Zdechni [21] *No comment*

Anotace: [DÉLKA: 2 A4; ŽÁNR: Sci-fi; WEB: http://zdechni-kniha.blog.cz] -> Hluboké oči, plné rty .. pouť po jejím těle na chvíli zastavil v oblasti dekoltu. Ruce chtivě zajely za tílko a jelikož se ani v nejmenším nebránila, pokračoval ..

„Ty nemáš hlad?“ pousmál se Duncan a šermoval Mel před očima celozrnnou bulkou. Pouze ho spražila znechuceným pohledem.
„Ani .. ne .. „ svezla se na stůl s pohledem upřeným na zavřené dveře. Netrvalo dlouho a došel mu důvod její ne příliš radostné nálady.
„Bojíš se?“
„Hmm .. „ ztěžka vzdychla a bříškem prstu setřela rudou kapku vína, která balancovala na okraji sklenice.
„Doba je těžká, nikdo se nás na nic neptal, my za to nemůžeme, jsme jen oběti a musíme bojovat .. „ dodal vážným hlasem. Jeho už také dávno přešla radost z teplé místnosti a plně si uvědomoval, jak vážná situace ve skutečnosti je.
„Cítím se jako v pasti a to se mi vůbec nelíbí, já už chci konec Duncane, přestává mě to bavit .. „ pohlédla mu do očí, kde spatřila značnou dávku nejistoty. Pokusil se jí povzbudit mírným úsměvem.
„Poslední mise byly jedny z našich nejlepších, máme teď tři nové modely, spoustu zbraní, které Rodger prodá Nigelovi, zase se trochu rozšoupnem .. „ se smíchem jí rozcuchal už tak dost pocuchané vlasy.
„Koupíš mi růžového plyšového jednorožce?“ významně se na něj usmála a v očích jí planuly jiskřičky vzrušení.
„Co .. jednorožce? Vždyť už jednu potvoru máš .. „
„Co jsi to řekl?“
„Eh .. chtěl jsem říct krásné plyšové stvoření ..

Hustá atmosféra začala pomalu řídnout s dalšími a dalšími sklenkami vína. Párkrát sice do místnosti přišel některý velmi rozrušený doktor, v opilosti se mu však vysmívali, až na Christiana, který i po úctyhodném počtu skleniček zůstával v relativně střízlivém stavu. Díky bohu.

Asi po hodině společné bujaré zábavy odešla spát Angela, jejíž skvělá nálada se přehoupla v nutkavé pocity zvracení. Následoval ji i Thomas, kterého svým poměrně nemístným žertem, urazil Duncan. Thomas byl vždy člověkem, který si tyhle vtípky bral příliš na tělo a přestože chápal, že jde pouze o vtip, dotklo se ho to do velké míry.
V jedné místnosti tak pospolu zůstali jen Rodger, Duncan a Melissa, kteří se bavili nácvikem měsíční chůze. Rodger je zmateně pozoroval a semtam utrousil nějakou trefně mířenou poznámku. K ránu začal i on pociťovat známky únavy a bolesti.

"Myslím, že jsem dosáhl maxima .. " zasmál se a s námahou vstal od stolu. Švihem dlaně málem ukončil život několika vypitých lahví.
"To snad ne .. tolik vína jsem denně pil i ve školce .. " rýpnul do něj Duncan.
"Kdybys nekecal .. " pokýval hlavou. "Mám tu ještě pár míst, kde můžete složit hlavu .. i když, nejspíš si moc nepospíte .. " pohlédl na nástěnné hodiny.
"V pokoji, kde spí Angela, je ještě jedno volné místo .."
"Já ho beru .. !" s opileckým smíchem šáhla po své tašce a vyrazila přímo k nejbližším dveřím, které samozřejmě nebyly od Angelina pokoje.
"Notak počkat a že by ses zeptala třeba mě?" stačil ji chytit za kapuci Duncan.
"Ty? To by teda nešlo, nemůžeš spát s holkou v jednom pokoji, je to moc nebezpečné .. " začala výchovnou přednášku, která ho nechávala ledově klidným. Při pohledu na výraz v její tváři mu začaly cukat koutky úst.
"Nezapomněla jsi doufám, že MY dva spáváme naprosto normálně v jednom pokoji .. " podotkl.
Zarazila se, jelikož ji jeho slova narušila dobře zpracovanou teorii vztahů.
"Ale ty stejně nejseš pořádnej chlap, takže je to vlastně jedno .. " pokrčila rameny a odkráčela k pokoji, kde za sebou zavřela dveře.

Duncan stál na místě jako opařený.
-Nejsem pořádnej chlap, jak to myslela?-
Rodger se neubránil hlasitému smíchu. Setřel si slzu u oka a s lítostí na něj upřel zrak.
"Narážela tím snad na tvoji "vybavenost"?"
"Vybavenost?" zprvu nechápal jeho narážku, snad vlivem tolika vypitých vín, pak na něj však upřel doslova smrtící pohled.
"Pardon, nemyslel jsem to zle .. "uklidnil ho.
"Pokud chceš, ustel si na pohovce před krbem."
"Díky .. " rozhlédl se po místnosti, kde po chvíli marného pátrání opravdu našel do očí bijící žhnoucí krb, který nevypadal ale vůbec marně.

Rodger vydal příkaz nebýt rušen i kdyby byla situace na klinice velmi vážná. Pozici vrchního doktora předal na další den svému kolegovi. Z posledních sil společně uklidili věci ze stolu a poté se každý odebrali ke spánku. Celým bytem se ještě dlouho linula vůně pečeného masa, vína a dalších alkoholických nápojů.

"Uhn .. půl šesté? Teprve? Ksakru .. " nebýt Angeliniho chrápání by se určitě neprobudila, ale to už teď nehrálo žádnou roli. Zhluboka se nadechla touhou po čerstvém vzduchu, kterého se jí však zoufale nedostávale. Namísto toho do plic nasávala ztěžklý horký vzduch. Posadila se na posteli. Jediné, co teď potřebovala byla krátká "protialkoholní" procházka a pár doušků ledové vody. Vstala a tichými krůčky došla až ke dveřím, které opatrně otevřela.

Do očí ji okamžitě praštilo zářivé světlo plamenů v krbu, které stále, až podezřele dobře, spalovaly žhnoucí uhlíky. Odcupitala bosa po ledové podlaze až ke kuchyňskému koutku, kde si do sklenice natočila vodu. Ke svému údivu zjistila, že je mnohem lepší, než si vůbec dokázala představit.
V tom se místností ozvala rána skla tříštícího se o podlahu. Melissa okamžitě nadskočila leknutím a s bušícím srdcem pátrala, odkud se zvuk vzal. Pohledem utkvěla na místě před krbem, sklenici odložila na stůl a vydala se přímo k němu.

Na menší pohovce ležel polonahý Duncan. Nejspíše máchnutím dlaně rozbil sklenici, kterou měl položenou na stole. Vcelku ji udivilo, že ani taková rána ho neprobudila. Celý výjev jí přišel natolik roztomilý, že se začala tiše smát. Potichu obešla pohovku a posadila se do tureckého sedu zády ke krbu, kde jej mohla alespoň chvíli nerušeně pozorovat.
Náhle se jeho víčka nepatrně zachvěly a v další vteřině si už vzájemně hleděli do očí. V těch jeho se nádherně leskly šibalské plamínky. Usmál se.
"Copak tu děláš?" šeptl.
"Eh .. ale .. " naštěstí byla už tak dost rudá od horka, které se jí opíralo do zad. Pátrala v hlavě po nějaké dobré výmluvě, ale mozek odmítal spolupracovat.
-Hajzle .. - otitulovala nemyslící část svého těla a pokořeně svěsila hlavu.
"Sleduju tě .. " vyřkla se zarážející jistotou.
Posadil se na pohovce a rukou si lehce prohrábl delší tmavé vlasy, které mu padaly do tváře.

Odvážila se k němu vzhlédnout. Plachým pohledem přejížděla po jeho charismatické tváři, vypracovaném hrudníku, kde se světlo z krbu lámalo do zajímavých odstínů.
"Pokochala ses?" rozhodil rukama a se šibalským úsměvem jí hleděl do tváře, která pomalu rudla vzteky (zdali to ještě vůbec šlo).

Rozhodně vstala a zamířila k němu. Rukou mu pevně stiskla krk a zblízka mu pohlédla do tváře.
"Nekochala jsem se, navíc pochybuji, že bych u tebe měla čeho .. " hlesla hlubokým hlasem.
Dlouze si zkousl spodní ret a vzrušeně jí pohled opětoval, tímto pokusem však neprolomil její chladný výraz, ale nehodlal se vzdát ..

Dlaněmi si ji pevně přitiskl na hruď a začal ji vášnivě líbat. Tohle bylo to poslední, co by čekala. Myšlenky by nejraději vše zarazily, jen ten chtíč a touha byly větší. Přestala vzdorovat a uvelebila se v jeho klíně. Dokonale si užívala vroucné polibky s dávkou laškovnosti. Kousla ho do rtu a odlepila své rty.

Pohledem zkoumal její tělo. Hluboké oči, plné rty .. pouť po jejím těle na chvíli zastavil v oblasti dekoltu. Ruce chtivě zajely za tílko a jelikož se ani v nejmenším nebránila, pokračoval ..