a nasedla na motorku.
„Tak a teď se jen modlit aby to chytlo.“
Julie se pokusila nastartovat. A motor opravdu naskočil. Nastalý rachot motoru upoutal pozornost mužů venku. Julie bez přemýšlení a dlouhého otálení projela dveřmi a ujížděla pryč neznámým městem. Oba muži ji byli v patách. Julii se je podařilo setřást až po několika kilometrech zběsilé jízdy potemnělými uličkami neznámého města. Když už nebylo po pronásledovatelích ani vidu ani slechu zpomalila jízdu aby na sebe nepoutala pozornost. Dál pokračovala v jízdě po neznámém městě. Jenže ve chvíli nepozornosti se z vedlejší uličky vyřítilo auto. Došlo ke srážce. Motorka pokračovala dál v cestě, ale bez Julie ta zůstala na kapotě brzdícího automobilu. Motorka se doklouzala značnou rychlostí za stálého zvuku motoru a jiskření plechů až k pouliční lampě kde po prudkém nárazu explodovala.
Julie která zůstala na kapotě auta ležela bezvládně. Posádka vozu vystoupila.
„No to nám chybělo srazit jednoho z Nagrisových mužů.“
„Je živí?“
„Nevím podívej se jestli ještě žije.“
„Možná bychom se ho měli zbavit jen by nám přidělal starosti. Je nebezpečný stejně jako Nagris.“
„Počkat podívejte se na tu uniformu.“
„No jo je jiná než mají teď myslíš, že je to ten co unesl mou sestru?“
„Je to docela možné musíme ho vzít sebou Nagris ho nesmí dostat do rukou možná ví něco o Džanad.“
Sára odklopila tmavý štít.
„No počkat!“
„Co je?“
„Sundejte mu okamžitě přilbu nevypadá to, že by to mohl být on je příliš mladý pokud se na zemi nemládne.“
Jeden z členů posádky sundal Julii přilbu.
„To snad ne vždyť je to děvče a navíc ještě dítě.“
„Asi někde našla motorku a kombinézu.“
„Alespoň zjistíme kde byla celá ta léta.“
„Co sní uděláme??“
„Odvezeme ji do bunkru tam už se o ni postarají.“
Když ji chtěli zvednout do náruče všimli si, že se na kombinéze propaluje znak. Byl to znak vyvolené.
„Podívejte to je znak vyvolené!“
„Myslíš že by to mohla být Džanad?“
„ Je to možné ale nesmíme zapomínat, že Nagris udělá cokoli aby tvou matku zničil víš, že se jí bojí zabít. Takže to může být zase jeden z jeho triků.“
Julie se začala probírat.
„ Hele už se probírá.“
„Kde to jsem? Kdo jste?“
Než ji stačili opovědět omdlela znova.
„ Musíme ji odvézt co nejrychleji do bunkru vypadá to na vnitřní zranění.“
„Ano, tak si pospěšme.“
Když dojeli do bunkru okamžitě předali Julii do péče lékařů. Ti ji odvezli na operační sál a tam ji operovali vnitřní zranění. Mezitím Sára došla za matkou ke které se už donesla zpráva o dívce se znakem vyvolené.
„Tak co je to Džanad??“
„Nevíme, teď ji operují.“
„ Co se jí stalo a jak jste ji našli?“
„Vlítla nám na motorce na kapotu auta. Mami nemusí to být Džanad však víš, že Nagris pořád vymejšlí věci jak ti ublížit a jak oslabit odboj.“
„ Já vím, ale kde by získala tu motorku a uniformu?!“
„ Tak Nagris vzal jednu ze starých vyřazených uděláme test Namebem a uvidíme.“
Když byla Julie po operaci odvezli ji ještě v narkóze na sál kde byl umístěn Nameb. Nameb je přístroj, který dokáže určit DNA během minuty a dále dokáže převést myšlenky a vzpomínky na obrazy. Matka čekala na výsledky zatímco Sára vedla vyšetření. Nameb začal hlásit,že genetický kód byl rozluštěn a je vyhledáván v databázi.
„Můžeš ukázat vzpomínky?“
„ Ano.“
„ Zaměř se na to jak se dostala k uniformě a motorce.“
Najednou se začalo zjevovat světlo a celý příběh Juliina příchodu až po náraz na kapotu. Nameb najednou zastavil prohlížení a upozornil Sáru.
„Oblast se zámkem?“
„Co to znamená?“
„Není přístupno vyšetřovanému.“
„Dá se obejít bez porušení?“
„Ano.“
„Tak proveď.“
Na obrazovce se objevili výjevy z Juliina únosu. Pak Nameb přenos ukončil pro příliš velké riziko. Matka, která vše viděla přes sklo vešla dovnitř.