Gamchetu IV.

Anotace: tak je to pokračování "Zatím nepojmenováno ..."

Rekonvalescence trvala až překvapivě krátce. Stačilo pouze setrvat několik měsíců, než se geniálnímu vědci zahojily ty nejhorší rány a potom už mohl znovu začít vynalézat. K jeho vlastnímu překvapení neodhalily desítky všemožných testů, že by mu neznámá kapalina s organismem cokoliv provedla. Proto si vědátor před započetím další práce pro Vládu vyžádal ještě jeden týden k odpočinku, který sám strávil u mikroskopu, kde testoval a zkoumal vzorky své krve. A jako vždy u toho nechtěl být nikým rušen. Podle toho pak obě jeho ruce také tak vypadaly, když si sám nabíral krev na testy...
Když potom týden uběhl, vstoupil do laboratoře stejně neomaleně jako do nemocničního pokoje ten samý vykravatovaný poskok předsedy Vlády. Tentokrát si mladý vědec všiml, že mu na drahém značkovém saku visí identifikační kartička se jménem Pieter Sax, pod nímž byl ještě dodatek jeho funkce – tajemník předsedy Vlády.
Pieter se lehce uklonil, pak se podíval po místnosti, kde by se mohl posadit a když našel volnou židly a zkontroloval jestli není špinavá, konečně se posadil. Během té chvíle mu vědátor v duchu dal nové jméno: „Kravaťák“.
Po chvíli Kravaťák zahájil svou předůležitou řeč: „Omlouvám se, ale musím trvat na tom, abyste se opět věnoval výzkumu a ne nějakým nedůležitým testům. Vaše Země na vás spoléhá!“ Posledním slovům dodal zvlášť na důrazu, aby se v geniálním, ale naivním a důvěřivém muži opět probudilo vlastenectví a bez odmlouvání nebo jakýchkoliv protestů si sedl ke stolu a začal zapisovat a sepisovat náčrtky rovnice k novému objevu.
„Co tedy Vláda potřebuje tentokrát? Dal jsem své vlasti už desítky zbraní a pořád s nimi není schopná odrazit útočníky. Mám jim snad vyvinout nějaké sérum pro zvýšení rozumu, aby dokázali s mými výtvory patřičně naložit a konečně zvítězit?!“ Řekl vědec podrážděně jako vždy, když jej někdo vyrušil při práci.
Pieter se chvíli zalykal zlostí nad odpovědí. Laboratorní krysu měl totiž až na samém spodním žebříčku moci, a proto od takového člověka očekával stoprocentní poslušnost k jeho příkazům. Tedy samozřejmě k rozkazům členů Vlády. Nakonec se ale uklidnil a hlasem bez emocí konečně vyjádřil přání svých pánů: „Naši milovaní vůdci dokáží s vašimi vynálezy bojovat účinně, to se nebojte. Pořád však věří v mírové řešení, a proto naši nepřátelé nepolevují v boji. Avšak po nedávném útoku, který přinesl mnoho mrtvých se rozhodli pro konečné řešení,“ zněl proslov, který speciálně vznikl za účelem přesvědčit nejlepšího vědce na planetě, aby vymyslel tu nejstrašnější a nejmocnější finální zbraň.
Vlastně proslov Kravaťáka vznikl potom, co hnutí odboje už přestalo s útoky na vojenské základny a zařízení a zaměřilo svou pozornost na přední hlavy Vlády planety, které vědátor sloužil. A po prvním úspěšném atentátu na vysoce postaveného člena Vlády dostali ostatní strach a rozhodli se kvůli vlastní bezpečnosti pro konečné zkoncování s odporem. Pro genocidu všech ostatních národů a zanechání pouze věrných a poslušných lidí ze, kde na počátku před zahájením války vládli.
„Co tedy Vláda potřebuje?“ zeptal se vědátor s vlasteneckou horlivostí a nadějí, že už potom nebude muset trávit zbytek života pod zemí.
„Virus,“ odvětil chladně Pieter a v koutku úst se pousmál, protože měl vidinu odměny, kterou mu Vláda jistě za věrné služby dá.
„Virus? Něco, co vyřadí vojáky z boje na dost dlouho, aby je naši mohli zajmout. Domnívám se správně?“
„Ne. Vláda je přesvědčena, že takový virus by naše nepřátele vůbec neodradil od bojechtivosti. Potřebujeme smrtící virus!“
Muž v bílém plášti se zalekl, ale sám musel uznat, že něco na tom bude. I když neznal politické názory lidí v sousedních zemí ani jejich kultury, musel souhlasit, že jedna země proti zbytku světa jistě neobstojí s virem, co pouze paralyzuje vojáky na několik hodin. Proto se poškrábal na strništi a řekl: „No, mohl bych vytvořit virus, který by se přenášel z člověka na člověka a ...“ zbytek věty vědec nedořekl, protože byl už z velké části pod vědeckým šílenstvím, jak začal přemýšlet nad způsoby funkce viru a jeho vlastností. A šlo mu to hodně rychle, neboť narozdíl od úlomku rudy nebo neznámé kapaliny věděl přesně, co má jak dělat a jen skládal střípky svých znalostí dohromady, aby stvořil požadovaný výtvor.
„Nebudu vás již dále rušit,“ prohlásil Kravaťák a spokojeně opustil laboratoř, ve které začala vznikat ta nejničivější zbraň v dějinách celé planety.