Vyvolená 6.kapitolka

Anotace: další kapča :-) snad se bude líbit Další bude asi až v pondělí ale pokusím se sem něco hodit ale nic neslibuju :-) ale snaha se cení ne ?? :-) prosím komentíky, výtky ať vím zdali to sem mám dávat dál

Sbírka: Vyvolená

Julie zajela kam ji srdce volalo. Po příjezdu viděla jak dva Nagrisovy muži někam vlečou jednoho mladíka. Vrhla se na ně aniž by si sundala přilbu. Zvedla je do vzduchu a jejich auto nechala vybuchnout. Ti oba utekli a mladíka nechali ležet na silnici. Ten vstal podíval se na Julii.
„Chtěl bych ti poděkovat bez tebe bych to nezvládl díky. Hele to bylo hustý co jsi dokázal.“
Julie se zarazila usmála se a sundala si přilbu. Jaké to bylo překvapení pro mladíka když spatřil mladou pohlednou dívku.
„ Jé tak pardon já myslel, že jsi muž. „
„No jo typický chlap,“ poznamenala Julie.
„ Jak si to dokázala.“
„ To byla maličkost,“ Julie nasadila svůj nevinný úsměv.
„ Že ty jsi vyvolená?“
„ A kdyby?“
„ Já jen, že se povídalo že tě zabili.“
„ Kdo to podíval?“
„ Všichni, ale jak se tak dívám nebyla to pravda. Tak vidíš alespoň k něčemu ti můžu být dobrý teď můžu všem říct, že jsi naživu.“
„ Zatím to nikomu neříkej nechci aby to věděl každý tentokrát už neudělám znova stejnou chybu budu stín, kterého se Nagris bude bát.“
„ Nagris?“
„ Ano zabil mi otce, ale proč ti to vlastně povídám ty teď půjdeš semnou!“
„ Bohužel se budu muset rozloučit, ale slibuji, že se zase setkáme.“
Než stačila Julie cokoli říct mladík byl pryč. Páni to bylo teda divné setkání.. Ani nevím kdo to mohl být a jak se vlastně jmenuje. Pomyslela si Julie. Nasedla na motorku a odjela domů. Matka se Sárou dorazili o chvilku déle.
„Kde jste byly“ zeptala se Julie.
„ Hledali jsme tě.“
„ Vždyť jsem tady a v pořádku.“
„ To sice ano ale mohlo se ti něco stát.“
„ Myslím si že ne,“ poznamenala Julie.
Ta netušila, že její setkání s mladíkem bylo předem určené v proroctví se psalo, že potká muže který ji učaruje a pak ji při souboji zabije aniž by věděl s kým bojuje. Matka se toho proroctví bála. Protože existují tři proroctví. Jedno je, že vyvolená porazí zlo nastolí mír. Druhé je, že zlo a dobro díky vyvolené budou po závěrečném souboji vyrovnány a nastane mír. A třetí je, že vyvolená bude zabita při jednom z rozhodujících soubojů někým koho potkala v minulosti a zachránila mu život. Aniž by dotyčný věděl, že je to ona. A nastane bezvládí, kterého využije mocná magická postava aby povstala na trůn. Matka se začala ještě víc strachovat protože magická postava je mnich Hodši. Mladík z dnešního souboje by mohl být tím kdo Julii zabije. Jediný kdo by tomu mohl zabránit je strážce. Ale ten se stále ještě neprojevil. I strážce má svůj znak a schopnosti. Kdo to jen může být prvním kandidátem byla Sára. Ale to by se už dávno projevili nějaké odlišnosti a zatím nic. Možná, že matka její starostlivosti a bojovné povaze přisuzovala až příliš velkou roli. Ale alespoň malá naděje dávala matce sílu žít a dál bojovat. Už ztratila milovaného muže a dceru, kterou po letech znovu našla a teď by ji měla znovu ztratit. Jenže každý ví, že osud neoklameš a co je dáno se musí stát ač se člověk snaží jak chce.
Mezitím Hodši plánoval ovládnutí světa. Z jeho plánu ho vytrhla až Nagris který za ním přišel.
„Co tu chceš víš moc dobře, že mě nemáš rušit!!“
„Ta malá potvora žije teď si to rozdala se dvěma mými muži a podle toho co říkali zvládá své schopnosti čím dál tím lépe!“
„Nemusíš se ničeho bát já už si sní poradím. Nečekal jsem, že by mohla být tak dobrá nu což. Budu na to muset vyslat svého člověka když ti tvý jsou neschopní!“
„ Ne nejdřív pošlu já svou gardu, pak uvidíme jestli budu potřebovat tvou pomoct. Zatím si toho moc nedokázal jen si ji naučil jakou moc má a ona se ji učí moc rychle používat. Dokázala si poradit s pár muži ale celá garda to už nemůže ustát.“
Nagris se mýlil a Hodši to moc dobře věděl ale zároveň potřeboval Nagrise aby Julii zaměstnával zatím co on kul své pikle. Měl více plánů ale hlavní pro něj bylo získat Juliinu moc. Oproti tomu Nagris a jeho pobočníci chtěli jediné buď to smrt a nebo aby Julie sloužila jemu. Jednu věc Hodšimu zatajil a ta mu dávala ohromnou výhodu. Mladík, kterého Julie zachránila byl jeho nejmladší syn. Kterého měli přivézt zpět.Měl se ujmout svých povinností a ne se poflakovat po světě teď v době války. Pomocí něho a temné magie chtěl Julii ovládnout, aby mu sloužila. Jenže nejprve musel přimět syna vrátit se zpět. To nebylo těžké nechal hlídat hrob své ženy, kterou zabil, protože jej zradila.
To ona ochránila Julii a pomohla chůvě dostat ji do jiného světa. Ale nikdo to nevěděl ještě nenastal čas. A opravdu mladíka brzy dopadli a přivedli k Nagrisovy.
„Tak co už si dostal rozum Adame!“
„ Ne, nikdy ti nebudu pomáhat nedonutíš mě.“
„ Ale ano!“ Vykřikl Nagris a začal se smát.
Pokynul rukou a Adama odvedli do místnosti kde kněží za pomocí moderní techniky a temné magie vymazávali lidem vzpomínky, z dobrých dělaly zlé, z neposlušných poslušné. Jak bylo třeba za odměnu si mohli dopřávat nevídaného bohatství, přepychu a náklonnosti Nagrise, který kdyby chtěl mohl jejich řád zničit. Za pár okamžiků se z místnosti ozývali výkřiky bolesti, naříkání a řev. To Adam jemuž né příliš šetrnou formou upravovali mysl podle představ jeho otce.
Adamovou nadějí byla Julie a odkaz jeho matky který v sobě mají oba. Julie má v paměti uložené informace, které ji jednou budou užitečné a Adam zase dokázal uchovat své vzpomínky a pocity někde hluboko v mysli. Až čas ukáže zda je dokáže někdy osvobodit a tak zabránit naplnění proroctví. Prozatím se stává novou zbraní, kterou Nagris použije proti Julii.
Julie zatím opět trénovala. Matka se o ní bála, protože nenávist v jejích očích podněcovala žár a touhu po pomstě. Už nebylo dobré a zlé. Jen pomsta a to by nemělo být. Matku tedy napadlo, že třeba trocha vzpomínek ze šťastného dětství by Julii pomohla.
„ Julie mám pro tebe jeden návrh pokud půjdeš semnou můžu ti ukázat jaké to bylo dřív.“
„Proč se dívat do minulosti?“
„ A když ti slíbím, že ti pomůžu trénovat?“
„ Proč bys mi pomáhala? Celou dobu jste proti jen mi v tom bráníte!“
„ Protože mám o tebe strach jako každá matka o své dítě.“
„ Trénovat jak trénovat??“
„ Původně jsme tě měli cvičit já a otec bohužel vlivem událostí se stal tvým mistrem Hodši.“
„ O něm přede mnou nikdy nemluv,“ řekla Julie nenávistně.
Sára se přidala. „No tak přece se nebojíš pár obrázků a záběrů z dětství.“
Sára věděla jak na Julii.
„Tak dobrá kdy?“
„ Třeba hned teď co ty na to?“
„ Ale tak jo.“
„Jdeme.“
Julie se dívala tedy asi tři hodiny za snímky a filmy ze svého dětství když ještě byly všichni spokojená rodina. Ale nápad se minul účinkem naopak Julii ještě víc vytočil. Uvědomovala si mnohem víc o co všechno ji připravili. A chtěla se za každou cenu pomstít. Už se neohlížela na druhé byl to její boj její válka.
Netrvalo dlouho a Julie se vydala znovu do ulic vyřídit pár Nagrisových mužů. Tentokrát jich bylo kolem deseti.
Střet se odehrál v jedné potemnělé uličce, Nagrisovy muži zde rabovali obchod postarších manželů. Julie přijela na motorce ladně sesedla. Muži se zarazili.
„Ale… ale kdo pak nám to přijel??“
„ Tentokrát už neodjedeš ty malá mrcho!!“
„To se ještě uvidí!!“
Muži se kolem Julie rozestoupili připravení na útok. Julie se postavila do bojové pozice a čekala na první útok. Jeden z můžu nevydržel nastalé napětí a vyrazil se zlostným výkřikem vpřed. Odpovědí mu byla ohnivá koule která jej zasáhla do břicha. Po nárazu se muž v bolestech zhroutil na zem. Další muži ho v zápětí následovali. Jejich motorky a auta Julie zapálila. Ale ještě předtím vrátila všechny vědci zpět majitelům.
"Moc děkujeme zachránila jste nám život."
"Není zač už se nemusíte bát vyřiďte to svým známým teď jsem tu já a ochráním Vás."
Julie sama nevěřilo tomu co právě udělala ale hlavně tomu co řekla. Bylo to tak sebevědomé takhle se nikdy nechovala ani necítila. Ale co bylo řečeno už se nedá vzít zpět. Hold budu muset svoje slovo dodržet. Pomyslela si Julie. Cestou zpět ale narazila na ozbrojenou gardu ta se na ní okamžitě vrhla. Bylo jich kolem třiceti možná i víc Julie to nepočítala. Odrážela jeden útok za druhým. Muži se neštítili používat něco jako pistole. Naštěstí nyní Julie zvládala svoje schopnosti mnohem lépe než prve a tak se i s nimi po dlouhé a vyčerpávající bitvě vypořádala. Jendu dobu to spíše vypadalo, že nejmoudřejší by bylo ustoupit ale Julie je paličatá a tak se byla dál. Byla vyčerpaná ale hrdá. Vyhrála.
Alespoň si to myslela ale vyrojilo se dalších asi třicet mužů.Měla co dělat. Teď už si připadá, že nezvládá svou moc tak jak by měla. Musela uznat, že si měla nechat poradit. Souboj se odehrával už hodinu Julii ubývali síly, ale nechtěla ustoupit a tak se byla dál. Vojáci létali vzduchem za nimi létali ohnivé koule za chvíli bylo vše okolo v plamenech Julie neměla čas něco hasit a zpravovat a tak na každém rohu v okolí diskotéky byly stopy bitvy. Ohořelá auta, rozbořené domy. Lidé odtud utíkali.
Každým dnem střetů přibývalo. Ač chtěla nebo ne pomalu se měnila ona sama už se neohlížela na to jestli někoho zraní nebo zabije. Hlavní bylo porazit a zvítězit. Obětí na životech přibývalo jak na stranách Nagrise tak na stranách odboje. Už to nebyla otázka občasných střetů ale válka, která se přesunula do ulic. Matka byla nešťastná jako by se jí Julie vzdalovala jako by se vzdalovala všemu a všem byla tu jen pomsta a nenávist. A to nikdy nemůže dobře dopadnout. Mezitím co Julie řádila v ulicích a ničila Nagrisovy gardy jednu za druhou on zatím vše připravoval na svůj ďábelský plán. Vše se blížilo ke dni shledání Julie a Adama, který měl Julii přivést na druhou stranu.
Den D nastal. Bylo krásné ráno nic nenasvědčovalo, že by se mělo udát něco výjimečného. Julie jako každý den trénovala rozvíjela své schopnosti a aniž by věděla rozvíjela schopnost o které ještě nevěděla a to byl šestý smysl. Věděla co útočník udělá než to zkusil vycítila to. Zatím tomu nevěnovala pozornost, ale jednou se jí to zajisté bude hodit. Zapalovala jeden terč za druhým už jí to nebavilo a tak se rozhodla že vyrazí do ulic pobavit se nebo se jen tak projít. Už ji štvalo jak ji matka se Sárou pořád hlídají. Připadala si tam čím dál tím víc jako ve vězení. Musela pryč.
„Julie kam jdeš?“
Julie jen stroze odpověděla: „Ven a má bejd??“
Než Sára nebo matka stačili něco říct už byla pryč. Procházela se ulicemi města a přemýšlela nad tím zda by nebylo lepší kdyby odešla z domu. Od parku ji sledovali Nagrisovy muži.
„Pane jde do parku zatím si nás nevšimla.“
„ Ano rozumím posíláme Adama začíná plán D.“
Julie šla parkem nechtěla něco řešit chtěla někam utéct někam daleko kde by měla klid a nikdo by od ní nic nečekal. Najednou se před ní objevil Adam.
„Ahoj.“
Julie se zarazila ale pak si jeho tvář vybavila. Ahoj.
„Kde ty se tu bereš?? A tentokrát bez pronásledovatelů?“
„ Jo tentokrát jsem utekl to víš přece se nemůžu nechat zachraňovat od holky.“
„ Co je na tom?“
„ Nic jen že my muži máme svou hrdost.“
„ Aha tak to jo. Kde se tu bereš?“
„ Čekal jsem na tebe.“
„ Proč?“
„ Musím s tebou mluvit?“
„O čem ani nevím jak se jmenuješ?“
„ Jsem Adam a ty?“
„ Já jsme Julie?“
„ Fajn tak už se známe nechceš někam jít?“
„ Jako kam?“
„ No třeba něco prozkoumat něco zakázaného?“
„ Jak zakázaného?“
„ No místo kam se nesmí co ty na to?“
„ Dnes ne nejsem nějak ve své kůži uvidíme snad někdy jindy. Jsem unavená vším tím kolem sebe.“
„ Co se ti stalo? „
„Nějak se to nechce hnout tak jak chci já.“
„ A co chceš ty?“
„ A proč to chceš vědět, proč se mě tolik vyptáváš?“
„ Jsem strašně zvědavý to se nestmí?“
„ Ale jo jen dneska na to nemám náladu.“
„ Tak co někam zajít.“
„ Hm třeba kam?“
„ No někam to rozbalit, pobavit se , odreagovat rozhodně to potřebuješ.“
„Asi máš pravdu tak jdeme.“
Odešli na zábavu. Bavili se skvěle Julie nepoznala nic Adam si ji dokonale omotával kolem prstu. Nasmáli se hodně Julie byla spokojená konečně měla někoho kdo jí rozuměl věděl jaké to je nenávidět. Adam ji nenápadně podsouval jakou má vekou moc.
„Proč děláš co ti jiní řeknou nebo řekli? Proč si nejdeš za svým určitě je něco co by si chtěla dělat místo toho věčného boje??“
„Já vím je toho moc už mě to nebaví pořád jen boje a výsledek nikde kdyby se to alespoň trošku pohlo.“
„ Hele proč to vlastně děláš??“
„ Protože to je tak dáno.“
„ A to ti řekl ten mnich co tě potom podrazil?“
Julie se zamyslela vlastně měl pravdu.
„ Matce to řekl taky.“
Julie nad tím začala uvažovat z přemýšlení ji vytrhlo až když ji oči sjeli na hodinky. „Musím domů budou mít strach.“
„ Bylo to moc fajn doufám, že se ještě uvidíme?“
„ Neboj já si tě najdu.“
„ Jen by jsi měla něco vědět.“
„ Co?“
„ Mezi lidmi se povídá, že tvá matka a sestra byly celou dobu při tvém výcviku.“
„ Jak to myslíš?“
„ Celou dobu věděli co se dole v hale děje. Není ti divný, že věděli kde budeš ten den kdy si se poprvé utkala s Nagrisovými lidmi? Třeba oni pomáhali Horšímu sama si říkala, že nejsou zrovna nadšené z toho, že neustále bojuješ.“
„Ale to by…“
„Nemyslím tím, že měli špatné úmysly jistě jen chtěli aby si byla doma a v bezpečí třeba netušili, že tě Hodši chce zabít..“
Julie se rozloučila a odešla. Celou cestu domů o tom přemýšlela Adamovy se povedlo nahlodat její mysl pochybnostmi. Když došla domů první co řekla místo pozdravu bylo.
„ Vy jste byly celou dobu co jsem trénovala v hale?“
„Ano na balkoně, ale nemohli jsme s tebou mluvit.“
„ A ta diskotéka to taky nebyla náhoda co??“
„ Ne.“ Přiznala Sára.
„Celou dobu mi lžete jak vám mám věřit jste stejní jako Hodši co když nejste ani moje rodina.“
Julie s pláčem odešla do svého pokoje kde si sbalila věci a chtěla odejít.
„Kam jdeš?“
„ Někam kde nebudou takový podrazáci jako vy?“
„ Nikam nejdeš zůstaneš tady!“
Julie ale šla s naprostým klidem dál. Postavili se před mí stráže s matkou.
„Ustupte!“
„ Ne!!“
„ Jak chcete!“
Julie mávla rukou a odhodila je na stranu a odešla. Nevěděla kam pude jen už tu nechtěla být. Měla pocit, že ji všichni zradili co když nic z toho není pravda co když je všechno lež všecičko honilo se jí hlavou. Bloudila městem s taškou na zádech nakonec skončila v jednom baru. Už tam seděla asi hodinu neustále se nalívala alkoholem. Pak se tu najednou objevil Adam.
„Ty ale vypadáš.“
Vzal ji do náruče a odnášel ji do předem připraveného bytu. Uložil ji na postel. Julie okamžitě usnula. Nagris moc dobře věděl, že pokud přejde Julie dobrovolně tak má velkého spojence. Pokud by ji ovšem teď unesl a zajal postavila by se proti němu a tentokrát už by ho mohla zničit. Den po dni Adam zasíval do Juliiny mysli semínko pochybností. Čím dál tím víc pochybovala o tom jestli nemá Adam pravdu a opravdu ji všichni využívají jen k tomu aby mohli vládnout.
„Julie proč to nevyřešíš jednou pro vždy zabí Hodšiho tím pomstíš všechno a pak povstaň a vládni.“
„ Já nemůžu vládnout!“
„Ale ano můžeš proč myslíš, že máš tuhle moc na bezvýznamné bitvy v ulicích. Je symbol moci a ty jej takhle ničíš ve jménu lží které ti nakukali.“
„Asi máš pravdu ale když zabiji Hodšiho zbyde tu ještě Nagris.“
„ Julie a kdo ti řekl, že tvého otce zabil Nagris?“
„ No přece… „
„Ano tvoje matka a Hodši.“
„ Ne ty zdi.“
„ Ale no tak Julie snad nejsi tak hloupá aby si uvěřila čárům které na tebe použili?“
„ A co mám teda dělat?“
„Postav se na stranu silnějšího a pomsti se.“
„ A to je kdo?“
Adam mlčel věděl, že kdyby řekl Nagris Julie by ho mohla prokouknout.
„ No přece na svou stranu.“
„ Já nějakou mám?“
„ Ano vždyť většina lidí jde za tebou jako za královnou tak vládni jsi předurčená.“
Ale já to nedokážu!! Navíc je poslední dobou nějak divně mívám strašlivé sny??“
Nechceš mi říct o čem třeba t pomůže?“
Julie váhala ale nakonec opatrně začala.
„Nejdřív slyším z dálky křik a nářek. Pak se ocitnu v nějaké části města nebo vesnice.“
„Pokračuj.“
„To co vidím mě vždycky vyděsí. Stojím tam jako socha a nevěřícně zírám.Nevěřila jsem, že by toho byl člověk ba kdokoli schopen. Celá vesnice byla v plamenech. Zem zbarvená krví nevinných bezbranných vesničanů. Všude byla zohavená těla mužů, žen a i dětí. Byl to otřesný pohled srdce mi bušilo jako o závod chtělo se mi křičet ale z mého hrdla nevyšla ani hláska. Uprostřed toho běsnění se pohybovala temná postava se samurajským mečem v ruce. Z meče ztékala krev nevinných, kterým tak náhle a krutě ukončil život ve jménu zkázy a zla. Postava vzbuzovala respekt a naháněla strach. Nejprve jsem myslela, že je to nějaký cizinec ale to co jsem spatřila když se na mě temná postava obrátila mi zcela vyrazilo dech. Nemohla jsem se pohnout ani dýchat. Slyšela jsem jen tlukot svého srdce. Byla jsem to já. Chápeš já která mám lidem pomáhat a tohle všechno …………“
„Julie je to jen sen jen prach obyčejný sen podle mě se jen bojíš svého nového já.“
„To ale není všechno!“ Křičela Julie v slzách.
I dům mé matky byl v plamenech a na rukou jsem měla krev své matky a sestry….. Všude byla jen zkáza, krev, oheň. Celý její dům a ona……..“
Julie se rozplakala. Adam ji objal.
„Neplač nebyla to skutečnost ty nejsi taková nikdy by jsi to nedokázala musíš věřit sama v sebe“
Konejšil jí Adam. Julie však pokračovala ve vyprávění.
„Stejně tak to vypadalo po celé vesnici. Nezbylo nic ani živáček. Její pohled by dokázal zabíjet nepotřebovala meč. Ničila pouhým pohybem ruky. Zapalovala chýše ohnivými koulemi které se jí rodily na dlaních. Ta nenávist a prázdnota v jejich očích mě děsila. Její vojáci se neštítili zabíjet staré, nemohoucí i děti jim padli za objeď. Když bylo všechno zničeno vesnice vyvražděna, nasedla na svou motorku a odjela i se svou bandou zabijáků na východ. Zůstala jsem a tiše přihlížela celé té zkáze. Neschopna pohybu… Tak moc bych jí chtěla zastavit, ale nešlo to nemohla jsem se ani pohnout já ….“
„ Musíš se uklidnit víš co dám ti jeden nápoj po něm usneš a neboj nebudou se ti zdát ošklivé sny. Já tě tu ohlídám a kdyby přece zbudím tě..“
„Asi to bude nejlepší jsem ráda, že jsem to mohla někomu říct…. Ani nevíš jak je to pro mě důležité ………. Děkuju.“
„Tak tady je na napij se!“
„A opravdu se ……..“
„Neboj nic se nastane já u tebe budu copak mi nevěříš???“
„Věřím!“
Julie se napila. Začalo se jí chtít spát pomalu usnula Adamovy v náručí. Ten ji odnesl do připraveného auta. Odvezl ji k Nagrisovy a předal mu jí.
„Tady je otče.“
„ Je roztomilá nevypadá na to, že zničila několik mích gard.“
„ Otče je to ona viděl jsme to na vlastní oči.“
„ Tak dobrá odnes ji vedle.“
„ Jen se zeptám.“
„ Vypila to z vlastní vůle?“
„ Ano.“
„ Proč je to tak důležité?“
„ Jinak by se nepovedl rituál, který ji zasvětí zlu.“
Julii donesli do tajemné komnaty, která vypadala jako středověké sklepení všude hořeli louče. Po stranách byly muži v kápích, kteří mumlaly prastarým jazykem zaklínadla. „Polož ji na oltář!“
Adam položil Julii na oltář, který byl ve středu místnosti.
„Odejdi!“