Dračí dědička (1.část)

Anotace: Po změně jmen, jsem se rozhodla spojit moje dva romány DD a ČERVENOU NA 3.

Kdysi dávno se zrodila legenda o dračích pánech, kteří je spoutali smlouvou k poslušnosti. Tato krevní přísaha se dodržovala mnoho let, dokud se vládci nerozdělili do několika skupin.
Ty se poté pustili do válek, ve kterých umíralo mnoho draků. Ti, kteří byli ještě volní a divocí hledali člověka, který by byl schopný tuto situaci vyřešit. Tak vyslali do lidských vesnic své kněží, kteří měli každému dítěti podat kapku dračí krve, která v nich měla najít právoplatného dědice.

Legenda o dědici pravila, že se v dávných dobách změnilo pět draků v lidi, protože se nemohli dívat na zkázu svého rodu, tak se jako lidé vydali do světa, aby se zachránili.
Ti se pak výlučně spojovali mezi sebou, aby zachovali čistou krev. Jejich stopa se ale ztratila a tak to vypadalo zle. Divocí draci se schovali se skal a nevycházeli ani na krok. Pouze jednou za rok sešel jejich vůdce Ariezal na svátek Glander, kdy se pomocí kamene Osmikru děti dozvídali své budoucí povolání.

A tak tomu bylo i letos. Ve vesničce Sonderlak se v předvečer sešli představitelé magické školy ve staré jeskyni za městem. Ze skály vyndali kámen Osmikru, který už netrpělivě čekal na jejich příchod. Svítil temným modrým světlem, ale byl neklidný. Jakmile ho položili na obřadní stůl, začal se uvnitř kupit kouř. Ariezal se do něj podíval a spatřil nevídané. Matná postava v černém se pomalu přibližovala k věži, zvedla ruce a začalo sněžit. Pak se obraz rozplynul a Ariezal věděl, k čemu došlo. Z vaku si vyndal karafu, řízl se do ruky a nechal dovnitř stékat svoji krev.

„Přátelé, dobře víte, co je zítra za svátek. Ještě dnes večer podáte všem dětem, které se mají zúčastnit obřadu jednu kapku mé krve. Zítra se vyjeví pravda o dědici dračího klanu.“ řekl a kouzlem si zhojil ruku. „Běžte ihned, kámen donesu sám k věži.“

Kouzelníci udělali, jak poručil a ihned zvonem svolali všechny děti. Pod záminkou elixíru na obřad, jim každému dali kapku krve. Jediný kdo ji nedostal, byla Jena, která stála tiše v zákoutí. Malá dívka v černých šatech, se jen potutelně usmívala. Dávno věděla, že je dědičkou, ale chtěla se tomu vyhnout, a tak se pokusila skrývat. Využívala svých schopností a místo sedmnáctileté dívky byla stále ve věku dvanácti let. Byla neustále na cestách, až zde ve
Sonderlaku si myslela, že tomu unikne. Pozdě ale vycítila přítomnost draka a tak se musela skrýt, co možná nejrychleji.

Vyčkala tedy na západ slunce a vydala se směrem k věži. Vztáhla ruce k nebi a z nebe se snášel sníh. Ariezal se musel podívat tím směrem a spatřil teď už vysokou dívčí postavu.
Rozběhl se k ní, jak nejrychleji mohl. Jediným pohybem ruky zmrazila svět kolem nich. Nikdo kromě jich dvou se nemohl pohnout. Ariezal se k ní mohl také přiblížit jen na deset pět metrů. „Proč to všechno?“ zeptal se jí.Jena se jen pousmála.
„Myslíš si, že jsem se schovávala celých sedmnáct let, abych se teď nechala chytit. Nechci být dědičkou. Nejsem na to připravená. Chci normálně žít, a nebo zemřít. Nenávidím osud za to, co mi udělal, já nechci být drakem!“ řekla a vznesla se k obloze. Když už byla několik metrů nad zemí, rozmrazila vesnici.
„Sbohem!“ zařvala v dračím jazyce a letěla směrem ke Slunci.

Ariezal se za ní také rozletěl, ale nebylo mu to nic platné. Dědička byla již pryč.