Návštěvnost
Láska si nevybírá-část dvě
Láska si nevybírá-část dvě
Karin se vzbudila.Byla vyčerpaná a špinavá od zasychající krve...Rychle se posadila na posteli a podívala se na telefon.Bylo osm hodin ráno.Karin se pomalu zvedla a celá rozbolavělá se došourala do koupelny.Pohled do zrcadla ji vyděsil,proměny ji ničí víc než dřív...
"Achjo vypadám jak kdyby mi bylo 40...." vzdychla a začala si omývat špinavou pusu od zaschlé krve.Když svůj vzhled napravila tak,že se jí konečně zamlouval vydala se po schodišti dolů do kuchyně.Napila se vody a podívala se na telefon-"hmm mamka volala,no nic ozvu se jí"
Telefon chvilku vyzváněl..."Ahoj zlatíčko" ozvala se paní Svorná.
"Ahoj mamko,cos potřebovala?" zeptala se Karin rozespalým hlasem...
"No jen to,že už jsem na místě....a dokonce jsme trochu pokročili,zavolali si nás od policie abychom jim pomohli s šetřením těch podivných napadeních...."
Karin sebou cukla,moc dobře věděla o co jde....
"A přišli jste na něco mami?" snažila se znít klidně a vyrovnaně....
"Ano,přišli jsme na to,že to vypadá na velkou psovitou šelmu,něco jako vlk,ale otisky zubů a způsob napadení se hodně liší,ještě to řešíme...."odpověděla matka.
"Aha hmm,tak ať se vám to vydaří,měj se krásně.Pa"snažila se to ukončit Karin.
"Jasný zlatíčko tak se měj krásně....miluju tě,to si pamatuj" s těmito slovy to paní Svorná zavěsila.
Karin se posadila,zhluboka dýchala a horečnatě přemýšlela...Co když přijdou na to kdo všechny ty napadení má na starosti....Nakonec se rozhodla,že to nemá cenu zabývat se teď tím....
Venku se po nebi honilo jen pár šedých mraků a tak Karin vyšla ven...Automaticky zamířila k rybníku a k lesu.Pomalu se procházela,dýchala podzimní vzduch a přemýšlela...
V tu samou chvilku dělal totéž Radim.Bezmyšlenkovitě se procházel ve stínu stromů a myslil na to co ho a jeho druha čeká.Viktor se chtěl stůj co stůj vlkodlakům postavit.Radimovi to přišlo jako stupidní nápad...Nemohou se sami dva postavit několikačlené smečce......
Oba dva se dívali do země,zabraní do svých myšlenek,nevnímajíc okolí.
Až...."Au promiň moc se ti omlouvám...já nevšiml sem se"zadrmolil Radim...
"Jo v pořádku,taky sem se nedívala na cestu,popravdě řečeno sme tady na pokraji lesa ještě nikoho nepotkala....."odpověděla Karin.Nasadila okouzlující úsměv a Radim se začervenal....
"Tak ahoj já vyrazím dál" špitla Karin....
"Jo no ahoj a ještě jednou promiň"-tentokrát se usmál i Radim.....
Oba dva nakonec odcházeli
"Achjo vypadám jak kdyby mi bylo 40...." vzdychla a začala si omývat špinavou pusu od zaschlé krve.Když svůj vzhled napravila tak,že se jí konečně zamlouval vydala se po schodišti dolů do kuchyně.Napila se vody a podívala se na telefon-"hmm mamka volala,no nic ozvu se jí"
Telefon chvilku vyzváněl..."Ahoj zlatíčko" ozvala se paní Svorná.
"Ahoj mamko,cos potřebovala?" zeptala se Karin rozespalým hlasem...
"No jen to,že už jsem na místě....a dokonce jsme trochu pokročili,zavolali si nás od policie abychom jim pomohli s šetřením těch podivných napadeních...."
Karin sebou cukla,moc dobře věděla o co jde....
"A přišli jste na něco mami?" snažila se znít klidně a vyrovnaně....
"Ano,přišli jsme na to,že to vypadá na velkou psovitou šelmu,něco jako vlk,ale otisky zubů a způsob napadení se hodně liší,ještě to řešíme...."odpověděla matka.
"Aha hmm,tak ať se vám to vydaří,měj se krásně.Pa"snažila se to ukončit Karin.
"Jasný zlatíčko tak se měj krásně....miluju tě,to si pamatuj" s těmito slovy to paní Svorná zavěsila.
Karin se posadila,zhluboka dýchala a horečnatě přemýšlela...Co když přijdou na to kdo všechny ty napadení má na starosti....Nakonec se rozhodla,že to nemá cenu zabývat se teď tím....
Venku se po nebi honilo jen pár šedých mraků a tak Karin vyšla ven...Automaticky zamířila k rybníku a k lesu.Pomalu se procházela,dýchala podzimní vzduch a přemýšlela...
V tu samou chvilku dělal totéž Radim.Bezmyšlenkovitě se procházel ve stínu stromů a myslil na to co ho a jeho druha čeká.Viktor se chtěl stůj co stůj vlkodlakům postavit.Radimovi to přišlo jako stupidní nápad...Nemohou se sami dva postavit několikačlené smečce......
Oba dva se dívali do země,zabraní do svých myšlenek,nevnímajíc okolí.
Až...."Au promiň moc se ti omlouvám...já nevšiml sem se"zadrmolil Radim...
"Jo v pořádku,taky sem se nedívala na cestu,popravdě řečeno sme tady na pokraji lesa ještě nikoho nepotkala....."odpověděla Karin.Nasadila okouzlující úsměv a Radim se začervenal....
"Tak ahoj já vyrazím dál" špitla Karin....
"Jo no ahoj a ještě jednou promiň"-tentokrát se usmál i Radim.....
Oba dva nakonec odcházeli
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk