Zdechni [8,9] Jak se trhají iluze ..

Anotace: [DÉLKA: 2 A4; ŽÁNR: Sci-fi] -> Občas měla pocit, že v zrcadle sledovala někoho jiného. Představovala si v něm odraz jiné ženy. Úspěšné manželky milionáře ověšenou luxusními šperky. Vlastně ani nechápala, kde se v ní tyhle myšlenky braly..

* Tato dvojkapitola se může zdát zdlouhavá, ale tu situaci prostě bylo nutné popsat, neb na tom staví celý příběh ... *

Občas měla pocit, že v zrcadle sledovala někoho jiného. Představovala si v něm odraz jiné ženy. Úspěšné manželky milionáře ověšenou luxusními šperky. Vlastně ani nechápala, kde se v ní tyhle myšlenky braly.
Dnes to však nebyl žádný odraz plané ideje, opět se ozvalo svědomí.

Neměla ráda, když musela na základě nějakého prožitku uvažovat nad věcmi, o kterých se zapřísáhla, že už je nikdy nebude řešit.
Avšak občas se to sarkastické svědomí ozvalo. Ulhaným hláskem na ni neustále dotíralo.
-Notak si vzpomeň Melisso, vzpomeň si .. –
Nedokázala se mu ubránit.

Opět si vybavila situaci před půl rokem. Rok 2063 byl pro americkou vládu vstupem do „nové éry“, jak svou vizi nazvali. Už dříve byly patrné jejich touhy o modernizaci celého světa. Dříve bylo naprosto normální, že si staré senilní báby topily dřívím ve své chajdě, poslouchaly rádio a byly spokojené. Nikdo je nenutil, aby denně surfovaly po internetu, posílaly sms svým známým, … Brali je pouze jakou starou generaci, která si do svého života už nenechá šahat moderními věcmi ..

Přišla čipizace, spousta moderních produktů, armádní roboti.
Heslo bylo více než jasné.
Vydělávej hodně peněz, buď prospěšný pro společnost, podílej se na vývoji „dokonalého světa“. Za odměnu budeš mít spoustu výhod a my tě necháme na pokoji.
Spousta lidí se bez zbytečných řečí podrobila pokroku, který byl více než moderními věcmi tvořen sobeckým vládním systémem.
Někteří však ne a v tom byl kámen úrazu. Vytvořila se hnutí proti novým opatřením, proti jejich systému vlády. Připojovalo se více a více lidí. Střet byl nevyhnutelný.
Žádné války, výhružky .. vláda to vlastně vyřešila velmi elegantně.
Svět oněch nepotřebných lidí uzavřeli do pomyslné karantény.
Mrtvá zóna?
I tak by se to dalo nazvat.
Firmy z okolí se stáhly do velkých měst, zbyly jen menší krámky, lidé neměli kde pracovat. Vznikaly chudinské čtvrti a opuštěná sídliště. Lidé bez čipu neměli nárok na zdravotnickou péči, sociální platy,na nic.
Vláda je označila za vyvrhely společnosti.
Svým způsobem si ale protestní hnutí přišla na své. Nikdo už po nich nechtěl, aby se podrobili.
Nikdo.
Jednoduše je odepsali ..

V menších chudinských čtvrtích začal bujet zločin. Nic neobvyklého. Opuštěné ulice, sklady, patrové domy. To vše vybízelo k úkrytům pašovaného zboží.
Ráj zločinců.
Což byl samozřejmě další důvod, proč se ze čtvrtí odstěhovala masa lidí.
Zbývající rodiny raději opustily své domovy a přestěhovaly se do sídlišť, kde vše žilo ještě relativně normálním životem. V jednom z takových sídlišť žili i oni.
Před půl rokem však vláda proti Mrtvé zóně zakročila razantněji.
Byl to vskutku povedený trik, jak se zbavit nepohodlných lidí.
V novinách se začaly objevovat obrovské titulky hlásící životu nebezpečné nemoci, které se šířily z Mrtvé zóny do jejich čisťounkého světa.
Společnost byla pobouřena.
Rozhodně nechtěla žít v obavě z hrozivě popisovaných chorob a tak v referendu pro biochemický postřik Mrtvé zóny hlasovalo plných 96% pro ano ..
Lidí v chudinských čtvrtích se nikdo na názor neptal. Jednoho krásného letního dne vstoupily do jejich sídliště armádní jednotky robotů. Obdivuhodně vzhlížející pěti tunové kolosy vysoké celých sedm metrů.
Pýcha Ameriky.
Prohlášení o nutnosti očištění zóny trvalo celých dvacet minut.
A pak došlo na akci.
Vše se jevilo jako triviální zásah do jejich úzké společenské komunity. Už tehdy ale bylo podezřelé, jak moc se vláda o jejich sídliště opět zajímala.
Byly to však pouhé domněnky, názory, nic víc.

Jenže …

Po pár měsících se u starších lidí začaly objevovat příznaky nějakého nového druhu nemoci. Napřed pouze pár namodralých flíčků. Podobných pigmentovým skvrnám, později nastaly dýchací potíže, odumírání svaloviny, neúprosné křeče.
Nemocný umíral několik dní na selhávání životně důležitých orgánů.

Nemoc se rozšířila mezi všechny věkové skupiny. Postupovala velmi pomalu, jednu chvíli vymřela polovina sídliště, na dalších pár měsíců se neobjevil žádný nový případ. Až před pár týdny.
Všem už začalo pomalu docházet, že nemoc se bez přísunu speciálních léčiv zastavit nedá. Bude tu tak dlouho, dokud všichni nezemřou.
Těžko říci, zda bude oblast ještě někdy obyvatelná bez rizika.

A jak se k tomu všemu vyjádřila vláda?
Biochemické postřiky zmutovaly s přítomnými viry oné ďábelské nemoci a způsobily tak epidemii. Vláda se usilovně snaží o vývoj léčiv, která by pomohla postiženým.

Hovadina.

Nemoc byla vyvinuta v jejich laboratořích a léčiva mají jistě někde pečlivě uschována. Nedej bože, kdyby se nakazil někdo očipovaný ..

Proč to proboha muselo skončit tak děsivě?
Mají umírat jako pokusné laboratorní krysy v malých neobyvatelných klecích?

Zatnutou pěstí mocně udeřila do hrany umyvadla. Ostrá bolest jí projela celým tělem. Alespoň na chvíli se odpoutala od bolesti psychické, která byla mnohem větší. Promnula si pohmožděnou ruku a prošla malou místností až do jejího rohu, kde byla menší vana zapuštěná do země. Palcem na pravé noze obratně stiskla velké zelené tlačítko a zvolila napouštěcí program.
Systém spokojeně zavrněl a mnoha postranními otvory se do vany začala napouštět střídavě teplá a studená voda, aby tak namíchala požadovanou výslednou teplotu.

Mezitím co se voda napouštěla si začala svlékat oblečení. Když v tom ..
Neuvěřitelně v ní hrklo ve chvíli, spatřila další dva namodralé fleky na vnější straně stehen. Hrdlo se jí stáhlo a ona jen ztěžka polkla.
Nemoc postupuje, zcela určitě ..
Sesunula se po chladných koupelnových dlaždicích až na zem, kde se schoulila do klubíčka.
Cítila tak obrovskou zlobu. Proč musí být nemocná jen ona! Proč tu nemoc nemohli dostat i jiní?
Ksakru proč!