Forsaken - 4. díl

Anotace: Izabela došla do práce a snaží se dělat, jako že se nic nestalo. Její šéfová se hned postará, aby se příliš nenudila.

Sbírka: Forsaken

Ani nevím, jak jsem se vlastně dostala do kanceláře, ale rozhodně jsem věděla, že dneska toho moc neudělám. Myšlenkama jsem pořád byla u toho mrtvého muže a hlavně jsem se snažila přijít na to, co po mně vlastně chtěli. V hlavě jsem si znovu a znovu přehrávala jejich slova, ale nedávala mi o nic větší smysl než tam na ulici. S tlumeným povzdechem jsem do sebe obrátila v pořadí už třetí kafe a přesto - a nebo spíš právě proto - se mi stále třásly ruce.
„Copak je to dneska s tebou, Belo?“ zeptala se mě má oblíbená šéfová Klára a aspoň na chvíli tak přerušila svůj jednolitý monolog bůhví o čem.
Belo… Tohle oslovení fakt nesnáším, je to jako volání na psa! Brrr! Už jenom její hlas stačil, aby mi skoro naskočila husí kůže. Proč se vlastně zajímá? Beztak je to jen proto, že si všimla, že ji neposlouchám!
„Jenom mě bolí hlava… Asi na mě něco leze…“ zamumlala jsem omluvně. No jasně, tobě zrovna budu vyprávět o tom, co se mi ráno přihodilo! Trochu jsem měla výčitky svědomí, že jsem nezavolala policii, ale moje první pohnutka byla dostat se odtamtud co nejrychleji pryč. A jak se říká, první reakce bývá většinou správná. Poslední, co jsem potřebovala, bylo strávit hodiny někde na výslechu! Co bych jim stejně asi tak řekla? Ať si chytnou Azurita a nebo Batmana, ti jim o tom jistě můžou povyprávět líp! Ale stejně jsem se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, že se co nevidět ve dveřích objeví uniformovaní strážci zákona a odvedou mě pryč. Jaký je asi postih za to, že jsem neohlásila vraždu?
„Že by nějaká letní viróza?“ dumala mezitím Klára. „Ani by mě to u tebe nepřekvapilo. Co jsi přišla, tak se tu napájíš kávou a nesnědla jsi zatím ani sousto! Musíš se přece stravovat pravidelně, vyváženě. A také sportovat. No? Kdy jsi trochu potýrala svoje tělo?“
No, naposled ho skoro potýral Ariel, stačí ty krávo? odsekla jsem v duchu, ale navenek jsem nasadila lítostivý výraz. Jo, já měla jít radši k divadlu, tady je mě teda určitě škoda!
„Nějak teď nestíhám… Ale o víkendu se s Petrem chystáme na kolo…“ pleskla jsem neurčitě, ale jí to stačilo a vrátila se ke svému původnímu povídání.
„Tak tedy jsme šli do té pojišťovny. Byl tam takový mladý finanční poradce, no, už od pohledu vypadal, že tomu moc nerozumí…“
Zabořila jsem nos do šanonu a přestala Kláru vnímat. Přinejmenším jednotlivý slova, protože jinak měla tak pronikavý hlas, že úplně vytěsnit nešel. Už kolikrát jsem zvažovala, že bych si nasadila sluchátka, jenže to by mi nejspíš neprošlo. V nepravidelných intervalech jsem přeskládávala faktury z jedné hromádky na druhou a pak zase zpátky a občas s nimi významně šustila.
„Můžeš mi vyhledat všechny faktury od těhle dodavatelů?“ požádala mě najednou Klára a já sebou polekaně trhla. Kruci, ani jsem si nevšimla, že už dokončila své vyprávění a přesunula se přímo za mě. Podávala mi list papíru, který byl způlky popsaný. No nazdar… Neochotně jsem ho popadla a ještě nadšeněji do něho zamžourala.
„Za jaké období?“ zjišťovala jsem s nepříjemnou předtuchou.
„Hmm… Víš co? Vezmi to za celý tenhle rok. Udělej z nich kopie a dej je na zákaznické. A mně vytvoř tabulku, kde bude seznam všech faktur od každé z těch firem včetně částek a variabilních symbolů a datumů, kdy byly uhrazeny a jakým výpisem.“
Bla bla bla… Jako by si to nemohla najít sama!
„Proč si nevyjedete saldo?“ optala jsem se s nadějí, že se téhle záživné činnosti přece jen vyhnu.
„Potřebuji to mít v Excelu,“ odpověděla ihned.
„Ale náš účetní software přece umí i exporty do Excelu!“ ujistila jsem ji. Trhni si nohou, přece po mně nemůžeš chtít, abych všechna tahle data přeťukávala do Excelu ručně, když jsem je předtím zadávala do počítače už jednou!
„To nejspíš ano, ale člověk nemůže mít nikdy jistotu, co mu z toho exportu vyjede. Potřebuji si být těmi údaji naprosto jistá.“ pronesla Klára jako kdyby mi svěřovala nějaké velké tajemství.
Jasně, určitě na tom závisí tvůj život! ušklíbla jsem tak, aby to neviděla, a téměř zalitovala, že nemám číslo na Batmana. Na týhle babě by si mohl trénovat svoje hazečské schopnosti kdykoliv!
„Dobře, ale chvilku to zabere…“ zabručela jsem a říkala si, že možná i ten výslech na policajtech by byl v porovnání s tímhle zábavnější.