Lovci

Anotace: 1. kapitola...:o)Omlouvám se, možná nebude nic moc, ale mě opravdu začatky moc nejdou. :o)Dál slibuju to bude lepší, teda aspoň se o to pokusím.

„Darjo, je čas. Očekávej příchod tvého nového učitele. Řekne ti pravdu. Co jsi zač i o tom jaké máš poslání.“

Zmateně se po něm ohlédnu. Má na sobě dlouhý, černý hábit a tvářil se trochu arogantně.

„O čem to mluvíte? Co jste zač? A co sakra děláte v mém snu?“

„Jsi přesně taková, jakou jsem čekal.“ pousmál se.

Konečně se rozhlédnu kolem sebe. Jsem v malé kapličce. Kolem nás jsou rozestaveny svíčky. Hm… působivý. To všechno je fajn, ale o čem to ten chlap mluví?

„V čas vše pochopíš.“ odpoví mi jako by mi četl myšlenky. „Ale teď už se musím vrátit, Pán mě volá. Navíc je docela nebezpečné, že jsem se s tebou spojil, ale musel jsem tě připravit.“

„Dobře…až na to, že já si jako připravená nepřipadám. Na co se mám připravit? Jaký učitel?“ přestává mě to bavit. Měla jsem těžký den a na jediné co jsem se těšila, bylo, že si lehnu do postele a budu spát. Místo toho tady poslouchám nesmyslné řeči divně vypadajícího chlápka.

„Takže můžu tě poslat zpátky?“ ignoruje mé otázky.

„Cože? Jak zpátky? To není sen?“

„Brzy se uvidíme.“

Propadám se do černé prázdnoty, která vypadá jako by neměla konce…

*******

S trhnutím se probudím, až málem spadnu z postele. Zase ten sen, pořád opakující se. Tentokrát to bylo, ale jiné. Vyvíjelo se to jinak než obvykle. Z myšlenek mě vytrhne budík. Znovu sebou trhnu. To ten den, ale pěkně začíná.

*******

„Ty teda vypadáš“ pobaveně si mě změří, táta, pohledem.

„Taky přeji příjemné ráno.“ naliju si do hrnku kafe.

„Zase si celou noc nespala?“ optá se mě starostlivě.

Právě že spala a možná až moc.

„Ale ne, jen mi není nejlíp.“ odpovím, dopiju kafe a zvedám se k odchodu.

„Nechceš radši zůstat doma?“ jen zakroutím hlavou a pokračuju dál. „Jak chceš. A, abych nezapomněl, volala paní Tracková jestli by si ji nepohlídala Sabinu.“

Zaseknu se ve dveřích. Já mám hlídat tu malou čarodějnici? Už zase? Posledně mi podpálila kalhoty a ustřihla kus vlasů. Od té doby jsem se zařekla, že k domu Trackových se nepřiblížím blíž jak na 50 metrů. Ne prostě ne.

„Paní Tracková říkala, že minule si byla šikovná. Nemohla si tě vynachválit, prý jste se Sabinou velké kamarádky.“ To bych si dala.

„Myslím, že nějaké peníze se vždycky hodí, a když tě ta práce ještě baví, proč by si ji nezašla nechvíli pohlídat. Tak jsem souhlasil, máš se u ní stavit dneska v 6 hodin.“

A mám to zpečetěný, doufám, že mám nějaké nehořlavé oblečení. Popadnu batoh, a co nejrychleji se snažím dostat z domu, než si táta zase na něco „vzpomene“.

*******

Ve škole je hotové pozdvižení a to jen kvůli klukovi, který se přistěhoval z Ameriky. Stejně to bude nějaký namachrovaný tupec bez špetky inteligence. Jako vždycky.

„Darjo, no kde seš? Už si ho viděla?“ přitočí se ke mně hned má kamarádka Klára. A je to tady…

„Ne a ani nemám zájem. I kdyby to byl druhý Brat Pitt.“ dojdu ke skříňce a pokusím se ji otevřít.

Zase to nejde, to je jak naschvál. Ten zámek se zasekl nebo co. Lomcuju dvířkama, když v tom se zázračně lehce uvolní a skříňka se otevře. Uslyším tvrdý náraz a zaskučení. Rychle zavřu skříňku a uvidím na zemi ležet kluka s těmi nejzelenějšíma očima, jaké jsem kdy viděla.