Gamchetu V.

Anotace: a jedeme dál

Vynalézání. To je zjednodušeně řečeno vlastně takové vymýšlení. Přeci jen všechno v počátcích začíná v něčí hlavě a potom je jen na každém jedinci jestli tu svojí myšlenku zrealizuje nebo ne. Někoho napadají samé kraviny a další lidi zas užitečné věci. Kdo však posoudí jestli ona myšlenka – nápad chceteli – opravdu stojí za to a je k něčemu dobrá? No asi nikdo objektivní v danou dobu neexistuje a vždy to posoudí až následující generace, která se s následky onoho vynálezů potýká. A na ní pak je, zda bude tu další generaci učit o tom, že jste byl geniální člověk s ohromným přínosem pro lidstvo nebo naprostý šílenec mající na svědomí bezpočet životů.
Mě určitě ta další generace zařadila do druhé kategorie, ale nejsem si tím stoprocentně jist. A to i přes to, že jsem v tu dobu byl pořád ještě naživu.
Inu to víte, když vás drží někde v naprosté nevědomosti, tak k vám nové informace velmi často nedojdou. Těžko teď soudit jestli to bylo tenkrát pro mě dobré nebo špatné. Přeci jen byl jsem hodně naivní, bezmocný a i když mohu za všechny ty mrtvé právě já, tak kdo z vás mě z toho, co se stalo může vůbec vinit? Vždyť právě já jsem ta největší obět ze všech. Bytost zbavená svobody a stvůra, kterou stvořila Vláda! Ale asi máte pravdu a jen si snažím nalhávat, že za nic nemohu a dokud to nepřijmu nikdy nenajdu klid. Ale uběhlo již spoustu let a pořád se nedokážu přestat vinit. Kdo však ví, zda se někdy jednou dočkám toho spásného klidu...

***

Železobetonové vězení mladého vědce se skládalo celkem z pěti pater umístěných sto stop pod zemí. Celý areál se ještě navíc nalézal pod skalnatým masivem v samém nitru serpentin, dokonale odžíznut od zbytku světa.
Vstup do výzkumného zařízení pak zakrýval nevinně vypadající srub, jakých se po okolí nacházely desítky. Všechny samozřejmě spadaly pod vlastnictví Vlády a byli v nich tedy ubytováni strážní, na první pohled obyčejní lidé žijící své prosté životy. A nebýt toho, že jim zbraně dělaly boule pod normálním oblečením při jejich pravidelných obchůzkách okolo ventilačních šachet a vstupů do zařízení, určitě by je nikdo nepodezíral.
Jednotlivá patra výzkumného zařízení obsahovala vše nutné k životu. První tvořily ubykační, jídelní, výrobní a relaxační centra pro personál. Pod nimi se nacházely skladové prostory se zásobami na několik měsíců. Dále tu byla testovací zařízení, kde v silně opancéřovaných místnostech odzkušovali smrtonosné výtvory a jejich účinky. V předposledním patře se nalézaly ubykace vědeckých pracovníků – sirotků - a také komnaty hlavního vědce. A konečně laboratoře ležely v patře ještě o dobrých dvacet metrů níž, kde prostor vyplňovala vrstva žuly.
Jednotlivá patra poté pod neustálým dozorem ozbrojených strážných spojovaly výtahy a schodiště.
Zařízení samo o sobě plnilo hned dvě funkce. Buď se jednalo o výzkumné zařízení nebo továrnu. V začátcích války fungovaly obě varianty současně, ale jak Vláda získávala pod svůj vliv nová území, stavěly se montážní linky na povrchu s dobrým přístupem k surovinám a jen citlivé nebo přísně tajné vynálezy se dál vyráběly v podzemním komplexu.
Teď se však schylovalo k finálnímu zákroku Vlády s účelem konečného ovládnutí planety. A celý tajný komplex pracoval na plné obrátky, jak z laboratoří v prvním patře odvážely deně tisíce hektolitrů smrtelného viru a očkovacího séra.
Mladý vědec byl v nevědomosti jako vždy a zatímco on začínal s prvotními testy viru a séra na laboratorních krysách, o několik pater nad ním se výsledky jeho bádání už vyvážely do celého světa.
Sen mnoha vědců o tom, jak všichni lidé budou mít v podvědomí jejich výtvor se právě blížila k uskutečnění pro muže bezejména. I když tolik přízvisek, které pak po použití viru získal, by jistě ani nechtěl počítat ...

Den D se nezadržitelně blížil. Po celé planetě byly rozmístěny kontejnery se smrtonosným virem majícím za úkol zabýt všechny lidi, kteří nedostali dávku séra.
Virus bezejmenný vědec navrhl speciálně tak, aby se šířil z člověka na člověka, ale nenapadal žádné další stvoření. V základě šlo o zkombinování všech smrtelných nemocí, které postihovaly pouze člověka a jejich přešlechtění do takové varianty, proti kterým byl lidským organismus v současné době zcela bezzbraný. Bylo to jednoduché, prosté, ale zároveň děsivě účinné, a tak když byli všichni lidé věrní Vládě o očkovaní a kontejnery rozmístěny, hned druhý den za svítání nastal armageddon v podobě mohutných zelených oblaků vznášejících se vysoko nad zemí.
Kdysi živé metropole se do několika hodin proměnila v města mrtvých, kde jen vždy věrní přátelé pánů všeho tvorstva – psy – leželi u svých zesnulých pánečků, dokud sami nezemřeli hlady a žalem.
Země si mohla oddechnout, neboť více jak tři čtvrtiny lidstva zmizelo z jejího povrchu. Miliardy tvorů toužící po kožešinách, nerostných bohatství a vždy připravených jedinců schopných vydrancovat každičkou píď země, teď ležela mrtvá na místech kde zemřela bez toho, aniž by se dočkala alespoň důstojného pohřbení.
Jestliže v některém z náboženství stálo, že svět byl stvořen za několik dní, tak teď zbývající lidé za několik dní vyčistila město od mrtvol, cenností a dalších užitečných věcí, aby se následně přesunula k dalšímu.
Jediná pozitivní věc na tom všem byla ta, že i když se Vláda snažila zničit odboj, tak jistá jeho část přežila. A díky hrůznému masakru pomalu, ale jistě rozšiřovala své řady, jak přijímala nové členy z řad věrných vojáků Vlády, kteří nedokázali unést pohled na mrtvé a kladla si vinu z vědomí, že pomáhali k uskutečnění toho masakru.