Vyvolená 7. kapitola

Anotace: tak tady je další kapča snad se bude líbit :-) sorry za chyby :-)

Sbírka: Vyvolená

Odešel tedy. Kněží Julii Vzali a odnesli kněžkám, které ji převlékli do zasvěcovacích šatů. Ty byly stejně temně černé jako rituály které se zde po staletí provádějí. Julie byla omámená, ale napůl vnímala. Připadalo jí to jako sen na který se dívá a nemůže nic změnit. Když byla převlečená odvedli ji kněžky zpět na oltář. Tam ji připoutali a odešli. Kněží ji pomazali obličej vonnými oleji. Na čelo ji nakreslili pentagram a po rukách a nohách napsaly prastarým jazykem motlitby k temným předkům.
Julii bylo krásně jako by jí obklopovalo teplo. Když dokončili přípravy začal sám rituál. Mohutné zaříkání a pak Julii dali vypít lektvar který ji měl odevzdat druhé straně jako věrného služebníka. Julie ho vypila pak pocítila neuvěřitelnou bolest to dobro v ní zápolilo. Bolest trvala snad věčnost, alespoň tak jí to připadalo. Nakonec to dobro vzdalo usoudilo, že nemá šanci a tak uchovalo svou část někde uvnitř Juliiny mysli s nadějí, že ji někdo probudí a Julie se znovu vrátí na stranu dobra. Po rituálu odnesli stráže Julii do komnat, které pro ni nechal Nagris připravit.
Když se probudila její pohled byl mrazivě temný.
„Vítej zpět.“
„ Kde to jsem! Kde je můj pán?“
Stráž zavedla Julii k Nagrisovy. Julie poklekla před Nagrisem.
„Můj Pane.“
„ Vstaň moje nejmilejší. Jak se jmenuješ.“
„ Julie můj pane.“
„ Pěkné jméno kdo ti jej dal?“
„ Nevím pane, ale můžeš mi dát jiné.“
„ Ne tohle je pěkné. Budeš tedy Julie. Jak neviné jméno pro tak démonické dítě jako jsi ty.“
„ Nejsem dítě pane jsem válečník.“
„ Ano já vím. Odpřísáhni mi svou věrnost.“
„ Přísahám.“
„ Teď půjdeš, najdeš a zabiješ mnicha Hodšiho je to moje přání.“
„ Tvé přání je mým rozkazem.“
„ Jdi nejprve s mou služebnou ona ti dá šaty co jsem pro tebe nechal ušít.“
„ Děkuji můj pane.“
Nagrise napadlo, že pokud Julie porazí Hodšiho bude nejmocnější a on který ji ovládá též. Julie se šla obléct. Uniforma ladných tvarů gotického stylu, kterou ji nechal Nagris ušít ji dokonale padla vypadala jako temný anděl. Odešla tedy, aby našla Hodšiho. Po urputném hledání našla jeho doupě. Vešla do něj zahlédla ho u stolu.
„Mnichu na rozkaz mého pána tě jdu zabít. Dám ti šanci zemřít jako muž v boji.“
Hodši vyskočil v podobě tornáda a znovu se zhmotnil až před Julií.
„ Myslíš, že mě porazíš když nemáš ani vlastní vůli musím uznat, že to má Nagris dobře vymyšleno, ale já tě zabiji a získám tvou moc. A pak budu vládnout celému světu, proč světu celé galaxii.“
Začal boj. Vzduchem létali ohnivé koule. Jeden ji vrhl druhý ji chytil a hodil zpět a poslal dvě další. Julie svou mocí Hodšiho několikrát odhodila na stěnu.
„ Síly máme téměř vyrovnané, ale co když to zkusíme s mečem. Nevěřím tomu, že bys dokázala porazit mistra ve starém umění boje.“
Julie tedy vytasila samurajský meč, který měla na zádech. Oba bojovali jako lvi. Zranění se kupila na obou stranách. Julie ovšem měla navrch nenávist kterou k Horšímu cítila před a během rituálu ji dávala nadlidskou sílu. Šestý smysl, který se bojem zdokonaloval ji pomáhal uhýbat čím dál tím víc zásahům a útokům ze stany Hodšiho. Začínala mít navrch. V posledních minutách boje Julie vítězila na celé čáře. Hodšimu docházeli síly a nakonec Julie zasadila konečnou ránu při výpadu přímo do srdce. Hodši padl k zemi s Juliiným mečem v hrudi. Julie potom pomalu vytáhla meč a uťala jedním tahem Horšímu hlavu. Tím byl boj u konce.
Hodši poražen ležel v kaluži krve. Julie nad ním stála strhla mu řetěz, který měl kolem krku a odešla jako by se nic nestalo. Její temný pohled se zaryl do očí každého koho potkala. Městem se začali šířit zprávy, že vyvolená zabila Hodšiho. Což matku potěšilo věděla, že Julie žije a že přežila i takový souboj jako byl s Hodšim. Ale další zprávy ji znepokojovali.
„Paní měla na sobě uniformu Nagrise a její pohled by mohl zabíjet byl tak temný a prázdný.“ Vyprávěl jeden muž co Julii potkal když se vracela do Nagrisova paláce.
„ Můj pane úkol je zplněn tady je důkaz.“
Podala mu řetěz se znakem vyvolené, který jak Nagris věděl Hodši nikdy nesundával. „Výborně uspořádám tedy hostinu na tvou počest. Budeš po mém boku.“
„ Ano můj pane bude mi ctí.“
Nagris věděl, že jakmile Julii bude osmnáct bude ji moct pojmout za svou manželku a sní zplodit dokonalého dědice trůnu. Ten rok a půl si už nějak počká zatím pro něj Julie bude plnit rozkazy jako jeho nejlepší zbraň. Kdyby totiž chtěl Julii pojmout za svou ženu nyní riskoval by že přeměna nebude dokončena a Julie se vrátí na stranu dobra. Přeměna skončí dnem kdy Julii bude osmnáct let.
Mezitím co v paláci propukla bujará oslava Juliina matka seděla doma zkroušená zprávami které se k ní nesli ze všech stran.
„To není možné to by strážce nedopustil.“
„ Mami už to asi tak bude.“
„ Musíme najít strážce jen on může Julii vrátit zpět. Jinak všichni padnou v krvavých bojích. To se nesmí stát aby dcera krále prolévala krev svých poddaných ve jménu zla. To nikdy nedopustím i kdyby mě to hledání strážce mělo stát život.“
Sára věděla, že to co se stalo bude mít strašlivé následky. Doufala, že když se vydá za Julií ona sama snad ji dokáže přesvědčit aby se vrátila domů. Vydala se tedy na cestu. Vplížila se do paláce ale tam ji chytili stráže. Nagris věděl, že je to Juliina sestra a taky chtěl vědět jestli je mu Julie opravdu tak věrná a tak povolal Julii a dva tucty stráží.
„Julie tohle je tvoje sestra.“
„ Já nemám sestru můj pane.“
Sáru vyděsil pohled, který Julie měla prázdný, nenávistný.
„ Julie to jsem já Sára vzpomeň si zachránila jsi mi život.“
Julie se na Sáru dívala ani se nepohnula.
„Co mám udělat můj pane?“
„ Zabij ji!“
Nagris ji podal nenabitou zbraň nechtěl Sáru zabít chtěl, aby všem řekla jaká je Julie a co je čeká tím si chtěl zajistit menší odpor při upevňování moci. Julie si vzala zbraň namířila ji na Sáru. Sára prosila přemlouvala ji říkala jí.
„ Džanad, Julie no tak to nejsi ty, ty bys to nikdy nechtěla udělat, vzepři se zlu uvnitř sebe a nech aby dobro zvítězilo jsi vyvolená konat dobro ne zlo zapřísahám tě.“
Julie přiložila Sáře zbraň k obličeji dívala se jí do očí a zmáčkla spoušť. Zbraň jen cvakla. Sára nemohla uvěřit tomu co Julie udělala ta Julie kterou znala byla pryč. Tohle bylo čisté zlo.
„ Není nabitá pane.“
„ Nevadí stejně jsme ji nechtěli zabít. Pustíme ji aby všem mohla říct jaká je nová Julie a hlavně jaká je moje nastávající. Budoucí královna, která se v den kdy dovrší osmnácti let stane mou ženou a dá mi dokonalého dědice.“
Pak odvedli Sáru do vozu a vyhodili ji za jízdy před jejich domem. Našli ji tam během chvilky potom co ji ošetřili. Ptali se co se stalo.
„ Mami mám pro tebe špatnou novinu Julie už není naše.“
„ Jak to myslíš?“
„Všichni mají pravdu ten pohled ta nenávist ta prázdnota je to až děsivé. Nagris ji dal zbraň a poručil jí aby mě zastřelila.“
„ Ale ty žiješ?“
„ To ano ale Julie nevěděla, že ta zbraň není nabitá a zmáčkla spoušť kdyby ta zbraň byla nabitá zastřelila by mě bez zaváhání.“
„ To ne všechno je ztraceno.“ Rozplakala se matka.
„Není zarazilo mě co řekl Nagris potom.“
„Co řekl, že v den Juliiných osmnáctých narozenin se stane jeho ženou a počne sní dědice.“
„ Co je na tom pozitivního víš jak to dítě bude mocné a zlé. Bude to potomek čistého zla.“ „Jenže proč nepojme Julii za ženu ihned řekni mi proč by Nagris, který má Julii jako ochočenou opičku čekal přes rok a půl jen na to až jí bude osmnáct pochybuji, že by dodržoval staré zákony nebo etiku. Je v tom něco jiného a já tomu přijdu na kloub.“
„ Hlavně musíme zjisti jak je možné, že se Nagrisovy podařilo Julii obrátit na stranu zla bez pomoci Hodšiho.“
„ Máš pravdu je na tom něco divného.“
„ Budeme muset pátrat ve starých textech.“
„Ale jak se k nim dostat má je ve své soukromé knihovně Nagris není možné se tam dostat je lépe chráněná než trezor?“
„ Nezapomínej? že Nagris je chlap a teď má v rukou nejmocnější zbraň přestane se zabývat detaily a malichernostmi jako je hlídání starých textů.“
„ Doufám, že máš pravdu. Kdy tam půjdeme?“
„ Nejlépe dnes v paláci je oslava na počest Juliina vítězství nad Hodšim.“
„ Hodšiho bychom taky potřebovali proč se jen musel obrátit na stranu zla a zradit nás kdyby nezradil mohlo být všechno jinak.“
„ To ano, ale čas nevrátíš. Jdeme musíme to stihnout do svítání.“
Vyrazili tedy do knihovny. Měli pravdu knihovna byla méně střežena většina stráží byla v paláci, aby oslavila Julii a její příchod.
„Půjdeme zadem tam je jen jeden hlídač.“
„ Tak jo jdeme.“
Překvapili stráž zezadu omráčili ji a vloupali se nepozorovaně dovnitř.
„Tak a kudy teď?“
„ No dříve bývali staré texty v zadu v trezoru.“
„ Tak jdeme tam třeba to tu ten šašek nestačil přestavět k obrazu svému.“
„ Doufám.“
Šli tedy potemnělými chodbami knihovny. Pomalu aby je nikdo neslyšel došli až do zadní části kde našli trezor.
„Ale co se zámkem?“
„ To není problém pokud nezměnili kombinaci tak znám kód.“ Řekla matka.
„Jak to, že ho znáš??“
„ No tvůj otec můj manžel byl král tak asi.“
„ Aha takže dlouhé povídání tohle byla zkrácená verze.“
„ Ano přesně tak.“
A naštěstí nezměnil kód vyndali staré texty opatrně je uložili do připravených tubusů a trezor opět zavřeli a odešli.
Když dorazili domů dali se do pročítání textů. Občas to nebylo moc srozumitelné, ale nakonec v pár textech našli odkazy na jistý řád mnichů, který kdysi dokázal udělat pomocí rituálu z dobrého člověka čisté zlo. Byly to Laxoxové.
„Musíme najít někoho kdo zná jejich řád.“
„ Ale kdo by to mohl vědět?“
„ Možná můj profesor z univerzity. Hodně se o to zajímal.“
„ On ještě žije?“ Poznamenala Sára ironicky. „To musí být chodící mauzoleum.“
„ Hele nedělej si legraci a radši mi pomoz zjistit jeho adresu.“
Sára se dala do zběsilého pátrání. Nacházela jen samé odkazy na nějaký malí obchůdek, ale na samotného pana profesora ne.
„Mami to je divné jeho jméno nikde nefiguruje jedině v názvu jednoho obchodu, ale to je hloupost pokud učil na škole.“
„ Možná to zas až taková hloupost nebude. Někteří učitelé museli odejít ze svých míst kvůli Nagrisovy. Za podívání a zeptání nic nedáme. Máš tu adresu?“
„Ano!“
„Tak můžeme vyrazit.“
Matka se Sárou bloudily asi dvě hodiny po městě. Ale stále nic.
„No sakra tady někde to musí být.“
„ Zkus třeba tuhle uličku je snad jediná, kterou jsme v tomhle zapadlém koutě města ještě neprojeli.“
Sára tedy zamířila do potemnělé uličky. Na první pohled vypadala jako všechny předchozí. Plná špíny a odpadků člověk si zde připadal jako na bohem zapomenutém místě.
„ Co je to támhle?“
„ Já nic nevidím.“
„Támhle nahoře v prvním patře.“
„ Co tam pořád vidíš já nic nevidím?“
„ Podívej se pořádně!“
Sára se tedy podívala pořádně div ji oči z důlků nevypadly.
„ Už to vidíš?“
Sára váhavě odpověděla. „Ne.“
„Víš co půjdeme se tam podívat a pokud tam něco bude zajdeš si k očnímu.“
A opravdu v prvním patře se rýsoval starý nápis. Matka otřela prach.
„ No konečně jsme to našli.“
„ No teda nevím jestli našli ty si dojdeš k tomu očnímu.“
„ Hele nerej mami a radši sebou hodíme ať víme na čem jsme není čas na nějaký srandičky svět se řítí do zkázy a ten dědek je možná naše poslední naděje.“
„ Kudy se jen dostat dovnitř?“
Sára se procházela po terase, která byla před výlohou s nápisem a matka zatím úpěnlivě hledala. Kudy dovnitř. Kupodivu řešení se našlo samo od sebe. Po schodech přicházela malá skrčená postava. Její chůze byla těžká a namáhavá za doprovodu občasného povzdychu.
„Dobrý den hledáte něco dámy?“
„ Ano pana profesora Ambiniho.“
„ Proč ho hledáte?“
„ Já jsem Jenny jeho bývalá studentka.“
„ Jenny a jak dál?“
„ Jenny Puramo .“
„To jsi ty Jeny já jsem profesor Ambini. Už jsem tě neviděl spoustu let. Jak se máš?“
„ Nic moc však víte co se stalo.“
„ Ano to vím.“
„ Je mi líto tvého muže byl to skvělý člověk a tvé dcery určitě ji někdy najdeš.“
„ Už jsme ji našla tedy ona našla nás. Ale to je na dlouhé vyprávění teď se jí zmocnil Nagris a naklonil ji zlu potřebujeme abyste se podíval na staré texty jestli tam něco není alespoň nějaká naděje.“
„ Tak pojďte dál.“
Profesor zmáčkl kámen a otevřeli se dveře.
„ Posaďte se já se na to hned podívám. Jak jste získali staré texty myslel jsem, že je Nagris zničil?“
„ Nezničil jen je nechal hlídat jenže teď když má Julii tak si připadá neporazitelný a přestává si dávat pozor.“
„ Tak ukažte já se na ně podívám.“
„ Ano jsou to staré texty, ale to dokážeš přeložit i ty jsi přece má nejlepší studentka.“
„ To ano, ale ač jsem se dívala jak jsem jen mohla nenašla jsem nikde nic o řádu, který je zmíněn ve většině textů jedině jeho členové mohli Julii obrátit na stranu zla.“
„Myslíš Laxoxe, že ano?“
„Ano. Ale nevím jak bylo možné aby to byli oni Nagris je prý našel a vyhladil.“
„ Laxoxové jsou stále mezi námi.“
„ Jak to víte?“
„ Nedávno jsem jednoho z nich viděl jak dává nějakému mladíkovy lektvar.“
„ Nevypadal ten mladík asi takto.“
Sára ukázala fotografii, kterou pořídila kdysi v uličce když se Julii setkala s tím chlapcem.
„Ty jsi ji vyfotila?“
„ Ano myslela jsem, že bych o něm něco mohla zjistit, aby se Julie nedostala do nějakého maléru. Nezlob se možná jsem to přehnala.“
„To ano ale nakonec to bylo dobře, ale příště se o tom se mnou poraď ano.“
„ Ano to je on, ale jeho pohled není stejný měl víc prázdný pohled.“
„ A víte kdo to je?“
„ Ne jen jsem ho párkrát potkal asi o dva bloky dál. Někde tam bydlí nebo tak něco.“
„ Kdo jsou to tedy ti Laxoxové?“ Zeptala se Sára.
„Je to řád mnichů, který se zabýval temnou magií tvůj otec je neměl moc v lásce ale nechal je být a oni nechali jeho. Jenže podle toho co jsem slyšel je Nagris našel a několik jich zajal zbytek pobil.“
„ Co dokážou?“
„ To jste viděli na vlastní oči. Změní dobro ve zlo. Vymažou mysl, dokážou si pohrát s lidskou myslí. Jenže na to aby se rituál zdařil musí dotyčná osobo dobrovolně vypít lektvar.“
„To znamená, že Julie ho vypila dobrovolně a tak se stala zlou.“
„ To ano, ale pokud neví k čemu lektvar slouží je tu sice malá šance ale je. Šance, že se to dá vrátit. Ale vrátit se to dá jen to doby zletilosti u nezletilých jako je Julie a u dospělých do jednoho týdne.“
„ Takže když Nagris řekl, že si Julii vezme až po její zletilosti znamená to, že je naděje?“
„ Ano pokud by si ji vzal teď přinutil by ji ke svazku příkazem mohla by se mu mohla vzepřít a to nemůže riskovat když počká Julie dnem svých osmnáctých narozenin propadne zlu pokud se ho nezbaví. Správně si člověk může vybrat jenže Julie si vybrala už teď jen se čeká na absolutní potvrzení pak zmizí zbytek dobra který v ní zbyl.“
„ Ale jak ji můžeme vrátit zpět?“
„ Musíte najít někoho koho Julie poslechne, komu věří, pro koho by udělala všechno i obětovala vlastní život.“
„Ale kdo to bude?“
„Ten komu je souzené sdílet bolest a utrpení jako ona. Podle toho co jste mi řekli by to mohl klidně být i ten mladík kdo jiný by tak rychle a snadno obrátil Julii na zlo.“
„ Ale pokud obrátil Julii na zlo je sám taký zlý, nebo ne?“
„ Ale možná i jeho někdo obrátil to musíte zjistit a být vámi tak bych si pospíšil. Počkejte je tu ještě jedna možnost jak tomu trochu pomoct.“
„Jaká no tak mluvte!“
„ Můžeme provést rituál, který Julii navrátí část její osobnosti, ale jen pokud bude spát a snít a ta bude bojovat s její novou zlou podstatou. Má to však jeden háček.“
„ Jaký??“
„ Může se stát že Julie se v obrané snaze aby neublížila lidem, které má ráda pokusí zničit, nebo naopak propadne většímu zlu než teď.“
„ Riskneme to!“
„ Posaďte se do kruhu já rozsvítím svíce.“
Profesor rozsvítil svíce po celém pokoji, jejich uspořádání připomínalo staré písmo. Zapálil oheň a dal vařit různé přísady.
„Až dokončíme rituál musí Julie vypít tenhle nápoj pokud ne nemůžu zaručit vůbec nic.“ Po obřadu odešli plni nejistoty, přemýšleli jak dát Julii tenhle lektvar.
Oslava v paláci se blížila konci všichni byli podnapilý ani Julie nezůstala pozadu.
„ Má drahá.“
„ Ano můj pane.“
„ Měla by si jít spát zítra bude perný den.“
„ Jistě můj pane.“
Julie odcházela do svých komnat v tom jako by ji něco svazovalo hrdlo. Motala se jí hlava. Začala se klátit Nagris si toho všiml uchopil ji do náruče a odnesl do jejího pokoje. „Omlouvám se můj pane já……“
„ Neboj vím nejsi zvyklá na náš alkohol příště na tebe dám pozor a teď spi nechám venku stráže aby si byla v bezpečí.“
Odešel a Julie usnula.
Matka doma přemýšlela jak Julii donutit vypít tenhle lektvar. Než však měla možnost probrat to se Sárou jaký na to má názor. Sára byla pryč a lektvar taky.
„ Kam jen mohla jít to snad ne?!! Musím za ní.“
Sára šla dát lektvar do paláce. Nebylo zas tak těžké se tam dostat, ale kde Julii hledat. Prošla už nejméně dvacet chodeb, ale po Julii ani stopa. Pak si všimla, že před jedním pokojem hlídají stráže.
„ Jak se tam sakra dostanu?“
Nakonec tohle ani nemusela řešit Julie se totiž vzbudila nějak neměla moc pěkné sny a klidné spaní. Usoudila, že bude lepší se projít. Vyšla z pokoje stráže chtěli jít sní ale ona je odehnala pryč. Šla chodbou přímo k Sáře.
„Jak jen jí ho dám?“
Sára se zmateně rozhlížela po okolí pak si všimla malého stolku se džbánem vody. „Musím to risknout.“
Zaměnila džbán za láhev s lektvarem. Pak se schovala pod stůl. Julie šla kolem už, už to vypadalo, že pokus byl marný, ale po alkoholu měla Julie divnou pachuť v puse. Potřebovala ji něčím spláchnout. Uviděla láhev a sklenici nalila si tedy a napila se zezačátku jen lehce, ale pachuť tu byla stále tak si nalila víc a víc nakonec vypila celou láhev.
„ No to je lepší teď už je mi fajn.“
Sára byla překvapená, že se nic neděje asi to nezabralo pomyslela si. Když Julie odešla zpět do svého pokoje lehla si do postele během chvilky si připadala, že má celé tělo v ohni pak jí zase byla šílená zima točil se sní celý svět nakonec omdlela. Sára po jejím odchodu odešla zklamaná domů. Cestou z paláce potkala matku.
„Sáro co blázníš nechci ztratit ještě tebe příště už bude mít nabitou zraň.“
„ Stejně to bylo zbytečné nezabralo to.“
„ Ona to vypila?“
„ Ano ale nic to sní neudělalo.“
„ Ale ty blázínku to nějakou chvilku trvá. Hlavní je, že to vypila. A kolik toho vypila?“ „Celou láhev.“
„ Původně by stačilo jen par doušků, ale čím víc tím líp alespoň víme, že to vypila. Teď musíme počkat.“
„ Nechci jen nečině sedět stejně i když bude bojovat sama se sebou nemusí vyhrát a naše snažení bylo zbytečné. Musíme najít toho kluka co jí to dal od něj zjistíme víc třeba by nám mohl pomoct s tím co natropil.“
„ Tak se do toho dáme!“
„ Ale jak ho najdeme když ani nevíme jak se jmenuje?“
„ Máme přece tu fotografii tak se poptáme tak kde ho viděl profesor.“
„ Tak jo ale dnes už ne je moc hodin a nikdo už venku nebude půjdeme radši spát ať jsme na zítřek plni energie čeká nás náročný den.“